|
| |
|
Vlastivědné listy Pardubického kraje
4/2020
26.02.2021
Jeden z nejslavnějších rodáků z Lanškrouna se tu narodil 15. října 1864 jako poslední sedmé dítě v rodině papírníka, knihtiskaře a knihkupce Rudolfa Piffla a jeho ženy Marie Magdaleny Piro (v domě čp. 14 na náměstí dnes Jiráskově, tehdy zvaném Josefplatz). Město bylo v této době převážně německé podobně jako Pifflovi, kteří sem jako rodina přišli již v 17. století. Roku 1868 Gustavovi zemřela maminka a téhož roku se jeho otec znovu oženil s Florou Bibusovou.
Roku 1874 začal Gustav navštěvovat místní gymnázium, studium však musel dvakrát přerušit. Poprvé, když se chtěl stát knihařem (jeho profesoři o jeho rozhodnutí uvědomili jeho otce), podruhé se dokonce sám vydal do Vídně, aby začal pracovat v nějakém nakladatelství. Jeho snaha však byla neúspěšná, a proto se musel vrátit na studia do rodného Lanškrouna. Na maturitním vysvědčení roku 1882 prospěl však výborně. Téhož roku odjel znovu do Vídně, aby nastoupil jako jednoroční dobrovolník k maďarském 38. pěšímu pluku. Současně se však zapsal na filozofickou fakultu vídeňské univerzity. Volno trávil u svého stráce lékárníka Bibuse Po skončení vojenské služby se Gustav rozhodl věnovat buďto teologii nebo právům. Zvítězila teologie, a tak roku 1883 nastoupil do kláštera augustiniánů (kanovníků) do Klosterneuburgu u Vídně, kde přijal řádové jméno Friedrich. Po dokončení teologických studií byl 8. ledna 1888 vysvěcen na kněze, a to v Dómu sv. Štěpána ve Vídni, netuše, že to bude od roku 1913 chrám, kde bude působit jako arcibiskup. Ještě jako kaplan pracoval na klášterních farách ve Floridsdorfu u Vídně (od roku 1892). Ve shodě se sociální encyklikou papeže Lva XIII. „Rerum novarum“ z 16. května 1881 se Piffl začal intenzivně zajímat o sociální problémy dělnictva a dokonce začal vydávat v Klosterneuburgu Noviny pro město a venkov (Zeitung fűr Stadt und Land), do nichž psával hlavní články.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2020 
26.02.2021
Velký český humanista a právník se narodil kolem roku 1460 v Chrudimi z rodičů Janúška a Barbory. Měl ještě staršího bratra Václava, jak uvádí jeho životopisec, vysokomýtský rodák H. Jireček (1827-1909). Po absolutoriu chrudimské městské školy začal Viktorin studia na pražské univerzitě na pražské univerzitě na artistické fakultě (asi od roku 1477). Bakalářskou zkoušku podstoupil 26. února 1479, gradus převzal 2. dubna téhož roku. 9. října 1481 se stal licenciátem a 30. ledna 1483 mistrem svobodných umění. Hned následujícího roku byl zvolen děkanem fakulty. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2020 
26.02.2021
Převážná část našeho kraje je odvodňována Labem do Severního moře, východní okraje však náležejí už do povodí řeky Moravy v úmoří Černého moře. Prvním větším pravým přítokem Moravy je Moravská Sázava a není bez zajímavosti, že obě v podstatě už moravské řeky pramení na území Pardubického kraje – Morava na Králickém Sněžníku a Moravská Sázava na Bukové hoře. Moravská Sázava jistě není v širší veřejnosti tak známá jako její česká jmenovkyně – řeka Sázava – ale i její údolí patří k velice půvabným částem naší krajiny. Při jejím asi 55 km dlouhém toku na zvlněném rozmezí Orlických hor, Podorlicka a Zábřežské vrchoviny najdeme řadu turisticky pozoruhodných míst i romantických zákoutí. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2020 
26.02.2021
Rok s rokem se sešel a zase tu máme jeho závěr a s ním nejkrásnější svátky roku. Rád bych při této příležitosti se vnesl do dob našich předků, jak tyto svátky prožívali v Poličce, v malém městě na jihovýchodě Čech, kde se před 130 lety, 8. prosince 1890, ve věži kostela sv. Jakuba Většího, narodil známý hudební skladatel Bohuslav Martinů.ŠTĚDRÝ VEČER Vánoce oplývají mnoha lidovými zvyky, obyčeji a tradicemi. Některé se dodržují a uchovávají dodnes, mnohé však během let upadly v zapomnění. Hlavně Štědrý den měl a dosud má svoje kouzlo, neopakovatelnou atmosféru, a proto byl odedávna opředen mnoha tajemstvími, zvyky a obyčeji. V tuto posvátnou dobu se zjišťoval osud, nahlíželo se do budoucnosti, ba dalo se na ni i zapůsobit. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2020 
