|
| |
|
Pardubicko Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28  26.06.2017 Radnice stávala v Bohdanči již v 15. století. Kde však stávala, nevíme. Dnešní radnice je situována doprostřed jihovýchodní strany náměstí a vyrostla na místě tří gotických domů. Jejich základy byly odhaleny při archeologickém průzkumu provedeném v letech 2015-16. Spojení domů je již na první pohled patrné z výškově rozdílného položení oken a podlah jednotlivých částí domů. Stavba radnice byla povolena Janem z Pernštejna v roce 1540 v době činnosti pernštejnské cihelny po druhém požáru Pardubic v roce 1538. Tato cihelna na pravém břehu Labe produkovala své výrobky včetně terakotových ostění po celém Pardubickém panství, jehož byla Bohdaneč součástí. Tehdy postavená renesanční radnice byla jednopatrová s hlavním průčelím do náměstí. Přízemí obsahovalo tři arkády namísto dnešních čtyř. Původní vzhled radnice je patrný z obrazu sv. Floriána v kostele sv. Maří Magraleny. Radnice sloužila nejen pro potřeby správy města, ale v přízemí fungoval také hostinec a pronajímány byly také sklepy, kde byla uskladněna sůl a konopí. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2017  26.06.2017 V sobotu 4. 3. 2017 ve Zdechovicích propuklo již počtvrté velké masopustní veselí. Průvod maškar a slavících, který kromě spoluobčanů aktivně podpořili místní spolky, kluby a žáci místní školy pod tradičním vůdcovstvím tří Laufrů prošel postupně celou obcí. Za doprovodu dechovky průvod maškar postupoval nejprve z centra obce - jak velí tradice - ke starostovi pro formální povolení (a také bohaté občerstvení) k "propůjčení" obce všem slavícím. Letošní veselící se dav překvapil pan starosta krásným, opravdu kovaným, symbolickým klíčem od bran obce, který masopustnímu průvodu propůjčil. Průvod maškar dál pokračoval obcí na jednotlivá "stanoviště" spolků i soukromých osob, které svou nabídkou pohoštění uctili vzácnou návštěvu a obohohatili zastávku třeba i tématickou scénkou nebo soutěží. V průvodu letos nechyběli třeba král a císař Karel IV. s manželkou Eliškou v doprovodu jízdní „policie“ na živých koních. Všechno dění bylo ukončeno na návsi po poledni tradičním soudem, "zabitím" a následným vskříšením kobyly - vlastně medvěda. Následovaly vepřové hody v místním hostinci a poklidná volná zábava na návsi za krásného předjarního počasí. Velký dík za zorganizování celé akce patří místním spolkům a organizacím (Ješci Zdechovice, Klub žen, Klub důchodců, Kovbojský klub Spytovice, Hasiči Zdechovice, Faustbalový klub a Sokol Zdechovice) v čele se zdechovickou školou a za podporu za strany obce Zdechovice. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2017  26.06.2017 Knihovna Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Pardubicích sídlí na Přihrádku v objektu čp. 5, v podkroví bývalé sýpky. První zápisy v přírůstkové knize jsou datovány rokem 1955, naše knihovna zaměřená svým fondem na památkovou péči tedy již před časem oslavila šedesáté výročí svého vzniku. Za tuto dobu se proměnila z „půjčovny knih“ v zařízení poskytující informační servis a zázemí pro činnost památkové péče. Od roku 1993 je knihovnou veřejnou, která vítá každého čtenáře z širokého okruhu milovníků památek. Knihovní fond tvoří cca 6000 titulů z oblasti architektury, dějin umění, historie či genealogie, další významnou řadou jsou knihy zabývající se tematikou kulturní historie, které nás seznamují se způsobem života našich předků. Nelze opomenout též řadu soupisů památek dle okresů, které vycházejí již od 19. století a dodnes jsou významným zdrojem informací. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2017  26.06.2017 Skutečnost, že otočíme vodovodním kohoutkem a teče nám z něj pitná voda, bereme dnes již jako naprostou samozřejmost. Pardubický vodovodní řád si letos připomíná 110 let své existence. Ale již ve středověku byla v Pardubicích voda částečně rozváděna. Užitkovou vodu „pardubickým sousedům v hradbách žijícím“ nesla strúha mlýnská – Městská strúha na počátku 16.století zřízená Vilémem z Pernštejna. Ta vytékala z Chrudimky poblíž dnešního Bělobranského náměstí, protékala za domy v ulici sv. Anežky České, podtekla pernštýnskou ulici, aby se tento uměle vytvořený vodní tok vynořil na Wernerové nábřeží a podél kostela sv. Bartoloměje. V místě před kostelem se pak tok této Městské strúhy vléval do dalšího uměle vytvořeného toku tzv. Městské řeky. Přibývalo také veřejných i soukromých studní. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2017  11.04.2017 V roce 2016 proběhl již třetí ročník Ceny Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro s podtitulem Společenské ocenění příkladů dobré praxe, jejímž cílem je vyzdvihnout zásluhy o záchranu kulturních památek, významné objevy a nálezy, příklady kvalitních oprav či restaurování a úspěšné prezentace kulturního dědictví. Pardubický kraj měl v kategorii „obnova památky, restaurování“ hned dvě želízka v ohni, a sice Národní hřebčín v Kladrubech nad Labem, který prošel v uplynulých dvou letech rozsáhlou revitalizací, a hřbitovní kapli sv. Isidora v Křenově, památku disponující zcela jedinečnou sochařskou i malířskou výzdobou.
