Sdružení přátel Pardubického kraje

Linhartická kyselka aneb Pramen císařovny Elizabeth


16.06.2022 V jihovýchodní části Linhartic u Moravské Třebové, nedaleko usedlosti č. p. 47 se ještě nedávno nacházel pramen Linhartické kyselky.
V tisku se první článek o této minerální vodě objevil v roce 1842. V brněnském, německy psaném týdeníku Brünner Wochenblatt, v 77. čísle Johann Wiesinger detailně popisuje Linhartickou kyselku (der Ranigsdorfer Saubernbrunn), včetně jejího chemického rozboru a vlastností.
Další analýzu kyselky provedl a zaznamenal v roce 1876 geolog Carl von Hauer.
V souvislosti s výstavbou „Hitlerovy dálnice“ o ní zpracoval v roce 1941 nový a poslední známý znalecký posudek geolog H. Mohr.
Zajímavostí je, že v německém průvodci z roku 1914 po okolí Moravské Třebové (Führer durch Mähr Trübau und Umgebung) se uvádí pojmenování pramene kyselky jako Kaiserin Elisabeth Quelle (Pramen císařovny Elizabeth). To mohlo mít pravděpodobně souvislost s názvem, pod kterým se stáčená kyselka v lahvích prodávala.
Celá kapitola o kyselce je popisována v Kronice Linhartic nazvané Ranigsdorf - 700 Jahre deutsche Siedlung autora Hartwina Heikera, vydaná v Německu v roce 1977.

Zde se o ní dozvídáme mnoho zajímavých informací. Původní studna o průměru asi 80 cm a hloubce přibližně 3 m se při úplném vyčerpání doplnila perlivou vodou za 50 minut. Poměrně stálá byla i teplota vody od 12 – 15 °C. Kysličník uhličitý byl při klidném počasí měřitelný téměř 1 m nad hladinou vody. Voda byla bezbarvá, křišťálově čistá a zakalila se až po několika hodinách. Svými parametry a obsahem uhličitého plynu byla srovnatelná s minerálními vodami v západočeských lázních. Z toho důvodu byla doporučována k léčebným účelům, k čemuž však ale nikdy nedošlo.
V letech 1889 – 1890 pramen znovu obnovil a jediné právo na čerpání vody získal hostinský Franz Kögler. Nechal vykopat novou studnu, při které ale došlo k tragické nehodě. Dělník Hertl kvůli nahromaděnému plynu ve studni omdlel, spadl do vody a utopil se. Tato událost zemní práce jen krátce pozdržela. Po dobudování studny byl nad ní vystavěn domek, v němž se stáčela kyselka do lahví. Při jejím delším skladováním se ale na dně začal tvořit kal. To mělo za následek postupné snižování prodeje. Nakonec vše vyvrcholilo ukončením činnosti. Domek s plnírnou chátral, až musel být nakonec v roce 1905 stržen a studna byla uzavřena.
V následujících letech nechala obec bývalou starou studnu znovu odkrýt a vyčistit. Místní obyvatelé, ale i přespolní si tam mohli minerální vodu znovu čerpat dle potřeby. Hlavně v letních měsících byla voda pro svoji osvěžující chuť hojně vyhledávaná.
Bohužel ale ve třicátých letech začalo docházet k výraznému ubývání kysličníku uhličitého v kyselce. To snížilo zájem o odběr vody na minimum. Obec se tedy rozhodla studnu zrušit. Nechala odstranit pumpu a studniční šachtu zakryla prkny.
Poslední pokus o obnovení studny nastal v roce 1938. Na popud starosty Kunze byla vypracována žádost o založení družstva k znovuotevření a využití studny. Kromě starosty to byli sedláci z čp. 38, 39, 40, 46, 47, 51, 53 a 34, dědici studničního pozemku pana Franze Köglera a obchodníka Edmunda Tinkla. Toto družstvo nechalo proutkaři celý pozemek prozkoumat, aby zjistilo nejvhodnější místo pro nový studniční vrt. Při tomto vrtu, který provedla firma Ing. Jenische se sice opět narazilo na uhličitý pramen, který ale nebyl čistý a byl by teprve po technických úpravách vhodný pro expedici. Z finančních důvodů, plynoucích z probíhající druhé světové války ale k tomu již nedošlo.
Původní hospodáři, vesměs německé národnosti byli po válce odsunuti. Jejich opuštěné statky byly dosídleny českým obyvatelstvem, které už o Linhartickou kyselku nemělo zájem.
V padesátých letech byla studna zasypána. Nad ní vybudované těleso nové silniční komunikace č. 371 zcela změnilo reliéf krajiny a jen dvě vrby dávají tušit, že zde kdysi býval vodní zdroj.

GPS souřadnice: 49.7572794N, 16.7093089E

Autor: Petr Vomáčka
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2022






Předchozí článek: Památník Zámeček
Následující článek: Zpívající lípa ze Svitavska je Stromem roku 2021


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 2/2022 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Stavební kameny Pardubického kraje
Země Keltů
Cyklistické areály
Zřícenina loveckého zámečku Neulust



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Evangelický kostel ve SVRATOUCHU z roku 1783. Jeden z prvních evangelických kostelů u nás.

CHRUDIMSKO: Poutní raně barokní kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů v LUŽI.

ORLICKOÚSTECKO: LANŠKROUNSKÝ zámek z druhé poloviny 15. století

ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Mikuláše a poustevna Fáterka ve VRACLAVI.

ORLICKOÚSTECKO: Dělostřelecká tvrz BOUDA u Králík.

SVITAVSKO: portál z roku 1492 v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ je považovaný za jednu z nejstarších renesančních památek na sever od Alp.

SVITAVSKO: kostel Rozeslání sv. Apoštolů v LITOMYŠLI je nejstarším dochovaným sakrálním prostorem v Litomyšli

PARDUBICKO: Rozhledna Barborka na okraji obce CHOLTICE.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml