|
| |
|
Osobnosti kraje Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17  21.02.2023 Na Hlinecku byla po 85 letech obnovena stezka malíře Františka Kavána. Přišla jen skupinka zvídavých, zainteresovaných
avědoucích. Stezka není kopií té původní, ale má několik styčných bodů, kdy krajina potvrzuje, že tady
Kavan opravdu rozložil své štafle, vzal do levačky paletu a v pravé ruce držel štětce.
Františka Kavána, významného české krajináře,
(1866 až 1941) by si měli hýčkat především
historici výtvarného umění v Královéhradeckém
kraji, protože tady se Kaván
narodil, zemřel, a vytvořil zde nemalou část
svých děl. Jeho nejslavnější obraz Podmrak
vznikl v jeho rodné vsi Víchovská Lhota
u Jilemnice a nejenže visel na Světové výstavě
v Paříži ve stejném sále jako díla nejslavnějších
francouzských impresionistů, ale
dokonce zde získal Zlatou medaili.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2022  21.02.2023 V Brandýse nad Orlicí žilo i zemřelomnoho význačných osobností.Jednou z nich byl kněza biskup Jednoty bratrské, správcemladoboleslavské bratrské diecéze,centra Jednoty v Čechách a literátMatouš Konečný. Po porážce povstánív roce 1620 se spolu s jinýmibratrskými duchovními uchýlildo Brandýsa nad Orlicí na panstvíKarla staršího ze Žerotína. Zde alejiž 8. února 1622 zemřel. Byl pohřbenna bratrském hřbitově, kterýv roce 1559 založil Jan staršíze Žerotína. Hřbitov se nacházelu kostela sv. Jana Křtitele a jehosoučástí byla i žerotínská hrobka,ve které byl pohřben mezi 13 členyžerotínského rodu také její nejvýznamnějšíčlen Karel starší. Do dnešní doby se zachoval jenžerotínský pomník, připomínajícíhřbitov Jednoty bratrské s kostelemsv. Jana Křtitele a hrobkoužerotínského rodu. Spolu s ním sena východní zdi sousední vily Comeniusč. p. 100 v Žerotínově ulicidochovaly nepatrné zbytky zdivaz někdejšího kostela a unikátní náhrobnídeska Matouše Konečnéhoz roku 1622 připomínající nynějších400 let od jeho úmrtí.Jméno biskupa Matouše Konečnéhose ale zcela neočekávaněobjevilo v médiích v roce 2006.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2022  14.10.2022 Na letošní rok připadá 170. výročí
úmrtí Friedricha Ludwiga Jahna,
německého pedagoga, člena frankfurtského
Národního shromáždění.
Proslul ale především jako zakladatel
německého tělocvičného hnutí,
které později fungovalo pod názvem
Deutscher Turnverband. Z toho důvodu
byl F. L. Jahn nazýván Turnvater,
tj. otec tělocviku. Narodil se roku
1778 v Lanzu v Braniborsku. Studoval
na gymnáziu v Salzwedlu a později
v Berlíně. Po dokončení gymnázia
se věnoval studiu teologie v Halle
a Greifswaldu, ovšem kvůli neustálým
sporům studium opustil a začal
studovat německý jazyk. Roku 1805
byl v Göttingen jmenován docentem
a o rok později se po bitvě u Jeny
připojil k pruské armádě. Již v této
době se zaměřoval na tělesnou výchovu
mládeže. Za tímto účelem zřídil
v Hasenhaidu první cvičiště, kde své
žáky učil hrám, pochodu a cvičení.
Po válce se vrátil do Berlína, kde byl
jmenován státním učitelem gymnastiky.
