|
| |
|
Chrudimsko a Hlinecko Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 14.10.2022 V polovině roku 2022 vydalo nakladatelství Sursum knihu Jaroslava Hubeného Krounská čítanka obsahující texty mnoha osob spjatých s Krounou a jejími místními částmi (Čachnov, Františky, Oldřiš, Ruda, Rychnov). Autor publikace pochází z Krouny, pracoval v Praze, od roku 1983 žije v Brandýse nad Orlicí, kde také vletech 1990– 1994 působil jako starosta. O tomto městě vydal v roce 2014 populárně naučnou knihu Brandýs jakoby; je také scénáristou a spolurežisérem filmu o Brandýse nad Orlicí. Knižně debutoval vroce 2005 novelou Cesta za zrcadlem, vroce 2010 vydal sborník poezie Labyrinty srdce, vroce 2019 Pátečníci ze ztracené varty obytových seminářích na evangelické faře ve Svratouchu vdobě normalizace. Kromě množství článků ze své novinářské praxe je také autorem divadelní hry ze života J.A.Komenského Comenius pictus et ludus. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2022  14.10.2022 Zejména pro rodiny s dětmi je vhodným tipem
k rodinnému výletu návštěva záchranné stanice
aekocentra Pasíčka nacházející se na okraji Proseče.
Tato záchranná stanice se stará o živočichy,
kteří utrpěli nějaké zranění a potřebují naši
pomoc, aby se posléze mohli vrátit do volné přírody,
pokud jim to jejich zdravotní stav umožní.
V opačném případě tato zvířata pak tráví další
část svého života právě v záchranné stanici.
Tato záchranná stanice Pasíčka je
přístupná veřejnosti, kde mohou návštěvníci
navštívit malou zoologickou
zahradu, kde se nacházejí například
čáp bílý nebo čáp černý, liška obecná,
ale také vydry říční, velké pozornosti
zejména menších dětí se pak těší voliéra
s veverkami. Vlastní expozice je
složená z dravců, sov, větších druhů
pěvců a některých savců. Návštěvník
zde tak může spatřit například naši
největší sovu – výra velkého, a stejně
tak i jednu z nejmenších a nejvzácnějších
sov – sýčka obecného. Ze savců
upoutá majestátný pohled rysa ostrovida.
Součástí areálu je kromě voliér
se zvířaty také ukázka různých druhů
ptačích budek.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2022  14.10.2022 Tato stať vychází ze zápisů vrchního ofi ciála Otokara Vojtíška a jeho předchůdců,
správců medlešického nádraží. Zápisy dochované v Národním archivu
v Praze končí jeho odchodem do penze v roce 1946.
Železniční trať Pardubice- Havlíčkův Brod byla dokončena a zprovozněna
v roce 1871. V jejím úseku procházejícím katastrem obce Medlešice se
nacházely dva strážní domky, a to číslo 60 v kilometru 83.00, kde trať od
Chrudimi vstupuje do katastru obce, a kde je také nejvyšší místo trati spojující
Pardubice s Chrudimí. Na místě strážního domku je dnes jen malá
skupinka vzrostlých stromů u nechráněného přejezdu polní cesty. Druhým
domkem na katastru obce byl strážní domek č. 61 u přejezdu se závorami
a signalizací na silnici z Medlešic směrem na Dřenice. Ten do dnešní doby
zmizel beze stopy. Připomeňme, že oba domky byly trvale obydleny rodinami
železničních zaměstnanců až do přelomu šedesátých a sedmdesátých let
20. století. Službu konající strážníci se na domku střídali. Bývalo obvyklé,
že kromě služby u dráhy doma na „druhý úvazek“ pracovali na svém malém
zemědělském hospodářství. Přitom též například udržovali travnaté pozemky
okolo železnice, kde sušili seno. Posledními obyvateli domku č. 60 byla
rodina Pochobradských, domku č. 61 rodina Malinských.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2022  14.06.2022 Nedostatek vody může výrazně přispět k zahájení třetí světové války. Je to varování, na které neslyšíme. Už proto, že v našich podmínkách není tento problém naléhavý a aktuální. Východní Čechy jsou dokonce stále v pozici regionu, který se po nejbližší léta, možná desetiletí, nemusí tragického sucha a žízně obávat.Východočeská vodárenská soustava, dokončená koncem 90. let minulého století, je v současnosti zárukou dodávek dostatečného množství kvalitní vody. Jistotu zaručuje systém, který zahrnuje stovky zdrojů počínaje přehradou Les království na horním toku Labe přes obří zásobníky na Kunětické Hoře, artézské studně v Železných horách nebo na Vysokomýtsku, až po hluboké podzemní zásoby ve svitavské synklinále, nabízející vodu, která má dokonce vyšší kvalitu než ta, která je označována jako kojenecká. