|
| |
|
Pardubicko Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28  21.12.2016 Budova pardubického hlavního nádraží, dokončená v roce 1959, budí i po více než půl století užívání pozornost těch, kteří do Pardubic přijíždějí poprvé. Poslední práce architekta Karla Řepy, vzdušná nádražní hala s hotelem, je jednou z nejvýznamnějších staveb poválečného funkcionalismu a dodnes je považována za jednu z nejpovedenějších nádražních budov v České republice. Zároveň je i připomínkou díla stavitele Jana Pernera, jenž se v 19. století významnou měrou zasloužil o výstavbu železnice do Pardubic a tím o prudký rozvoj do té doby spíše provinčního města. Zatímco nádražní budova skládající se z horizontálně řešené odjezdové haly a vertikály nádražního hotelu je stále krásnou stavbou, náměstí Jana Pernera, na němž stojí, již léta neodpovídá svému významu vstupního prostoru do krajského města. Přitom prostor před nádražím je tím prvním, co návštěvník Pardubic spatří po opuštění vlakového nádraží. Proto se léta hovořilo o přestavbě tohoto prostoru a proto město sáhlo po možnosti spolufinancovat přestavbu z takzvaných Švýcarských fondů. A byť se projekt rodil poměrně dlouho a složitě, v těchto dnech jsou práce na jeho naplnění v plném proudu. Tvorba projektu byla vedena snahou vytvořit z takzvaného přednádraží nejen přestupní terminál, ale zejména důstojnou bránu do města, veřejný prostor dostatečně reprezentativní na to, aby návštěvník při prvním kontaktu s ním cítil, že Pardubice jsou tím místem, které si chce prohlédnout, kde se chce zdržet. Jak dalece se to povedlo, bude vidět v květnu 2017, kdy by mělo „nové“ přednádraží začít sloužit veřejnosti. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2016  21.12.2016 Pardubice leží na soutoku dvou řek – Labe a Chrudimky. Zatímco tok řeky Labe lemují cyklistické trasy a zejména v jarních měsících je toto území doslova rájem cyklistů či kolečkových bruslařů vydávajících se podél Labe k dominantě Polabí – Kunětické hoře, je procházka podél toku řeky Chrudimky zcela odlišný. Také podél Chrudimky vede ven z Pardubic pohodlná cesta. V tomto případě se však nejedná o širokou asfaltovou stezku s výhledy do okolí, ale o pěšiny procházející přírodou a parky. Před nedávnem byla provedena rekonstrukce parku Na Špici na soutoku Labe a Chrudimky, oblíbeného místa pro nedělní odpolední vycházky mnohých rodin. Při cestě z parku Na špici do Bubeníkových sadů je možné obdivovat ladnost tvarů Národní kulturní památky – budovy Automatických mlýnů od architekta Josefa Gočára. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2016  11.10.2016 Letošní jaro jsme s kamarádkou navštívily několik míst s krásnou jarní květenou, ale já jsem pro dnešní článek vybrala místo, které patří mezi nejrozsáhlejší. Naše cesta nás zavedla po pěti letech znovu do velké přírodní rezervace, a to do „Královské zahrady“ u Semanína. Její rozloha je 17,38 ha a byla vyhlášena v roce 1994. A jak se dále uvádí na informační tabuli, „…hlavním důvodem vyhlášení rezervace je ochrana podmáčených smrkových a jasanových olšin s velmi bohatým výskytem bledule jarní. Z dalších významných druhů rostlin zde rostou např. lýkovec jedovatý, áron plamatý, zvonečník klasnatý nebo kokořík přeslenatý. Rovněž původní výskyt smrků v nízké nadmořské výšce (okolo 400m) je hodnocen jako vzácnost. Převážně přirozená druhová skladba lesních porostů je místy narušena výsadbou druhotných smrčin a příměsí modřínu, douglasky nebo olše šedé. Královská zahrada představuje různověký lužní les, jehož nedílnou a přirozenou součástí jsou vývraty, souše, zlomy a staré stromy s dutinami a suchými větvemi. V tlející dřevní hmotě pak nacházejí útočiště vzácné druhy živočichů, které v běžném hospodářském lese nemají šanci přežít. Vlhká až mokrá stanoviště jsou domovem obojživelníků a užovky obojkové…“Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2016  11.10.2016 Tyršovy sady patří neodmyslitelně k historii Pardubic. Jsou organickou součástí pardubické dominanty a národní kulturní památky – pardubického zámku, a od svého vzniku před 85 lety byly součástí pardubického společenského i kulturního života. Tyršovy sady, neboli Jiřinky, jsou mezi dříve narozenými pojmem dodnes. Do parku, těsně přiléhajícího k valům pardubického zámku se chodilo za odpočinkem, i