|
| |
|
Pardubicko Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28  07. 08. 2005 Roku 1560 Jaroslav z Pemštejna prodal královské komoře pardubické panství, k němuž náležel kladrubský dvůr se zámečkem a oborou s chovem koní. Císař Maxmilián II. zde založil hřebčinec, čímž vytvořil základ dnešnímu známému chovu koní v Kladrubech. V urbáři pardubického panství je zápis z roku 1588 - císař si pro svůj častý pobyt v Kladrubech nechal vybudovat jednopatrový zámek v renesančním slohu, který sloužil především k ubytování hostů, o čemž svědčí velké množství pokojů, dvě kuchyně, komory a sklepy. Vedle zámku byl vystavěn dům pro správce hřebčína, jízdárna a nutná kovářská dílna.
S módními trendy procházel i zámek přestavbami. V roce 1722 přestavba připomíná baroko a má se za to, že se jí zúčastnil Kilián Ignác Dienzenhofer. Zámek také poničil velký požár, zasáhl i kostel a stáje. Za Josefa II. byl pak celý areál obnoven. Za vlády císaře Frant. Josefa I. došlo opět k přestavbě ve stylu pseudorenesance. V majetku císařské rodiny hřebčín zůstal až do konce habsburské monarchie v roce 1918.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2005  07. 08. 2005 První historická zmínka 1393, roku 1654 je uvedena ves Chvaletice.
Ve vlastivědné monografii Pardubicko-Holicko-Přelučsko z roku 1909 se píše: "Chvaletice ves v romantické krajině na úpatí hory Mikšovy, obrácená proti rozkošným Polabinám, čítala (1880) 99 čísel a 644 obyvatel, s chrámem, jenž vévodí nad obcí a celým okolím, farou a dvoutřídní soukromou evangelickou školou. Za posledními nejvýše položenými domky nalézají se rozsáhlé jehličnaté lesy. U lesa na návrší je rybník, z něhož jde voda na blízký mlýnek v půvabném údolí ležící. Dolní část obce je asi 20 minut vzdálená od Labe. Vesnice jest dosti výstavná." Tehdy k politické obci Chvaletice náležely i Telčice. Od té doby, došlo k převratným změnám. Vznik vsi souvisí s těžbou železné rudy. Kronikář Hájek uvádí, že zde byla kolébka českého železářství a odtud pochází pojmenování Železné hory. Původní ves se rozkládala na úbočí výběžku Železných hor podle potůčku tekoucího k Labi. Koncem 18. století se ves rozrůstá dolů k Labi i na horní, jižní straně, kde vzniká nová náves. Po vydání tolerančního patentu roku 1871 se skoro celá obec přihlásila k evangelickému náboženství. Na nové návsi byl 6.7.1783 vysvěcen evangelický kostel, fara i škola. Kostel byl nízký bez věže a zvonů. Roku 1882 byl nákladem 20 tisíc zlatých postaven nový, novorenesanční s věží. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2004  07. 08. 2005 Pardubické Polabí od čáslavské roviny oddělují na jihozápadní hranici Železné hory. Táhnou se od týnické soutěsky k jihovýchodu až k Moravě. Hory v pravěku tísnily i labský tok a u Týnce byl mohutný vodopád. Polabí v té době bylo velikým sladkovodním jezerem. Jako každý vodopád podemlel i ten u Týnce svůj práh a ustoupil proti proudu, zbytky skály povolily, vodopád si prorazil kolmou cestu a značně snížil hladinu jezera. Tak vystoupilo Polabí z vody. Tento přírodní týnický vodopád chtělo obnovit Německo, Polabí od Týnce až ke Svitkovu zavodnit zvednutím vodní hladiny o mnoho metrů, zadržet v rovinné přehradě miliony m3 vody, aby v době letního sucha zvýšilo hladinu vody a umožnilo plavbu na dolním toku Labe o 100 dní déle. Německo chtělo vykoupit všechny vesnice v Polabí od Kojic, Telčic, Chrčic, Selmic, Trnavky, Řečan, Kladrub, Labětína, Břehů, Mělic a dál až po Svítkov. I železnice měla být posunuta až na úpatí Železných hor. Měly zmizet vesnice, pole, louky a být zatopeny. Plány byly už v roce 1911 hotové, chystaly se smlouvy - energie získaná ze spádu vody a rybolov byly dány náhradou Rakousku. Všechny tyto stavby a výkupy osad chtělo Německo uskutečnit za 80 milionů marek. Aby zvýšilo splavnost Labe, ocenilo nás na 80 milionů marek, t. j. na stavbu rovinné přehrady a na výkup 18 vesnic ve výměře tisíců ha úrodné polabské půdy. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2004  07. 08. 2005 Zajímavé kulturní památky sakrálního původu se nacházejí v na Pardubicku. Jedná se o několik dřevěných zvonic, které obvykle stojí v těsné blízkosti kostela a dokládají tak vysokou úroveň lidové tvořivosti řemeslníků na vesnicích. Zvonice měla často v miulosti ochranný charakter. Byla pozorovatelnou a místem, odkud se na útočníka házely kameny nebo lila horká smola. V období husitství tyto zvonice přestaly vyhovovat obranným požadavkům a začaly se tavět zdění nebo polozděnné. V 15. až 16. století s rozvojem zvonařství se její funkce změnila z obrany obce na místo, odkud byly ohlašovány církevní bohoslužby, časové údaje či třeba požáry. Pozdně gotická zvonice z kone 15. a začátku 16. století, jejíž typ přišel ze západních Čech, má obvykle šestiboký tvar. I přes to, že u dřevěných zvonic hrozilo daleko větší nebezpečí vzniku požáru, jejich obliba na venkově trvala. Důvodem byla pevná dřevěná konstrukce, která nesla zvon a staticky tak dobře zvládala dynamiku zvonu. Také dřevo bylo stále dostupné. Ve Velinách nedaleko Holic se dochoval jedinečný roubený kostel s dřevěnou zvonicí, jehož první připomínka je již ze 14. století. Byl vybudován v roce 1752 na místě starého dřevěného kostela. Areál kostela se zvonicí je veřejnosti volně přístupný. Prohlídku interiérů kostela sv. Mikuláše je možné domluvit v časovém předstihu na Římsko-katolické farnosti v Holicích na telefonním čísle 466 682 108. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2004 Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