První nominant, Národní hřebčín v Kladrubech nad Labem patří k nejvýznamnějším památkově chráněným a přírodním celkům na území Pardubického kraje. Tradice chovu koní zde sahá až do dob pánů z Pernštejna, kteří zakoupili pardubické panství na konci 15. století. Původní koňskou oboru povýšil roku 1579 na císařský dvorní hřebčín samotný Rudolf II., díky čemuž je kladrubský hřebčín patrně nejstarším hřebčínem tohoto rozsahu na světě. Císaři patřily Kladruby až do vzniku republiky v roce 1918, kdy přešly do vlastnictví československého státu. V roce 1995 byl starokladrubský kůň prohlášen za kulturní památku a v roce 2002 došlo k prohlášení kladrubského hřebčína a kmenového stáda starokladrubských koní bílé barvy za národní kulturní památku. V současnosti zde nalezneme chovnou stanicí běloušů českého plemene starokladrubských koní, jež čítá přibližně tři sta starokladrubských koní. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2017  11.04.2017 Dne 22. května 2016 turisté Klubu přátel Pardubicka uskutečnili vycházku tématicky orientovanou na návštěvu Přírodní rezervace Baroch. Autobusovou linkou MHD č. 17 jsme prvním ranním spojem přijeli do obce Srch, kde začala naše cesta horkou nedělí. Srch je poprvé připomínán v listině vydané 21. září 1436 králem Zikmundem. Vesnice byla tehdy zapsána Divišovi z Miletínka spolu s Kunětickou horou, městečkem Bohdaneč a několika dalšími vesnicemi. V roce 1491 se Srch dostal do držení Viléma z Pernštejna. Po požáru Pardubic v roce 1507 došlo v rámci přestavby města k vybudování vodárny v Srchu. Místní zdroje pitné vody byly jímány do vodárny a voda byla od roku 1515 odváděna dřevěným potrubím pod řekou Labe do kašny na pardubickém náměstí a do zámku. Dnes je vodárna kulturní památkou známou pod názvem Studna pánů z Pernštejna. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2017  11.04.2017 Předloni jsme si všichni mohli všimnout, že zámecký park je přístupný veřejnosti, ale co dál? Co s hlavní budovou? Před koncem roku 2016 zahájila vybraná firma odstraňování havarovaných a nežádoucích konstrukcí, vítězný projektant zpracovává studii na bydlení pro každého, velký zámecký rybník bude vyčištěn a zprovozněn a možná že se začne už letos, víme už také, který sochař bude opravovat kašnu (její část jsme našli). Je dobré také uvést, že v celém areálu jsou hotovy nové rozvody elektro, vody a obou kanalizací a k budově zámku je přiveden plyn. Připravují se také další kroky jako například podklady pro fasády zámku. Položme si tedy otázku: Proč je potřeba projekt na obnovu zámeckých průčelí? Obnova velké historické budovy jakou zdechovický zámek je vyžaduje kvalitní a s předstihem připravenou dokumentaci. Musíme si uvědomit, že na ní závisí nejen dobrý výsledek samotné stavební akce, ale celý předchozí schvalovací proces a také možnosti získání dotací. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2017  11.04.2017 Na pražském vyšehradském hřbitově můžeme obdivovat hroby významných osobností našich národních dějin. Dodnes se tak chodíme dívat na místa posledního odpočinku Františka Křižíka, architekta Josefa Gočára nebo zpěváka Waldemara Matušky a stovek dalších významných osobností. Také v Pardubicích již dnes existuje poněkud zmenšená podoba toho vyšehradského Slavína. U zrodu myšlenky Pardubického Slavína stál v devadesátých letech 20. století Josef Janiš. Tomu se podařilo zmapovat desítky hrobových míst významných pardubických osobností na dvou z městských hřbitovů. Janiš vytvořil fotodokumentaci hrobových míst mnohých osobností, jako jsou například stavitel železnic ing. Jan Perner, baron Artur Kraus, architekt Ladislav Machoň, starosta města Leopold Werner, aviatik Jan Kašpar, ale i jeho bratranec Evžen Čihák, akademický malíř Jaroslav Grus, architekt Karel Řepa a mnozí další. