|
| |
|
Vlastivědné listy Pardubického kraje
3/2014
19.02.2016
Úspěšný lanškrounský podnikatel, uznávaný chemik, botanik a farmaceut se narodil roku 1769 v rodině wirttenberského protestantského pastora Fridricha Ch. Erxlebena (1733 – 1801). Byl nevlastním vnukem první ženy v Německu, jež dosáhla lékařského diplomu, Dorothel Christiny Leporinové (1715 – 62) provdané za Johana Christiana Polycarpa Erxlenena (1744 – 77), biologa a profesora fyziky v Göttingen. Zde se také začal roku 1780 učit lékařskému povolání Christian Polycarp. Praktikoval i ve Stuttgartu a roku 1789 přijel s pasem své rodné země do Vídně dokončit studia. Poznal zde geologa a chemika Ignáce Borna (1742 – 1791), zakladatele Soukromé učené společnosti nauk v Čechách (zal. 1774), který Erxlebena zaujal svými pokusy s využitím chlóru v bělení plátna. Na jaře 1791 odešel Erxleben do Náchoda do služeb manufaktury F. Sperlinga, kde demonstroval nové metody bělení. Zde přijal objednávku od Františka pernikáře, faktora v Lanškrouně, že mu vyčistí zakalené víno. Mezitím však roku 1791 Pernikář zemřel a 25 letý Erxleben se 11. května 1794 v Lanškrouně oženil s jeho 15 letou dcerou Annou. Novomanželé převzali od tchyně vinopalnu a Erxleben si otevřel v Lanškrouně lékárnu „U Milostivého samaritána“, u níž vybudoval i malou botanickou zahradu. V lékárně mu pomáhal i jeho bratr Heinrich Wilhelm, který v Lankškrouně zemřel roku 1819. Christian Polycarp Erxleben ve své laboratoři připravoval nejen léky, ale začal i s výrobou bylinného likéru Londer dodávaného do Londýna. Podnikání se mu dařilo, roku 1795 přikoupil pozemky a roku 1796 koupil i dosud pronajatou vinopalnu. Ve svých 30 letech (1799) koupil od vrchnosti Anenský dvůr i s pozemky. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2014 
19.02.2016
Významný český herec se narodil 23. září 1907 v Přelouči v hudební rodině regenschoriho jako nejmladší ze čtyř dětí. Od chlapeckých let zpíval ve sboru, učil se na housle, klavír a flétnu – tedy na nástroje, jež vyučoval jeho otec (1845 – 1919), původně flautista orchestru B. Smetany v Prozatímním divadle v Praze, osobní přítel A. Dvořáka a F. Kmocha. Malý František prodělal i ochotnický křest. Od roku 1918 studoval na pardubickém gymnáziu. O prázdninách mezi sextou a septimou mu bylo dovoleno přiučovat se u kočující společnosti Jihočeské činohry ředitele Kleina. První role jej potkala v 17 letech a byl to Robot Prim z Čapkova RUR. Na žádost a radu maminky nastoupil roku 1927 F. Filipovský do abiturientského kurzu Obchodní akademie v Chrudimi a o rok později (1928) se stal zaměstnancem pražské filiálky americké společnosti Vacum-Oil Company. Vystřídal ještě další zaměstnání a přitom studoval několik semestů estetiku a dějiny umění na filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1929 se natrvalo rozhodl pro divadlo. Nejprve působil v Intimním divadle Julia Lébla, pak ve Studiu E.F.Buriana, až mu ředitel Fencl nabídl místo „mladokomika“ ve smíchovské Aréně. Právě zde jej r. 1931 objevil režisér Jindřich Hanzl a přetáhl jej do Osvobozeného divadla Voskovce a Wericha. Zde se F. Filipovský uvedl rolí astrologa Břeňka ve hře Golem, hrál i v Oslu a stínu, Baladě z hadrů, v Katu a bláznovi, v Caesarovi, v Pěsti na oko – souvislých a nezapomenutelných 8 let. Éru Protektorátu strávil v Kohoutově divadle, Moderním divadle na Žižkově, divadle Švandově a Nezávislém divadle. Roku 1941 zakotvil v dřevěné holešovické Uranii. Roku 1945 mu režisér Karel Dostál nabídl angažmá v Národním divadle. Bylo mu tehdy 38 let. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2014 
