|
| |
|
Místa příběhů - kostel sv. Jakuba většího v Přelouči
31.05.2021 Město Přelouč by vydalo nejméně na stovku dílů našeho volného seriálu. I o samotném kostele svatého Jakuba Většího, dnes školou a Záložnou poněkud zastíněné přeloučské dominantě, by se dalo napsat o mnoho více, než se vejde do tohoto článku. Zaměříme se opět na příběh spjatý s místem našeho zájmu, příběh z počínajícího roku 1421. V lednu tohoto roku od námi níže popsané události uplynulo přesně 600 let. O kostele sv. Jakuba Většího v Přelouči Vzpomínám si, jakou jsem měl v dětství radost, když jsem v knize Jaroslava Herouta Jak poznávat kulturní památky narazil na fotografi i detailu přeloučského kostela. Obrázek upozorňuje na druhotně použitý článek obloučkového vlysu ve východní části chrámu. Takové články tu najdeme dva a spolu s nehrotitým oknem v sakristii dodnes dokládají románský původ kostela. Dnes je již také prokázáno, že stavba obsahuje části románských zdí původního chrámu. Románský předchůdce dnešní stavby vznikl jako dominanta obce (od roku 1261 městečka) patřící až do časů našeho příběhu Opatovickému klášteru. Současná podoba kostela má gotický ráz, ale je významně poznamenána i pozdějšími (např. barokními či klasicistními) úpravami. Sv. Jakub nepřestává překvapovat i v současnosti. V sakristii byly roku 2002 objeveny velmi kvalitně provedené gotické fresky sv. Petra a sv. Pavla. (Bude o nich ještě řeč.) Okolí kostela se stále proměňuje – 2. 12. roku 2018 byl před kostelem instalován kámen připomínající, že přeloučský kostel leží na východočeské trase poutní cesty do Santiaga de Compostella. Do Santiaga odtud poutníku „zbývá“ 3201 kilometrů. Svatý Jakub se stal pomyslnou kamennou kronikou města Přelouče, připomíná tisícileté dějiny této obce, mj. o dost delší než dějiny krajského města Pardubic. Kostel sv. Jakuba se na počátku husitských válek stal také místem posledního odporu místních husitů. Stal se tak svědkem boje, pro nějž nemáme v dějinách města srovnání. Kdo byli táborští v Přelouči? Pro uvedení do kontextu uveďme alespoň co nejstručněji charakteristiku doby, v níž se tento boj odehrál. Rok 1420 přinesl porážku první křížové výpravy a císaře Zikmunda. Husité se toho času dokázali dohodnout na společném programu (Čtyři artikuly pražské), ale zároveň byli ohrožováni různými herezemi, rozdílnou mírou radikality a obecně růzností názorů v klíčových náboženských i politických otázkách. Aktivní byla i domácí katolická opozice. Když začínal rok 1421, nebylo rozhodně jasné, na čí straně bude štěstí tentokrát. Skromné písemné zprávy nás informují o tom, že se v Přelouči na počátku roku 1421 vyskytovala skupina táborských. Co je tím slovem míněno? Označuje pojem obecně husity, v tom případě nejspíše místního původu – Přeloučany? Nebo je význam výrazu užší ve smyslu – táborité, příslušníci tohoto husitského svazu, snad původem z jihočeského Tábora? Petr Vorel se v Dějinách města Přelouče k tomuto problému vyslovuje následovně: „Neznáme bližší okolnosti, ale na přelomu let 1420 a 1421 žila v Přelouči početná skupina „táborských“, tj. stoupenců husitského hnutí, pokoušejících se o změnu života po vzoru jihočeského Tábora. Těžko říci, zda jsou zde myšleni místní měšťané, někdejší klášterní poddaní, kteří se přidali na stranu stoupenců kalicha, či zda se Přelouč stala zimním útočištěm nějaké větší komunity táborského typu.“ 1 Samotní táborité se od roku 1420 pohybovali v souvislosti s dramatickými událostmi českou zemí. Příkladem jimi obsazeného města nám může být Chotěboř. Právě v lednu roku 1421 bylo toto město obsazeno oddílem táboritů, vedeným Petrem Hromádkou (či Hromadou). Ač je zde v porovnání s Přeloučí známo více podrobností, i zde vyvstávají otázky. Petr Čornej poznamenává: „Můžeme jen spekulovat, zda tento čin souvisel s počínajícími spory na vlastním Táboře, nebo byl spíše motivován vojenským zřetelem a misijním působením.“ 2 Vavřinec z Březové ve své kronice píše o tom, že bylo udeřeno „na některé Táborské tu tehdáž obývající“. 