za zábavou. V 90. letech minulého století však začal park vinou nedostatečné údržby pustnout a ještě před nedávnem byl místem, kterému se většina lidí raději vyhnula. Až po rekonstrukci podpořené penězi z Evropské unie, se do parku vrátil život. Dnes, rok po obnově, Tyršovy sady návštěvníky opět baví. Své si tu najdou děti, jejich rodiče i senioři, sportovci stejně jako milovníci klidu či posezení v kavárně. Po letech chátrání je tato zelená oáza v centru Pardubic opět místem, které stojí za to navštívit a prožít. Vývoj území, kterému dnes říkáme Tyršovy sady, prošel několika zásadními změnami. Na přelomu 15. a 16. století byl založen urbanistický koncept Pardubic. Původní hrad byl přestavěn na Perštejnské rezidenční sídlo obklopené příkopem, který bylo možno v době nebezpečí zaplavit. V podstatě do přelomu 19. a 20. století se základní uspořádání území nezměnilo. Hradní příkop, který chránil pardubický zámek před nájezdníky, byl v roce 1910 zasypán, nicméně podmokřené louky pod zámkem, na něž se v době záplav rozlévala řeka, k městské chloubě rozhodně nepatřily. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2016  11.10.2016 Pardubický kraj přišel letos s myšlenkou zviditelnit jméno rodiny Vokolkovy. Iniciátorem myšlenky je členka rodiny Vokolkovy a vydavatelka Marie Mlejnková. Vicehejtmana Pardubického kraje Romana Línka tato myšlenka zaujala a Pardubický kraj tak letos na jaře přišel s návrhem, aby pardubická krajská knihovna nesla jméno bratří Vokolkových.  11.10.2016 Prvního května byla uskutečněna turistická vycházka okolím Chlumce nad Cidlinou nazvaná „Přes Písek na Sedláka“. Turisté KPP prošli zdánlivě „obyčejná“ místa jako je obec Písek, došli k ruinám statku Oktaviánov, prošli kolem bažantnice lokalizované na území zaniklé obce Luhy v Lužském polesí, míjeli hřebčín v Ostrově, někteří došli k památníku selského odporu a nakonec se všichni sešli v pivnici U Vacků. Většina turistů si cestou na nádraží ČD zkrátila nádherným zámeckým parkem. Občas se mi v mysli vybaví útržek textu, který jsem kdysi dávno četl o efektu motýlích křídel: „Mávnutí křídla motýla na jednom konci světa prý může způsobit tajfun na konci druhém.“ Vše je jaksi pomíjivé a časem jsem pozapomněl zdroj dané myšlenky. Propojenost souvislostí však existuje, vše jaksi souvisí se vším. Časem se táhnou nitě historie ze současnosti do minulosti a zpět, ale i vpřed do budoucnosti. O tom, že všechno je propojeno se vším nemůže být pochyb. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2016  7.07.2016 Pardubické letiště otvírá regionu cestu do celého světa
Pokud se 31. května Ing. Jan
Kašpar díval shůry na své
rodné město, měl určitě velikou
radost. Přesně 95 let
a jedenáct dní poté, co se
jeho Blériot odlepil od trávníku
v Pardubicích a vydal se
na svůj první dálkový přelet
do Prahy, jen o kousek dál
ofi ciálně začala výstavba letištního
terminálu.
Odvážný snílek a průkopník letectví
by si ve své době jen těžko představil,
že za pár desítek let budou jeho rodné
Pardubice místem, odkud do celého světa
startují létající stroje schopné přepravit
desítky cestujících najednou. Dnes by
byl ale zcela určitě hrdý na to, že jeho
město a s ním celý region, kráčí díky
jeho snu k rozvoji a prosperitě.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2016  7.07.2016 Až do poloviny 18. století se v Raškovicích nedaleko Choltic těžil
křemenec. Byl výjimečně tvrdý, a proto se z něho vyráběly mlýnské
kameny, takzvané žernovy. A raškovické žernovy byly slavné
v celém Českém království. Naučná stezka Raškovickými lomy představuje kamenickou historii v podhůří Železných hor. Na dvoukilometrovém okruhu najdou návštěvníci šest informačních tabulí, uvidí několik zatopených lomů a dozví se, jak těžká byla kamenická práce. Stezka začíná pod rozhlednou Barborka, prochází obcí Horní Raškovice a přes nejvyšší místní vrch Vysokou skálu se vrací zpátky pod Barborku. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2016  7.07.2016 V první polovině roku 2013 proběhl
při stavbě kanalizace v areálu zámku
záchranný výzkum, který na čestném
nádvoří odkryl pozůstatky 105 kostrových
hrobů a řadu kumulací lidských
kostí. Pohřby byly do písčitého podloží
uloženy vždy na zádech v orientaci ve
směru V–Z. Řada hrobů byla vymezena
kameny, některé byly kameny překryty.