19.02.2016
V okolí Pardubic, kde stále zůstávají rybníky z éry vládnoucího rodu Pernštejnů, je možno putovat, hledat a aleje nalézat. Ať vyrazíte na kteroukoliv stranu z Pardubic, vždy potkáte rybníky, strouhy a místa, kde je na první pohled vidět, že i tam bývaly rybníky. Moje pozornost se na jaře letošního roku obrátila na dubové aleje v okolí Pardubic. I ty souvisejí s rybničním hospodařením. Byly vysázeny především na hrázích rybníků, aby tyto nejen zpevňovaly, ale zároveň zde tvořily nádherné cesty, spojnice mezi obcemi a městy. Takovým místem je krásná a historická alej v obci Hrádek. Na okraji aleje se nachází památný strom, dub letní, vysoký 26 metrů s obvodem kmene 446cm ( některé prameny uvádějí dokonce 670cm) a odhadovaným stářím 400-600 let. Tento dub patří k památným a chráněným stromům, a je údajně nejstarším stromem na Pardubicku. Jde navíc o tzv. „Katastrální strom“, což znamená, že takovéto stromy byly sázeny na hranicích katastrálních území – zde Hrádek, Doubravice a Bohdaneč. Vzhledem k tomu, že strom je do značné míry torzovitý, neutrpěl při větrné vichřici v roce 2012 žádné poškození jako alej, která od dubu pokračuje. Dubová alej byla nazývána „Královskou cestou“, která byla v minulosti komunikací z Hrádku do Bohdanče. Nachází se zde nejen mohutné duby, ale i lípy a habry, všechny ale letité a mnohé z nich ve velmi torzovitém stavu. Památkáři se ale snaží zachovat to, co je jenom trochu možné, což je na některých vidět, jak jsou svázány železnými pásy a ocelovými lany. Při rozšiřování semtínského závodu byla ale alej násilně přerušena kolejemi a mohutným oplocením, což přetrvává až do dnešních dnů. Projdete-li alej na její dnešní konec, dojdete k hromadě hlíny. Za ní je oplocení a semtínská vlečka. Dále alej nevede, musíte se vrátit. Když kráčíte alejí, kráčíte na vyvýšenině, a zde si uvědomíte, že vlastně jste na hrázi bývalých rybníků, protože i dnes je vidět, že byly rybníky na obou stranách hráze. Převýšení „hráze“ je několik metrů nad okolím. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2014 
19.02.2016
Další z podnikatelů, jehož jméno začínalo na písmeno H byl František Horský (nar. 1880, Chvojenec, domov. obec Chvojenec), který provozoval dámské krejčovství v letech 1914-1943 v Pardubicích na Pernštýnském nám. č. 5 později Čechovo nám. č. 518. Bydliště, Pardubice, Žižkova ul. č. 267. Frant. Horský si nechal změnit původní příjmení, které obzvláště u podnikatele vyznělo nepříliš lichotivě, Hloupý. Archivní dokumenty se zmiňují torzovitě ještě o jednom Frant. Horském (nar. 1908, bydliště Pardubice, Žižkova ul. č. 267), zřejmě šlo o syna. Karel Horský (nar. 1901 v Pardubicích) provozoval knihařství v Pardubicích v ul. Klášterní č. 54. Živnostenský list byl vydán 16. 1. 1935. Společenstvo různých živností v Pardubicích dne 10. 6. 1941 nečinilo žádných námitek k provozování živnosti knihařské. K. Horský se podnikání vzdal 16. 2. 1942 ve prospěch Miloslava Bízka. Josef Horyna vedl restauraci „Lidový dům a Lido-Bio“, pohostinství a výčepnictví Jindřišské ul. č. 276 v letech 1935-1945, (později pohostinství v Hronovické ul. č. 406, Dělnický dům), ještě později podnikání v Podmoklech – Národní dům. Z torza archivních informací se dozvídáme, že v Lidovém domě ukončil J. Horyna podnikání 20. 8. 1945. František Hořejší provozoval živnost hřebenářskou v letech 1912-1949 v Pardubicích na Wernerově nábřeží č. 113. Živnostenský list vydaný v roce 1912 je ve velmi špatném technickém stavu, téměř nečitelný, to byl i důvod, proč si F. Hořejší podal žádost dne 19. 4. 1938 o vydání nového živnostenského listu. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2014 
