|
| |
|
Jak jsem poznal vzácného člověka
16.06.2022 V roce 1998 v době mého starostování navštívila naši obec paní senátorka Jaroslava Moserová – Davidová v rámci své předvolební kampaně. Dodnes na ni s úctou vzpomínám. Proč? Snad proto, že uměla báječně působit na lidi okolo sebe svým osobním kouzlem a milým vyjadřovacím způsobem blízkým všem. Pro každého měla vlídné slovo, na každou otázku znala vtipnou odpověď. Přijela vlastenecky autem Tatra 700 se řidičem, který nám „klukům“ ve volné chvíli tento prestižní model českého auta ukázal, a protože jsme měli jet s paní senátorkou na oběd, hodila se i chvilka etikety. Byla to zajímavá promluva, při níž se šlo i do detailů, například jak držet vidličku při jídle-vždy vidlicemi směrem dolů. Tady se možná nabízí pararela s držením kordu. Kord držený šikmo vzhůru (jak jsme u vidličky zvyklí) je zřejmě v diplomatické řeči – výzva či obranný postoj. Držení kordu šikmo k zemi výzvou není (ovšem sousto z vidličky zase krásně sjíždí dolů). V době, o které je řeč, sídlilo u nás muzeum traktorů Národního zemědělského muzea v Praze. Při jiné návštěvě jej ráda navštívila. Protože znala zakladatele firmy WIKOV (Wichterle – Kovařík), pohladila jejich stroj v muzejní sbírce. Přirozeně – jak jinak – došlo i na svezení. Slušelo se asi, abych ji svezl osobně. K této technice mám blízko, proto došlo na jízdu traktorem Lanz-Bulldog, ročník 1957 a to možná i proto, že tento stroj má boční sedátko pro spolujezdce na blatníku nad levým zadním kolem. Soustředil jsem se na opatrnou jízdu a najednou slyším nečekanou větu: „Chutic, vykašlete se na etiketu a dejte mi to“. Za jízdy (na redukovanou 1“) jsme se vystřídali a já jsem od té doby o vzpomínku bohatší. Přiložená fotka s věnováním je právě z roku 1998. Pár slov o paní senátorce hlavně pro mladší ročníky: Doc. MUDr. Jaroslava Moserová, DrSc, * 1930, + 2006, 1947- 1949 stipendijní pobyt v Severní Karolíně, USA, překladatelka děl Dicka Francise, spisovatelka, politička, autorka filmových scénářů, divadelních her a povídek. Doporučená kniha: Historky-Na koho se nezapomíná. První senátorka za obvod 43. Pardubice 1996-2004 (na domě v Pardubicích na Třídě Míru čp. 95 je od r. 2016 její pamětní deska), místopředsedkyně Senátu PČR , poslankyně ČNR 1990-1991, velvyslankyně ČSFR a ČR v Austrálii a na Novém Zélandě 1991-1993, předsedala Generálnímu shromáždění UNESCO, v roce 2003 neúspěšně kandidovala na presidentku republiky. V našich srdcích je zapsána jako odborník, který na Popáleninovém centru v Praze, marně bojoval o život studenta Jana Palacha. Mezi známými osobnostmi z oblasti vědy i herecké veřejnosti měla množství věrných přátel. Zdroj: Wikipedie + vlastní vzpomínky Autor: Ing. Robert Chutic Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2022 Předchozí článek: Cimburk se stal místem romantických svateb Následující článek: Historie železniční stanice Medlešice od roku 1884 do roku 1946 Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
