|
| |
|
Pardubicko Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28  3.09.2011 Náboženství v obci po roce 1918 probíhalo
zajímavým vývojem, charakterizovaným
dotud nebývalým množstvím konverzí
v církvích, popřípadě i vzestupem lidí bez
vyznání. Významnou roli v tomto procesu
měla nově vytvořená církev československá,
avšak dominantní postavení v obci si
zachovala římskokatolická církev.
Farní chrám Zvěstování
Panny Marie se připomíná
již roku 1350, ale byl roku
1758 spálen společně s částí
vesnice od Prusů. Nový jednolodní
kostel vznikl r. 1781
v „copovém slohu“ s presbyteří
obrácenou k východu,
přičemž farou se nazývaly
tři okolní chaloupky. Nová
fara vznikla až v roce 1871.
Na hlavním oltáři kostela se
nacházel obraz Zvěstování
Panny Marie od Jaroslava
Hejdy z Lovčic a Bartoloměje
Slavína, malovaný podle
francouzské školy. V devadesátých
letech 19. století
proběhla oprava kostela, po
níž byl původní hlavní oltářní
obraz od jezuity Josefa Kramolína
zavěšen na vedlejší
zeď. Došlo také k zabarvení
původního nápisu „HOSPODINA
MILUJÍCÍ CTITELÉ
TVOJI NA OKRASU PŘÍBYTKU
A STÁNKU TVÉHO“ nad
hlavním oltářem. Postranní
oltáře kostela se nazývaly
li á h it l i
podle Panny Marie Lourdské, Pána Ježíše a Panny
Marie Bolestné. Na nich byly umístěny vždy
sochy příslušných svatých, pocházející z dílny
Ferdinanda Stufl esera ze St. Ulrichu v Tyrolích.
Dále byl v kostele obraz sv. Václava od akademického
malíře Adolfa Ruse. Na kamenné věži
v průčelí kostela visely čtyři zvony. Dva z nich
měly nápis „Johan Georg Kühner goss mich in
Prag 1786“, ostatní byly bez nápisů i data. Kromě
nich byl ještě v dřevěné věžičce nad prebysteří
menší 50 librový zvonekVyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2011  3.09.2011 Kdysi zámecký příkop sloužící k obraně zámku před nepřítelem, poté
bažina, která byla postupně přeměněna v botanický park a zanedlouho
v unikátní výstaviště, které zviditelnilo Pardubice jako žádná jiná
akce v minulosti. Dnes sice množstvím různých dřevin unikátní, ale nevalnou údržbou také zanedbaný park. Řeč je o Tyršových sadech v centru Pardubic. Tomuto prostoru, jakýmsi „zeleným plícím města“ bohužel hrozí naprostá devastace a ničení všeho, co bylo v první polovině 20. století vybudováno a laxním přístupem zanedbáváno a neudržováno. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2011  08. 05. 2011 Sledujme další střípky osudů pardubických podnikatelů, jejíž jména dosud nebyla publikována, která však přesto právem patří do pestré škály pardubických živností. Tvoří vedle známých a velkých firem, jejichž věhlas přesáhl mnohdy nejen rámec regionální ale i hranice, obraz pardubických podnikatelských aktivit především v období meziválečném s krátkodobými přesahy jak do století předcházejícího, tak do období válečného či krátkodobě poválečného.
Bohumír Doležal (nar. 1889, Kozojedy) vlastnil krátkodobě v letech 1941-1942 pekařství v ulici K Blahobytu č. 1590. Dříve zde podnikal Antonín Rybička (nar. 1885, Skuteč), Rašínova č. 1590. Doležal zavedl parní a strojní pekárnu. A. Rybička v roce 1941 předal z důvodu blíže nespecifikované nemoci živnost Doležalovi. B. Doležal se vyučil "pekařině" ve Františkové u Liberce. Vedl pekařství v Horním Růžodole do 30. 7. 1940, později v Doubravicích u Turnova.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010  08. 05. 2011 Obec Zdechovice, nacházející se při hlavní silnice z Přelouče na Kutnou Horu, připravila pro své návštěvníky zajímavý turistický okruh, jehož trasa sice není vyznačena v terénu, ale pokud si návštěvníci vyzvednou v místním informačním centru připravený leták, naleznou v něm podrobnou mapku se zakreslenou trasou.
