|
| |
|
Procházka kolem pardubických obchůdků
21. 03. 2008 Výkladní skříň jest tribunou obchodníka. Zde promlouvá ke svému zákazníkovi. Jeho řeč musí býti stručná a jasná. Jen tak přesvědčuje!", napsal ve své studii Výkladní skříně pardubický rodák B. Korbel a my musíme po více jak 7O letech dát mu za pravdu. Zcela jistě bylo účelem výkladních skříní, které počítáme do jednoho z druhu reklamy, přivábit zákazníka, seznámit jej s kvalitou a cenami zboží a povzbudit jeho koupěchtivost. Správně naaranžovaná výloha ( výkladní skříň ) jako kdyby na potencionálního zákazníka volala: "Stůj a věnuj mi zaslouženou pozornost!" Dovolím si ještě jednu citaci než opustíme rovinu teoretizování: "Výkladní skříň jest jevištěm, na kterém se vede rozprava mezi obchodníkem a zákazníkem. Dobře upravený výkladec budí důvěru a solidnost obchodu, jest propagačním prostředkem!" Základní požadavky na dobře naaranžovanou výlohu byly následující: přehlednost, původnost ( chcete-li originálnost ), výraznost ( harmonie tvarů , symetrie či asymetrie a barevný soulad ), řadění a střídání motivů, dále umístění zboží v prostoru výkladce, osvětlení , pozadí, plakátová výzdoba, umístění cenovek apod. Předchůdci výloh byly klasické otevřené středověké krámky, které vystavovaly pod širým nebem svůj pestrý sortiment řemeslnických výrobků a zemědělských plodin, tuzemských či pro pardubické občany exotických. Teprve v průběhu druhé poloviny 19. století se prodej (kromě případu pravidelných trhů, jarmarků) uchyluje do dřevěných a kamenných krámků, kde si může zákazník pod střechou vybrat v klidu zboží. Potřeba nabízené zboží vystavit směrem do ulice vedla postupně ke vzniku zasklených výloh. Svým způsobem se tak nejrozmanitější výlohy staly jakýmsi dodatkem tzv.vnější reklamy, která na náhodné chodce "útočila" přímo na ulici. Jedním ze symbolů vnější reklamy se staly kromě zmíněných výloh vývěsní štíty. Bylo by jistě zajímavé sledovat středověkou symboliku na vývěsních štítech, která zánikem cechů v roce 1859 zcela nevymizela, nýbrž byla transformována v duchu moderního pojetí (a to i z hlediska tzv. průmyslové heraldiky) do novějších vývěsních štítů. Přetrvávala dál v oblasti firemních značek, pozdějších ochranných známek a vůbec průmyslové heraldiky. Nárůst a rozmanitost nových výrobních odvětví a modernizace starých si vyžádaly pochopitelně i nárůst odpovídajícího počtu symboliky, nezatížené středověkými tradicemi, která byla adekvátní nastupující moderní době. Výkladní skříně pardubických obchodů a obchůdků se v toku času výrazně měnily. Jejich vznikem a zánikem se rovněž měnil svébytný průmyslový a podnikatelský kolorit jednotlivých ulic, uliček a vlastně i celých Pardubic. Poblíž Zelené brány měl dlouho svoji firmu Hynek Krpata. Jeho reklama kočáru na omítce domu po pravé straně od Zelené brány (přicházel-li člověk od dnešní Třídy Míru) se nedala přehlednout. V blízkosti Krpatova domu stál i známý Vostřebalův hostinec a bezprostředním sousedem firmy H. Krpata byl i Marek Oesterreicher, jenž se zabýval výrobou čokoládových výrobků a cukrovin. Na místě Krpatova domu byl v letech 1914 -1917 postaven palác Městské spořitelny. Pod velkým firemním nápisem Hynek Krpata a s menším dodatkem sklad kočárů a velocipedů byla v roce 1912 též reklama známé oděvní firmy Růžička a Rössler. Obchod této známé pardubické firmy byl však na rohu dnešního Pernštejnského náměstí a Pernštejnské ulice. Na počátku 20. století uvítal příchozí k Zelené bráně (po levé straně ) firemní nápis J. Just - plátenický obchod. Reklamní nápis Hynek Krpata je dobře viděn i na pozdějším snímku z roku 1912, kdy došlo k další opravě Zelené brány (opatřena ochozem). Krpatův dům byl dobře zviditelněn po zbourání vojenských stájí a kasáren, která se táhla po pravém břehu řeky Chrudimky. Tehdy se objevily i reklamní plakáty na zídce před