|
| |
|
Téměř zapomenuté firmy (XX. část)
16.02.2016 Písmeno H je u příjmení pardubických podnikatelů zastoupeno v bohaté míře. Pokračujme proto bez delšího úvodu Janem Horáčkem (nar. 1884, Dobříkov, Vysoké Mýto), který provozoval na svoji dobu zvláštní živnost, byl tzv. veřejným posluhou. Žádost o tuto živnost si podal roku 1942. František Horák (nar. 1904, Pardubice) vlastnil kolem roku 1940 sběr odpadových surovin Na Hrádku v Pardubicích č. 724. Dne 6. 4. 1940 si podal žádost o udělení licence na sbírání veškeré odpadové suroviny po domech. Podle dalších archivních dokumentů svoji živnost F. Horák dlouho neprovozoval, protože odjel záhy na práce do Německa. Josef Horák (nar. 1892, Světí u Hradce Králové, příslušný do Ředic) provozoval v letech 1939-1941 obchod s potravinami, prodej lahvového piva, později obchod smíšeným zbožím s povolením nakupování másla, zvěře a drůbeže. v Pardubicích U sv. Anny č. 384, později Palackého ul. č. 261. Dne 18. 7. 1939 si podal žádost o vydání živnostenského listu. J. Horák svoji živnost provozoval již od roku 1925 v Berehově na Podkarpatské Rusi. Po záboru Podkarpatské Rusi byl nucen uprchnout do Čech. V roce 1939 vyjednával J. Horák s majitelem domu č. 77 v Zelenobranské ul. p. Oesterreicherem, známým podnikatelem, o pronájmu některých místností pro provozování živnosti. Dne 18. 9. OŽK v Praze schválila opovědění živnosti Josefa Horáka. Počátkem února 1940 firma přesídlila od sv. Anny do ul. Palackého (vedle jezdeckých kasáren) č. 261. Ze dne 3. 2. 1940 je žádost o vydání koncese k prodeji piva v lahvích. Společenstvo hostinských, výčepníků a kavárníků v Pardubicích koncesi nedoporučilo, protože od obchodu J. Horáka „necelých 100 kroků“ byl vzdálen hostinec zvaný Mexiko (určitě nejznámější živnost svého druhu v Palackého ul.), kde také prodávali láhvové pivo. Místní spotřeba tedy nové koncese nevyžadovala. Zajímavé je sdělení četnické stanice ze Všestar ze dne 22.3. 1940, podle které byl zmíněný Josef Horák 5x soudně trestán! Ze 30. 7. 1941 se dochovala část sporu J. Horáka s podnikatelem Ludvíkem Borovcem, jehož živnost měla stejné zaměření. Obě živnosti od sebe dělilo 150 kroků, přesto se cítil Ludvík Borovec existencí nové smíšeného obchodu ohrožen. Nevíme však, jak spor dopadl. Karel Horák (později a spol.) založil tovární výrobu likérů v Pardubicích se sídlem Na Ležánkách č. 56. O firmě jsou archivní zprávy z let 1936-1939. Z nemnoha informací se zachovala zpráva o odnětí továrního charakteru firmě Horák a spol. ze dne 31. 8. 1936. V Pardubicích existovala firma stejného znění Karel Horák a spol., ovšem jako továrna na konzervy se sídlem Bílé předměstí č. 56. Ve firmě byly jako společníci uvedeni manželka Irena (roz. Pucková) a dále Josef Zaňka, statkář, bytem Doubravice u České Skalice. Činnost firmy lze sledovat v letech 1935-1943. Od 1. 4. 1935 vystupovala firma jako veřejná společnost. Dne 9. 8. 1943 byl do firmy dosazen vnucený správce. Miroslav Horák (nar. 1914, Pardubice) provozoval podle archivních pramenů v letech 1936-1947 v Pardubicích výrobu dřevěného zboží, hraček (tzv. cpaných loutek), dále obchod zbožím galanterním, později obchod papírem v ul. Štrossově č. 130/4. Později firmu vedla družka, posléze jeho manželka Marie, roz.