Ustanovil základy cvičení na bradlech,
hrazdě a koni, vynalezl odrazový
můstek. Zasloužil se i o to, že se již
necvičilo pouze venku, ale začalo se
cvičit i v tělocvičnách.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2022  16.06.2022 V roce 1998 v době mého starostování navštívila naši obec paní senátorka Jaroslava Moserová – Davidová v rámci své předvolební kampaně. Dodnes na ni s úctou vzpomínám. Proč? Snad proto, že uměla báječně působit na lidi okolo sebe svým osobním kouzlem a milým vyjadřovacím způsobem blízkým všem. Pro každého měla vlídné slovo, na každou otázku znala vtipnou odpověď. Přijela vlastenecky autem Tatra 700 se řidičem, který nám „klukům“ ve volné chvíli tento prestižní model českého auta ukázal, a protože jsme měli jet s paní senátorkou na oběd, hodila se i chvilka etikety. Byla to zajímavá promluva, při níž se šlo i do detailů, například jak držet vidličku při jídle-vždy vidlicemi směrem dolů. Tady se možná nabízí pararela s držením kordu. Kord držený šikmo vzhůru (jak jsme u vidličky zvyklí) je zřejmě v diplomatické řeči – výzva či obranný postoj. Držení kordu šikmo k zemi výzvou není (ovšem sousto z vidličky zase krásně sjíždí dolů).V době, o které je řeč, sídlilo u nás muzeum traktorů Národního zemědělského muzea v Praze. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2022  18.12.2021 Neprávem opomíjený autor historických epopejí F.J.Čečetka se narodil 23. dubna 1871 v Nových Hradech u Vysokého Mýta, proslulých svým zámkem zvaným „české Versailles“. Narodil se jako nemanželské dítě Kateřiny Truhlářové, dcery mlynáře „vejměníka“ v Roudných (části Nových Hradů) čp. 65. Legitimován byl teprve – jak uvádí matriční zápis faráře J. Pohyby pořízený při křtu 16.9.1873 – když se jako otec přihlásil Antonín Čečetka, barvíř a rolník v Nových Hradech čp. 37 (viz kopie matričního zápisu). Chlapce Františka zřejmě ovlivnilo prostředí rodiště a blízkost historických měst Poděbrada Nymburka, kde Čečetka nastoupil jako učitel na chlapecké měšťanské škole, než se stabloval jeho renovovaný autor historických námětů (románů a dramat) a děl pro děti a mládež. V Poděbradech udržoval např. kontakt s lékárníkem J. Hellichem, o čemž svědčí i Čečetkova korespondence z Prahy. Roku 1903 byl Čečetka členem výboru a tajemníkem muzea v Poděbradech.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2021  18.12.2021 Ve Vlastivědných listech č. 2/2020 vyšel můj článek o návštěvě malířky Zdenky Braunerové u vzdáleného příbuzného v Řetové a předpokládal jsem, že k tomu došlo v chalupě číslo 51. Jenže jak se nakonec ukázalo, v době návštěvy Zdenky (1896?) už Stránští chalupu nevlastnili, protože Jan Stránský ml. (vnuk babičky Anny Braunerové) ji před odjezdem s rodinou do Ameriky v roce 1878 prodal (8. května) Josefu Truhlářovi. Ten zemřel jen 28 roků stár na tuberkulósu (15. 6. 1881) a jeho manželka-vdova Rosalie postoupila chalupu 4. listopadu 1906 spisem notářským polovicí synovi Josefovi a polovicí budoucí snaše Emilii Dostálové z Kerhartic, kteří manželství uzavřeli hned 19. listopadu 1906; svědkem k spisu přivzatým byl zeť Jan Adamec, tovární dělník v Ústí nad Orlicí.Tento Jan Adamec z Bredůvky u Nekoře, obuvník a záložník 10. pluku zemské obrany, se totiž 26. ledna 1897 oženil s dcerou Josefa Truhláře též Rosalií, jejich syn Josef se narodil 22. dubna 1902 už v Kerharticích, kam se od rodičů odstěhovali, kmotrem novorozenému Adamcovi byl strýc Josef Truhlář ml. Vdova Rosalie Truhlářová, tedy babička Josefa Adamce, o němž bude dále řeč, je na chalupě uvedena při sčítání v roce 1921, její syn v roce 1930 zboural dřevěnou stodolu a vystavěl novou z cihel. Tolik stručně na úvod k následujícímu článku pana Franka Peschela. (Miloslav Renčín) Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2021  1.06.2021 S osobností kněze Antocha jsou spjatá některá přeloučská prvenství – jedná se o první
nám známou přeloučskou osobnost a prvního nám známého přeloučského spisovatele,
který ovlivnil i historiografi i. Jako dobré znamení vložené do vínku přeloučských intelektuálních
vrstev můžeme vnímat ten fakt, že už Antoch přesáhl svým významem hranice
přeloučského regionu.
Antoch žil v Přelouči počínajícího 15. století. Zažil dobu před husitskými bouřemi, kdy
Přelouč zažívala jistý vzestup a kulturní rozvoj. V Přelouči v tom čase bylo zřízeno proboštství
(převorství) opatovického kláštera. V řádovém domě nám neznámého umístění
žilo několik mnichů a probošt (převor). V kostele sv. Jakuba téhož času vznikly fresky
sv. Petra a Pavla, které dnes můžeme obdivovat jako ukázku kvalitního gotického umění.
