|
| |
|
Pardubicko Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28  18.12.2021 Numizmatická sbírka Východočeského muzea v Pardubicích se může hrdě srovnávat s kteroukoli významnou evropskou kolekcí a potvrzují to i četné výstavní počiny muzea v zahraničí. Velká očekávání proto vzbuzuje nově budovaná expozice numizmatiky s názvem Peníze si do hrobu nevezmeš, kterou se muzeum rozhodlo vybudovat ve sklepních prostorách severního křídla pardubického zámku. Veřejnosti se otevře v závěru roku 2021.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2021  18.12.2021 Zpráva o atentátu na následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este dorazila do Pardubic ještě téhož dne v neděli 28. června 1914. Před poštovními úřady, c. k. okresním hejtmanstvím sledovaly podrobnosti o sarajevském atentátu hloučky lidí. 26. července 1914 oznámil okresní hejtman Jaroslav Nápravník svému úřednictvu, četnictvu a policejnímu komisaři mobilizaci. Po městě a pardubickém okrese se začaly vylepovat mobilizační vyhlášky. To v Pardubicích obstaral knihař Josef Vlkanova. Začátek první světové války zastihl samosprávu Pardubic v situaci, kdy po volbách do městského zastupitelstva, které se konaly na jaře 1914 byl prodán protest proti jejich výsledkům a ustanovení nového zastupitelstva bylo oddalováno. A tak až do 24. února 1915 úřadovalo ještě to původní odcházející zastupitelstvo. Starostou města tak byl od roku 1915 továrník ing. Josef Prokop. V roce 1915 již továrník Prokop starostenský mandát odmítl. Starostou města tak byl od 19. března 1915 Josef Sochor. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2021  18.12.2021 Na přelomu 19. a 20. století byl v letech 1899-1606 starostou města JUDr. Antonín Formánek. Za jeho úřadování se začala v roce 1900 budovat pardubická nemocnice. Sice již roku 1850 město zřídilo v místě dnešního domova důchodů ve Štrossově ulici první nemocnici. Ta měla však pouze 12 lůžek a s poměrně velkým růstem města ve druhé polovině 19. století již její kapacita nedostačovala. V pozdější době sice došlo k rozšíření kapacity na 75 lůžek, ale vnitřní zařízení bylo chatrné, místnosti byly bez větrání, primitivně vytápěné. Operace prováděny v předsíni lékařského pokoje. 3.10.1898 byla uzavřena dohoda mezi okresním zastupitelstvem a zastupitelstvem města o stavbě okresní nemocnice v Pardubičkách na vršku „Vinice“. S její stavbou se započato roku 1900. Stavba prvních budov nemocnice byla provedena podle projektu Ing. arch. K. Pokorného a práce prováděl ji pardubický stavitel Ferdinand Potůček. Zkušební provoz nemocnice byl zahájen 2.3.1903, otevřena byla 15.3.1903. Prvním ředitelem a monoprimářem se stal MUDr. František Messany. Areál měl tři pavilony - chirurgický, interní a infekční. Kapacita byla 80 lůžek, samostatná byla umrlčí komora. Budovy měly ústřední nízkotlaké topení, elektrické osvětlení, vodovod, kanalizaci, infekční pavilon měl vlastní odčerpávanou kanalizaci. V chirurgickém pavilonu byly 2 operační sály. Roku 1907 měla již 175 lůžek. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2021  18.12.2021 Při pohledu do rovinatého či malebně zvlněného vnitrozemí našeho kraje si asi jen s notnou dávkou obrazotvornosti představíme, jak zde bouří nebo dýmají sopky. V dávné geologické minulosti se ale tak stalo nejednou, ovšem tehdejší krajina samozřejmě vypadala úplně jinak. Sopečná činnost většinou provází horotvorné i další výrazné tektonické procesy, které se uplatňují na utváření zemského povrchu.Sopky neboli vulkány se v různých etapách geologického vývoje naší vlasti probudily několikrát, ale mnoho stop se po nich už nezachovalo. K hlavním důkazům jejich někdejší přítomnosti patří rozličné typy hornin vulkanického původu. Nejvýraznější jsou samozřejmě produkty mladších (převážně třetihorních) sopek, tvořící řadu návrší i celé hornatiny na severu a západě Čech (např. České středohoří, Doupovské hory), „roztroušeně“ i na jinde. Také v Pardubickém kraji najdeme řadu svědectví po přímé či nepřímé sopečné činnosti, a to jednak v podobě některých povrchových tvarů a především v souboru rozličných sopečných vyvřelin. Nejvýraznější projevy nejmladšího, třetihorního vulkanizmu jsou zde spjaty s přítomností hluboké tektonické poruchy, tzv. labského zlomu, zasahující od severozápadu do východních Čech, ale většinou skryté pod mocnými vrstvami usazenin křídového moře. