|
| |
|
Osmdesát let od velkolepé sportovní výstavy hrozí pardubickým Tyršovým sadům devastace!
3.09.2011 Kdysi zámecký příkop sloužící k obraně zámku před nepřítelem, poté bažina, která byla postupně přeměněna v botanický park a zanedlouho v unikátní výstaviště, které zviditelnilo Pardubice jako žádná jiná akce v minulosti. Dnes sice množstvím různých dřevin unikátní, ale nevalnou údržbou také zanedbaný park. Řeč je o Tyršových sadech v centru Pardubic. Tomuto prostoru, jakýmsi „zeleným plícím města“ bohužel hrozí naprostá devastace a ničení všeho, co bylo v první polovině 20. století vybudováno a laxním přístupem zanedbáváno a neudržováno. Ale začněme popořádku: Předchůdcem dnešních Tyršových sadů byly tzv. „Jiřinky“. Zde zahradník Václav Vetešník založil roku 1927 v Pardubicích pokusnou jiřinkářskou zahradu, první v Československu. Zvolil pro ni mokřinu zámeckého příkopu pod zámeckými valy, se souhlasem pardubického Muzejního spolku, majitele zámku i příkopu. Pro něj V. Vetešník zpracoval r. 1921 projekt sadové úpravy zámeckých valů. V letošním roce si připomínáme již osmdesáté výročí od nejvelkolepější akce v historii Pardubic, kterou byla bezesporu Celostátní výstava tělesné výchovy a sportu republiky Československé konaná od 30. května do 4. října roku 1931. Za budoucí prostranství výstaviště byla vybrána právě lokalita v okolí pardubického zámku. V té době však byla louka pod zámeckými valy silně podmáčená, každoročně zaplavována vodou z Labe. Tato lokalita potřebovala obrovské úpravy a málokdo si zde tehdy dokázal představit výstaviště, které by bylo ozdobou města. Akciová společnost pro pořádání výstavy tělesné výchovy a sportu v Pardubicích si objednala zhotovení náčrtků na uspořádání výstaviště u architekta Pavla Janáka, Ladislava Machoně, Františka Kerharta, Ferdinanda Potůčka a Karla Řepy v roce 1929. V prosinci téhož roku komise vybrala jako nejlepší návrhy arch. Prof. Janáka a arch. Řepy. Spolupráce mezi Řepou a Potůčkem byla rozdělena tak, že architekt Potůček se podílel na vzniku areálu v „horní“ části výstaviště, tedy podél dnešní Sukovy třídy a architekt Řepa se věnoval „dolní“ části, tedy v dnešních Tyršových sadech. Jelikož však rozpočet výstavy byl napjatý podobně jako potřebný čas na realizaci budov, byly všechny pavilony projektovány jako dřevěné s venkovní fasádou, tedy použitelné pouze na samotné konání výstavy. Výjimkou byl pouze hlavní výstavní palác, který byl již tehdy stavěn s tím, že po skončení výstavy bude sloužit jako Průmyslové muzeum a Autopavilon, s jehož využitím se po skončení výstavy také počítalo. S úpravami terénu se započalo 5. dubna roku 1930. S výstavbou pavilonů se pak započalo 16. října. Plocha celého výstaviště činila 30 ha. Ta se však musela kompletně upravit. Vždyť již v hloubce 40–60 cm se nalézala spodní voda. Byla postavena přečerpávací stanice na konci areálu poblíž dnešního zdymadla, příslušníci železničního pluku museli do země zatlouct na 3 500 pilotů, které zajistily zpevnění terénu. Hlavní vstup do výstavního areálu byl situován z dnešního náměstí Republiky z prostoru před dnešní potravinářskou školou. Vlajkoviště se stožáry lemovalo prostranství před vstupem, který však nijak nenarušoval výhled na zámek. Hlavním výstavním palácem bylo pozdější Průmyslové muzeum. Na něj pak navazovaly další výstavní pavilony podél dnešní Sukovy třídy. Za tímto účelem však bylo nutno vyzdvihnout terén do jakési terasy, ze které byl nádherný výhled na celé výstaviště směrem k Autopavilonu, který se nacházel nedaleko dnešního zdymadla. Oblíbeným místem pak bylo jezírko s kavárnou, nedaleké restaurace pardubického a plzeňského pivovaru, unikátní a oblíbená byla tzv. Rotunda, jejíž výstavbu zajišťovala fi rma Jaroslava Krupařová. Po dobu konání výstavy bylo dokonce výstaviště propojeno se zámeckými valy. Opomenout nelze ani jednu z největších dominant celého areálu, kterým byl Všesportovní (dnes Letní) stadion. Stadion byl postaven s unikátní 500 m dlouhou klopenou cyklistickou dráhou dle návrhu arch. Schürmanna z Münsteru. Výstaviště nebyly