|
| |
|
Pardubicko Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28  16.02.2016 Důležitým dopravním uzlem v Pardubickém kraji je bezesporu pardubické hlavní nádraží. A v Pardubicích se nyní připravuje přeměna prostoru před hlavním vlakovým nádražím v moderní dopravní terminál, který by měl propojit železniční dopravu s městskou hromadnou dopravou a s příměstskou či dálkovou autobusovou dopravou. Ve hře jsou nyní čtyři architektonické návrhy, z nichž jeden by měl dostat šanci pro realizaci.
První návrh pochází z ateliéru Adam první. A název zadání architektonické soutěže „brána do města“ autoři berou doslovně, protože stožáry pro veřejné osvětlení a pro trolejové vedení jsou propojeny do podoby jakési brány. Tento návrh zachovává původní silnici před lihovarem a křížení s ulicí kpt. Bartoše i s rychlodráhou je řešeno pomocí kruhových objezdů. Součástí návrhu je podzemní parkování s kapacitou 200 míst. Návrh předpokládá i vodní plochu přibližně v místě dnešního bazénu s vodotryskem. Dalším návrhem je návrh ateliéru Aurum. Tento návrh řeší celý prostor nejkomplexněji, zároveň je však nutno uznat, že případná realizace by byla pravděpodobně finančně nejnákladnější. Dopravu v tomto území návrh řeší ve dvou variantách – dlouhé a krátké. Dlouhá varianta počítá s původní plánovanou silnici za lihovarem. Nutno však dodat, že tato silnice bude v návrhu územního plánu města vypuštěna, proto zde budu popisovat pouze onu krátkou variantu. Ta počítá s odvedením veškeré průjezdní dopravy vedoucí nyní přes Palackého třídu směrem k nadjezdu Paramo novou silnicí přímo skrz areál lihovaru. Propojení s komunikací ze směru z Polabin návrh řeší kruhovým objezdem, kruhový objezd je navrhován také na křížení s rychlodráhou. Jelikož tento návrh počítá s přesunutím průjezdní komunikace do oblasti přes lihovar, zůstává tak celý prostor od nádraží až po komunikaci na současné Palackého třídě pro dopravní terminál. Zde by měly dle tohoto návrhu vzniknout celkem jakési tři prsty neboli oblouky. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2014  16.02.2016 Písmeno H je u příjmení pardubických podnikatelů zastoupeno v bohaté míře. Pokračujme proto bez delšího úvodu Janem Horáčkem (nar. 1884, Dobříkov, Vysoké Mýto), který provozoval na svoji dobu zvláštní živnost, byl tzv. veřejným posluhou. Žádost o tuto živnost si podal roku 1942. František Horák (nar. 1904, Pardubice) vlastnil kolem roku 1940 sběr odpadových surovin Na Hrádku v Pardubicích č. 724. Dne 6. 4. 1940 si podal žádost o udělení licence na sbírání veškeré odpadové suroviny po domech. Podle dalších archivních dokumentů svoji živnost F. Horák dlouho neprovozoval, protože odjel záhy na práce do Německa. Josef Horák (nar. 1892, Světí u Hradce Králové, příslušný do Ředic) provozoval v letech 1939-1941 obchod s potravinami, prodej lahvového piva, později obchod smíšeným zbožím s povolením nakupování másla, zvěře a drůbeže. v Pardubicích U sv. Anny č. 384, později Palackého ul. č. 261. Dne 18. 7. 1939 si podal žádost o vydání živnostenského listu. J. Horák svoji živnost provozoval již od roku 1925 v Berehově na Podkarpatské Rusi. Po záboru Podkarpatské Rusi byl nucen uprchnout do Čech. V roce 1939 vyjednával J. Horák s majitelem domu č. 77 v Zelenobranské ul. p. Oesterreicherem, známým podnikatelem, o pronájmu některých místností pro provozování živnosti. Dne 18. 9. OŽK v Praze schválila opovědění živnosti Josefa Horáka. Počátkem února 1940 firma přesídlila od sv. Anny do ul. Palackého (vedle jezdeckých kasáren) č. 261. Ze dne 3. 2. 1940 je žádost o vydání koncese k prodeji piva v lahvích. Společenstvo hostinských, výčepníků a kavárníků v Pardubicích koncesi nedoporučilo, protože od obchodu J. Horáka „necelých 100 kroků“ byl vzdálen hostinec zvaný Mexiko (určitě nejznámější živnost svého druhu v Palackého ul.), kde také prodávali láhvové pivo. Místní spotřeba tedy nové koncese nevyžadovala. Zajímavé je sdělení četnické stanice ze Všestar ze dne 22.3. 1940, podle které byl zmíněný Josef Horák 5x soudně trestán! Ze 30. 7. 1941 se dochovala část sporu J. Horáka s podnikatelem Ludvíkem Borovcem, jehož živnost měla stejné zaměření. Obě živnosti od sebe dělilo 150 kroků, přesto se cítil Ludvík Borovec existencí nové smíšeného obchodu ohrožen. Nevíme však, jak spor dopadl. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2014  16.02.2016 Před 165. lety v únoru zemřeli spoluvynálezci ruchadla, rolník František Veverka (1796-1849) a po několika dnech bratranec, kovář Václav Veverka (1790-1849).
