|
| |
|
Vlastivědné listy Pardubického kraje
2/2022
16.06.2022
V roce 1998 v době mého starostování navštívila naši obec paní senátorka Jaroslava Moserová – Davidová v rámci své předvolební kampaně. Dodnes na ni s úctou vzpomínám. Proč? Snad proto, že uměla báječně působit na lidi okolo sebe svým osobním kouzlem a milým vyjadřovacím způsobem blízkým všem. Pro každého měla vlídné slovo, na každou otázku znala vtipnou odpověď. Přijela vlastenecky autem Tatra 700 se řidičem, který nám „klukům“ ve volné chvíli tento prestižní model českého auta ukázal, a protože jsme měli jet s paní senátorkou na oběd, hodila se i chvilka etikety. Byla to zajímavá promluva, při níž se šlo i do detailů, například jak držet vidličku při jídle-vždy vidlicemi směrem dolů. Tady se možná nabízí pararela s držením kordu. Kord držený šikmo vzhůru (jak jsme u vidličky zvyklí) je zřejmě v diplomatické řeči – výzva či obranný postoj. Držení kordu šikmo k zemi výzvou není (ovšem sousto z vidličky zase krásně sjíždí dolů).V době, o které je řeč, sídlilo u nás muzeum traktorů Národního zemědělského muzea v Praze. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2022 
16.06.2022
Možná jste ten název ani nikdy neslyšeli, protože gotický hrad Cimburk u Městečka Trnávka v jihovýchodním cípu Pardubického kraje vyhořel po zásahu blesku už před 246 lety. Zbylo jen pár obvodových zdí a zbytek věže s bránou na kopci, které zarůstaly jako zámek Šípkové Růženky. Až v roce 2005 zříceninu převzalo Městečko Trnávka do svého majetku jako kulturní památku. Od té doby se snaží zakonzervovat to, co zbylo. Pomáhá s tím i Pardubický kraj. O postupu prací se při návštěvě přesvědčil náměstek hejtmana pro investice a kulturu Roman Línek.„Pod hradem máme podstavce pro lavičky v přírodním hledišti, konaly se tu různé koncerty a divadelní festivaly,“ říká starosta Milan Šedaj. Na hrad vede pěkná naučná stezka s devíti ručně vyřezávanými lavičkami s různými motivy a pověstmi z hradu od místního řezbáře Petra Steffana. Když ovšem před dvěma lety spadla část vstupní brány hradního areálu, musela obec začít řešit jeho konzervaci. „Má to tady takovou romantickou atmosféru, v poslední době tu hodně oddáváme. Jednou dokonce v noci za úplňku a při svitu svíček,“ dodává starosta. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2022 
16.06.2022
Letošním stromem roku se stala Zpívající lípa z Telecího na Svitavsku. Je zároveň v pořadí 20. vítězem celonárodní soutěže, kterou pravidelně vyhlašuje Nadace Partnerství. O jejím vítězství rozhodla ve svém hlasování veřejnost. Na druhém místě skončilo Dubisko valašisko tvrdé z Kozlovic na Frýdeckomístecku a bronz si z letošního klání odnáší Smrk ztepilý na ulici Remešova v Brně.Zpívající lípu, jež od veřejnosti získala nakonec 2635 hlasů, nominovala za Základní a mateřskou školu Telecí její ředitelka Olga Kosíková se svými žáky. Více než 700 let starý kmet Roste v severozápadní části obce Telecí asi 7 km západně od města Polička v okrese Svitavy při žluté turistické značce vedoucí od kostela v Telecím do železniční zastávky Borová u Poličky, u chalupy čp. 102 na parcele č. 59/1 k. ú. Telecí. Nachází se přesně na kótě 600 m n. m. a na souřadnicích 49o42´11,46 Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2022 
16.06.2022
V jihovýchodní části Linhartic u Moravské Třebové, nedaleko usedlosti č. p. 47 se ještě nedávno nacházel pramen Linhartické kyselky.V tisku se první článek o této minerální vodě objevil v roce 1842. V brněnském, německy psaném týdeníku Brünner Wochenblatt, v 77. čísle Johann Wiesinger detailně popisuje Linhartickou kyselku (der Ranigsdorfer Saubernbrunn), včetně jejího chemického rozboru a vlastností. Další analýzu kyselky provedl a zaznamenal v roce 1876 geolog Carl von Hauer. V souvislosti s výstavbou „Hitlerovy dálnice“ o ní zpracoval v roce 1941 nový a poslední známý znalecký posudek geolog H. Mohr. Zajímavostí je, že v německém průvodci z roku 1914 po okolí Moravské Třebové (Führer durch Mähr Trübau und Umgebung) se uvádí pojmenování pramene kyselky jako Kaiserin Elisabeth Quelle (Pramen císařovny Elizabeth). To mohlo mít pravděpodobně souvislost s názvem, pod kterým se stáčená kyselka v lahvích prodávala. Celá kapitola o kyselce je popisována v Kronice Linhartic nazvané Ranigsdorf - 700 Jahre deutsche Siedlung autora Hartwina Heikera, vydaná v Německu v roce 1977. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2022 