19.02.2016
Turisté KPP se na ni vydali jednoho ještě zimního ale dosti teplého dne. Zaplnili jsme, jak bývá naším častým zvykem, jediný vagón motoráčku do Holic. Vystoupili jsme na zastávce v polích Platěnice, odkud již vidíme nově oplechovanou věž kostela sv. Jiljí, který byl postaven podle plánů T.Hoffeneckera v roce 1748. Kostelík je veřejnosti běžně nepřístupný, ale díky ochotě paní správcové a jejího syna nám byla umožněna jeho prohlídka včetně krátkého komentáře. Uvnitř se nachází dřevěná kruchta s vyřezávaným zábradlím a kazatelna, jež mají být dílem místního sochaře a řezbáře Jakuba Teplého, který se zde v Platěnicích narodil v rodině sedláka dne 29.7.1729. Studoval na vídeňské akademii, od svých 50let přebýval v Pardubicích. Zde vytvořil nám známá díla – plastiku biblického výjevu proroka Jonáše a velryby, dále osm soch světců na balustrádě kolem mariánského sloupu, obojí na Pernštýnském náměstí a je i autorem výzdoby kazatelny v chrámu sv. Bartoloměje. Naproti kostelíku, kde stával rodný dům Jakuba Teplého, je umístěn jednoduchý kámen s pamětní deskou, upomínající na tohoto významného platěnického rodáka. Od kostelíka se vydáváme silnicí za obec směrem na Dašice k místnímu hřbitovu, kde bylo objeveno žárové pohřebiště z období slezko-platěnické kultury (doba 1.000 – 400 let před naším letopočtem). Na hřbitovní zdi je umístěna deska s nápisem: Zde se nalézalo keltské sídliště z doby prvního tisíciletí před n.l. Bylo objeveno v roce 1903. Od hřbitova se vracíme do obce na most přes Loučnou, a po jejím levém břehu pokračujeme polní pěšinou v našem putování. Řeka Loučná je zde narovnána regulací, teče pěkně svižně, šplouchá přes početné stupínky a peřejky, vysvitlo i sluníčko, avšak cestu nám ztěžuje blátivý terén, který je navíc i rozdupaný koňskými kopyty. Po příchodu na silnici v obci Prachovice musíme tak provádět nutnou očistu obuvi. Lépe by se nám šlapalo, kdyby bylo normální mrazivé počasí. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2014 
19.02.2016
Sedím v autě na malém parkovišti proti Obecnímu úřadu už bezmála půl hodiny, nikdo z těch, se kterými se zde mám dnes sejít nepřijíždí. Chápu, je to nešikovný termín, je pátek, před chvílí se otevřely volební místnosti a na silnicích je živo o něco víc než jindy. A proč jsem tady? Archeologové před časem objevili při záchranném výzkumu v části nádvoří zdejšího zámku velký počet hrobů z doby Přemysla Otakara II., což je vzácnost již sama o sobě, ale podle jejich předpokladu by jich tu mělo být ještě o mnoho víc, mluvilo se snad až o pěti stech. Ale jak to zjistit? Nabídl jsem starostovi Ing. Chuticovi, že pozvu kolegu z oboru, Ing. Rudolfa Tenglera z Mělníka, aby zámecké nádvoří prošel s geologickým radarem, a uvidíme. S Rudou se známe řadu let, pokud jde o geologické radary je v oboru absolutní jednička, asi před rokem jsme podnikli podobnou akci v Panenském Týnci a výsledky byly velice zajímavé. Nabídka byla nakonec přijata a archeologové z hradeckého muzea výzkum radarem objednali. Sedím, podřimuji a hlavou mi táhnou vzpomínky na dobu, kdy na poli nedaleko Kladrub předváděli technici z pražské Geoindustrie také za naší přítomnosti první geologický radar na našem území. Bylo to někdy v první polovině osmdesátých let. Pokoušeli se touto metodou vyhledat na poli drenážní potrubí, tenkrát se jim to moc nepovedlo. Radar původem z USA byl dosti objemný a složitý. Pomocník táhl po poli za sebou na třech bantamových kolech uzavřené pouzdro s anténami