|
| |
|
Oslava jubilea 600 let od povýšení Pardubic na město
20. 10. 2010 Do období protektorátu spadá významné výročí Pardubic - 600 let od první zmínky o Pardubicích jako městě, alespoň tak uvádí závěť Arnošta z Hostýně, v níž odkazuje svým potomkům "v Pardubicích tvrz (hrad), s městem novým a vesnicemi"... (citováno z knihy F. Šebek a kol.: Dějiny Pardubic, I. díl, str. 49) Je zcela samozřejmé, že výročí Pardubáci využili k pořádání velkého množství (především kulturních a tělovýchovných) akcí. Vždyť k oslavám jubilea mělo vlastně dojít v historii poprvé! Článek ve Východočeském kraji ze 17. 5. 1940 vypočítává, proč 100, 200 … ani 500 let svého povýšení město neoslavovalo. Pamětníci většinou mluví o veliké slávě, ale díky značnému časovému odstupu si přesně jednotlivé akce nedovedou vybavit, vždyť jich bylo takové množství! Většinou si vzpomenou na pamětní medaile s portrétem Arnošta z Pardubic na jedné a znakem města na druhé straně. Původně se měly prodávat od července 1940 a byl o ně pochopitelně značný zájem, ale teprve v srpnu se prodej bronzových medailí (v celkovém nákladu 500 kusů) uskutečnil. Také socha Arnošta z Pardubic, prvního arcibiskupa pražského, připomíná Pardubákům slavné výročí. Postava vytvořená z bílého mramoru je dílem místního sochaře F. Zusky. Byla slavnostně vysvěcena v arciděkanském chrámu svatého Bartoloměje o posvícení 25. srpna 1940 královéhradeckým biskupem Mořicem Píchou. Delegace města Pardubic, vedená arciděkanem Šetinou, se zúčastnila v rámci oslav jednodenního zájezdu do Kladska ke hrobu Arnošta z Pardubic, ing. Lejhanec, účastník výpravy, pořídil fotografii významného dokumentu z prosince roku 1340. Tato fotografie bude uložena v městském muzeu v Pardubicích. (Dle informací otištěných ve Východočeském kraji 27. 9. 1940) V rámci oslav se hrálo divadlo - amatérské i profesionální, dokonce premiéra divadelní hry JUDr. Karla Karpaty Mistr ostrého meče zahrána ochotníky 8. března 1940 náležela také k oslavám jubilea. Dále se recitovalo, přednášelo (především o kultuře), tančilo, zpívalo i koncertovalo. V roce 1940 navštívily naše město významné literární osobnosti: 20. listopadu 1940 přednášel o rozhlasovém umění František Kožík, 4. prosince téhož roku o poezii Jaroslav Seifert. Přednášky náležely k cyklu Pardubický podzim umění; uveďme si alespoň ještě jednu, tentokrát s tematikou hudební - s životem a dílem Vítězslava Nováka seznámil Pardubáky v sále hudební školy profesor a skladatel Alois Hába. Nechyběla ani Tělocvičná akademie Sokola Pardubice I, proběhla v městském divadle 27. června 1940. Z dobového tisku vyplývá, že nejvíce se líbila skladba vedoucí dorostenek Z. Švejcarové Tanec na Smetanovu polku Našim děvám. Také ostatní cvičení měla vysokou estetickou a sportovní úroveň. Skladby vyloženě sportovního rázu (vystoupení žáků, mužů, žen na kladině…) nebo spíše taneční (již zmíněné dorostenky, Královničky žákyň - tanečky a písně v lidových krojích) doprovázel dechový orchestr Sokola. Na závěr vystoupení zhlédli diváci Moravskou besedu zatančenou čtyřmi páry v původních krojích. 28. června Sokol Pardubice II uspořádal slavnostní večer ve velkém sále pardubické sokolovny. I zde bylo cvičení střídáno tanci, zpěvem národních písní, dokonce zazněly i dvě árie ze Smetanových oper a sborová recitace. Konal se XII. Národní tenisový turnaj juniorů o mistrovství Čech a Moravy na dvorcích pod zámkem 2. - 7. 7. 1940, za rekordní účasti 167 startujících a nechyběla ani výstava Hospodářského rozvoje Pardubic (29. 6. - 10. 7. 