16.06.2022
Už více jak sedm měsíců, od listopadu minulého roku, se zájemci seznamují s novou budovou a muzejní expozicí Památníku Zámeček, vzniklými na pietním místě v Pardubičkách. Revitalizaci území bývalého nacistického popraviště, kde bylo za jediné léto 1942 popraveno 194 lidí, iniciovalo město Pardubice v roce 2017 a k slavnostnímu otevření došlo na podzim roku 2021. Město také založilo novou příspěvkovou organizaci Památník Zámeček Pardubice, která se stará o expozici a uchování pietní vzpomínky. Co lze ale v expozici očekávat? Návštěvník vstupuje po rampě do budovy z velké části zapuštěné do země. Syrová bělost betonu kombinovaná s černou barvou, ocel, plech – všechny tyto prvky byly architekty Vítem Podráským a Janem Žalským zvoleny jako odpovídající charakteru místa. Strohost, která nemá vzbuzovat příjemné pocity. Spíše naopak. Samotná expozice nás totiž zavede do atmosféry válečných let. Především do doby tzv. heydrichiády, kdy nacisté po atentátu na říšského protektora a generála SS Reinharda Heydricha v květnu 1942 rozpoutali po celém Protektorátu Čechy a Morava období teroru. Multimediální charakter také dovoluje, aby před námi vyvstaly v jasných konturách osudy zastřelených obětí i jejich vrahů. Informace se samozřejmě zaměřují především na Pardubicko a okolí, ale návštěvník není ochuzen ani o tehdejší celosvětový kontext. Jak postupně vyplývá na povrch, tragická minulost, kterou si dnešní pietní místo Památníku Zámeček nese, bezprostředně souvisí s událostmi přesahujícími dnešní Českou republiku. To dokazuje už krátký úvodní film, jejž v kinosále každý příchozí zhlédne, aby se tak mohl seznámit se souvislostmi doby, kdy byly ve jménu nacistické ideologie zabíjeny miliony nevinných. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2022 
16.06.2022
Třebaže školní výuka pamatuje ještě slavné patenty Marie Terezie, dnešní školní budova existuje podle naší kroniky až od roku 1885. Vznikla tedy vlastně až 105 let po úmrtí Marie Terezie. Do té doby se učilo jinak a jinde. Dnes bychom řekli, že v různých provizorních podmínkách a jinak. Tím jinak se myslí délka vyučování a hloubka i počet probíraných předmětů.Školní budově je tedy letos již úctyhodných 137 let. Je nasnadě je jí prošlo mnoho pedagogů, za všechny uveďme třeba pana řídícího Marboe a výbornou učitelku p. Marii Koženou. Žáků, kteří se stali v naší malotřídce prvňáčky je několik tisíc (V roce 1928 se jím podle dochovaných vysvědčení, stal i můj táta Josef). Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2022 
16.06.2022
Mezi obcemi Uhersko a Trusnov na Pardubicku se hned u silnice nachází zřícenina loveckého zámečku Neulust. Přesněji řečeno jedná se o zříceninu objektu zahradníka spolu s naznačeným půdorysem někdejšího loveckého zámečku.Lovecký zámeček nechal v rokokovém stylu postavit majitel chroustovického panství Filip Kinský a pojmenoval jej po své ovdovělé sestře Terezii. V té době se Chroustovice staly sezónním útočištěm Marie Teresie Poniatowské, sestry majitele panství (tehdy plukovníka císařské armády) Filipa hraběte Kinského. Ten držel dědictvím Chroustovické panství se svým bratrem Františekm Ferdinandem do roku 1779, kdy jeho díl vyplatil a stal se jediným vlastníkem. V roce 1773 Marie Teresie Piniatowská jako 33-letá ovdověla, opustila Vídeň a pobývala více na českých statcích. Prvním dokladem o existenci parku s letohrádkem Neulust je mapa prvního vojenského mapování z let 