Krpatovým domem (například reklama známé firmy Alois Jelínek nebo piana Petrof apod). Obhlídku obchůdku na Pernštejnském náměstí začneme ve spodní části domu U Jonáše. V přízemí měl majitel domu Josef M. Polák zřízené knihkupectví. V pravé horní části obchodu byl nápis Sklad obrazů. Reklamní nápis byl bílý, dobře viditelný na černém podkladě, tomuto domu se také říkalo někdy Polákův (dům mu patřil od roku 1897). V těsném sousedství po levé straně obchodu bychom minuli klempířskou dílnu Františka Vatlacha. Své zboží měl vystavené (pověšené) po obou stranách vchodu do firmy. Po pár dalších krocích bychom minuli dům čp. 49 tzv. Kapounovský, v jehož přízemní části měl svoji strojní pletárnu od roku 1917 Karel Viktora. V sousedním domě čp. 48, zvaném Šnajdarovský, sídlil obchůdek Aloise Hladěny, specializující se na kožedělné výrobky. Na konci 19. století sídlil poblíž dnešního knihkupectví řezník František Zikuda (velký firemní nápis černými písmeny na bílém podkladě) a o pár metrů dál směrem k Přihrádku obchůdky Anny Tuskové a Františka Svobody. Severní strana náměstí byla vroubena velkými nápisy Městské muzeum, Záložna a Vyšší dívčí škola. Směrem ke vchodu do malebné Bartolomějské ulice se tísnilo hned několik obchůdků, například obchod kožemi Karla Wernera a nástupců, vedle svítil reklamním nápisem obchůdek Josefa Vlachého (dochovaná fotografie je z roku 1912), téměř na rohu náměstí a Bartolomějské ulice (nad poštovní schránkou) byl ještě později umístěn reklamní nápis Sklad hnacích řemenů. Poblíž dnešní Krajské knihovny, pod soškou Zlatého beránka, sídlil civilní a vojenský krejčí Josef Dvořák. Reklamní nápis vyveden velkými černými písmeny na světlém podkladě dobře kontrastoval se sousedním obchůdkem zbožím smíšeným Růženy Weinerové. Podobně jako na protilehlé straně náměstí i zde sloužila vnitřní část velkých dveří po otevření k vystavení nabízeného zboží. Nepřehlédnutelný byl velký firemní nápis ( bílá písmena na černém podkladě ) Obchodní dům Karel Jičínský, který na počátku 20. století zval zákazníky do přízemních prostorů budoucí dnešní knihovny. Jižní strana náměstí byla ve znamení vinopalen, z nichž nejznámější byla zcela jistě vinopalna Petra Vranešiče. S nápisem Víno se mohli kolemjdoucí také setkat v podobě vývěsního štítu ( vnější reklamní označení ). Před vstupem na Přihrádek vítala procházející na počátku 20. století po pravé straně velká reklamní tabule Sklad všeho druhu nábytku Josefa Pikla. Velká reklamní tabule stejné firmy byla zavěšena i přímo nad gotickým obloukem, kterým se vcházelo na Přihrádek. V těsném sousedství byl obchůdek Josefa Číháka. Na rohu dnešní ulice Anežky České a Pernštejnské ulice měl svůj obchůdek již zmiňovaný Karel Viktora. Nad obchodem byla velká reklamní tabule (černá písmena na bílém podkladě s nápisem Pletárna). Stačilo přejít přes ulici směrem do dnešní Kostelní ulice a zákazník se mohl stavit v proslulém řeznictví J. Daleckého. V Kostelní ulici si pak mohl k uzenině koupit pečivo u Machatého. Na Bělobranském náměstí sídlil v domě čp. 4 klempíř a v sousedním domě vyráběl od roku 1903 koňské chomouty a uzdy velmi známý Josef Antoš. Poblíž Labské ulice otvíral svůj obchůdek F. Hubáček. Kdybychom prošli dál do ulice Mezi mosty, minuli bychom po levé straně sedlářství a čalounictví Jana Komárka (velký firemní nápis černými písmeny na bílém podkladě). Asi nejslavnější firmou v toto prostoru byla chemická čistírna a barvírna Františka Červenky, založená Na Vrtálně roku 1887. Kdybychom se ocitli na Královské třídě a pozvolna šli směrem k Zelené bráně, určitě by nám padla do oka velká reklama firmy Josefa France na boční straně jeho obchodního domu, stavěného roku 1907 na místě hotelu " U lva." Na Královské třídě, hlavní tepně Pardubic byl natěsnán obchůdek vedle obchůdku, tak, jako je to dodnes. Dnes se již nedají ani přesně