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2017  21.12.2016 Pardubice nebyly v minulosti a nejsou ani dnes centrem zimních radovánek. Nicméně z historických zápisů a ze vzpomínek víme, že mnohdy byly pro naše předky i v Pardubicích zimy jako od Josefa Lady. Snad každý z nás vzpomíná na zimy v době svého dětství, které každý ve svých vzpomínkách vidíme jako mrazivější a bohatší na sníh, než je tomu dnes. Jelikož jsou Pardubice položeny v nížině a pro lyžování tu nejsou tudíž vhodné svahy, zimní radovánky se týkaly a týkají zejména bruslení. Máme například informace o tom, že se v Pardubicích v minulosti bruslilo. Původně se neorganizovaně bruslilo a klouzalo na zamrzlých rybnících a řekách, což bylo nebezpečné. První zprávy o bruslení v Pardubicích jsou doloženy z počátku 80. let 19. století. Tehdy zábavní odbor Sokola Pardubice udržoval v provozu kluziště pod zámkem. To bývalo v místě louky bývalém zámeckém příkopu po levé straně cesty od Přihrádku k zámku. Sezonní lístek stál 2 zl. za osobu, rodinný 3 zl., vstupné ve všední den 10 hal., v neděli 20 hal. za osobu. Zvláště populární byly maškarní karnevaly na ledě. Jak tyto radovánky vypadaly, nám dokresluje historická fotografie. Později po první světové válce se bruslilo také na Matičním jezeře, kde provoz dobrovolně zajišťovali učitelé, členové Matice školské. Když byla vrstva ledu dostatečná, bylo kluziště pravidelně upravováno, v nedaleké restauraci Rybárna byla šatna, ohřívárna a občerstvení. Na již výše zmíněném kluzišti na louce pod zámkem existovalo do první světové války. V roce 1926 bylo otevřeno kluziště na tenisových kurtech LTC Pardubice pod Zámkem, tedy nedaleko toho původního. Bruslilo se i na kurtech pod Vinicí, ale i na samotné Chrudimce a dnes je pro nás nepředstavitelné, že se v minulosti bruslilo i na Labi a to až do roku 1960, kdy byla dokončena elektrárna v Opatovicích nad Labem. Od té doby Labe až na výjimky nezamrzá. Bruslilo se také ve Familii (dnes Slovanech) na rybníčku Dolík. Ve Svítkově bylo umělé kluziště při Přerovské ul. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2016  21.12.2016 Mikulovice jsou středně velkou obcí nacházející se na půli cesty z Pardubic do Chrudimi. Obec se vlastně skládá ze dvou celků, z Mikulovic a Blata. Celkem zde žije přibližně 1100 lidí. Obě naše obce oplývají bohatou historií a nachází se v nich několik zajímavých architektonických pamětihodností, ale začněme však v době nejstarší. Na území obou obcí se nacházela pravěká sídliště, což dokládají archeologické nálezy v blatské cihelně. V místních spraších byla dokonce nalezena ucelená kostra nosorožce srstnatého, savce, který vyhynul kolem roku 8 000 před naším letopočtem. Dále byly v Blatě nalezeny zbytky vesnice, pohřebiště, pazourky, mísy a dokonce zde byla objevena kostra člověka uložená v zásobárně na obilí. Tyto nálezy jsou kladeny do období tzv. Únětické kultury. Pozůstatky lidské činnosti dokládají také nálezy z Mikulovic. Jelikož zde dominuje výstavba nových rodinných domů, tak zde také byl proveden archeologický průzkum, při němž byly objeveny pozůstatky obydlí s bohatým vnitřním inventářem (bronzové šperky, zbraně, keramické mísy), hroby s těly ve skrčené poloze, pozůstatky keltského a germánského osídlení. Za velmi bohatý a přínosný je považován nález skythského sedla a tzv. „Mikulovické spony“. Za zmínku jistě stojí i to, že v místech dnešního kostela se nacházel pohanský háj, sloužící původním obyvatelům k náboženským obřadům. Je tedy jasné, že zde bylo velmi živé místo, které rozhodně svým významem převyšuje regionální rámec.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2016 Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