velké jako koupelnová vana, to bylo spojeno tlustým kabelem s vlastní elektronickou jednotkou ve skříňové V3Sce, celek pak byl zásobován energií z polní elektrocentrály. V otevřených dveřích V3Sky jsme mohli sledovat na papíře vycházejícím z tiskárny záznam měření, tenkrát ovšem v černobílém provedení. Zírali jsme na vlnky na papíře jako na zjevení a hádali, co která znamená a co se pod kterou může skrývat. Geologický radar funguje stejně jako atmosférický, užívaný třeba na letištích k řízení provozu. Na základě měření času, který uplyne od vyslání impulsu do jeho návratu po odrazu od překážky (třeba od letadla) se dá zjistit vzdálenost překážky od radaru, pokud ovšem známe rychlost, s jakou se vyslaný impuls v daném prostředí pohybuje. Nevím, jestli nápad obrátit antény radaru od oblohy do země byl nerozum nebo recese. Zatímco impuls vyslaný k obloze se pohodlně pohybuje rychlostí světla jakoby po široké dálnici, impuls poslaný do země absolvuje hotovou rallye a díky velkému vlnovému odporu hornin „jede“ mnohem pomaleji za častých změn rychlosti v závislosti na materiálu, kterým prochází.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2014 
19.02.2016
Ne, nemýlíte se, na grafickou podobu si netroufám. Nadpis by mohl být o mlýnu Pustý hrádek, stejně jako Pustý Hrádek, ale též mlýnu pustém Hrádek, který je položením podhrádecký nebo se jen nazývá Podhrádecký. Aniž bych dále spekuloval, v dalším textu používám přepisy běžně užívané. V roce 1506 se jako příslušenství panství Brandýs nad Orlicí připomíná ves Pustý Hrádek, v roce 1544 a potom ještě několikrát v 2. polovině 16. století (např. 1558) již jen mlýn Pustý Hrádek, pak veškeré údaje o Hrádku mizí. Mělo by se jednat o tzv. starý mlýn, který stával přímo pod údajným hrádkem (prý se nazýval Katrštein, jak lidé v okolí vypravují) jižně od dnešní Koliby, která ale vznikla až přestavbou pozdějšího „nového mlýna“. Na „starý mlýn“ tak dnes upomíná již jen zbytek náhonu, který prý k mlýnu vedl z potoka Husí krk (Řetovka). Pokud skutečně existovala i ves Pustý Hrádek, lze ji předpokládat právě v údolí Husího krku někde mezi oběma mlýny. Hrádek se nepřipomíná ani v roce 1654 v berní rule, neboť zde tehdy zřejmě žádná poddanská usedlost neexistovala. V roce 1718 se v přípravných materiálech tzv. tereziánského katastru připomíná 5 chalup v poloze „pod Hrádkem“, tedy asi v dnešní dolní části Hrádku a dále mlýn s jedním gruntem, který je řazen k starým vesnicím panství Brandýs nad Orlicí. Jednalo se tedy zřejmě o v 16. století připomínaný „starý mlýn“ a ves Pustý Hrádek. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2014 
19.02.2016
Po dvou letech náročných projektových
a stavebních prací v Litomyšli 17. července
znovu otevřeli Regionální muzeum. Barokní
budova, součást historického Zámeckého
návrší, prošla kompletní rekonstrukcí
a přibyly i dvě přístavby podle návrhu
architekta Josefa Pleskota. První ukrývá
zcela unikátní archeologické pozůstatky ze
14. až 17. století. Starobylé zbytky
domů, brány, kachlových kamen
a dlážděné cesty tak mohou
návštěvníci na vlastní oči spatřit
přímo v muzeu. Druhou přístavbou
je originálně řešený vstupní
objekt na boku muzea. Díky těmto
přístavbám a přemístění většiny
odborných pracovišť muzea do nedalekého
zámeckého pivovaru se
prostory přístupné návštěvníkům
více než zdvojnásobily. Muzeum
tak získalo dostatečné zázemí pro
výstavní i nevýstavní prezentační
a vzdělávací aktivity. Smyslem celé
revitalizace bylo více otevřít muzeum
veřejnosti a vytvořit z něj
místo poučení, relaxace a zábavy,
místo, v němž je příjemné pobývat.