26.02.2021
Zatím zrestaurovanou část mechanického betlém ve Svitavách, kulturní památku mimořádného věhlasu a významu, nebude zřejmě moci letos v čase adventním navštívit v Městském muzeu a galerii ve Svitavách kvůli protikoronavirovým opatřením většina zájemců. Snad v letech příštích bude situace příznivější. Je to skutečně unikát, navíc téměř zapomenutý a definitivnímu zničení unikl jen souhrou šťastných náhod. Svitavský betlém obsahuje přes 400 figur a 180 staveb. Generace svitavských řezbářů je nezávisle na sobě vytvářely v letech 1828 až 1942.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2020 
26.02.2021
Okolo Zadního Arnoštova se nacházejí rozsáhlé plantáže rybízových keřů. U jedné z nich, poblíž silnice do Jevíčka se nachází malá barokní kaplička z 18. století, pro kterou se proto vžil výraz „U rybízu“. V roce 2018 nechalo město Jevíčko jako majitel objektu kapličku zrenovovat. Z vlastních zdrojů, pomocí Programu podpory kultury a památkové péče v Pardubickém kraji a příspěvku soukromého donátora došlo opravě střechy, venkovních omítek a okolí kapličky. Při opravě vnitřních omítek a odstranění několika vápenných nátěrů došlo k odhalení nástěnných maleb, o jejichž přítomnosti panovalo mlhavé povědomí z několika materiálů badatele Jaroslava Mackerleho. Restaurátorským průzkumem bylo zjištěno, že se jedná o vzácné barokní malby z roku 1768, což dokazuje datace v nápisové části čelní stěny. Výjev nad nápisem zpodobňuje Nejsvětější Trojici, na levé stěně je zobrazen Kristus Trpitel s andělem, vpravo podobizna Panny Marie Bolestné. Strop zdobí nebeská mračna s andílky. Fresky jsou provedené technikou malby do mokrého podkladu, domalování detailů pak za sucha. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2020 
26.02.2021
Jedním z nejvýznamnějších jmen spjatých s Pardubickým krajem je bezesporu rodilý Chrudimák Josef Ressel. Syn Češky Marie Anny Konvičkové a českého Němce Antona Herrmanna Ressela proslul v celém světě jako vynálezce lodního šroubu, který od dvacátých let devatenáctého století pohání dodnes většinu říčních i mořských plavidel. O propagaci odkazu chrudimského rodáka, který jako světoběžník našel místo svého posledního odpočinku ve slovinské Lublani, se stará už několik let spolek RESSEL. Pardubicko a Chrudimsko je na osobnosti, které se zapsaly do historie dopravy, mimořádně bohaté. Vzpomeňme projektanta a železničního stavitele Jana Pernera nebo průkopníky dobývání nebe Jana Kašpara a Eugena Čiháka. Z celosvětového hlediska snad nejhlubší stopu do odvětví dopravy otiskl právě Josef Ressel. Jeho vynález znamenal revoluci v lodní dopravě a jen v mírných obměnách je používán dodnes. Ovšem Ressel nebyl jen vynálezcem lodního šroubu spojeného s parním strojem. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2020 
26.02.2021
Rukodělná výroba dýmek v Proseči u Skutče na Chrudimsku prokazatelně sahá do poloviny 19. století, od 80. let 19. století se zde začaly dýmky vyrábět průmyslově.Průkopníky dýmkařského řemesla byli místní chasníci Antonín Pešina a Filip Švec, kteří základy řemesla pochytili při putování s pruskou armádou. První manufakturu na dýmky založil v Záboři, osadě, která je součástí Proseče, Bernard Kopperle už v roce 1880. O čtvrt století později už to nebyla dílna s třiceti dělníky, ale továrna, která měla odbyt v celé monarchii. K výrobě se používaly především kořeny a pařezy olše a některých ovocných stromů. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2020 
26.02.2021
Na sklonku roku 2020 si připomínáme 680. výročí, kdy 29.12.1340 odkázal písemně Arnošt z Hostýně, držitel Pardubic, pardubickou tvrz s městem novým svým synům. Vykonavatelem poslední vůle stanovil svého syna Arnošta z Pardubic, pozdějšího prvního pražského arcibiskupa. V listině se poprvé mluví o Pardubicích jako o městu. Tento datum je tedy považován za rok, odkdy jsou Pardubice městem.
