|
| |
|
Štědrovečerní tradice
26.02.2021 Oslavy spadající do období zimního slunovratu se objevovaly již v předkřesťanských dobách a vztahovaly se ke všem sociálním vrstvám. Lidé slavili návrat životodárného světla a příslib počátku nového hospodářského roku. S nástupem křesťanství se pak do tohoto období promítl příběh narození Božího syna. V lidovém prostředí však můžeme ve svátcích spadajících do zimního cyklu, a především v období vánočních svátků, sledovat obě roviny – předkřesťanskou i křesťanskou. Zcela výjimečné postavení mezi zimními svátky měl Štědrý den a zejména Štědrý večer. Na následujících řádcích se budeme věnovat připomínce tohoto svátků z oblasti části Horácka v období druhé poloviny 19. století a počátku 20. století. Štědrý den a zejména večer měly výjimečné postavení mezi svátky zimního cyklu. Téměř veškerá činnost, která se v tento čas prováděla, měla hluboký smysl a zvláštní význam. Lidé věřili, že mohou nejen nahlédnout do budoucnosti, ale dokonce ji ovlivnit. Projevovaly se tak hluboce zakořeněné představy o silách, které ovlivňují běh přírody a osudy lidí. V předkřesťanských mýtech byly zimní měsíce časem, kdy temné a zlé síly zápasí se Sluncem, nositelem života, o nadvládu nad Zemí a lidmi. Nejčastější a nejrozšířenější magické praktiky se konaly kvůli zajištění úrody, tedy se jednalo o prosperitní magii, dále v rovině osobní magie. Již samotná večeře byla obřadní událostí. Obvykle začínala v okamžiku, kdy na obloze vyšla první hvězda. Na Horácku ještě na počátku 20. století lidé vyčkávali s rozsvícením, panovalo totiž přesvědčení, že pokud nějaká domácnost o Štědrém večeru rozsvítí jako první, bude brzy někoho z blízkých vyprovázet na poslední cestě. Na svátečním stole musely být všechny plodiny, které se během roku urodily. To proto, aby i v příštím roce bylo všeho dostatek. Hospodyně všechny pokrmy nanosila na stůl předem, aby během večeře nemusela vstávat. To proto, aby odbíháním nepřivolala na rodinu neštěstí. Každé z podávaných jídel mělo svůj význam a všichni věřili, že zásadním způsobem ovlivňuje průběh věcí příštích. Pokrmy měly být připraveny z plodin, které se v daném roce urodily. Každý pokrm, každá surovina nebyla v očích našich předků obyčejným jídlem, ale také prostředkem k příznivému ovlivnění budoucnosti. Tak například: luštěniny pro svoji schopnost bobtnat byly symbolem rozšíření majetku. Podobně i pokrmy z kynutého těsta pojídané o Štědrém večeru měly zajistit bohatou úrodu v dalším roce. Houbám byl přisuzován božský původ a pokrmy z nich připravené měly ochránit proti nemocemi a škodlivým silám. Na štědrovečerní stůl se kladly další plodiny a předměty ve snaze naklonit si příznivě budoucnost. Štědrovečerní večeře byla obřadem symbolizujícím lidskou soudržnost, vzájemnou lásku, touhu po spokojeném a šťastném prožití následujícího roku. Po jejím skončení byl obvykle čas na různé magické praktiky, kterými se lidé snažili nahlédnout do budoucnosti a příznivě ji ovlivnit. V minulosti magické praktiky odrážely obavy a přání lidí, některé z těchto úkonů se přenesly do dnešních dnů. Staly se součástí atmosféry vánočních svátků, ale plní úlohu zábavy, původní význam si vesměs neuvědomujeme. Jako příklad na tomto místě citujeme část zápisu z obecní kroniky Žďárce u Skutče: Není v celém roce dne, na který by se mladí i staří tak těšili, jako na Štědrý den. Až do večera zachovává se přísný půst. Dětem slibuje matka, že uvidí na stěně zlaté prasátko, nebudou-li jísti. Jakmile vyjde první hvězda, zasedne se ke společné večeři. Když se rozsvítí, dívají se domácí po stínech. Čí stín nemá hlavy, ten do roka zemře. Po večeři se rozkrajují napříč jablka. Komu se objeví z jader hvězda, bude dlouho živ, komu kříž, brzy zemře. Kdo najde v prvém rozloupnutém ořechu černé jádro, brzy skoná… Po večeři jest i domácí zvířectvo poděleno. Houserovi dávají kousek česneku, aby chránil housátek, slepicím hrachu, aby nesly hodně vajec, kravám vánočky, aby hodně dojily a koním též, aby hodně tahali. Kousek vánočky dostane studánka, aby měla čistou vodu. Drobky, skořápky a kosti od večeře házejí děti pod stromy na zahradu, aby se urodilo hodně ovoce. Vystrojené vánoční stromky září ve světle svíček pro potěchu dětem. O půlnoci jdou dospělí do kostela na půlnoční mši. Dobu mezi večeří a půlnoční mší krátí si dospělí ponejvíce hrou v karty… Vánoční svátky jsou i dnes největšími a nejvýznamnějšími svátky v roce, chápeme je tak skutečně v celospolečenském měřítku, bez ohledu na to, zda jsme či nejsme věřící. Z generace na generaci si předáváme kouzlo těchto svátků oslavujících radost z lidské blízkosti, obětavost a víru v nový začátek. Autor: PhDr. Ilona Vojancová Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2020 Předchozí článek: Na Králický Sněžník Následující článek: Epidemie a distanční výuka ve školách v minulosti Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