K tomuto výročí našich významných českých vynálezců se mi nabízí příležitost, si znovu připomenout a znovu vzpomenout na jejich lidský osud i samotný vynález.
František Veverka, jako hospodář neměl lehkou situaci. Byl zatížen dost značnými dluhy a dědickými pohledávkami. Musel dobře počítat s každým krejcarem. Dluhy příliš neubývaly, neboť rostla mimořádná vydání. Nemoci a častá úmrtí v rodině. Bylo třeba si vypůjčovat. A tak jej každé vydání za takovou "zbytečnou" a namáhavou práci jistě vedlo k přemýšlení, jak si od nich odpomoci.
Byl to člověk technicky nadaný a řemeslně zručný. Pamětníci později vyprávěli, že jako samouk zvládl kolářské řemeslo a dokázal si také sám zhotovit kolečka k pluhu. Opravoval si všelijaké věci např. kola do mlýnů, dokonce vylepšoval i hodiny, které byly přepychem a chloubou domácností v té doby.. Zhotovil si pomocí kola od vozu a různých převodů jakousi mechanickou řezačku slámy nebo sekačku na trávu, fukar. Vyráběl i jiné nářadí a pomůcky pro svoji potřebu i pro ostatní domácí a přespolní vesničany.. Nepřekvapí nás proto, že sestávaly Františkovou posedlostí. Směr jeho myšlenek nad namáhavou prací při orbě šetřilo práci, čas a peníze. Přemýšlení pomalu zrálo v nápad změn a zdokonalení konstrukce oradla.
František nakonec statek roku 1844 prodal a přestěhoval se do Břehů u Přelouče, kde koupili chalupu č.p. 13. Po třech letech, ale vyhořeli a zůstala stát jen stodola. František již neměl sil ani dost energie znovu stavět a přestěhoval se s rodinou do podnájmu do Přelouče. Vzhledem ke zdravotnímu stavu se vrátil do Břehů ke svým dětem, kde zemřel 12. února 1849 a je pochován na kostelním hřbitově Navštívení Panny Marie, kde je umístěna pamětní deska a hrob s pomníkem a ruchadlem v Přelouči
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2013  16.02.2016 Průčelí radnice od arch. Jana Vejrycha na Pernštýnském náměstí v Pardubicích (dokončena 1894), vyzdobil český sochař Antonín Popp (1850-1915).
Proslavila ho alegorická historická a portrétní tvorba, zejména v Praze (Národní muzeum, Národní divadlo, Městská spořitelna).
Na radnici vytvořil medailony českých králů nad okny 1. patra zleva do prava:
Vratislav II., Přemysl Otakar II., Václav II., Karel IV.; Václav IV., Jiří z Poděbrad, Vladislav II. a Rudolf II.
Středovou atiku nad hlavním vchodem zdobí nedávno zrestaurovaná socha rytíře Vojtěcha z Pernštejna. Obdobný motiv využil Ant. Popp na radnici v Kladně (rovněž ve spolupráci s arch. Janem Vejrychem).
Radniční věže mají pozoruhodné opakující se figurální alegorické plastiky (na každé věži 6 plastik).
Směrem do náměstí je na levé věži:
Měšťan a Šlechticna
Na pravé věži:
Řemeslník a Měšťanka
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2013  16.02.2016 Ing. Jaroslav Holický (nar. 1899, Poběžovice u Holic) požádal dne 10. 11. 1938 o povolení zřízení strojního zámečnictví, výrobu a opravu autosoučástek se sídlem v Milheimově ul. č. 1393. Avšak Společenstvo živností stavebních a výtvarných v Pardubicích podalo námitku z důvodu existence již dvaceti podniků se stejným nebo podobným provozem v Pardubicích. Pouze osm z těchto firem bylo prosperujících, zbylé živořily. Další námitka se týkala skutečnosti, že J. Holický již provozuje marmeládovnu v Holicích a má též podíl na vedení holického pivovaru.