1780-1783, kde je topograficky správně červenou barvou vyznačen obvod parku se stavbou uprostřed s popisem „Theresia Schloss“. Poskytuje tak důkaz o výstavbě areálu letohrádku před rokem 1783. Popis letohrádku poprvé zmiňuje Jaroslaus Schaller ve své topografii z roku 1789, kde uvádí v popisu staveb na Chroustovickém panství Neulust jako větší samostatnou stavbu obklopenou několika menšími stavbami. V roce 1793 zachytil krajinu s letohrádkem hradecký kanovník Johan Venuto. Ve svých skicách zachytil v perokresbách významné stavby a místa v krajině v poměrně značné věrnosti provedení. V Sommerově statisticko-topografickém popisu českého království z roku 1837 je objekt popsán jako letohrádek pod názvem „Neulust, také Thereisenlust“. V jeho popisu je uvedeno, že Neulust postavil hrabě Filip Kinský podle plánů dodaných jeho sestrou kněžnou Marií Teresií Poniatowskou. Letohrádek stál v parku spolu s dalšími čtyřmi domy. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2022 
16.06.2022
V areálu bývalých Automatických mlýnů v Pardubicích se rodí nový kulturní a společenský ostrov města. Jeho vlajkovou lodí bude krajská galerie umístěná do národní kulturní památky, hlavní budovy mlýnů, navržené architektem Josefem Gočárem. Do nového sídla by se měla galerie přestěhovat už pod novým názvem a s novou vizuální identitou, jako Gočárova galerie.„Změnu názvu doporučila v pondělí Rada Pardubického kraje i výbor zastupitelstva kraje pro kulturu. Následně ji ještě projedná dubnové zastupitelstvo. Měla by platit od ledna 2023, ale abychom mohli zadat výběrové řízení na novou vizuální identitu krajské galerie, musíme mít jasný název už nyní,“ vysvětlil náměstek hejtmana pro investice a kulturu Roman Línek. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2022 
14.06.2022
Součástí dlouho očekávané perštejnské expozice na pardubickém zámku, kterou projektoval architekt Petr Všetečka se svým týmem TRANSAT architekti, bude i model tehdejšího města. Na jeho podobě se spolupodíleli historici Bohdan Šeda a Radek František Václavík. Než nově vybraná firma dokončí instalační mobiliář, je model prozatímně uložený v jednom ze sálů zámku.
„Věřím, že pokud už letos vše půjde bez problémů, otevřeme expozici s názvem „Pernštejnská rezidence – nejstarší renesance v Čechách“ někdy v druhé polovině léta. Model pak bude k vidění hned vedle rytířských sálů ve druhém nadzemním podlaží,“ uvádí náměstek hejtmana Pardubického kraje pro kulturu Roman Línek. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2022 
14.06.2022
Jak již bylo zmíněno v předchozím pokračování seriálu o historii Pardubic, tak rok 1960 znamenal výraznou změnu v tom, že došlo k reorganizaci krajského uspořádání republiky a namísto zrušeného Pardubického kraje byl zřízen Východočeský kraj se sídlem v Hradci Králové. Pardubice tak přestaly být krajským městem a staly se „pouze“ městem okresním.V roce 1960 byl dán do provozu ve své době nejširší čtyřproudý silniční most v Československu, kterým byl most Československo-sovětského přátelství – dnes most Pavla Wonky překlenující labský tok v centru města u zimního stadionu. Most byl postaven z předpjatého betonu, je 170 m dlouhý a 25 metrů široký. Vznikla široká severojižní třída zkracující průjezd Pardubicemi a spojující centrum s pravobřežním sídlištěm, jehož výstavba byla v té době zahájena. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2022 
14.06.2022
Nedostatek vody může výrazně přispět k zahájení třetí světové války. Je to varování, na které neslyšíme. Už proto, že v našich podmínkách není tento problém naléhavý a aktuální. Východní Čechy jsou dokonce stále v pozici regionu, který se po nejbližší léta, možná desetiletí, nemusí tragického sucha a žízně obávat.Východočeská vodárenská soustava, dokončená koncem 90. let minulého století, je v současnosti zárukou dodávek dostatečného množství kvalitní vody. Jistotu zaručuje systém, který zahrnuje stovky zdrojů počínaje přehradou Les království na horním toku Labe přes obří zásobníky na Kunětické Hoře, artézské studně v Železných horách nebo na Vysokomýtsku, až po hluboké podzemní zásoby ve svitavské synklinále, nabízející vodu, která má dokonce vyšší kvalitu než ta, která je označována jako kojenecká. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2022 
