|
| |
|
Pardubické události jedničkových let
31.05.2021 Mnozí obyvatelé Pardubic (zejména z řad příznivců Klubu přátel Pardubicka) si v posledních několika letech zvykli, že na začátku kalendářního roku se koná v sále Jana Kašpara v sídle Krajského úřadu Pardubického kraje přednáška z cyklu Hovory o Pardubicku, která upozorňuje na kulatá výročí vztahující se právě k začínajícímu roku. Jelikož z epidemiologických nebylo možné letos tuto přednášku uspořádat a sál Jana Kašpara v Pardubicích slouží jako vakcinační centrum COVID-19, rozhodl jsem se původní téma své přednášky upravit do podoby tohoto následujícího článku. Pojďme si připomenout, čím žily Pardubice v minulých letech, jejichž letopočet končil jedničkou. Tak například letos hned na Nový rok tomu bylo přesně 30 let ode dne, kdy byl 1. 1. 1991 pardubickému muzeu vrácen původní název Východočeské muzeum Pardubice (VČM) a muzeum se opět se stalo samostatnou organizací. Muzejní sbírky na pardubickém zámku začal budovat Pardubický Muzejní spolek, který roku 1953 musel předat zámek s muzeem státu a muzeum se stalo krajskou institucí. Když pak v roce 1960 Pardubický kraj zanikl, spravovalo pardubické muzeum Muzeum východních Čech v Hradci Králové a chátrání budovy zámku se ještě více zvyšovalo. 29. 12. 1990 ministerstvo kultury vydalo zakládací listinu obnoveného Východočeského muzea v Pardubicích, které se osamostatnilo, ředitelem byl jmenován PhDr František Šebek a před třiceti lety se tak začala psát nová historie pardubického zámku, který tak opět dostal svou někdejší reprezentativní podobu. 8. ledna roku 1491 byla mezi Vilémem z Pernštejna jako kupujícím a Jindřichem starším z Minsterberka jako prodávajícím projednána smlouva o koupi Kunětické hory a části pardubického panství. Téhož dne prodal Vilém Zub z Landštejna Vilémovi z Pernštejna městečko Bohdaneč. Tím se tak přesně před 530lety stal moravský šlechtický rod Pernštejnů na následujících téměř 70 let majitelem pardubického panství. Započala tak etapa růstu a prosperity regionu. První splátku ve výši 2500 kop grošů českých zaplatil nový majitel Kunětické hory Vilém z Pernštejna Jindřichovi staršímu z Minsterberka 25. 1. 1491, doplatek ve výši 2500 kop grošů vyrovnal ještě do konce dubna t. r. 31. 1. 1491 pak koupil Vilém z Pernštejna od synů Diviše Bořka z Miletínka tzv. Pardubice Mnichové, tj. dnešní Pardubičky. 10. 6. 1491 – koupil Vilém z Pernštejna od Jiříka Pardubického část pardubického panství. 29. 1. 1871, tedy před 150 lety, padlo rozhodnutí založit Akciový pivovar Pardubice. Tehdy totiž zanikl Městský pivovar, který vařil pivo v místě, kde se dnes na Wernerově nábřeží nachází zadní trakt pardubické radnice. V době rozvoje průmyslové výroby byly již tyto prostory na Starém městě nevyhovující a i proto došlo k založení společnosti Akciový pivovar Pardubice, která by zbudovala zcela nový moderní průmyslový pivovar. Za vedení starosty města Karla Černíka bylo ustaveno dvacetičlenné zakládající sdružení „Akciové společnosti pivovaru právovárečného měšťanstva v Pardubicích“. Vypsalo 1000 akcií po 200 zlatých, každému vlastníku právovárečného domu nabízelo za převod starého práva jednu akcii. Bylo zakoupeno místo v Palackého třídě a byly objednány plány areálu. První správní rada zvolená 20. 6. 1971 se dala do stavby, plány a strojní zařízení zadány fi rmě Moback a Fritze Praha, stavba mladoboleslavskému staviteli Štěpánkovi. Stavba pivovaru byla dokončena 1. 4. 1872. První výstav piva se konal 25. 6. 1872. Prvním sládkem byl František Chodounský z Protivína. Před 140 lety se 30. 1. 