|
| |
|
Pardubicko Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28  30. 05. 2008 Sovolusky leží asi 8 km jižně od Přelouče. Pojedete-li někdy přes tuto obec, zastavte se a zbystřete pozornost. Můžete tu totiž vidět leccos zajímavého. Na prostorné, přibližně trojúhelníkové návsi rostou dvě velké mohutné lípy. Zvláště jedna vyniká jak silným kmenem, tak díky tomu, že roste ničím nestíněna i široce rozevřenou korunou. Je pod ní malé dětské hřiště, jednoduchá zvonička a altán autobusové zastávky. Je tu i nevelký travnatý prostor, na kterém jsou rozložené čtyři velké bělavé kameny. Místy jsou již ztmavlé díky řasám, které se tu uchytily v prachu. Kameny nejsou, jak se možná mnozí domnívají, kusy vápence, nýbrž kusy křemence. Je to méně se vyskytující usazená hornina, často vzniklá dokonalým stmelením křehkého pískovce - tedy vyplněním mezer mezi jednotlivými zrny křemene křemenitým tmelem, čímž vznikne téměž plně celistvá hornina. Křemenec vyniká velkou tvrdostí a odolností vůči zvětrávání. Je zajímavé, že křemence, vzniklé již v ordoviku v prvohorách, se častěji vyskytují na více místech severního okraje Železných hor. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2008  20. 05. 2008 Ač se to zdá z dnešního pohledu nepravděpodobné, první pokusy o využití erotických a sexuálních motivů v reklamě jsou spojeny s jejími moderními začátky. Tyto počátky však byly "co do početnosti "vzácností šafránu." Společnost na přelomu 19. a 20. století teprve uznávala moderní reklamu jako nezbytnou zbraň podnikání a na postupnou "erotizaci" některých prvků v reklamě nazírala z dvojího možného úhlu, ostatně tak, jak je tomu dodnes, odmítavě či smířlivě. Erotické (odvážné) prvky v reklamě doby meziválečné nám mohou z dnešního úhlu pohledu, kdy jsme erotikou, a nejen v reklamě, obklopeni doslova na každém kroku tak, že nám připadá nutnou součástí našeho života, připadat směšné a snad ani vůbec ne erotické. Reklama "objevila" ženu už v době předválečné, především v secesních plakátech.1 Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2008  20. 05. 2008 Pojem průmyslová ochranná signistika lze zjednodušit na výraz ochranná známka. Zcela jistě byl svět ochranných známek, především ve svém grafickém provedení, v pardubickém tisku světem tak trochu výlučným. Nelze totiž zcela zaměňovat pojem firemní značka s pojmem ochranná známka. Obecně byla ochranná známka (používal se též starší pojem tovární známka ) firemní značkou, která měla svoji právní ochranu, byla tedy jakousi " povýšenou" firemní značkou.1 Aby firemní značka byla uznána za ochrannou známku, musela splňovat jisté požadavky, především zásadu tzv. výlučnosti, tedy nesměla být stejná ani snadno zaměnitelná s jiným grafickým vyobrazením (nověji logem) a musela být zanesena do příslušného registru Obchodní a živnostenské komory (OŽK), dříve Úřad pro patenty a vynálezy.2 Ochranná známka mohla vzniknout několika způsoby, většinou jako nové označení výrobku, které bylo chráněno, též jako původní firemní značka, kterou bylo třeba z nejrůznějších důvodů právně chránit. Ochranné známky a jejich postupný vznik byl především reakcí na důslednější ochranářskou politiku, zejména již po známé krizi z roku 1873.3 Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2008  21. 03. 2008 Výkladní skříň jest tribunou obchodníka. Zde promlouvá ke svému zákazníkovi. Jeho řeč musí býti stručná a jasná. Jen tak přesvědčuje!", napsal ve své studii Výkladní skříně pardubický rodák B. Korbel a my musíme po více jak 7O letech dát mu za pravdu. Zcela jistě bylo účelem výkladních skříní, které počítáme do jednoho z druhu reklamy, přivábit zákazníka, seznámit jej s kvalitou a cenami zboží a povzbudit jeho koupěchtivost.