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2021  31.05.2021 V minulém pokračování seriálu popisujícího historii Pardubic jsme skončili u válečného roku 1866, který
Pardubicím přinesl mnoho útrap. Nyní se však budeme věnovat další a přeci jen příjemnější kapitole historie
města poté, kdy se z útrap způsobených pruskou armádou v roce 1866 Pardubice vzpamatovaly. Významným dnem byl 28. srpen roku 1867. V tento den měl přes Pardubice projíždět vlak z Vídně do Prahy s českými korunovačními klenoty. Byla vybrána čtyřčlenná deputace, která by zajistila důstojné uvítání. Byla také vyzvána okolní města, aby se této akce zúčastnila. Do Pardubic se tak sjížděla řada lidí ze širokého okolí. Celé město bylo slavnostně vyzdobeno a v předvečer této slavné události se město rozsvítilo množstvím světel a ohňů. Živo bylo na Veselce, na náměstí i na Kunětické hoře. V okolí Pardubic plály ohně. Když vlak s korunovačními klenoty vjížděl ráno v půl šesté na pardubické nádraží, zněly z pardubických kostelů zvony a slavnostně se střílelo z hmoždířů. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2021  31.05.2021 Město Přelouč by vydalo nejméně na stovku dílů našeho volného seriálu. I o samotném kostele svatého
Jakuba Většího, dnes školou a Záložnou poněkud zastíněné přeloučské dominantě, by se dalo napsat o mnoho
více, než se vejde do tohoto článku. Zaměříme se opět na příběh spjatý s místem našeho zájmu, příběh
z počínajícího roku 1421. V lednu tohoto roku od námi níže popsané události uplynulo přesně 600 let.O kostele sv. Jakuba Většího v Přelouči Vzpomínám si, jakou jsem měl v dětství radost, když jsem v knize Jaroslava Herouta Jak poznávat kulturní památky narazil na fotografi i detailu přeloučského kostela. Obrázek upozorňuje na druhotně použitý článek obloučkového vlysu ve východní části chrámu. Takové články tu najdeme dva a spolu s nehrotitým oknem v sakristii dodnes dokládají románský původ kostela. Dnes je již také prokázáno, že stavba obsahuje části románských zdí původního chrámu. Románský předchůdce dnešní stavby vznikl jako dominanta obce (od roku 1261 městečka) patřící až do časů našeho příběhu Opatovickému klášteru. Současná podoba kostela má gotický ráz, ale je významně poznamenána i pozdějšími (např. barokními či klasicistními) úpravami. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2021  31.05.2021 Mnozí obyvatelé Pardubic (zejména z řad příznivců Klubu přátel Pardubicka)
si v posledních několika letech zvykli, že na začátku kalendářního roku se koná
v sále Jana Kašpara v sídle Krajského úřadu Pardubického kraje přednáška
z cyklu Hovory o Pardubicku, která upozorňuje na kulatá výročí vztahující se
právě k začínajícímu roku. Jelikož z epidemiologických nebylo možné letos
tuto přednášku uspořádat a sál Jana Kašpara v Pardubicích slouží jako vakcinační
centrum COVID-19, rozhodl jsem se původní téma své přednášky
upravit do podoby tohoto následujícího článku. Pojďme si připomenout, čím
žily Pardubice v minulých letech, jejichž letopočet končil jedničkou.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2021  26.02.2021 Na sklonku roku 2020 si připomínáme 680. výročí, kdy 29.12.1340 odkázal písemně Arnošt z Hostýně, držitel Pardubic, pardubickou tvrz s městem novým svým synům. Vykonavatelem poslední vůle stanovil svého syna Arnošta z Pardubic, pozdějšího prvního pražského arcibiskupa. V listině se poprvé mluví o Pardubicích jako o městu. Tento datum je tedy považován za rok, odkdy jsou Pardubice městem.