1881 konala ustavující valná schůze Muzejního spolku Pardubice, jehož stanovy byly schváleny již v roce 1880. Na schůzi byl zvolen první výbor spolku v jeho historii. Podle stanov byl automaticky předsedou spolku starosta města (Leopold Werner), místopředsedou byl zvolen Dr. J. V. Jahn, ředitel reálky. O činnosti Muzejního spolku již byla řeč výše v souvislosti s muzejními sbírkami na pardubickém zámku. V srpnu 1879 se sešel přípravný výbor. Usnesl se založit muzeum a vyzval veřejnost k věcným a peněžním darům. Ředitel pardubické reálky J. V. Jahn byl pověřen vypracováním provolání o zřízení muzea a Filip Šedivý vypracováním návrhu stanov. V provolání se pravilo, že muzeum se zakládá proto, aby poskytlo návštěvníkům věrný a podrobný obraz minulosti a přítomnosti našeho města a okresu“ (Pardubicka). Provolání bylo podepsáno přípravným výborem 12. 10. 1879. V krátké době se do spolku přihlásilo 33 členů zakládajících a 46 přispívajících. To přimělo přípravný výbor svolat na 19. 3. 1880 valnou hromadu, na níž byly přijaty stanovy, 31. 10. 1880 schválené místodržitelstvím. Počátečních starosti o uložení sbírek byl spolek zbaven rozhodnutím městské rady z 2. 4. 1881, kterým muzeu přenechány místnosti ve 2. patře pardubické radnice z roku 1760. Počátkem roku 1882, kdy výbor připravoval první zprávu, měl spolek 309 členů, prostých občanů. Ti desetitisícovému městu odevzdávali muzeum s přáním, aby „ústav ten stal se stal chloubou města i okresu, zdrojem vzdělanosti a okrasou vlasti“. 16. 2. 1941 byl v pardubické nemocnici dokončen nový trojpavilon pro oddělení oční, dětské a ORL (tj. pro ušní, nosní a krční nemoce). Podle projektu Ing. arch. Adámka z Prahy jej postavil pardubický stavitel V. L. Hořeňovský. Do užívání byl dán 7. 4. 1941. 18. 2. 1861 – se konaly podle nového obecního zákona na pardubické radnici vůbec první volby do obecního zastupitelstva (tehdy se říkalo výboru). Zastupitelstvo pak zvolilo 24. 2. 1861 starostou mlynáře Josefa Bubeníka a tři radní. O měsíc později 18. 3. 1861 se konaly první volby na Pardubicku do zemského sněmu, za Pardubice- venkov byl zvolen Václav Pour, mlynář z Valů, známý politický bojovník z roku 1848, za Pardubice-město, Holice a Chlumec nad Cidlinou byl zvolen pardubický advokát JUDr. Jan Žák. 22. března tomu bylo přesně 600 let, kdy se v roce 1421 tehdy na Bílou sobotu se pokusili královéhradečtí husité zmocnit již podruhé opatovického kláštera. Předtím se o to pokoušeli v prosinci předcházejícího roku. Ani tentokrát se jim nedařilo. Žoldnéři kláštera totiž nečekali, vyšli husitům vstříc a u obce Podůlšany se strhla bitva, v níž padl hradecký hejtman Lukáš a do Opatovic bylo odvedeno mnoho zajatců. 25. 3. 1771 napadlo v Pardubicích a celém Polabí více než půl metru sněhu, který vydržel až do konce dubna. Zaseté obilí bylo zničeno a podstatně se opozdily jarní práce. Nastal nedostatek potravin, které valně podražily. Byl takový nedostatek obilí, že bylo nutno je za drahé peníze dovážet z Uher. Postaral se o to sám císař Josef II., který 10. října 1771 navštívil Pardubice a na vlastní oči viděl tu bídu. 29. března roku 1991 koupilo hotel Grand od Restaurací a jídelen (RaJ) město Pardubice. Budovu někdejšího hotelu a současně také tzv. Okresního domu postavil v roce 1931 pardubický stavitel V.L.Hořeňovský podle plánů architekta Josefa Gočára. Pro veřejnost byl otevřen u příležitosti Celostátní výstavy sportu a tělovýchovy v Pardubicích. Na místě měl stát již před 1.svět.válkou Reprezentační dům, k jeho výstavbě pro válku nedošlo. Až v rámci příprav na Celostátní výstavbu tělovýchovy a sportu bylo rozhodnuto postavit Okresní dům. Jeho menší, severní část byla určena pro Okresní úřad, ve větší byl zřízen hotel Grand s velkým sálem a dalšími společenskými prostorami. V suterénu bylo moderní kino Sport s nádherným mramorovým schodištěm a předsálím. Vzniklo tak krásné kulturní, společenské, restaurační, kavárenské a ubytovací zařízení. Pro zchátralost byl pak v roce 1990 hotel zrušen a zanikla restaurační zařízení i kino. Zdevastovaný objekt, jak již bylo uvedeno, koupilo město Pardubice. Od města jej 3. 6. 1992 koupila spol. s r. o. Grandinvest Pardubice, ale s rekonstrukcí ani nezapočala, město objekt odkoupilo zpět. V roce 1997 byl objekt prodán Pražské správě nemovitosti, která 3. července umožnila veřejnosti nahlédnout do jeho zdevastovaných útrob, zahájila přestavbu na Obchodní centrum GRAND otevřené 2. 