Výše uvedená závěť je tedy nejstarší známou listinou zmiňující se o Pardubicích jako o městě: „Známo činím všem, kdož tento list uzří, že já Arnošt ze Staré, ač churav na těle, ale při zdravé mysli a dobrém stavu svého rozumu, ustanovuji, zřizuji a činím vykonavatelem svého posledního pořízení svého milého syna Arnošta, děkana kostela Pražského, pro případ, že by mne Bůh z tohoto světa povolati ráčil, po moji smrti. Předně poroučím svou duši Bohu a svému synu poroučím hrad Pardubice a město nové, spolu s vesnicemi Ostřížany, totiž Bukovinu, Černou, Lhotu řečenou Rybářskou a Lhotu Přívoz se vším panstvím, s lesy, mlýny, mlýny, potoky, luhy a se vším, co k tomu přísluší, jakož i jiné tvrze a dvory poplužní, města, vesnice a zboží své....“. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2020 
26.02.2021
V roce 1866 se nejen na pardubickém nádraží opět ve větší míře objevila vojska. Pardubice totiž v roce 1866 byly již železniční křižovatkou a strategické postavení Pardubic si uvědomovala i rakouská armáda. Proto na pardubické nádraží distribuovala nejen potraviny pro vojáky, ale také munici a samotné vojsko.29. května si zajistil okresní úřad pardubické školy pro vojenské účely. 31. května začínala v Pardubicích působit vojenská zásobárna, kde byly vojenské zásoby dopravené do Pardubic soustředěny. Potraviny a munice se dále na bojiště přesouvaly buďto po železnici s využitím trati směrem na Liberec a nebo koňskými povozy. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2020 
26.02.2021
Několik desítek let nevyužívané budovy na kouzelném historickém předpolí Zámku Pardubice, na takzvaném Příhrádku, byly na konci června letošního roku slavnostně předány do užívání Pardubickému kraji a jeho Krajské knihovně. Skončila tak skoro tříletá rekonstrukce, na kterou kraj využil prostředky převážně z evropských fondů. Po bohatém Kulturním létu na Příhrádku a rozjezdu tvůrčích dílen pro školy a veřejnost jeho provoz dočasně zastavila druhá vlna epidemie koronaviru.Kraj převzal budovy od státu „Budovy patřily Národnímu památkovému ústavu, který je nevyužíval a pouze tu prováděl nejnutnější údržbu. Naštěstí se nám na začátku roku 2016 podařilo dohodnout o jejich bezúplatném převodu z majetku státu do majetku kraje. Prvního března 2016 jsme tak mohli předat klíče Krajské knihovně, která měla už dva roky připravený záměr na jejich možné využití,“ popisuje začátky projektu hejtman Pardubického kraje Martin Netolický. „V následujícím roce se zrodil projekt, který měl šanci uspět ve výzvách evropských fondů. To se také podařilo a získali jsme dotaci z programu ITI IROP, která tvořila 85 procent nákladů. Samotnou stavba za celkem 39 milionů korun jsme zahájili v roce 2017 a skončila v závěru roku 2019. Poté následovalo vybavení vnitřních prostor za přibližně 14 milionů korun,“ pokračuje 1. náměstek hejtmana pro majetek, investice a kulturu Roman Línek. Výběrové řízení na rekonstrukci objektů vyhrála firma Archatt památky s.r.o a na dodávku vnitřního vybavení a audio video technologií vybavení firma Electrooutlet s.r.o. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2020 
26.02.2021
Distanční výuka je v těchto dnech hojně diskutované téma. Situace, kdy jsou školy z důvodu epidemie školy zavřené, není v naší historii ničím výjimečným. Z důvodu epidemie španělské chřipky byly zavřeny školy například v době, kdy vzniklo samostatné Československy, tedy okolo 28. října 1918. Tehdy byly školy uzavřeny a to až do 5. listopadu.Další epidemie uzavřela školy 10. ledna 1927, kdy byly mnohé školy nejen v Pardubicích, ale i jinde v Československu uzavřeny tentokrát z důvodu epidemie příušnic, chřipky a spalniček. Uzavřené skol trvalo do 27. ledna. Epidemie se však opětovně vrátila a školy byla uzavřeny také od 2. do 11. dubna 1927. Vždy před návratem dětí do škol byly třídy desinfikovány. Velmi častými zápisy ve školních kronikách jsou také ty, kde se uvádí, že se v některé ze tříd nakazil žák či žákyně spálou a proto byla celá třída dezinfikována. Takovýto zápis se objevoval několikrát během školního roku ve 20. a 30. letech 20. století. Velmi častým důvodem pro uzavření škol byly nejen epidemie, ale v zimním období kruté mrazy a s tím související nedostatek otopu, tedy zejména uhlí. Bylo tomu například v roce 1929. Silné mrazy uhodily 9. ledna, 12. ledna bylo dokonce -23°C. Přibývalo také sněhu. 2. února uhodily opět kruté mrazy, kdy teplota klesla až pod -23°C, o den později již bylo -31°C. Zcela zamrzlo i Labe, tloušťka ledu dosahovala až 70 cm, nastávaly problémy s dodávkami vody, mnohdy zamrzl přívod vody do domu, nedostatek vody byl i na venkově. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2020 
26.02.2021
Oslavy spadající do období zimního slunovratu se objevovaly již v předkřesťanských dobách a vztahovaly se ke všem sociálním vrstvám. Lidé slavili návrat životodárného světla a příslib počátku nového hospodářského roku. S nástupem křesťanství se pak do tohoto období promítl příběh narození Božího syna. V lidovém prostředí však můžeme ve svátcích spadajících do zimního cyklu, a především v období vánočních svátků, sledovat obě roviny – předkřesťanskou i křesťanskou.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2020 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
