|
| |
|
Pardubice v 60. letech 20. století
14.06.2022 Jak již bylo zmíněno v předchozím pokračování seriálu o historii Pardubic, tak rok 1960 znamenal výraznou změnu v tom, že došlo k reorganizaci krajského uspořádání republiky a namísto zrušeného Pardubického kraje byl zřízen Východočeský kraj se sídlem v Hradci Králové. Pardubice tak přestaly být krajským městem a staly se „pouze“ městem okresním. V roce 1960 byl dán do provozu ve své době nejširší čtyřproudý silniční most v Československu, kterým byl most Československo-sovětského přátelství – dnes most Pavla Wonky překlenující labský tok v centru města u zimního stadionu. Most byl postaven z předpjatého betonu, je 170 m dlouhý a 25 metrů široký. Vznikla široká severojižní třída zkracující průjezd Pardubicemi a spojující centrum s pravobřežním sídlištěm, jehož výstavba byla v té době zahájena. V témže roce začal pardubický podnik Tesla Pardubice vyrábět populární magnetofon Sonet Duo. Ve své době patřil ke špičce kufříkových magnetofonů vyráběných v zemích střední a východní Evropy. Vyráběl se do roku 1966. Jak již bylo uvedeno v předchozí kapitole, byla v roce 1958 zbořena pardubická židovská synagoga. V roce 1960 byla na jejím místě zahájena výstavba Domu služeb budovaného pro Svaz výrobních družstev. Jeho otevření proběhlo v srpnu 1963. V květnu roku 1960 našla Okresní knihovna své sídlo na Pernštýnském náměstí v místech, kde sídlí dodnes i když již nese název nikoliv okresní ale Krajská knihovna. V červenci roku 1960 se Pardubice dočkaly otevření zcela nového koupaliště, které bylo zbudováno v místě na Cihelně poté, co byla dokončena regulace labského toku v těchto místech. Koupaliště mělo být tehdy součástí zamýšleného areálu Parku kultury a oddechu. 14. listopadu 1960 se stala tragická událost, kterou bylo železniční neštěstí u obce Stéblová, při kterém se srazily dva osobní vlaky. Zahynulo zde tehdy 117 cestujících a dodnes se jedná o nejtragičtější železniční neštěstí na našem území. V roce 1960 překročil počet obyvatel města 60 tisíc. V dubnu roku 1961 došlo k otevření silničního nadjezdu u rafinerie Paramo. Zjednodušila se tak doprava z oblasti u nádraží směrem na Duklu a dále na Popkovice. Další silniční nadjezd byl dokončen v říjnu roku 1965 a překlenoval železniční trať na Hradec Králové u Doubravic. Nadjezd nahradil někdejší železniční přejezd a to zejména z důvodu elektrifikace železniční trati, která by způsobila komplikace při křížení s trolejovým vedením trolejbusové trati do Bohdanče. Výstavbou nadjezdu u Doubravic tak mohla být trolejbusová doprava do chemické oblasti a do Bohdanče zachována. Elektrifikace železniční tratě do Hradce Králové byla dokončena 17. prosince 1965. V roce 1961 byla dokončena výstavba čtvrti na Višňovce a v témže roce byla zahájena výstavba panelového sídliště na pravém břehu Labe, které dostalo název Polabiny. První náměty na výstavbu sídliště na pravém břehu Labe byly obsaženy v územním plánu města z roku 1946, který vypracovali prof. Ing. Arch. Dr. A. Mikušovič a ing. Arch. Dr. František Kerhart. Impulsem pro postavení sídliště byl záměr Vysoké školy chemické na zbudování kampusu poblíž chemických závodů v Semtíně. V roce 1952 se začala budovat spojnice mezi křižovatkou U Josefa a Rosicemi nad Labem. Tato komunikace (dnešní Bělehradská ulice) měla sloužit jako hlavní příčná osa celého území a měla být hrází zabezpečující území ležící severně od ní proti povodním. K postavení vysokoškolského kampusu situovaného původně do lokality dnešních Polabin I. a II. nakonec sešlo, a tak byla v roce 1958 vypsána architektonická soutěž na výstavbu nové městské čtvrti. Vítězný návrh doc. Ing. Arch. Krásného se stal podkladem dalšího plánování. Základním předpokladem stavebního využití území mírně se svažujícího k Labi, bylo vyřešení komunikace a zbudování ochrany před záplavami, což bylo vyřešeno regulací Labe a zpevnění jeho břehů, k čemuž došlo v roce 1963. Dalším předpokladem k postavení sídliště pro 23.500 obyvatel na pravém břehu Labe, bylo zbudování