Nejméně ve 3 případech došlo k překrytí
hrobů náhrobními kameny. Celkem
v 17 hrobech se podařilo identifi kovat
zbytky rakví. Rozbor zbytků dřev ukázal,
že k jejich výrobě byla nejčastěji použita dubová či jedlová prkna (dále pak
i habrové, javorové nebo olšové dřevo).
Dalším svědectvím o používání rakví
jsou železné hřebíky, avšak většina těl
byla pravděpodobně do země uložena
pouze v prostém rubáši nebo v látkovém
vaku. Výbava hrobů byla velmi chudá.
Uvést můžeme 2 prsteny, 1 stříbrnou
minci a 4 esovité záušnice. Výbavu hrobu
45 tvořila stříbrná mince. Horní část
těla od pasu k hlavě zničil mladší kruhový
vkop. Dochována byla pouze pánev,
dolní končetiny, část levé ruky a prsty
pravé ruky pohřbené osoby. Na jednom
z prstů byl navlečen bronzový prsten.
Pod nimi na pánvi spočívala stříbrná
mince, která byla určena jako střední
brakteát českého krále Přemysla Otakara
II. (1253–1278). Jedná se o ražbu z let
1265–1267(?). Po stránce typologické
jde o typ Cach 820 b. Přestože se celá
dlaň nedochovala, je jasné, že platidlo
bylo vloženo do ruky zemřelého záměrně
a sloužilo jako tzv. „obol mrtvých“
(Brádle – Hornik 2014, 3–5). Poměrně
gracilní pánev a kosti dlouhých končetin
však naznačují, že by pohřeb mohl patřit
ženě ve věku 35–40 let (Mazáč 2015).
Mince tvoří velice důležitý nález, neboť
právě ona datuje pohřebiště do 13. století.
Nepočetný, ovšem z hlediska datování
pohřebiště velice důležitý soubor
představuje skupina 4 záušnic. Tři jsou
vyhotoveny z tenkého mosazného drátu.
Jedna záušnice je vyrobena z mědi a její
povrch je zušlechtěn stříbrným plátováním.
Průměr záušnic se pohybuje mezi
31 a 41 mm. Právě průměr záušnic je důležitý
pro jejich dataci. Kusy o průměru
větším než 30 mm se objevují v průběhu
12. století (Štefan 2009, 182), na počátku
následujícího století z výbav hrobových
celků mizí (Nechvátal 1999, 125).Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2016  22.05.2016 Moje turistická kamarádka Marcelka se někde dočetla, že se nedávno v blízkosti Přelouče otevřela zajímavá naučná stezka. Slovo dalo slovo, a my jsme v sobotu 30.ledna 2016 vyrazily na průzkum spojený s procházkou v krásné přírodě. Procházely jsme od obce Veselí Horeckým lesem, kde nás upoutalo velké množství mladých stromů. Krásné a letité duby byly až na kopci a konci lesa. Zde byly krásné výhledy do krajiny. Napravo od nás kousek pod kopcem byl vidět cíl naší cesty – Horecký Dvůr, kde je ona zmíněná atrakce nejen pro děti, dále bylo krásně vidět město Přelouč. Horecký Dvůr pod námi se jevil jako velký hospodářský zděný objekt, na mnoha místech s děravou nebo dokonce propadlou střechou, ve tvaru velkého L. Došly jsme na odbočku ke dvoru, kde je u silnice umístěna dřevěná socha, dřevěný ukazatel a zajímavá informační tabule, na které je nahoře nápis: EKOSTEZKA - ZEMĚ RYTÍŘE SEKOLÍKA Dále se na tabuli dočítáme, že „Stezka Země rytíře Sekolíka je zaměřena na děti předškolního a školního věku, je formována jako zábavní interaktivní trasa, jejímž cílem je nenásilnou formou seznámit děti s ochranou přírody a péčí o životním prostředí… Ekostezka tvoří okruh o délce caa 700 m, kde její začátek je zároveň i jejím zakončením. Vede ovocným sadem vysazeným na podzim roku 2012 a je vhodná zejména pro pěší, neboť její trasa směřuje lehkým nezpevněným terénem, při vhodném počasí též pro kočárky a vozíčkáře.“ Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2016 Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