pouze výstavní pavilony. Velký důraz byl kladen také na parkovou úpravu areálu. Tu měl na starost zahradní architekt V. Vetešník. Zelené plochy trávníků lemovaly záhony rozkvetlých květin, o něž se po celou dobu výstavy staral tým zahradníků. Nechyběly okrasné keře a stromy, které dopřávaly chladivý stín. Z květin zde kvetly zejména kosatce a jiřiny, kterých zde bylo vysázeno na sto druhů. Vysázené jiřinky zde dokonce nesly jména významných českých osobností. Pod schody se pak nacházely záhony růží, v parku nechyběl ani 120 metrů dlouhý pás pivoněk. Zde nechal arch. Vetešník vysázet také jehličnaté a listnaté stromy a keře. V parku pod terasou tak rostly a kvetly rododendrony, azalky, tavolníky, vysokokmenné růže, ale i šeříky, borovice či kanadské jedle. Podél hlavní cesty v parku se střídaly záhony růží, osvěžení nabízelo zbudované jezírko, kde byly vysázeny japonské kosatce, na vodní ploše pak lekníny různých barev. Jezírko lemoval plůtek červenolistého buku. Na prostranství před hudebním pavilonem bylo vysázeno na 2 000 kusů nízkých i vysokých růží. Z dalších dřevin tu návštěvníci nalezli stříbrné smrky, hadí smrky, cypřiše, kanadské jedle, jalovce, tisy, před Autopavilonem to pak byla rostlina Nicotiana Sandereana. O významu výstavy svědčí i skutečnost, že celou výstavu zahájil 30. května roku 1931 prezident republiky T. G. Masaryk. Po výstavě byla většina pavilonů zrušena a celé výstaviště proměněno v nejkrásnější pardubický park, kterému vévodily zejména jiřinky, proto se název Tyršovy sady i nadále prolínal s pojmenováním „Jiřinky“. V době největší slávy bylo tu vysazeno na 960 odrůd. Navíc při zámecké zdi založil V. Vetešník také alpinum. Ke zrušení jiřinkářského sadu došlo ve druhé polovině šedesátých let. Od sedmdesátých let 20. století započalo chátrání parku. Několikrát se sice připravovala jeho revitalizace, ale bohužel až do dnešních dní se veškerá údržba omezila pouze na sekání trávy. V roce 2002 byla vypsána veřejná soutěž na rekonstrukci celého areálu. Z šestnácti ateliéru „Zahrada nad Metují“ ing. Jiránka a jeho kolektivu. Dlouho se zdálo, že půjde pouze o jednu z mnoha veřejných soutěží, kde projekty skončí pouze někde v šuplíku. Ale bohužel nyní byl tento návrh z roku 2002 oprášen, aby se dle něj letos uskutečnila rozsáhlá rekonstrukce Tyršových sadů. Bohužel však případná realizace vzniklého architektonického návrhu bude znamenat devastaci parku a likvidaci mnohých velmi cenných a v Evropě unikátních dřevin. Kácení se připravuje u dvou stovek dřevin, které mají ve výšce 1,3 metrů obvod koruny větší než 80 cm. K jejich vykácení již bylo vydáno povolení, které zatím nenabylo právní moci. Dalších zhruba 200 stromů, které mají ve výšce 1,3 metrů menší obvod než 80 cm, může být vykáceno bez jakéhokoliv povolení. To vše má být nahrazeno pouze 120 dosázenými stromy. To způsobí zejména změny vodního stavu v parku. Jak je totiž známo, Tyršovy sady trpí vysokou hladinou spodní vody. Tu odčerpávají právě ty stávající stromy, kterých je zde dostatek. Po takto razantním snížení počtu dřevin zákonitě dojde k většímu zavodnění parku. Pokud skutečně dojde k realizaci návrhu ateliéru „Zahrada nad Metují“, zmizí z parku všechny jehličnany, které zabezpečovaly zeleň i v podzimním a zimním období. Z parku zmizí také tisy, jejichž sbírka osmi taxinů je unikátní v celé Evropě. Vykácet se mají unikátní platany i malé cypřiše, břízy i osiky. Zůstat ve větší míře z dřevin zde má pouze pás zeleně podél Sukovy třídy. Architektonický návrh, podle nějž by se měla revitalizace parku realizovat, počítá s vybudováním dvou kaváren – jedné pod hlavním vstupním schodištěm do parku a druhé na opačném konci nedaleko zdymadla. Hlavní pěší osa by měla být vybetonována a prostředkem cesty po celé délce parku, tedy v délce téměř 400 metrů, by měl téct potůček.
Autor: Jan Řeháček Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2011
Předchozí článek: Vesnické masopustní obchůzky a masky na Hlinecku Následující článek: Náboženství v Ostřetíně Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