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2022  14.06.2022 Jedním z turisticky vyhledávaných cílů Pardubického kraje je město Slatiňany se svým okolím. A to hned z několika důvodů. Předně si zde přijdou na své milovníci koní. Chov koní má na Pardubicku mnohasetletou tradici. K významným chovatelům koní v 1. polovině 16. století patřil v Kladrubech n. L. šlechtický rod Pernštejnů. V roce 1560 Pernštejnové odprodali pardubické panství s kladrubskou oborou císaři Ferdinandovi I. a její získání významně podpořili čeští stavové, kteří je darovali Maxmiliánu II. Původně byli starokladrubští koně chováni v různých barevných variantách, od konce 18. století v barvě bílé a černé. Bělouši byli využíváni pro ceremoniální účely dvora, vraníci sloužili vysokým církevním hodnostářům. Slatiňany jsou druhou významnou součástí Národního hřebčína. Hlavní budovy hřebčína ve Slatiňanech jsou z konce 19. století a objevily se v seriálu Dobrá voda. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2022  14.06.2022 Oblast Nasavrk má významný turistický potenciál zejména pro ty, kteří májí zájem se dozvědět více o keltském osídlení na našem území. A těch možností v Nasavrkách a jejich okolí je hned několik. Přímo na zámku v Nasavrkách si návštěvníci mohou projít expozici věnovanou Keltům, turisté se pak mohou projít po naučné stezce věnované Keltům, za pozornost stojí však také skanzen, kde jeho návštěvníci mohou poznat život Keltů, v jeho sousedství se pak nachází restaurace, kde je možné si pochutnat mimo jiné i na specialitách keltské kuchyně. Keltové se do dějin Evropy začínají zapisovat na počátku 4. století př.n.l. Tehdy se usadili v Pádské nížině v severní Itálii. Mezi jinými je zmíněn keltský kmen Bójové. Expandovali do tehdejší Makedonie a Řecka. Postupně se dostali pod nadvládu Říma a část Keltů – mezi nimi i Bójové po roce 191 př.n.l. opouští Pádskou nížinu a přesouvají se mimo jiné i na území dnešních Čech. Důkazy o osídlení u nás v tzv. době laténské, tedy v období 6. – 5. století př.n.l., jsou patrné zejména na Chrudimsku, Pardubicku, Královéhradecku či Hořicku. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2022  2.04.2022 Římskokatolický kostel sv. Martina
se nachází v ulici Farská před vstupem
do zámeckého areálu.
První zmínka o farním kostele
sv. Martina pochází z roku 1297.
Kostel spolu se sousedním zámkem
stojí v místě někdejší tvrze. Další
zprávu o kostele máme až z 15. století,
kdy byly Slatiňany poničeny vojskem
uherského krále Matyáše. Kostel tehdy
utrpěl značné škody a byl několikrát
opravován. Ovšem první výrazné
přestavby se dočkal až v době baroka.
Jednalo se o prosté jednolodí
s věží v ose průčelí.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2022  2.04.2022 Od prosince minulého roku se můžete dostat z Dukly
v Pardubicích do Slatiňan za 12 minut po dokončené
páteřní regionální komunikaci I/37, viz schéma. Jako
zpracovatelé územních plánů dotčených měst z toho
máme radost a chtěli bychom čtenáře VL o přípravě
výstavby informovat.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2022  18.12.2021 Zima pro naše předky začínala o svátku svatého Martina - 11. listopadu. V tento den, kdo mohl, vystrojil martinskou hostinu. Na stole nechyběla husa a velké martinské rohlíky. Pekly se z kynutého těsta a plnily se mákem nebo řepnou nádivkou. Výslužku dostávala čeládka i rodinní příslušníci. Po tomto datu se práce stěhovala pod střechu. Ve světnicích se lidé scházeli k draní peří a předení. Byla to příležitost k setkáním a besedování. Zvláště děti se těšily na večery, kdy poslouchaly vyprávění a předčítání. Tato činnost ustávala jen ve svátečním období adventu a vánočních svátků.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2021  18.12.2021 Kostel sv. Bartoloměje v obci Kočí na Chrudimsku nepatří mezi vyhledávané turistické cíle, ale o jeho unikátech by se dalo vyprávět hodiny a popsat desítky stran. Za více než 700 let historie za sebou kostel zanechal řadu záhad a dohadů, kdy historici své soudy vyjadřují jen velmi opatrně.Most z jiného světa Už na první pohled upoutá sama stavba tohoto církevního komplexu. Kostel vznikl na mokřině, proto k němu vede most. Dřevěné a zastřešené mosty tohoto rázu jsou k vidění v Tyrolsku, Švýcarsku, italských Alpách, ale u nás je takový most mimořádně řídkým zjevem. Historici most zařadili do baroka, přestože svým duchem se přiklání k pozdní gotice. Kamenný kostel byl postaven už koncem 14. století a už tehdy němu musel vést most. I v současné podobě je dílem mimořádně zručných tesařů, kteří nepotřebovali kramle nebo hřeby, festovně drží pohromadě přesnými, téměř geniálními, svlaky a čepy. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2021 Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