Správně naaranžovaná výloha ( výkladní skříň ) jako kdyby na potencionálního zákazníka volala: "Stůj a věnuj mi zaslouženou pozornost!" Dovolím si ještě jednu citaci než opustíme rovinu teoretizování: "Výkladní skříň jest jevištěm, na kterém se vede rozprava mezi obchodníkem a zákazníkem. Dobře upravený výkladec budí důvěru a solidnost obchodu, jest propagačním prostředkem!"
Základní požadavky na dobře naaranžovanou výlohu byly následující: přehlednost, původnost ( chcete-li originálnost ), výraznost ( harmonie tvarů , symetrie či asymetrie a barevný soulad ), řadění a střídání motivů, dále umístění zboží v prostoru výkladce, osvětlení , pozadí, plakátová výzdoba, umístění cenovek apod.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2008  21. 03. 2008 Přetiskujeme proměny pomníku J. Potůčka v Trnové od roku 1946 do současnosti. Děkuji za spolu-práci Mgr. J. Štěpánkovi, emer. řediteli ZŠ Ohrazenice a E. Báchorovi z Magistrátu města Pardubic a za možnost využití jejich fotografií a dokumentace. Připojuji článek J. Pilnáčka z roku 1946.
Jirka Tolar, poslední ze slavné trojky V neděli dne 14. července 1946 odhalovali památník Jiřímu Potůčkovi, parašutistovi zahraničního vojska v Anglii. Pomník stojí v malé dubině mezi obcemi Trnovou a Rosicemi u Pardubic, v polabské rovině v milém zákoutí mezi lány a luk. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2008  21. 03. 2008 Vymyslet chytrou reklamu je hodně těžké. Ještě těžší je vymyslet reklamu vtipnou. Když se to povede, má reklama úspěch zaručený. Humor byl a je použit v reklamě především z důvodu upoutání pozornosti, jako jakési vstupní téma bez vazby k hlavnímu poselství. Slouží též jako "zarámování" hlavního textového či obrazového poselství a rovněž může sloužit pro zakódování informace, pro jeho pozitivnější přijetí.
"Dejte Čechům humor a máte je omotané kolem prstu!", říká jedno moudré pořekadlo. Zdá se, že reklama doby meziválečné, tzv. první republiky, toto pořekadlo buď neznala nebo se jím příliš neřídila. Ve sledovaném období v regionálním tisku se objevuje humorné reklamy ( nebo aspoň jen náznaku humoru v jeho textové či obrazové - kreslené podobě ) velmi málo. Jako "vzácné koření" se objevuje v tisku humorný prvek v podobě anekdoty a vtipu, dále gag - čili překvapivý komický nápad, výseč děje, častěji pak než kreslený vtip slovní hříčka, například překroucení názvu výrobku nebo jeho synonyma. Za humorný prvek v reklamě můžeme též považovat jistý reklamní slogan, který úmyslně přehání, zveličuje nebo zdánlivě nedoceňuje. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2008  05. 03. 2008 Vedle známých pernštejnských vodních staveb Opatovického kanálu a Haldy máme ještě zajímavý umělý tok zvaný Zminka nebo též Dvakačovický kanál. Psala o něm L. Kvapilová v článku "Ta-jemná Zminka" ve Zprávách Klubu přátel Pardubicka v roce 2002. Menších umělých toků napájejících i odvodňujících rybníky se na Pardubicku nachází ještě řada, i když rybníky již zanikly. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2008  11. 01. 2008 V poslední třetině 19. století začaly v nejprůmyslovějších zónách a městech západní Evropy vznikat jako nový podnikatelský fenomén obchodní domy.1 Vznikaly většinou v centrálních částech města na nejrušnějších třídách a jejich tzv. prodejní obvod byl značně veliký.