Výše uvedená závěť je tedy nejstarší známou listinou zmiňující se o Pardubicích jako o městě: „Známo činím všem, kdož tento list uzří, že já Arnošt ze Staré, ač churav na těle, ale při zdravé mysli a dobrém stavu svého rozumu, ustanovuji, zřizuji a činím vykonavatelem svého posledního pořízení svého milého syna Arnošta, děkana kostela Pražského, pro případ, že by mne Bůh z tohoto světa povolati ráčil, po moji smrti. Předně poroučím svou duši Bohu a svému synu poroučím hrad Pardubice a město nové, spolu s vesnicemi Ostřížany, totiž Bukovinu, Černou, Lhotu řečenou Rybářskou a Lhotu Přívoz se vším panstvím, s lesy, mlýny, mlýny, potoky, luhy a se vším, co k tomu přísluší, jakož i jiné tvrze a dvory poplužní, města, vesnice a zboží své....“. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2020  26.02.2021 V roce 1866 se nejen na pardubickém nádraží opět ve větší míře objevila vojska. Pardubice totiž v roce 1866 byly již železniční křižovatkou a strategické postavení Pardubic si uvědomovala i rakouská armáda. Proto na pardubické nádraží distribuovala nejen potraviny pro vojáky, ale také munici a samotné vojsko.29. května si zajistil okresní úřad pardubické školy pro vojenské účely. 31. května začínala v Pardubicích působit vojenská zásobárna, kde byly vojenské zásoby dopravené do Pardubic soustředěny. Potraviny a munice se dále na bojiště přesouvaly buďto po železnici s využitím trati směrem na Liberec a nebo koňskými povozy. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2020  26.02.2021 Několik desítek let nevyužívané budovy na kouzelném historickém předpolí Zámku Pardubice, na takzvaném Příhrádku, byly na konci června letošního roku slavnostně předány do užívání Pardubickému kraji a jeho Krajské knihovně. Skončila tak skoro tříletá rekonstrukce, na kterou kraj využil prostředky převážně z evropských fondů. Po bohatém Kulturním létu na Příhrádku a rozjezdu tvůrčích dílen pro školy a veřejnost jeho provoz dočasně zastavila druhá vlna epidemie koronaviru.Kraj převzal budovy od státu „Budovy patřily Národnímu památkovému ústavu, který je nevyužíval a pouze tu prováděl nejnutnější údržbu. Naštěstí se nám na začátku roku 2016 podařilo dohodnout o jejich bezúplatném převodu z majetku státu do majetku kraje. Prvního března 2016 jsme tak mohli předat klíče Krajské knihovně, která měla už dva roky připravený záměr na jejich možné využití,“ popisuje začátky projektu hejtman Pardubického kraje Martin Netolický. „V následujícím roce se zrodil projekt, který měl šanci uspět ve výzvách evropských fondů. To se také podařilo a získali jsme dotaci z programu ITI IROP, která tvořila 85 procent nákladů. Samotnou stavba za celkem 39 milionů korun jsme zahájili v roce 2017 a skončila v závěru roku 2019. Poté následovalo vybavení vnitřních prostor za přibližně 14 milionů korun,“ pokračuje 1. náměstek hejtmana pro majetek, investice a kulturu Roman Línek. Výběrové řízení na rekonstrukci objektů vyhrála firma Archatt památky s.r.o a na dodávku vnitřního vybavení a audio video technologií vybavení firma Electrooutlet s.r.o. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2020 Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
