|
| |
|
RAŠKOVICKÉ ŽERNOVY drtily zrno v celém Českém království
7.07.2016 Až do poloviny 18. století se v Raškovicích nedaleko Choltic těžil křemenec. Byl výjimečně tvrdý, a proto se z něho vyráběly mlýnské kameny, takzvané žernovy. A raškovické žernovy byly slavné v celém Českém království. Naučná stezka Raškovickými lomy představuje kamenickou historii v podhůří Železných hor. Na dvoukilometrovém okruhu najdou návštěvníci šest informačních tabulí, uvidí několik zatopených lomů a dozví se, jak těžká byla kamenická práce. Stezka začíná pod rozhlednou Barborka, prochází obcí Horní Raškovice a přes nejvyšší místní vrch Vysokou skálu se vrací zpátky pod Barborku. Tvrdý křemenec Horní Raškovice stojí na skále z velmi tvrdého křemence. Tento kámen vznikl v období prvohor. Je to vlastně pískovec, kde póry mezi zrníčky písku vyplnil křemen a zpevnil horninu do jednolitého mimořádně tvrdého kamene. A právě pro svoji tvrdost byl křemenec vhodný pro výrobu žernovů. Protože čím tvrdší mlýnský kámen byl, tím byl kvalitnější. Největší rozmach v těžbě a zpracování křemence byl v Raškovicích kolem poloviny sedmnáctého století. Ročně se vyrobilo až 150 žernovů. Vezmeme-li v úvahu, jaké měli kameníci v té době nástroje, pak si dokážeme představit, jak namáhavá to byla práce. Žernovy se skládaly ze dvou částí, pevné spodní části se říkalo spodek a té vrchní pohyblivé běhoun. Kameny musely být opracovány velmi přesně, především jejich třecí plochy, aby byl mlecí účinek co největší. Žernovy navíc vyžadovaly pravidelnou údržbu. Po semletí asi padesáti pytlů obilí museli mlynáři kameny oddělit a obnovit jejich vnitřní rýhování. To musel provést zkušený řemeslník, protože i malá nepřesnost mohla kámen nenávratně poškodit. Od začátku osmnáctého století zájem o raškovické žernovy klesal, kameníci odešli za prací jinam a lomy zpustly. Některé byly zatopeny podzemní vodou a staly se z nich lesní tůně. Okolo Raškovic jsou k vidění dodnes, mají svá jména a často i své příběhy. Bezedná jáma Tato pověst musela vzniknout v době, kdy už byly lomy zatopené a kdy obyvatelstvo strádalo těžkou robotou. Tehdy kolem jednoho lomu vedla cesta z Chrudimi do Choltic. Po ní se z obhlídky panství jednoho dne vracel místní správce, zlý, poddanými nenáviděný úředník. Když tu se strhla bouře. Správce odmítl nuzné přístřeší ve vesnici a v dešti poručil pokračovat v cestě. Když projížděli nad zatopeným lomem, udeřil silný blesk a hrom, koně se splašili a zřítili se i s kočárem do lomu. Kočí včas seskočil, ale nad kočárem se hladina zavřela. Vesničané přinesli tyče a háky, ale nic nevylovili. Jakoby tahle jáma dna neměla. Na Velký pátek je prý pod hladinou možné spatřit oje od kočáru. Vysoká skála Vysoká skála je šesté zastavení naučné stezky, je to nejvyšší místo v okolí a dříve tu stála besídka. Sem jezdila na vyjížďky zámecká společnost z nedalekých Choltic. Tou dobou sem přicházíval i podivín Bílek ze Skal (tak se dříve říkalo Horním Raškovicím). Toulal se po lesích a potápěl se v zatopených lomech. Panstvo ze zámku se bavilo tím, že mu do vody házelo peníze a různé předměty a Bílek je pro jejich potěšení lovil. Jednou ale zůstal pod hladinou nezvykle dlouho, a když se konečně vynořil, víc mrtvý než živý, s hrůzou v očích beze slova odešel. Doma ulehl do postele a zanedlouho zemřel. Než ale jeho duše opustila tělo, svěřil se, že na dně viděl přikované ryby a z hlubin že k němu promlouval hrozivý hlas: Vstoupíš-li sem ještě, propadneš nám životem. Rozhledna Barborka Nejvyšší vrch Vysoká skála je v současnosti zarostlý lesem a tak při hledání vhodného místa pro stavbu rozhledny padla volba na sice nižší, ale otevřený a lépe dostupný sousední vrch. V roce 2004 na něm byla postavena dřevěná vyhlídková věž. Bohužel trpěla náročnými přírodními podmínkami i dřevokazným hmyzem a byla proto po devíti letech nahrazena rozhlednou železnou. Jméno Barborka dostala po patronce horníků, aby návštěvníkům připomínala tvrdou práci raškovických kameníků. Za dobrého počasí je možné vidět kromě blízkého hřebene Železných hor i Králický Sněžník, Krkonoše a Ještěd. Na louce pod rozhlednou jsou rozmístěny kamenné i dřevěné sochy. Každá má svůj název a podle průvodce z Barborky pana Františka Blažka i svoji sílu. Některá dokáže návštěvníkům předat léčivou energii, jiná splnit přání. Nevěříte? Přijďte se do Horních Raškovic přesvědčit. Přání krásného výletu bude splněno dozajista.
Autor: Šárka Kuchtová Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2016
Předchozí článek: VÝZKUM KOSTROVÉHO POHŘEBIŠTĚ na nádvoří zámku ve Zdechovicích Následující článek: O ČEM SE JANU KAŠPAROVI ANI NESNILO Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