ochranného souvislého lesního pásu mezi sídlištěm a chemickou oblastí. Vysázený lesní pás má výměru 135 hektarů. Výstavba čtyř obvodů sídliště Polabiny probíhala v letech 1960 – 1976. Pátý obvod sídliště se pak začal stavět na konci osmdesátých let. Hlavním architektem sídliště byl arch. M. Návesník. Spolupracovali arch. Driml, arch. Crkal, arch. Kozub, arch. Pristoupil, arch. Příborský a další. Sídliště zahrnuje 7.035 bytů. První tři obvody Polabin pojmou 19.000 obyvatel, čtvrtý okrsek 4.500 obyvatel. Polabiny se rozkládají na ploše 146 hektarů. V sídlišti byly zbudovány 4 základní školy pro 4.200 žáků, 8 mateřských škol a 7 jeslí pro 350 dětí. Zajímavostí byly dvoupodlažní garáže s kapacitou 600 vozidel, parkování v okolí domů počítalo s 500 auty. Na počátku roku 1962 byl dokončen podjezd v ulici sv. Anny. V témže roce byla dokončena v navazující ulici S.K.Neumanna první výšková budova, další dva výškové domy zde byly dokončeny o dva roky později. V srpnu 1964 byl dán do provozu nadjezd u nemocnice na Kyjevské ulici, který nahradil někdejší železniční přejezd. V březnu roku 1964 byla vyhlášena Městská památková rezervace v Pardubicích, která zahrnuje staré město včetně zámku. V roce 1970 byla rezervace poprvé osvětlena stylovým slavnostním osvětlením. V říjnu 1964 bylo dokončeno zastřešení pardubického zimního stadionu podle projektu Ing. arch. Miloše Návesníka, ocelovou konstrukci navrhl Ing. Forejtek z Chemoprojektu. O několik dní později byly dány do provozu Městské lázně na Olšinkách. Do té době fungovaly lázně v Hronovické ulici. Nový areál na Olšinkách měl bazén o rozměru 15x25 m se třemi skokanskými můstky, parní, vanové lázně, léčebné koupele, masáže sál pro gymnastiku, bufet, kadeřnictví, pedikůra a další rehabilitační a rekreační vybavení. U bazénu byl venkovní balkon, odkud bylo možné sestoupit na travnatou pláž s lehátky, hřištěm pro děti. Poté, co byl v roce 1990 otevřen v sousedství nový Plavecký areál, byly Městské lázně z roku 1964 uzavřeny a dnes areál slouží jako výstaviště. Na sklonku roku 1964 byla dokončena přístavba budovy Vysoké školy chemicko-technologické na náměstí Legií. Škola převzala po svém zřízení v roce 1950 budovu někdejší strojnické průmyslovky z konce 19. století a následně započala s přístavbou západního křídla k historické budově na rohu Havlíčkovy ulice. V roce 1965 byl zbořen Císařský mlýn na Wernerově nábřeží. Jeho činnost byla ukončena již na počátku 20. století, nicméně budova mlýna zde ještě bez využití stála. Jejím zbořením tak zanikl objekt, který tvořil kolorit starého města. Dnes již existenci mlýna připomíná jen zachována jen zeď mlýna s portálem v ulici Pod sklípky. V říjnu roku 1967 byl dán do provozu podchod pod železniční tratí z ulice Sladkovského směrem na Skřivánek – dnes je podchod lidově nazýván „myší díra“. V září 1967 se na třech pardubických křižovatkách rozsvítily semafory. Jednalo se o křižovatku u zimního stadionu, na Skřivánku a dále pak na křižovatce u divadla. V roce 1969 pak byla dána do provozu 2200 m dlouhá silnice z Pardubiček do Černé za Bory. 21. srpna 1968 proběhla okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Představitelé města i okresu Pardubice dr. Loskot předseda ONV a František Sluka předseda MěstNV jeli naproti vojsku postupujícímu na Pardubice ke Starému Hradišti a dohodli, že do Pardubic nevstoupí. Sovětské okupační jednotky měly pak na Pardubicku posádky v Lázních Bohdaneč a ve Zdechovicích. V době okupace vycházely regionální noviny Zář ve dnech 22.- 28. srpna každodenně a to i v neděli o jednom listu s mnoha výzvami a protesty proti okupaci. Velmi aktivní bylo i pardubické rozhlasové studio a to do té doby, než bylo umlčeno. V roce 1970 měly Pardubice již více než 78 tisíc obyvatel.
Autor: Jan Řeháček Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2022
Předchozí článek: Práčovská věž je jednou z našich jistot Následující článek: Jak vypadaly Pardubice za Pernštejnů - uvidíme názorně Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
