|
| |
|
Železné hory na Pardubicku
07. 08. 2005 Pardubické Polabí od čáslavské roviny oddělují na jihozápadní hranici Železné hory. Táhnou se od týnické soutěsky k jihovýchodu až k Moravě. Hory v pravěku tísnily i labský tok a u Týnce byl mohutný vodopád. Polabí v té době bylo velikým sladkovodním jezerem. Jako každý vodopád podemlel i ten u Týnce svůj práh a ustoupil proti proudu, zbytky skály povolily, vodopád si prorazil kolmou cestu a značně snížil hladinu jezera. Tak vystoupilo Polabí z vody. Tento přírodní týnický vodopád chtělo obnovit Německo, Polabí od Týnce až ke Svitkovu zavodnit zvednutím vodní hladiny o mnoho metrů, zadržet v rovinné přehradě miliony m3 vody, aby v době letního sucha zvýšilo hladinu vody a umožnilo plavbu na dolním toku Labe o 100 dní déle. Německo chtělo vykoupit všechny vesnice v Polabí od Kojic, Telčic, Chrčic, Selmic, Trnavky, Řečan, Kladrub, Labětína, Břehů, Mělic a dál až po Svítkov. I železnice měla být posunuta až na úpatí Železných hor. Měly zmizet vesnice, pole, louky a být zatopeny. Plány byly už v roce 1911 hotové, chystaly se smlouvy - energie získaná ze spádu vody a rybolov byly dány náhradou Rakousku. Všechny tyto stavby a výkupy osad chtělo Německo uskutečnit za 80 milionů marek. Aby zvýšilo splavnost Labe, ocenilo nás na 80 milionů marek, t. j. na stavbu rovinné přehrady a na výkup 18 vesnic ve výměře tisíců ha úrodné polabské půdy. Osud rozhodl jinak. Německo válku prohrálo, panovačná velmoc se zřítila a s ní v roce 1922 i marka. Za 80 milionů se v Berlíně v obchodě dal koupit jeden hrnec. Železné hory jsou jen do 400 m vysoké, ze žuly, dioritu, břidlice, atd. Prudce se svažují k jihu, volně na sever.. Železné hory nesou tento název proto, že na mnohých místech obsahují železnou i vzácnou manganovou rudu. Na úpatí jsou útvary křídové, silur končí u Zdechovic slepenci třemošenskými, ku př. Čertova skalka, Skalničky u Spytovic. U Čepí, Mikulovic, Ostřešan, Tuněchod jsou zdroje kvalitní cihlářské a hrnčířské hlíny, nanesené sem po době ledové. Až do nedávné doby se u Chvaletic dobývala železná ruda v denním množství 8 - 11 vagonů pro železárny královodvorské a kladenské. O železe Železných hor už má zprávy i ne vždy pravdomluvný kronikář Hájek z Libočan, prý první vůz železem okovaný ze Zdechovic dostal král Přemysl Otakar. Poslední železo odtud je na kapli přeloučského hřbitova. Za vlády Kroka !! prý kníže vyslal v r. 677 čeleď na východ a ta přišla na hory " velmi vysoké " a při rozdělávání ohně narazila na železo /!/. Vrátili se a oznámili nález knížeti, ten vyslal vůdce Zdecha se 3 chleby a s luky a šípy proti dravé zvěři, aby dobývali železo. Tak Zdech založil tvrz, kde dnes jsou Zdechovice a skutečně se pak ve zdechovických železárnách železo dobývalo. Stopy po prvním nedokonalém dobývání železa z dob asi před 1000 lety dávají vědět, jak kdysi naši předkové z rudy železo získavali: Těžký nevelký kámen byl křehký, rozbil se snadno na kousky velikosti ořechu. Ty smíchali s dřevěným uhlím, naplnili hliněné hrnce a narovnali z nich hranici, obložili poleny a zapálili. Udržovali žár tak silný, až se ruda roztavila.Dřevěné uhlí k svému žáru odebralo rudě kyslík, těžší železo padlo ke dnu hrnce a škvára plavala na povrchu. Po vychladnutí a rozebrání hranice měli na dně železo, které pak zpracovali ohněm na potřebné nástroje. Později, aby dosáhli většího žáru, tavili rudu v hrncích s děravým dnem o 3 nožkách, aby litina vytekla na dno a pece a nádoby se nemusely rozbíjet. Vysoké pece, které vznikly jako div techniky železářské, mají původ v hrncích jako jsou popelnice. Vedle železa jsou tu lomy na výborný stavební kámen - žulu, ku př. regulovaný tok Labe má břehy ze žuly Železných hor. Stopy po osídlení Železných hor nejsou časté, hustější jsou jen na úpatích a úbočích, ale kamenné nástroje a popelnice se najdou často. Ve Vejvanovické cihelně prokopali kulturní jámy, první příbytek lidský, kdy při ohništi mimo jeskyni sídlil pravěký člověk na zemi. Prokázáno je, že Polabím vedla obchodní cesta od Baltu k Dunaji. Svědčí tomu i názvy podél Labe - Hrádky, Hradiště, Strážníky, Strážiště. Jsou to místa, kde kupci zastavovali a překládali zboží. Podle článku: A. HÁLA - ŽELEZNÉ HORY KRAJEM PERNŠTÝNŮ - ROČNÍK VI. str. 4 Převzato z Vlastivědných listů Pardubického kraje číslo 2/2004 Autor: Emilie Procházková Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2004 Předchozí článek: Dřevěné kostelíky na Pardubicku Následující článek: Příroda Pardubického kraje Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