zmapovat všechny obchůdky, které se tu během století vystřídaly. Některé z nich měly jepičí život a dochovaly se například jen firemní značky, reklamní nápisy či ojedinělé fotografie (většinou značně nekvalitní). Ze známých firem se proto zmiňme například o hostinci V. Heřmana ( čp. 106 ), domu fiakristy Jaroslava Tlučhoře ( čp. 98 ) a obchůdku Karla Jíčínského (čp. 64 ). Nepřehlédnutelnou byla , podobně jako v případě obchodního domu Josefa France , reklama na boční stěně, kde sídlil velkoobchod zemědělskými produkty Zikmunda Hostovského. Na křižovatce s Jindřišskou ulicí bychom mohli zajít do hostince Na Kopečku (stál zde od počátku 18. století). Firemní nápis tvořila velká bílá písmena, vtištěná do fasády domu. Je pochopitelné, že Královská třída (Wilsonova třída) byla přehlídkou nejrůznějších řemeslníků a obchodníků, sama byla jakousi "výkladní skříní" Pardubic. Od roku 1924 bychom si mohli nechat opravit hodinky (či nakoupit klenoty) ve známé firmě Čeňka Lejhance (založené roku 1899). Tato firma tak drží primát na dnešní Třídě Míru z hlediska délky setrvání na jednom místě.. Stejně nepřehlédnutelný byl i velký firemní nápis firmy Emanuel Bělský. Z pozdějších let, meziválečných, můžeme uvést Procházkovu lékárnu, sousední mléčný bufet, obchod prádlem pana Svobody a velmi známou firmu Radio Koten, sousedící s neméně známou firmou J. Kolaříka, která se specializovala na výrobu provazů. Naproti firmě Radio Koten bychom minuli boční vývěsní štít firmy J. Skácel - zbraně a střelivo. Nad zmiňovanými firmami ( Radio Koten a Procházkova lékárna) svítily pak neonové nápisy SEKURITAS a RADIO KOTEN. Obchodní dům s pasáží, vystavený v letech 1924 - 1925 firmou Kratochvíl a Veselý, byl rovněž "oblepen" obchůdky. Ve dvacátých letech 2O. století bychom tu četli nápisy jako perník, cukrárna, Žemličková - punčochy, FotoKino Kodak, drogérie apod. V průčelí známého Vlachova domu ( čp. 73 ) z roku 1892, stojícího naproti známé Veselce, bychom našli knihkupectví a obchod papírem J. Liebicha. Prostor, vymezený našemu článku je příliš malý, než abychom dál sledovali podrobněji obchůdky v přilehlých uličkách. Proto jen krátká zmínka. Na rohu ulice Sladkovského, která byla roku 1894 proražena jako spojnice mezi Královskou třídou a ulicí Smilovou, stával na místě dnešní drogérie sklad vína a kavárna. Naproti (dnes v místě zlatnictví ) stával jeden z filiálních obchodů firmy Bratři Singerové. Ve Smilově ulici bychom nepřehlédli velký firemní štít obchodníka s obleky a střižním zbožím Maxe Zwickera. Kdybychom prošli přes celou Královskou třídu a zabočili do tehdejší Alžbětiny třídy ( Třída 17. listopadu ) minuli bychom firemní štíty Svoboda, V. Souček a A. Rottová, které stály přímo naproti známému pomníku bratranců Veverkových. Tomuto prostoru se říkalo Kulatý roh. V Alžbětině třídě bychom nalezli i známý litografický a plakátovací ústav J. Čížka a firmu Františka Daška, která hrdla Pardubáků osvěžovala likéry , vínem a různými lihovinami od roku 1924. V sousedství bychom našli firmu Vladislava Holubáře a jeho obchůdek s elektromotory a zemědělským náčiním. Kdo by dostal chuť na perník, určitě by si vybral v některém z pernikářství, které činily tuto ulici " sladší." Zakončili jsme procházku kolem pardubických obchůdků a popsali jen náměstí a několik hlavních tepen. Zvědavé čtenáře odkazuji proto na svůj seriál o pardubických živnostech, který po několik let vycházel pravidelně na pokračování ve Zprávách Klubu přátel Pardubicka či na svoji knihu Historie a současnost podnikání na Pardubicku, vydanou Městskými knihami Žehušice v květnu roku 2007. Autor: PhDr. Petr Borovec Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2008 Předchozí článek: Tak se cenzurovaly dějiny Následující článek: O rázu lidu na panství litomyšlském Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
)