Švecová. Dne 28. 7. 1936 došlo k opovědění živnosti. Zajímavým údajem je zpráva z 13. 10. 1936 z policejního oddělení v Pardubicích, která dokládá, že M. Horák byl odsouzen okresním soudem v Třebíči ze dne 1. 4. 1936 na 48 hod. tuhého vězení, neuvádí se však důvod vězení, pravděpodobně krádež. Dne 9. 1. 1937 četnická stanice v Pardubicích uvedla, že M. Horák koná vojenskou službu u autopraporu v Přelouči a nachází se nyní v divisní nemocnici v Josefově, kde se léčí. Ve zprávě se uvádí, že M. Horák provozuje živnost obchod hračkářský pod živnostenským listem své matky Marie Horákové v Pardubicích. Z téže instituce pochází i přesnější informace o výrobě dřevěných hraček. Některé části si M. Horák vyráběl sám, jiné díly si objednával u firmy Antonín Zenker, Hora sv. Kateřiny. Některé hračky (loutky) byly látkové, vycpané. Na výrobu se používalo měkké dřevo z bedýnek od kvasnic! Polotovary si M. Horák nechal zpracovávat od různých pardubických truhlářů. Ve firmě pracoval sám se svoji družkou. Maximlní rozměry hraček policejní zpráva udává 250 mm. Dne 20. 7. 1938 se firma přestěhovala do Labské ul. č. 65. Ve dnech 13. 5. –20. 7. 1938 byla činnost firmy pozastavena z důvodu úmrtí podnikatelova syna. Dne 27. 11. 1939 došlo k opětovnému přesídlení firmy, tentokráte do ul. Sladkovského č. 67. M. Horák se svoji družkou Marií Ševcovou sice oženil, ale krátce poté došlo k rozvodu. Sám se přestěhoval do Nymburka č. 125. Hračkářství v Pardubicích podle všeho dál vedla jeho bývalá manželka Marie. Firmu vedla pravděpodobně do roku 1947. Anna Horáková (nar. 1892, Lohenice, domovská obec Pardubičky) vedla obchod smíšeným zbožím a ručním mandlováním v letech 1927-1943 v Pardubičkách č. 112. Ze dne 16. 10. 1939 je žádost o udělení dispense od průkazu způsobilosti na prodej cukru a kávy. Tuto žádost však 23. 10. 1939 grémium obchodníků v Pardubicích zamítlo jako nadbytečnou. Leopolda Horáková (nar. 1907, Vídeň, příslušná do Pardubic), vedla prodej ovoce, cukroví, galanterního zboží a prádla po trzích v letech 1938-1940 se stanovištěm v Bartolomějské ul. č. 83. Dne 22. 11. 1938 si podala žádost o provozování živnosti. Archivní dokumenty v případě Marie Horákové (nar. 1911, Praha-Smíchov) uvádí provozování živnosti pouze jediný rok, 1945. Jednalo se o prodej barev, laků, oleje, malířských a natěračských potřeb v ul. Sladkovského č. 1787. Obchod vlastnil dříve pravděpodobně Vladimír Kerhart (bytem Štrossova č.126). M. Horáková absolvovala v letech 1926-1928 obchodní akademii v Pardubicích, od 7. 3. 1937 do 1. 1. 1947 pracovala jako samostatná prodavačka u firmy Vladimíra Kerharta, obchod barvami, Pardubice. Dne 30. 5. 1945 si podala žádost o vydání živnostenského listu. Schválen byl 1. 10. 1945. Pavla Horáková provozovala modiství v Pardubicích na Bílém nám. č. 8 v letech 1941-1942. Později se odstěhovala do Benešova u Prahy (bytem Velké nám. č. 158). K uzavření živnosti v Pardubicích došlo 3. 1. 1942. Ladislav Hořčička (nar. 1910, Cihelna, Pardubice, příslušný do Hostovic, okr. Pardubice) opověděl živnost obuvnickou se sídlem v Husově ul. č. 104 dne 1. 12. 