Dne 9. 12. 1938 objasnila celou záležitost OŽK v Praze mj. „Náš stát za změněných poměrů musí se brániti přílišnému přírůstku živností a jiných výdělečných podnikání ze strany osob, které by jinak zůstaly mimo obvod zúženého území naší republiky.“ Nakonec však dne 2. 1. 1939 vydává OŽK v Praze kladné vyjádření. Dne 15. 2. téhož roku J. Holický doplnil své zdůvodnění otevření živnosti v Pardubicích tvrzením, že jeho tchán Leopold Konečný v Holicích, který pro své stáří nemůže svoji živnost dále provozovati „…a ježto ve strojích je investován kapitál cca 400.000 Kč, na který byly zapůjčeny peníze peněžním ústavem.“
Jan Holík (nar. 1910) si v roce 1947 otevřel v Pernerově ul. č. 1868 elektrotechnický závod, který vedl až do roku 1948. Žádost o udělení elektrotechnické živnosti byla podána v posledním dnu roku 1946. Důvodem bylo mj. zrušení firmy Elektro- Palouš (Pernerova č. 375) „takže s ohledem na místní potřebu je nový elektrotechnický závod nutný.“ Dne 24. 1. 1947 vydalo Společenstvo elektrotechniků v Pardubicích J. Holíkovi povolení k činnosti.
Ludvík Holler (nar. 1891, Rosice n. Labem) opověděl v roce 1930 živnost s nepravidelnou nehromadnou autodopravu osob se stanovištěm na Čechově nábřeží 518. Dne 6. 6. 1930 se městský úřad v Pardubicích vyjádřil kladně k žádosti L. Hollera. Jako důvod kladného stanoviska byla uvedena mj. i skutečnost, že se blížila Celostátní výstava tělovýchovy a sportu v Pardubicích (konaná v průběhu roku 1931), takže poptávka po autodrožkách bude větší. Koncese byla L. Hollerovi vydána 1. 7 1930. Holler provozoval firmu do roku 1934, později pracoval jako řidič u různých firem. Živnost byla provozována vozem značky Peugeot, počet dopravovaných osob bez řidiče byl tři. Koncese byla udělena až do 31. 1. 1955! Koncese byla schválena i Jednotou dopravních společenstev v Čechách (Praha II., Klimentská ul. 18) dne 6. 12. 1939. Je zajímavé, že v tuto dobu již L. Holler s největší pravděpodobností autodopravní živnost už neprovozoval.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2013  26.01.2014 V obci zdejší stál od pradávna panský zámek ze dřeva vystavěný, který roku 1803 do gruntu vyhořel a na tom samém místě nový zámek od Jeho Jasnosti knížete Karla z Paaru vystavěn byl.
V prvním poschodí zřízeny pokoje, opatřeny pohodlným nábytkem pro panstvo a ozdobeny vzácnými obrazy od mistrů českých, vlašských a německých. Byty při zemi byly slušně upravené pro úředníky a služebnictvo. Při přejití zámku v majetek pana Dr. Otto Mettala roku 1890, byl zámek opraven, opatřen pěknou věží s hodinami, množstvím hromosvodů a arkýřů. Na severní straně od zámku rozkládá se rozsáhlý park dílem anglickým, dílem francouzským, měřící 20 jiter 821 čtverečních sáhů. V tomto parku nalézá se též zelinářská zahrada a školka ovocného stromoví. Při zámku je hospodářský poplužní dvůr, který s dvorem telčickým 1001 hektarů měří. Tolik z obecní kroniky. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2013  26.01.2014 Cukrářem Josefem Hofmanemm pokračujeme v našem seriálu „průřezem“ podnikatelskou sítí začínající na písmeno H.
