|
| |
|
VÝZKUM KOSTROVÉHO POHŘEBIŠTĚ na nádvoří zámku ve Zdechovicích
7.07.2016 V první polovině roku 2013 proběhl při stavbě kanalizace v areálu zámku záchranný výzkum, který na čestném nádvoří odkryl pozůstatky 105 kostrových hrobů a řadu kumulací lidských kostí. Pohřby byly do písčitého podloží uloženy vždy na zádech v orientaci ve směru V–Z. Řada hrobů byla vymezena kameny, některé byly kameny překryty. Nejméně ve 3 případech došlo k překrytí hrobů náhrobními kameny. Celkem v 17 hrobech se podařilo identifi kovat zbytky rakví. Rozbor zbytků dřev ukázal, že k jejich výrobě byla nejčastěji použita dubová či jedlová prkna (dále pak i habrové, javorové nebo olšové dřevo). Dalším svědectvím o používání rakví jsou železné hřebíky, avšak většina těl byla pravděpodobně do země uložena pouze v prostém rubáši nebo v látkovém vaku. Výbava hrobů byla velmi chudá. Uvést můžeme 2 prsteny, 1 stříbrnou minci a 4 esovité záušnice. Výbavu hrobu 45 tvořila stříbrná mince. Horní část těla od pasu k hlavě zničil mladší kruhový vkop. Dochována byla pouze pánev, dolní končetiny, část levé ruky a prsty pravé ruky pohřbené osoby. Na jednom z prstů byl navlečen bronzový prsten. Pod nimi na pánvi spočívala stříbrná mince, která byla určena jako střední brakteát českého krále Přemysla Otakara II. (1253–1278). Jedná se o ražbu z let 1265–1267(?). Po stránce typologické jde o typ Cach 820 b. Přestože se celá dlaň nedochovala, je jasné, že platidlo bylo vloženo do ruky zemřelého záměrně a sloužilo jako tzv. „obol mrtvých“ (Brádle – Hornik 2014, 3–5). Poměrně gracilní pánev a kosti dlouhých končetin však naznačují, že by pohřeb mohl patřit ženě ve věku 35–40 let (Mazáč 2015). Mince tvoří velice důležitý nález, neboť právě ona datuje pohřebiště do 13. století. Nepočetný, ovšem z hlediska datování pohřebiště velice důležitý soubor představuje skupina 4 záušnic. Tři jsou vyhotoveny z tenkého mosazného drátu. Jedna záušnice je vyrobena z mědi a její povrch je zušlechtěn stříbrným plátováním. Průměr záušnic se pohybuje mezi 31 a 41 mm. Právě průměr záušnic je důležitý pro jejich dataci. Kusy o průměru větším než 30 mm se objevují v průběhu 12. století (Štefan 2009, 182), na počátku následujícího století z výbav hrobových celků mizí (Nechvátal 1999, 125). Během antropologického průzkumu se podařilo spolehlivě rozpoznat 16 koster patřících mužům a 15 ženám. Celkem 40 koster patřilo dětem nebo nedospělým jedincům. Přesnější věk se podařilo odhadnout v 63 případech, z nichž 23 jedinců patřilo do skupiny 0–14 let, 4 jedinci do skupiny14–20 let, 14 jedinců do skupiny 20–40 let a 11 jedinců do skupiny 40– 60 let. V průměru dosahovaly ženy pohřbené na zdechovickém pohřebišti výšky 155,5 cm, muži pak v průměru 167,5 cm. Lidé pohřbení na dnešním zámeckém nádvoří velmi často trpěli zubními kazy, záněty dásní, paradentózou a artrózou. Četně jsou na kosterním materiálu doloženy nejrůznější zlomeniny. Například muž z hrobu 33 utrpěl těžkou zlomeninu loketní kosti. Vyzvednut byl také fragment lebky se zhojeným zraněním po sečné ráně a u jednoho jedince byly na lebce zaznamenány zranění a fraktury obvykle spojované s úderem tupým předmětem. Žena z hrobu č. 8 utrpěla spirální zlomeninu pažní kosti. Následkem těžké deformace loketního kloubu přišla částečně o hybnost ruky. Velmi časté jsou i srůsty obratlů. Většina koster nesla stopy po namáhavé práci. Zajímavé a cenné informace zejména pro stáří obce přinesla kulturní vrstva, do které byly hroby uloženy. Obsahovala četné zlomky keramiky, datované především do 12.–13. století. V souboru jsou také zastoupeny zlomky nádob s kalichovitým okrajem, které se používaly v průběhu 10. až 12. století. Tím je stáří obce oproti první písemné zmínce z roku 1352 (Profous – Svoboda 1957, 758; Šimek 1989, 553) posunuto nejméně o 2 až 3 století zpět. Zajímavá je skutečnost, že brzy po té, co přestalo být pohřebiště používáno k funerálním aktivitám, vyrostla těsně vedle něj a snad i minimálně zčásti na něm tvrz připomínaná písemnými prameny k roku 1373 (Rosůlek 1909, 116; Sedláček 1931, 144). Tento jev, méně častý ne však ojedinělý, registrujeme například ve Volyni u Strakonic (Hejna 1986, 113), ovšem zde je prostorová vazba na známou sakrální stavbu. Zatím ve východních Čechách dosud ojediněle zachyceným fenoménem jsou i hroby kryté kamennými deskami, což může svědčit o vyšším sociálním statutu zemřelých. Vzhledem k omezenému rozsahu archeologického výzkumu nebyly prozkoumány všechny hroby a předpokládáme, že pod povrchem současného čestného nádvoří se jich může nacházet dalších několik stovek.
Autor: Radek Bláha, Pavel Horník, Martin Mazáč, Petra Sehnoutková foto: autoři Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2016
Předchozí článek: SLAVNOST JIŘIN VE VELKÝCH OPATOVICÍCH Následující článek: RAŠKOVICKÉ ŽERNOVY drtily zrno v celém Českém království Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