14.06.2022
Jedním z turisticky vyhledávaných cílů Pardubického kraje je město Slatiňany se svým okolím. A to hned z několika důvodů. Předně si zde přijdou na své milovníci koní. Chov koní má na Pardubicku mnohasetletou tradici. K významným chovatelům koní v 1. polovině 16. století patřil v Kladrubech n. L. šlechtický rod Pernštejnů. V roce 1560 Pernštejnové odprodali pardubické panství s kladrubskou oborou císaři Ferdinandovi I. a její získání významně podpořili čeští stavové, kteří je darovali Maxmiliánu II. Původně byli starokladrubští koně chováni v různých barevných variantách, od konce 18. století v barvě bílé a černé. Bělouši byli využíváni pro ceremoniální účely dvora, vraníci sloužili vysokým církevním hodnostářům. Slatiňany jsou druhou významnou součástí Národního hřebčína. Hlavní budovy hřebčína ve Slatiňanech jsou z konce 19. století a objevily se v seriálu Dobrá voda.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2022 
14.06.2022
Oblast Nasavrk má významný turistický potenciál zejména pro ty, kteří májí zájem se dozvědět více o keltském osídlení na našem území. A těch možností v Nasavrkách a jejich okolí je hned několik. Přímo na zámku v Nasavrkách si návštěvníci mohou projít expozici věnovanou Keltům, turisté se pak mohou projít po naučné stezce věnované Keltům, za pozornost stojí však také skanzen, kde jeho návštěvníci mohou poznat život Keltů, v jeho sousedství se pak nachází restaurace, kde je možné si pochutnat mimo jiné i na specialitách keltské kuchyně. Keltové se do dějin Evropy začínají zapisovat na počátku 4. století př.n.l. Tehdy se usadili v Pádské nížině v severní Itálii. Mezi jinými je zmíněn keltský kmen Bójové. Expandovali do tehdejší Makedonie a Řecka. Postupně se dostali pod nadvládu Říma a část Keltů – mezi nimi i Bójové po roce 191 př.n.l. opouští Pádskou nížinu a přesouvají se mimo jiné i na území dnešních Čech. Důkazy o osídlení u nás v tzv. době laténské, tedy v období 6. – 5. století př.n.l., jsou patrné zejména na Chrudimsku, Pardubicku, Královéhradecku či Hořicku. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2022 
14.06.2022
Česká Třebová je známá nejen jako významný železniční uzel, ale pro mnohé není zcela neznámý sportovní areál Peklák. V zimě se do těchto míst sjíždějí lyžaři si zajezdit na sjezdovce umístění v nadmořské výšce nepřevyšující 540 m.n.m. V letním období pak lyžařský vlek a celý přilehlý areál Peklák slouží vyznavačům cyklistiky. Bike resort Peklák nabízí na sjezdovce, ale také v okolních lesích a svazích více než 22 km tratí pro vyznavače horské cyklistiky. 16 kilometrů stezek různých náročností se klikatí po obou stranách hřebenu Javorníku. Pod areálem se nachází parkoviště, na vrchol k nástupnímu místu tratí, je možné využít buďto stoupací stezku a nebo využit pro cestu nahoru upravený lyžařský vlek. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2022 
14.06.2022
První část příspěvku o pestré horninové stavbě našeho kraje (Vlastivědné listy PK, 2022, č.1) byla ukončena zmínkou o poměrně mladých usazených horninách, které dosud zůstávají sypké, respektive nezpevněné. Většina usazenin (sedimentů) však pochází ze starších geologických období a za dobu trvající desítky až stovky miliónů let už většinou došlo k jejich zpevnění. Stalo se tak buď díky horninovému pojivu – tmelu (což je jemnozrnný materiál jílovitého, vápnitého, křemitého, případně i železitého složení), nebo vzájemným srůstem drobných minerálních krystalů apod.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2022 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
