|
| |
|
Rybitevští rodáci bratranci František a Václav Veverkovi
16.02.2016 Před 165. lety v únoru zemřeli spoluvynálezci ruchadla, rolník František Veverka (1796-1849) a po několika dnech bratranec, kovář Václav Veverka (1790-1849). K tomuto výročí našich významných českých vynálezců se mi nabízí příležitost, si znovu připomenout a znovu vzpomenout na jejich lidský osud i samotný vynález. František Veverka, jako hospodář neměl lehkou situaci. Byl zatížen dost značnými dluhy a dědickými pohledávkami. Musel dobře počítat s každým krejcarem. Dluhy příliš neubývaly, neboť rostla mimořádná vydání. Nemoci a častá úmrtí v rodině. Bylo třeba si vypůjčovat. A tak jej každé vydání za takovou "zbytečnou" a namáhavou práci jistě vedlo k přemýšlení, jak si od nich odpomoci. Byl to člověk technicky nadaný a řemeslně zručný. Pamětníci později vyprávěli, že jako samouk zvládl kolářské řemeslo a dokázal si také sám zhotovit kolečka k pluhu. Opravoval si všelijaké věci např. kola do mlýnů, dokonce vylepšoval i hodiny, které byly přepychem a chloubou domácností v té doby.. Zhotovil si pomocí kola od vozu a různých převodů jakousi mechanickou řezačku slámy nebo sekačku na trávu, fukar. Vyráběl i jiné nářadí a pomůcky pro svoji potřebu i pro ostatní domácí a přespolní vesničany.. Nepřekvapí nás proto, že sestávaly Františkovou posedlostí. Směr jeho myšlenek nad namáhavou prací při orbě šetřilo práci, čas a peníze. Přemýšlení pomalu zrálo v nápad změn a zdokonalení konstrukce oradla. František nakonec statek roku 1844 prodal a přestěhoval se do Břehů u Přelouče, kde koupili chalupu č.p. 13. Po třech letech, ale vyhořeli a zůstala stát jen stodola. František již neměl sil ani dost energie znovu stavět a přestěhoval se s rodinou do podnájmu do Přelouče. Vzhledem ke zdravotnímu stavu se vrátil do Břehů ke svým dětem, kde zemřel 12. února 1849 a je pochován na kostelním hřbitově Navštívení Panny Marie, kde je umístěna pamětní deska a hrob s pomníkem a ruchadlem v Přelouči Václav Veverka žil v podstatně skromnějších poměrech než František. Něco z řemesla již odkoukal, ostatnímu se sám časem naučil .Stal se kovářem. Hospodářství bylo více jak z poloviny zatíženo dluhy po otci, dědickými podíly jeho sester a povinnostmi k rodičům na výměnku.Hlavním zdrojem obživy bylo obhospodařování polí, neboť sama kovařina by rodinu rozhodně neuživila. Nebyl ani nejchudší, ale nepatřil ani mezi místní bohaté. Roku 1837 prodal Václav kovárnu s chalupou a odstěhoval se do vsi Bukoviny, kde se podruhé oženil. Ani tam se mu nevedlo lépe. Kovářského řemesla zanechal a věnoval se jen hospodářství v nevelké chalupě. Nakonec vyhořel a zemřel na zápal plic, jeho nezletilým synům nezůstalo po něm téměř nic. Zemřel 23.února 1849 a je pochován na hřbitově s kostelem sv. Pavla a Petra v Dřítči na zdi umístěna pamětní deska. Václav tedy začal pomáhat Františkovi při práci na jeho novém pluhu. Sousedé asi Václavovi ne bezdůvodně přezdívali "Vtipohlavec" a tak měl nyní příležitost svůj vtip uplatnit nejen při zábavě, ale i při práci na něčí nový, co tu ještě nebylo. V kovárně spolu upravovali tvar radlice a po jejím připevnění k pluhu zkoušeli na poli za kovárnou. Dobrý nápad se podařilo v roce 1827 dovést ke zdárnému konci. Podařilo se nejen spojit výhody orby hákem s nosnou konstrukci pluhu, ale byla vytvořena nová radlice, která v jednom dílci spojovala i dosavadní odhrnovačku starého pluhu s radlicí, a která svým válcovým vyklenutím spolu s příslušným úhlem k brázdě způsobovala, že se půda dobře obracela a navíc i drobila. Bratranci Veverkové z vynálezu nezbohatli. Úředník choltického panství a později statkář Jan Kainz nechal vyrobit několik těchto ruchadel. Jedno z nich 1832 vystavoval na Hospodářské výstavě v Praze, jako svůj vynález pod názvem Kainzpflug. Svým tvůrcům, neznalým patentního práva a postrádajícímu podnikatelského ducha, však profit nepřinesl a později se stal dokonce předmětem sporů o autorství. Přes četné průkazné svědecké výpovědi se nedočkali bratranci Veverkové do konce života oficiálního uznání autorství vynálezu, ani odměny, která jim náležela. Ale ani jejich celý další život jim nepřipravil mnoho radosti. Až v roce 1883 se podařilo autorství bratranců Veverkových oficiálně prosadit. V září téhož roku se konala v Pardubicích a v Rybitví velká národní slavnost k odhalení jejich pomníku, které byly pořízeny z národní sbírky. Od těchto dob nebylo o vynálezcích bratranců Františka a Václava Veverkových pochybností a národ si je vepsal zlatými písmy mezi slavná a zasloužilá jména, jež přispěla k pokroku národů a lidstva. Toto platí pro současnou a budoucí dobu jako memento : „ Obdělaná pole přinášejí člověku úrodu, aby měl dost potravin, a přinášejí blahobyt“. Prameny : Frant. V. Socha Vynálezci ruchadla 1883 Oskar Mališ Bratranci Veverkové 1952 PhDr. František Šebek Ruchadlo bratranců Veverkových-český vynález pluhu 1997 Foto: archiv autor
Autor: Ing. Lubomír Minařík Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2013 Předchozí článek: Sochařská výzdoba Antonína Poppa v Pardubicích Následující článek: Ing. Jan Perner Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