3 I tato formulace by naznačovala spíše cizí původ přeloučských husitů. Jednoznačně podává situaci ve své Kronice české Václav Hájek z Libočan: „Toho času mincmajstr, jenž byl na Horách Kutnách s svými Horníky, a přitom Jan Městecký a jiní někteří sebravše se vojensky, táhli k městečku Přeloučí z příčiny té, neb málo předtím někteří z Táborských odtrhše se od Žižky a pojavše něco Orebských, i dobyli Přeloučí a osadivše je, odtuď škod mnohých počali činiti.“ 4 Hájek však píše tato slova s odstupem dvanácti desetiletí, v jeho textu cítíme inspiraci Vavřincem z Březové (výčet útočících), ale také tušíme fabulaci. Ta vychází z určitých možností té doby – počátky rozkolu v Táboře, východočeská Přelouč, a proto jsou v ní i orebité. A hlavně škody způsobované tábority a orebity z Přelouče se stávají ospravedlněním následného krutého zásahu proti nim. (Samozřejmě vedle jejich hereze. Hájek vše popisuje z katolických pozic.) Husitské hnutí se však mohlo v Přelouči rozvíjet i bez přímého vlivu Tábora. V tomto směru se spekuluje o vlivu kněze Antonína (Antocha), který působil v Přelouči v době těsně předhusitské. Jedná se o autora breviáře, do nějž byly vpraveny i poznámky o událostech let 1422–1432 ve východních Čechách, je mu připisována i jedna z husitských postil. Antoch sice na počátku roku 1421 v Přelouči patrně již nežil, ale jeho poznámky prý dokládají alespoň to, že někteří přeloučští kněží patřili k stoupencům kalicha. Byl jím i v písemných zprávách zmiňovaný kněz Valentin? Dle strohých dochovaných zpráv nelze odpovědět. 5 Když tyto události zaznamenával autor Starých letopisů českých, vystačil si s jedinou větou: „Tři týdny před masopustem téhož roku dobyli Kutnohorští kostel v Přelouči a obyvatele odvedli do Hory.“ Formulace „obyvatele“ by v tomto případě naznačovala spíš domácí původ přeloučských husitů.6 Tradice má ovšem jasno a z přepadených husitů roku 1421 jednoznačně vytvořila našince. Na pomníku u evangelického kostela v Přelouči se píše o památce JEHO (tj. Husových) STOUPENCŮ Z PŘELOUČE A OKOLÍ VMETANÝCH PRO VÍRU DO ŠACHET KUTNOHORSKÝCH. Kdo se na ně obořil? Vavřinec z Březové označuje útočníky takto: „mincmajstr Jan Městecký s Horskými a s jinými městy a zemany“. Staré letopisy české si vystačí, jak už bylo uvedeno, s označením "Kutnohorští". Jmenovitě tedy známe vůdce tažení Jana Městeckého z Opočna a patrně základ útočícího houfu – Kutnohorské. Pojďme si je představit. Krutost Kutnohorských čtenáře Starých letopisů českých nepřekvapí, protože se s ní v zápisech setkal již několikrát. Pro ilustraci – 29. července roku 1413 „šli někteří havíři na posvícení do Malína, městečka poblíž Kutné Hory, a několik z nich si zašlo na lusky. Malínští je z toho hrachu vyhnali. Ti havíři pak šli do Hory a přivedli si s sebou několik tisíc zlotřilých havířů. Obstoupili městečko a zapálili je. Kdo chtěl z ohně utéct, toho zabili, a kdo neutekl, ten uhořel, a mnoho dívek, žen i mužů se zadusilo ve sklepích.“ Tedy také svého druhu krveprolití, zde však ne pro věci víry, ale jen kvůli pár hrstem hrachu. 7 Anebo událost roku 1416, kdy havíři zabili králova úředníka Racka Kobylu a členy jeho družiny, když přišel vybírat královské daně. V letopisech se přímo píše: „Na toho Racka udeřili/ a na kusy ho rozsekali:/ jeho i s dvanácti kumpány/ naházeli pak do jámy.“ Snad tou jámou byl také důl, obvyklé místo činu kutnohorských zločinů. 8 Ani násilník Jan Městecký z Opočna v čele protihusitského zásahu nás nepřekvapí. V našem kraji ho známe především jako plenitele Opatovického kláštera (spolu s Otou z Bergova) a toho, kdo nechal umučit jeho opata Petra Lazura. Na počátku 20. let 15. století se již jednalo o jednoznačného stoupence katolické strany. Jako takový se stal chrudimským hejtmanem. Celý článek naleznete ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo 1/2021.
Autor: Mgr. Martin Štěpánek Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2021
Předchozí článek: Pardubické události jedničkových let Následující článek: Střípky z historie Pardubic - doba národního obrození Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