Populární Hofmanova cukrárna J. Hofmann, (v některých archivních dokumentech se píše jen s jedním koncovým m), narozen 1888, Býšice, okr. Mělník, pracoval ve sladkém řemesle v letech 19371943 v pardubické Pasáži č. 60 (později Na Zeleném). Dne 21. 10. 1937 si J. Hofmann podal žádost o koncesi na živnost hostinskou s prodejem čaje bez alkoholických přísad, čokolády a kakaa. Vše mělo být spojeno s již zaběhlou cukrářskou živností. Netušil však, jaké ho čekají problémy. Proti se postavilo Společenstvo hostinských, výčepníků a kavárníků v Pardubicích. Jako důvod uvedlo blízkost stejného podniku Františka Malíka, který v ulici bezpečně pokryl potřeby zákazníků. Četnická stanice v Pardubicích dne 25. 1. 1938 podrobně popsala vzdálenost mezi jednotlivými živnostmi v krocích! „K firmě F. Malíka je to pouhých 15 kroků, koncese mu byla vystavena 28. 12. 1935. 120 kroků do restaurace Kopeček a Okresního grandhotelu. V restauraci Kopeček provozuje koncesi Václav Novák od 9. 10. 1935. Jan Roula v grandhotelu koncesi dosud nemá. Vzdálenost k hotelu Paříž činí 230 kroků, vzdálenost k hotelu Veselka 380 kroků. Vzdálenost do hostince Jaroslava Šíny přes Sladkovského ul. činí 385 kroků. J. Šína má koncesi od 2. 2. 1926. Dále jsou tři hostince na Perštýnském nám., které jsou od Pasáže vzdáleny 420 kroků. Hostinec Bubeneč je vzdálen od Pasáže 530 kroků a restaurace Rathouských 470 kroků.“ Z policejní zprávy vyznělo, že je tudíž místní potřeba dostatečně pokryta. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2013  1.12.2013 Koncem dubna se konal seminář Asociace pro urbanismus a územní plánování ČR v Žatci. Urbanisté
se tak mohli seznámit s pokroky, které toto významné centrum chmelařství udělalo v regeneraci
svého jedinečného historického dědictví. Chmel se tu pěstoval od pradávna a ve městě je nespočet
pivovarů a sladoven, které již dosloužily a čekají na své nové využití.
Žatec vzdáleně připomíná Chrudim
Město Žatec má téměř 20 000 obyvatel
a nachází se na vyvýšené ostrožně obtékané
řekou Ohří. Vzdáleně připomíná město
Chrudim. Město leželo na důležité obchodní
stezce z Prahy do Chebu a Norimberka.
Na počátku raného středověku po porážce
bojovných Lučanů se Žatec stal
významným knížecím centrem Přemyslovců.
Vznik města byl dovršen r. 1265
za Přemysla Otakara II. Za 2 roky to tedy
bude 750 let. Zdrojem prosperity byla
řemesla, zemědělství a obchod. Město
mělo latinskou školu, postavilo si vodovod
a velkou tržnici sukna uprostřed náměstí.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2013 1.12.2013 Alois Hladěna (nar. 1898, Pardubice)
patřil ve své době k velmi známým sedlářům
v Pardubicích. Vlastnil sklad kůží
a potřeb pro sedláře, řemenáře, čalouníky,
brašnáře a stavitele kočárů na Pernštýnském
nám. č. 48. Archivní záznamy
pocházejí však pouze z počátku 40. let.1)
Ze dne 9. 12. 1940 pochází žádost o vydání
duplikátu živnostenského listu, který se
ztratil. Dne 16. 11. 1942 požádal A. Hladěna
o převzetí fi rmy svého otce.2) František Hladěna (nar. 1866 v Hradišti u Pardubic) vedl rovněž ve 40. letech sedlářství (anglické), dále výrobu kočárových postrojů na Wilsonově tř. č. 95 (Na Zeleném), později vdova Marie (s náměstkem Josefem Bulíčkem). Podobně jako u předešlé fi rmy se zachovala žádost Marie Hladěnové o vystavení duplikátu živnostenského listu vydaného dne 12. 4. 1893 v Pardubicích. Z činnosti fi rmy se v archivních fondech zachoval jediný fi remní papír (dat. 20. 3. 1941).3) I když jsou obě fi rmy Alois Hladěna a František Hladěna uvedeny v archivním fondu odděleně, lze předpokládat, že se jednalo o dva podnikatele stejného rodinného podniku. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013  1.12.2013 Názvy ulice K Vinici a názvy
místní části na starých
mapách Na vinici naznačují,
že v Pardubicích se kdysi zřejmě
pěstovalo víno.
Víno přinesli k našim sousedům Římané,
kteří ho pěstovali např. v údolí Rýna
a Mosely. Pěstování vína vyžaduje vhodnou
kombinaci tepla, slunečního svitu,
deště a mrazu, polohy a půdy. Podnebí
a počasí jsou proto nejdůležitější činitelé
velmi komplexního prostředí, které je třeba
k pěstování vína. V tom spočívá celý
úspěch. Ale najít takové místo není vůbec
jednoduché.
Začněme historií:
První dochovaná zpráva o Pardubicích
je v listině papeže Bonifáce VIII. z r. 1295, kde je zmínka o klášteře Cyriaků
s kostelem sv. Bartoloměje. Dnes víme,
že klášter Cyriaků souvisí s návrším nad
Chrudimkou, kde se dnes nachází čtvrť
zvaná Pardubičky.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013 Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