Do těchto obchodních domů chodili zákazníci i z nejvzdálenějších městských předměstí, protože přišli velmi rychle na výhody nákupu "pod jednou střechou." Tyto podniky disponovaly značně rozsáhlými reklamními prostředky (především inzerty v časopisech a novinách, plakáty, reklamními letáky, neonovou reklamou, vývěsními štíty, vkusně upravenými výlohami či tzv. chodící reklamou). Reklama byla (a nepochybně stále je) do urči-té míry mechanismem prodeje, jakýmsi prodejním strojem! Na její úspěšnosti velmi záležela úspěšnost podnikání. Motto: "Pokud si mně všimnou, vyhrál jsem!" platí bezezbytku i v současných měřítkách, i když vzniklo před více jak 80 lety.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2007  11. 01. 2008 Pardubice mají nový naučný okruh. V rámci letošních Městských slavností byla totiž slavnostně otevřena "Stezka Viléma z Pernštejna". Tento vycházkový okruh po zajímavostech Městské památkové rezervace vybudovalo informační centrum Pardubice Region Tourism a otevřel jej sám pan Vilém z Pernštejna slavnostním přestřižením pásky spolu s náměstkyní primátora pro kulturu Štěpánkou Fraňkovou. Za značného zájmu veřejnosti pak Vilém z Pernštejna provedl obyvatele i návštěvníky města po památkách Pardubic. Patnáct zastávek a informačních cedulí tak od nynějška upozorňuje například na Dům U Jonáše, Tyršovy sady, kostel svatého Bartoloměje či Zelenou bránu. U každého zastavení je umístěna tabule s informacemi v českém a anglickém jazyce, ze které se návštěvníci do-zvědí, že například Zelená brána vznikla v současné podobě při přestavbě města po požáru v roce 1538 a díky oxidaci měděného plechu, který již tehdy kryl střechu, dostala své jméno. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2007  11. 01. 2008 O bohdanečských rybnících bylo popsáno již mnoho stránek, tyto stránky si předsevzaly uvést již dobře zmapovanou tématiku do širších, obecných souvislostí. Budování rybníků má u nás velmi dávnou tradici. Se stavbou rybníků začali zřejmě již staří Římané a v době renesance se tento zvyk přenesl ve větším měřítku i do středoevropského prostoru. Ovšem už za panování Lucemburků, především za syna Jana Lucemburského, Karla IV. ,byly zakládány rybníky v jižních Čechách a na Pardubicku. Z Karlovy iniciativy vznikl také tzv. Velký rybník u obce Doksy, dnes nazývaný Máchovo jezero. Největší rozkvět rybníkářství však nastal od poloviny 15. století do poloviny 16. století (některými historiky nazývaná též "zlatá doba českého rybníkářství" ), kdy vynikající čeští rybnikáři budovali rozsáhlé rybniční soustavy navzájem propojené umělými kanály. Za zmínku stojí především známý východočeský Opatovický kanál, 34 km dlouhý, odebírající vodu z Labe u obce Opatovice nad Labem a zase ji vracející do stejné řeky u obce Semín na Přeloučsku. Za Pernštejnů zásoboval přibližně 230 rybníků (číslo se v jednotlivých publikacích o rybnikářství mění). Jiným slavným umělým kanálem, napájejícím rybníky, byla Zlatá stoka, postavena Josefem Štěpánkem Netolickým v letech 1506 - 1520. Byla 43 km dlouhá (číslo se pamatuje dobře, neboť stačí přehodit číslice v délce Opatovického kanálu) a zásobovala rybníky na Třeboňsku vodou z Lužnice, z pravobřežního přítoku Vltavy. Jiným, slavným stavitelem rybniční soustavy byl Jakub Krčín z Jelčan ( jeho učitelem byl Kunát Dobřenský, který se proslavil na Pardubicku, Bohdanečsku i Kolínsku), projektant našeho největšího současného rybníka Rožmberku, ale i mnoha dalších. Postavil mimo jiné i Novou řeku, která odváděla vody z rybníků třeboňské soustavy do Nežárky. V 16. století byla plocha rybníků v Čechách a na jižní Moravě proti dnešku více než čtyřnásobná. Sláva českého rybníkářství se rozšířila po celé Evropě. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2007 Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