Do tohoto zčásti doloženého, zčásti předpokládaného kulturního kvasu organicky zapadá
i působení kněze Antocha.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2021  1.06.2021 Prvního února by Antonín Slavíček, významný
český impresionista, oslavil 111. narozeniny.
Maloval v Paříži, Bruggách,
Norimberku, v Praze, na dalších místech na
Moravě a v Čechách, ale jeho dílo vrcholilo
kolekcí sedmdesáti obrazů, které vytvořil
v letech 1903 až 1905 v Kameničkách nedaleko
Hlinska. Obraz „U nás v Kameničkách“
je i po více než sto letech symbolem české
impresionistické krajinářské malby.
Zdejší poněkud drsnou krajinu si Slavíček
zamiloval. Možná skromný pobyt ve
výměnkářském stavení na Volákově statku
ale zřejmě nepřijal z nouze, protože jeho
manželka, jediná dcera a dědička statkáře
z Bylan, přinesla do manželství dostatek
fi nancí. Kameničky si vybral po přečtení
Raisova románu Západ. Karel Václav Rais
v něm opěvoval právě tento kout Vysočiny
a pobyt na Volákově gruntu Slavíčkovi dokonce
sám domluvil. Slavíček se pak vrátil
za další dva roky do Kameniček, tentokrát
na místní faru, kde mu poskytl přístřeší páter
Jan Selichar.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2021  26.02.2021 Jeden z nejslavnějších rodáků z Lanškrouna se tu narodil 15. října 1864 jako poslední sedmé dítě v rodině papírníka, knihtiskaře a knihkupce Rudolfa Piffla a jeho ženy Marie Magdaleny Piro (v domě čp. 14 na náměstí dnes Jiráskově, tehdy zvaném Josefplatz). Město bylo v této době převážně německé podobně jako Pifflovi, kteří sem jako rodina přišli již v 17. století. Roku 1868 Gustavovi zemřela maminka a téhož roku se jeho otec znovu oženil s Florou Bibusovou.
Roku 1874 začal Gustav navštěvovat místní gymnázium, studium však musel dvakrát přerušit. Poprvé, když se chtěl stát knihařem (jeho profesoři o jeho rozhodnutí uvědomili jeho otce), podruhé se dokonce sám vydal do Vídně, aby začal pracovat v nějakém nakladatelství. Jeho snaha však byla neúspěšná, a proto se musel vrátit na studia do rodného Lanškrouna. Na maturitním vysvědčení roku 1882 prospěl však výborně. Téhož roku odjel znovu do Vídně, aby nastoupil jako jednoroční dobrovolník k maďarském 38. pěšímu pluku. Současně se však zapsal na filozofickou fakultu vídeňské univerzity. Volno trávil u svého stráce lékárníka Bibuse Po skončení vojenské služby se Gustav rozhodl věnovat buďto teologii nebo právům. Zvítězila teologie, a tak roku 1883 nastoupil do kláštera augustiniánů (kanovníků) do Klosterneuburgu u Vídně, kde přijal řádové jméno Friedrich. Po dokončení teologických studií byl 8. ledna 1888 vysvěcen na kněze, a to v Dómu sv. Štěpána ve Vídni, netuše, že to bude od roku 1913 chrám, kde bude působit jako arcibiskup. Ještě jako kaplan pracoval na klášterních farách ve Floridsdorfu u Vídně (od roku 1892). Ve shodě se sociální encyklikou papeže Lva XIII. „Rerum novarum“ z 16. května 1881 se Piffl začal intenzivně zajímat o sociální problémy dělnictva a dokonce začal vydávat v Klosterneuburgu Noviny pro město a venkov (Zeitung fűr Stadt und Land), do nichž psával hlavní články.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2020  26.02.2021 Velký český humanista a právník se narodil kolem roku 1460 v Chrudimi z rodičů Janúška a Barbory. Měl ještě staršího bratra Václava, jak uvádí jeho životopisec, vysokomýtský rodák H. Jireček (1827-1909). Po absolutoriu chrudimské městské školy začal Viktorin studia na pražské univerzitě na pražské univerzitě na artistické fakultě (asi od roku 1477). Bakalářskou zkoušku podstoupil 26. února 1479, gradus převzal 2. dubna téhož roku. 9. října 1481 se stal licenciátem a 30. ledna 1483 mistrem svobodných umění. Hned následujícího roku byl zvolen děkanem fakulty. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2020 Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