10. 1999. Před 90 lety dne 30. 3. 1931 vyhořelo Městské divadlo v Pardubicích. Při požáru shořela bohužel i hlavní malovaná opona, výtvarné dílo malíře Františka Urbana. Divadlo bylo postaveno podle návrhu arch. Antonína Balšánka v roce 1909. V roce 1925 město rozhodlo o rozšíření hlediště divadla. Plány vypracovala vídeňská fi rma Helmer a Fellner, stavbu provedl pardubický stavitel Jaroslav Krupař od 28. 5. 1925 do 3. 5. 1926. Při představení 30. 5. 1931 vypukl požár, pohltil celé jeviště s již zmíněnou malovanou oponou, příslušenství, skladiště kulis. Městské zastupitelstvo na obnovu povolilo hned druhého dne 500 000 Kč, rekonstrukční práce povedl stavitel Václav Burda, pevné kovové konstrukce dodala pardubická fi rma Eman Kraus, pohyblivé konstrukce – portál a železnou oponu pardubická fi rma A.Rainberk. Oprava byla dokončena roku 1932. 8. 4. 1521, tedy před 500 lety zemřel v Pardubicích Vilém z Pernštejna, zakladatel pernštejnského dominia na Pardubicku. Vilém z Pernštejna a na Helfenštejně zvaný Moudrý se narodil roku 1435. Vytvořil na svou dobu rozlohou nevídané dominium v Čechách a na Moravě, proslulé pokrokovým hospodařením. Hodnota jeho panství šla do milionů zlatých, výnos do desetitisíců ročně, pernštejnské panství tvořilo v podstatě knížecí enklávu v Českém království. Za panování krále Vladislava II. Jagellonského byl Vilém též významným zemským hodnostářem, nejvyšším královským hofmistrem a předsedou komorního soudu. Vilémova politická a náboženská snášenlivost byla důležitým prvkem stabilizace země, jevící snahy po stavovské anarchii. Vilém z Pernštejna. ač katolík vyznačoval se nápadnou tolerancí k jinověrcůrn. Přispěl k uzavření náboženského smíru roku 1485 na zemském sněmu v Kutné Hoře a se svou ženou Johankou z Liblic ochraňoval Jednotu bratrskou, stíhanou královskými mandáty. Jak již bylo řečeno výše, Vilém z Pernštejna koupil Pardubicko roku 1491 a přeměnil je v dobře fungující šlechtický velkostatek. Systematicky pečoval o prosperitu svých poddanských měst, získával jím královská privilegia a uděloval jim svá. Za svého života stačil vytvořit panství, které bylo rozlohou třikrát tak velké jako dosud největší středověké dominium rožmberské. Všechny jeho stavby včetně velkolepého opevnění hradu Pernštejna předčila přestavba a opevnění Kunětické hory a Pardubic. Novým sídelním městem pernštejnského rodu učinil právě Pardubice. Roku 1492 přenesl centrum pardubického panství z hradu Kunětická hora na pardubický zámek, který prošel velkou pevnostní přestavbou. Komplex zámeckých a hospodářských budov byl obklopen vysokými, z hlíny sypanými valy se čtyřmi velikými okrouhlými baštami, opatřenými plochou pro postavení děl. Celé opevnění chránila zvenčí kamenná zeď a široký vodní příkop. Toto opevnění nemělo kromě moravského Tovačova ve střední Evropě obdobu. Vilém z Pernštejna má klíčový význam ve vnitřním vývoji českého státu. Byl tvůrcem a stoupencem stavovské koncepce státu. Podílel se na vypracování Vladislavského zřízení i Tovačovské knihy, ale zvláště ve svých úřadech a funkcích vytvářel praxi stavovského státu. Nejdůležitější oblasti Vilémovy působnosti však bylo hospodářství, finance a sociální politika na jeho panstvích. Vilém z Pernštejna se stal věřitelem králů, přejímal dluhopisy upadajících šlechtických rodů. Promyšlené majetkové operace tak učinily z Pernštejnů nejbohatší panský rod ve střední Evropě. Statky nebyly nakupovány bezhlavě. Celý článek naleznete ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo 1/2021
Autor: Jan Řeháček Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2021
Předchozí článek: Gustav Friedrich kardinál Pfiffl Následující článek: Místa příběhů - kostel sv. Jakuba většího v Přelouči Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