Začátek trasy je u hradní brány na kočárovou cestu, která je zároveň vstupní bránou na této zážitkové stezce. Projít si můžete celou kočárovou cestu, občerstvit se můžete u "zrcadlové studánky, kam jen laně chodí pít", trasa dále pokračuje podél Zdehovického rybníka a dále i okolo dominanty obce kostela sv. Petra a Pavla. Trasa zavede návštěvníky také k bývalé panské hospodě Matěje - kováře ze 16. století, která leží na Trstenické stezce, tudíž v minulosti sloužila také formanům.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010  08. 05. 2011 Byl jsem požádán, abych pro Klub přátel Pardubicka shromáždil materiály o sušárně čekanky v Chotči. Pokud by byl tento příspěvek zveřejněn, je mou povinností také uvést práce, ze kterých jsem vycházel. Protože se mnohde rozcházím s dosud známými údaji, lze předpokládat, že se ozve někdo, kdo ode mne bude žádat zdůvodnění. Zde jsem si ho připravil. Když už se tím zabývám, uvedu tu také poznatky, které jsem nepoužil a byla by škoda je nezaznamenat. Já z Chotče pocházím, když však byla sušárna zrušena, bylo mi teprve osm let. Prostudoval jsem proto níže zmiňované zápisy a tisky, z kterých jsem se mnohé dozvěděl. Na druhou stranu tam jsou někdy uváděny chybné, nebo neúplné informace, což mě zpočátku vedlo k špatným závěrům.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010  16. 11. 2010 Ostřetínská škola má svou bohatou historii s počátkem již roku 1776. Přesto si dovolím začít s popisem jejího prvorepublikového osudu od počátku 20. století. Tenkrát v roce 1902 totiž nastoupil do funkce nový správce zdejší školy-řídící učitel Václav Vosyka. Za jeho působení se školní budova dočkala některých nutných stavebních úprav. Již o prázdninách roku 1903 nechala školní rada celou budovu školy natřít i s okapy, byla provedena oprava pumpy, vyčištěna studna a snesena dlažba z půdy nad třetí třídou, která příliš tížila strop a hrozila zborcením. Dále se opravilo WC, střecha nad kůlnou, ve třídách se zavedly větráky a do 3. třídy byly zakoupeny nové lavice. V okolí školy došlo k opravě a rozšíření plotů kolem zahrad, na nichž se poté pěstovala zelenina a květiny.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2010  16. 11. 2010 V našem dlouhém seriálu na cestě po méně známých pardubických firmách pokračujme příznačně podnikatelem Josefem Dlouhým (nar. 1902, Zdechovice), který vlastnil obchod bílým pečivem a uzeninami (párky a vuřty) v ul. Štefánikově č. 565 krátce v poválečných letech, přibližně od roku 1946 do roku 1948. J. Dlouhý pracoval 16 let jako školník státní průmyslové školy v Pardubicích, než se rozhodl pro soukromé podnikání. Jako důvod uvedl, že žáci měli o přestávkách daleko k nejbližšímu řezníkovi, který sídlil až v Havlíčkově ul., proto by mohl prodávat svačiny přímo žákům ve škole.
Marta Dlohožková (nar. 1091, Žďárec u Vys. Mýta) vedla v letech 1939-1946 obchod smíšeným zbožím v Ráji č. 1648 (bytem K závodišti č. 1278). Živnost převzala po M. Novotné.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2010  16. 11. 2010 V roce 1923 byla vytištěna vícestránková brožura, zvoucí na Předvánoční trh do Pardubic (roz 23 x 15,5 cm), pouze barevné desky, uprostřed barevný vánoční los firmy Otto Resch ("Nekupujte bezcenných cizích losů!"). Na začátku brožury je úvod a průvodce po Pardubicích, který napsal F.K. Potěšil. Vzácně se můžeme z brožury dočíst i kdo brožuru financoval, Družstvo na pořádání tržních výstav živnostenských, spol. s r.o. v Pardubicích. Brožura je neobvykle bohatá na počet reklam. Ke graficky nejzdařilejším patří např. M. Kovařová, dámské klobouky (obrázek dívky v secesním klobouku), Jan Svoboda , I. pardubická továrna na kopyta (velmi ozdobný secesní rámeček), K. Šilhavý, slévárna, zvonárna (v reklamě kombinovaná fotografie výrobku a obrázku, v pardubické reklamě ve 20. let ještě tato kombinace nebyla příliš častá), Olga Ripková, pláště, kostýmy a toalety (dívka s vlasy, ozdobenými květinami v secesním duchu) a František Červenka, chemická čistírna a barvírna (dívka s bohatě upravenými vlasy, kolem květiny jak secesní motiv, tato reklama se nikdy neobjevila v novinách, kde firma F. Červenka jinak velmi hojně inzerovala). Brožuru vytiskla Otto a Růžička.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2010  16. 11. 2010 V těchto dnech uplyne 50 let od události, která se mnohým nesmazatelně zapsala do paměti. 14. listopadu roku 1960 bylo pondělí. Denní tisk tehdy přinesl mimo jiné informace o tom, že okres Pardubice splnil výkup cukrovky na 100 procent nebo, že hokejisté pardubické Tesly zdolali Duklu Jihlava 3:1. V tento den bylo pošmourno a mlhavo. Odpoledne, tak jako každý jiný všední den cestuje, na deset tisíc lidí z práce ve směru z Hradce Králové do Pardubic a naopak. Mnozí z královéhradeckého nádraží nedojíždějí do Pardubic dlouho. Teprve několik měsíců poté, co sem v rámci změny územněsprávního členění přešli do Hradce Králové z pardubického Krajského národního výboru. Místní rozhlas na nádraží oznamuje zpoždění vlaku. Nakonec přeci jen k nástupišti přijíždí parní osobní vlak od Turnova. Světlo svítí jen v prvním vagonu. Spěchají do něj ti, kteří si chtějí cestu do Pardubic ukrátit čtením novin či časopisů. Nikoho tehdy ani nenapadá, že rozhodnutí spokojit se se zadními neosvětlenými vagony znamená pro mnohé záchranu života a zdraví... Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2010  20. 10. 2010 Do období protektorátu spadá významné výročí Pardubic - 600 let od první zmínky o Pardubicích jako městě, alespoň tak uvádí závěť Arnošta z Hostýně, v níž odkazuje svým potomkům "v Pardubicích tvrz (hrad), s městem novým a vesnicemi"... (citováno z knihy F. Šebek a kol.: Dějiny Pardubic, I. díl, str. 49) Je zcela samozřejmé, že výročí Pardubáci využili k pořádání velkého množství (především kulturních a tělovýchovných) akcí. Vždyť k oslavám jubilea mělo vlastně dojít v historii poprvé! Článek ve Východočeském kraji ze 17. 5. 1940 vypočítává, proč 100, 200 … ani 500 let svého povýšení město neoslavovalo. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2010 Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