1938. Podle archivních dokumentů došlo k přerušení obuvnické živnosti 1. 8. 1945. Josef Horký (nar. 1908, Tuněchody, okr. Chrudim, bytem palackého č. 11) vedl obchod gumovým zbožím a pneumatikami, parní vulkanizace a opravy pneumatik v Pardubicích v ul. Palackého č. 11, později se odstěhoval do Tuněchod č. 31. K opovědění živnosti došlo 15. 11. 1932 a živnostenský list byl vystaven o měsíc později. V r. 1939 byla dílna se strojním zařízením přenesena do jiné budovy, Palackého tř. č. 294. O Františkovi Horníkovi, zubním technikovi, jsou archivní prameny sdílnější. Existence zubní laboratoře je doložena pouze z let 1940-1941, sídlo firmy bylo na Wilsonově tř. 97. Dřívější sídlo firmy bylo v Lázních Železnice č. 21, okr Jičín. Žádost o udělení koncese živnosti zubního technika se sídlem v Pardubicích byla podána z důvodu „uprchlického“, kdy byl F. Horník nucen opustit Sudety (Duchcov) a přestěhovat se na krátkou dobu do Lázní Železnice. Josef Horník (nar. 1914 v Bašově, pol. okr. Chrudim) vedl obchod módním a pleteným zbožím, Stalinova č. 450. Dříve vlastnil firmu Karel Malina (nar. 1909, Hořice), později vdova po Malinovi, Milada. Ta uplatnila tzv. vdovské právo po smrti Maliny, později se provdala za Josefa Horníka. Dne 20. 6. J. Horník žádal o převod živnosti M. Malinové, důvodem byla plánovaná ženitba s ní. J. Horník vystudoval obchodní akademii v Chrudimi, následovala 12letá praxe v oboru. Živnostenský list byl vydán 12. 6. 1940. Zajímavá informace se zachovala ze 11. 6. 1947, kdy Emilie Chmelíková (ul. Malá, č. 233) napsala ONV (bezpečnostní referát) zprávu o M. Malinovi, který měl být údajně vlajkařem a přisluhovačem Němců. Chmelíková dále popisuje, že jí jako židovské občance nadával a zasloužil se o to, aby byl její obchod zavřen. Dále se ve svém dopise ptá na základě čeho obdržel živnostenské oprávnění Josef Horník, jako správce mlékárny v Pardubicích ku provozování živnosti po K. Malinovi, když byl tento obchod zřízen prostřednictvím německých úřadů! Dále Chmelíková uvedla, že vlastní výhružné dopisy, které na její adresu K. Malina napsal v roce 1939. Jak byl spor vyřízen se dále z archivních zpráv nedočteme. Jaroslav Hornych (nar. 1910 v Malé Chýšce, okr. Milevsko, příslušný do Vysokova, okr. Náchod) vedl obchod se smíšeným zbožím a kuchyňským nádobím, sklem, porcelánem, kameninou v Pernštýnské ul. č. 43. Později rozšířil svoji činnost o prodej hracích karet. Archivní záznamy dokumentují jeho činnost v letech 1938-1940. Dříve vlastnil živnost Alois Skála. K opovědění živnosti došlo 1. 4. 1938. J. Hornych byl absolventem obchodní školy a praxi získal u firem A. Spiegel, velkoobchod koloniální, Kostelec n. Orlicí, další praxi absolvoval u firmy Ed. Tausing v Poděbradech. Dne 23. 4. si podal žádost o prodej hracích karet. Poslední archivní záznam k této firmě se vztahuje ke 1. 1. 1948, kdy J. Hornych oznámil, že dává svoji živnost na nějakou dobu do klidu. Je možné, že krátce po převratu jeho živnost už nebyla obnovena. (pokračování) Autor: PhDr. Petr Borovec Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2014 Předchozí článek: Následující článek: Pardubické přednádraží – brána do města Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