1940), zahájená v sobotu dopoledne na pardubickém výstavišti. Tento podnik byl však spojen s výstavou nových (vlastně náhradních) hmot a textilií pořádanou říšským výborem pro hospodářskou osvětu. Na výstaviště přijela i autopošta, pro filatelisty bylo zajímavé, že od ní mohli získat speciální razítko s německo-českým textem. O další příležitostné razítko se postaral vzorný poštovný úřad, také zřízen v prostorách výstaviště. Pro Pardubáky bylo ale jistě velice skličující, že cesta k výstavišti vedla pod vlajícími říšskými a protektorátními prapory. Slavnostně byly vyzdobeny po vzoru klenotnictví Lejhanec výlohy pardubických obchodů a soutěžilo se, který výklad bude nejzajímavější. Také hostinští oslavili jubileum města. Z iniciativy Erny Košťála byla uspořádána výstava stolničení, prý u nás první podnik svého druhu. Ke Dni hostinských se také vzpomnělo na starodávný obyčej - takzvané "rytířské svíce". Ty bývaly zažehnuty při vítání oficiální návštěvy v městské bráně a potom v průvodu neseny až na zámek. Ty z roku 1940 vyrobila se znakem Pernštýnů a Pardubic hradecká firma Pilňáček. Na sjezd hostinských prý přijely z některých měst protektorátu celé výpravy, celkem přes 1000 restauratérů, hoteliérů a hospodských … "většina účastníků měla v klopě kabátu pověšený marcipánový půllitříček." (Východočeský kraj, Zvláštní jubilejní číslo města Pardubic, 5. 7. 1940, str. 12) Na výstavě v pardubickém zámku si potom nejen účastníci sjezdu, ale i ostatní návštěvníci mohli prohlédnout výstavu stolničení zahrnující ukázky tabulí z rozmezí 400 let - od Královské tabule uspořádané v prostorách, kde i Pernštejnové stolovali se svými vzácnými hosty, přes leteckou snídani pod křídly Kašparovala blériota, empírový dýchánek po moravskou a loveckou hostinu. Redaktor Východočeského kraje (12. 7. 1940, str. 4) na závěr svého článku s hrdostí uvádí: "Potěšitelné je, že Praha podle pardubického vzoru uspořádá o podzimním veletrhu." Stranou nezůstali ani filatelisté. Výstava známek se konala ve velkém sále i přilehlých místnostech hotelu Grand od 7. do 16. září 1940. Výstavní výbor vydal omezený počet výstavních aršíků, obálek a pěti pohlednic, které si mohli zájemci nechat orazítkovat u zvláštní přepážky pošty Pardubice II trojbarevným unikátním razítkem (v barvách: červené, modré a zelené). O plánech oslav se pochopitelně dozvídáme z plakátů i Východočeského kraje; poprvé je předběžný program uveřejněn již 15. září 1939. Východočeský kraj otiskuje po tomto datu celou řadu článků o historii města a dnešní čtenář přímo pociťuje hrdost tehdejších Pardubáků. Zároveň se ale střetáváme s okupační (od 1. září 1939 též válečnou) realitou. Díky zatemnění nemohly být Pardubice slavnostně osvětleny, pamětníci uvádějí, že to pro ně bylo velkým zklamáním. Sám starosta města JUDr. Karel Vítek uvedl v provolání městské rady (otištěno ve Východočeském kraji 26. 1. 1940) m. j. následující: "Městská rada uvažujíc o tom, jak důstojně pardubického jubilea vzpomenout, nemohla nemysliti na vážnost doby, kterou nyní prožíváme. Rozhodla se proto upustiti od oslav, které by snad jindy byly vítány." Propagační plakát oslav byl sice včas dokončen, ale nebyl plně využit. Alespoň tedy ve výstavní síni Beranova knihkupectví na Zeleném byly vystaveny zaslané návrhy (arch. Jiřího Procházky, Vojmíra Vokolka a dalších). Vlastní zahájení oslav uvedl svým proslovem starosta JUDr. Karel Vítek v Městském divadle v Pardubicích dne 27. ledna 1940 před koncertem Smetanovy Mé vlasti, kterou zahrála Česká filharmonie řízená Václavem Talichem. Realitu okupace a protektorátu podtrhlo vystoupení Sudetendeutsches Philharmonisches Orchestr v městském divadle v sobotu 29. června 1940, také v rámci oslav 600 let povýšení Pardubic na město. Této akce se zúčastnili především zástupci úřadů a korporací. Koncert byl vlastně úvodem k slavnostní schůzi městského zastupitelstva, konané o den později (opět v divadle), na