|
| |
|
Gustav Friedrich kardinál Pfiffl
26.02.2021 Jeden z nejslavnějších rodáků z Lanškrouna se tu narodil 15. října 1864 jako poslední sedmé dítě v rodině papírníka, knihtiskaře a knihkupce Rudolfa Piffla a jeho ženy Marie Magdaleny Piro (v domě čp. 14 na náměstí dnes Jiráskově, tehdy zvaném Josefplatz). Město bylo v této době převážně německé podobně jako Pifflovi, kteří sem jako rodina přišli již v 17. století. Roku 1868 Gustavovi zemřela maminka a téhož roku se jeho otec znovu oženil s Florou Bibusovou. Roku 1874 začal Gustav navštěvovat místní gymnázium, studium však musel dvakrát přerušit. Poprvé, když se chtěl stát knihařem (jeho profesoři o jeho rozhodnutí uvědomili jeho otce), podruhé se dokonce sám vydal do Vídně, aby začal pracovat v nějakém nakladatelství. Jeho snaha však byla neúspěšná, a proto se musel vrátit na studia do rodného Lanškrouna. Na maturitním vysvědčení roku 1882 prospěl však výborně. Téhož roku odjel znovu do Vídně, aby nastoupil jako jednoroční dobrovolník k maďarském 38. pěšímu pluku. Současně se však zapsal na filozofickou fakultu vídeňské univerzity. Volno trávil u svého stráce lékárníka Bibuse Po skončení vojenské služby se Gustav rozhodl věnovat buďto teologii nebo právům. Zvítězila teologie, a tak roku 1883 nastoupil do kláštera augustiniánů (kanovníků) do Klosterneuburgu u Vídně, kde přijal řádové jméno Friedrich. Po dokončení teologických studií byl 8. ledna 1888 vysvěcen na kněze, a to v Dómu sv. Štěpána ve Vídni, netuše, že to bude od roku 1913 chrám, kde bude působit jako arcibiskup. Ještě jako kaplan pracoval na klášterních farách ve Floridsdorfu u Vídně (od roku 1892). Ve shodě se sociální encyklikou papeže Lva XIII. „Rerum novarum“ z 16. května 1881 se Piffl začal intenzivně zajímat o sociální problémy dělnictva a dokonce začal vydávat v Klosterneuburgu Noviny pro město a venkov (Zeitung fűr Stadt und Land), do nichž psával hlavní články. V roce 1892 byl jmenován profesorem morální teologie a sociologie, v letech 1894-95 studoval v Římě teologii sv. Tomáše Akvinského (tomistickou), o niž probudil v církvi zájem papež Lev XIII. Po návratu do Klosterneuburgu byl Piffl pověřen správou klášterního majetku na území Uher, roku 1906 byl jmenován ředitelem kanceláře kláštera a roku 1907 byl zvolen jeho proboštem, a to jednohlasně, což svědčilo o jeho dobrých manažerských schopnostech. Roku 1913 zemřel vídeňský arcibiskup F.K.Nagl a následník trůnu arcivévoda F.F. z Este (majitel českého konopiště) navrhl na jeho místo F.G.Piffla, jehož znal ze svých návštěv v Klosterneuburgu, kam jej doprovázela i jeho žena Žofie hraběnka Chotková. Arcivévoda Pifflovi udělil dokonce knížecí titul. 1. dubna 1913 Piffla jmenoval císař František Josef I. vídeňským arcibiskupem, 1.6. přijal v Klosterneuburgu biskupské svěcení a po získání souhlasu papeže Pia X. byl 8.6. intronizován. 25. května 1914 mu papež udělil kardinálskou hodnost. Biret mu nasadil arcivévoda F.F. z Este, jenž se za pouhý měsíc stal obětí sarajevského atentátu. Během Velké války (1914-1914) kardinál Piffl podporoval věrně monarchii a staral se o sociální péči vojáků c. a k. armády. Obdržel nejvyšší státní vyznamenání – Leopoldův císařský řád. Po rozpadu Rakouska-Uherska (1918) vyzval Piffl rakouské katolíky k věrnosti nové vzniklé republice a vzdal se knížecího titulu. 18. května 1922 byl jmenován apoštolským administrátorem v Burgenlandu. Věnoval se pak převážně charitě a projektům náboženských společností Charitas a Canisinwerk (od roku 1918), kongregace Utěšitelé z Getseman (od roku 1923), Katolické akci (od roku 1927) a tzv. Koplingovu dílu. Byl mecenášem katolických kulturních spolků, škol, hodebních akademií, čtenářských spolků, tisku, ale i konkrétních malířů a sochařů. Zajišťoval humanitární podporu nemocnicím i odborům. To vše v podmínkách sociální i politické nejistoty za presidenta W. Miklase ve 30. letech. Roku 1932 nastolil křesťanský sociál E. Dollufuss v zemi autoritativní režim v zahraniční politice se opírající o Mussoliniho Itálii. Kardinál Piffl zemžel 21. dubna 1932 a pohřben byl podle svého přání na lesním hřbitově v Kranichbergu, místní části městyse Kirchberg am Wechsel v dolním Rakousku. Teprve roku 1954 byly jeho ostatky převezeny do krypty sv. Štěpána ve Vídni, protože v kranichsberském hřbitově stoupla hladina spodní vody. Již roku 1946 byla po něm ve Vídni nazvána ulice (Kardinal-Piffl-Gasse v Hietzingu). Jeho rodný Lanškroun jeho památku uctil pamětní deskou od sochaře Henkeho odhalenou roku 1936 na jeho rodném domě na náměstí. Kardinál Piffl se vždy pěkné hlásil ke svému rodišti. Navštívil jej např. roku 1913 a 1922, kdy v kostele sv. Václava celebroval mši sv. a vysvětilspolu s diecézním biskupem z Hradce Králové K. Kašparem (pozdějším pražským arcibiskupem, zemřelým roku 1941) zvon věnovaný obětem Velké války, jehož patronkou byla princezna Elizabeth Liechtenstein. Pifflův život plodně naplnil jeho heslo „Labori non honori“. V Pardubicích žije jeho praneteř Miloslava Bičíková, vdova po městském archivářovi a matka českého varhaníka a skladatele Vlastimila Bičíka. Literatura: Osobnosti města Lanškrouna, edice Limen, vyd. Lanškroun 1997, studie Marie Berkovcová. Heslo F.G. Piffl ve Wikipedii. Autor: PhDr. Jiří Kotyk Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2020 Předchozí článek: Viktorin Kornel ze Všehrd – 500 let od smrti Následující článek: Pardubické události jedničkových let Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