níž byl přítomen Oberlandrat Dr. Schultz von Dratzig, hosté z Prahy i delegáti z některých okolních měst. Starosta města Dr. Karel Vítek pronášel svůj slavnostní projev nejprve německy, teprve potom česky. Válečnou dobu připomnělo i to, že účastníci zasedání uctili povstáním a tichem památku padlých německých vojáků. Pardubáci se těšili na film o městě i na známky s pardubickými motivy, z filmu nakonec sešlo a se známkami se mohli filatelisté potěšit až v prosinci 1940, byly vydány dvě jedna v barvě světle modré, druhá zelená, z aršíku přetiskujeme: "První známka s námětem města Pardubic vydaná dne 20. prosince 1940. Tuto známku provedl rytec Goldschmid v UNII v Praze". Na aršíku je známka nominální hodnoty 2,- K (horní text nad vyobrazením v němčině, pod obrázkem česky) s razítkem (20. XII. 40) doplněna fotografií zámku, jež se stala předlohou pro rytce. Zklamáním byly některé rozhlasové pořady, například v reportáži Pod znaky Pardubic zaznamenali posluchači několik nepřesností, navíc vysílání bylo na čas přerušeno. Východočeský kraj uvedl, že některé z tehdejších listů (České slovo, Venkov…) vyšly se slavnostní přílohou o Pardubicích. Také Východočeský kraj měl své Zvláštní jubilejní číslo města Pardubic - vyšlo 5. července a hlavní náplní jsou jednak články o historii města, jednak popis oslav. Snahu důstojně oslavit výročí města dokumentují i publikace: Arciděkanský úřad vydal Památky pardubické, připravovala se kniha Pardubičtí spisovatelé slovem a obrazem, konečně vyšla publikace Pardubice, z níž citujeme: "Tento sborník vyšel v červenci 1940, jubilejního roku šestistého povýšení Pardubic na město, pod záštitou městské rady pardubické za spolupráce Václava Horkého z Prahy, jeho vlastním nákladem, uspořádal jej knihovník Zdeněk Vavřík." Monografii vytiskla Vokolkova tiskárna, obrazové přílohy tiskárna Otto Růžička. O knize vydal kritický posudek Dr. Herain, ředitel Umělecko- průmyslového muzea v Praze: "Ani nejpřísnější kritik nemůže neoceniti sličnou úpravu i bohatou výpravu, přehledné uspořádání a především arci obsahové hodnoty statí, jež vskutku instruktivně osvětlují vývoj a jednotlivé stránky intensivního městského života." (Východočeský kraj, 30. 8. 1940, str. 6). Dle tvrzení redakce Východočeského kraje (14. 3. 1941, r. XXIII, č. 12, s. 7) se pardubická monografie stala vzorem, podle něhož město Plzeň připravuje svou vlastní publikaci. Zdeněk Vavřík také vytvořil pro Český rozhlas pásmo s názvem Staletí o významných událostech z dějin Pardubic, odborná kritika pořad hodnotila kladně. Pásmo bylo vydáno i tiskem, z publikace citujeme: "Toto rozhlasové pásmo Zdeňka Vavříka , napsané k historickému jubileu města Pardubic a vysílané Českým rozhlasem vytiskli na podzim 1940 knihtiskaři V. Vokolek a syn v Pardubicích pro nakladatele Václava Berana. Kresby vytvořil Ladislav Vele." Pásmo začíná pověstí o Ješkovi z Pardubic; je koncipováno jako dialog Vypravěče, Recitátora (ukázka z Nové rady Smila Flašky z Pardubic) a hlasů slavných postav z minulosti našeho krajského města (pana Viléma z Pernštejna, Marie Čacké, ing. Jana Kašpara a dalších). Oslavy jubilea města proběhly důstojně, samozřejmě se na nich (jako na veškerém životě) podepsala realita okupace a války. Přesto (nebo právě proto) byly vyjádřením příslušnosti k určité komunitě a hrdosti obyvatel na své město i národ; ukázaly, co všechno naši předkové dokázali a dovedli, co dovedou a dokáží i Pardubáci (a nejen oni) současní. Autor: K. Jará Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2010 Předchozí článek: Letiště a aeoklub ve Skutči v období 30. - 50. let 20. století Následující článek: Stéblová 14. 11. 1950: 118 mrtvých Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