S opravou pomohly Pardubickému
kraji evropské peníze – rekonstrukce a dvě
přístavby vyšly celkem na 70 milionů korun.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2014 
19.02.2016
Východními partiemi Pardubického kraje se proplétají dvě říčky s podobnými názvy – Třebovka a Třebůvka. „Zcela české“ Třebovce dala pojmenování Česká Třebová, Třebůvka, protékající již moravskou částí Pardubického kraje, se jmenuje podle Moravské Třebové. Oba toky se neliší jen svojí příslušností k historickým územím, ale i hydrograficky – Třebovka (ústící do Tiché Orlice a se Spojenou Orlicí do Labe) náleží k úmoří Severního moře, kdežto Třebůvka, vlévající se do Moravy, je součástí povodí Dunaje v úmoří Černého moře. Okolí říčky Třebůvky patří k malebným, ale turisty dosud poněkud opomíjeným, byť dopravně docela dobře dostupným místům na českomoravském pomezí. Říčku prakticky po celé délce toku sleduje silnice, úsek mezi Moravskou Třebovou a Mezihořím pod Městečkem Trnávkou také železniční trať. Zdrojnicí je Dlouholoučský potok Název Třebůvka na většině map najdeme až na úseku od Moravské Třebové, kde se uprostřed Moravskotřebovské kotliny sbíhá celá síť potoků. Za pramenný tok, tedy hlavní zdrojnici Třebůvky, je považován Dlouholoučský potok, pojmenovaný podle táhlé obce Dlouhá Loučka. Pramení však ještě výše – při severním okraji obce Křenov, které dominuje barokní kostel sv. Jana Křtitele. Křenov se kdysi jmenoval Křenová Třebová, a tak by nebylo úplně „od věcí“, kdyby se Třebůvka jmenovala i podle této obce… Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2014 
19.02.2016
Trstěnice Poloha: Kříž leží v sakristii kostela Povýšení sv. Kříže v Trstěnici. Popis: Kamenný kříž vyrobený z velmi jemnozrnného pískovce, šikmo rozlomený pod rameny s textem z obou stran. Na čelní straně stojí text: „A 1746 DNE 8 IVLIJ LVDMILA DCERA IACOBA ZAVLA ZE STRENICE“, na druhé straně pak: „FVLMINI TACTA (=zasažena bleskem) BOZE RACII MILOSTIW BITI“. Na zadní straně je kříž u paty poškozen, jeho síla je zde jen 4 – 6 cm. Rozměry: 60 x 49 x 12 cm Historie: Kříž je zmiňován Czernym a Ošancem . Ošanec publikoval i fotku zaznamenávající tehdejší stav kříže. Czernym je kříž uváděn v souvislosti s obcí Karle. Původně totiž kříž stál na široké mezi severně od Karle, avšak na katastru obce Trstěnice. V roce 1959 byl kříž kvůli scelování pozemků přemístěn do kostela v Karli. Později byl přesunut na současné místo do kostela v Trstěnici. Ještě v roce 2001 byl kříž v jednom kuse, nejspíše v roce 2008 se při manipulaci přelomil. Ošancovi se podařilo nalézt zmínku o události na matrice obce Čisté. 8. července 1746. Je zde zaznamenáno úmrtí dvanáctileté Ludmily, dcery Jakuba Zaula z Trstěnice, která byla zabita bleskem. Jedná se proto nejspíše o pamětní kříž. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2014 
19.02.2016
Na stránkách Vlastivědných listů se často věnujeme mnohým zajímavostem Pardubického kraje. Zatím jsme opomíjely mnohé architektonické zajímavosti 20. století. A přitom se zde nacházejí mnohé zajímavé stavby významných českých architektů, jako byl např. Josef Gočár, Pavel Janák nebo Jan Kotěra. Ze současných architektů můžeme uvést Zdeňka Fránka nebo Josefa Pleskota. Například v Lanškrouně na náměstí nalezneme zajímavý dům postavený roku 1906 podle návrhu architekta Richarda Kreisla pro potřeby tehdejšího okresního zastupitelstva. Budova má pěkně zdobený arkýř, výrazné ostění oken a dveří, na fasádě drobné kamenosochařské motivy. Dvě velké výkladní skříně a tři vchody svědčí o tom, že přízemí budovy sloužilo k obchodním účelům. Donedávna zde sídlilo informační centrum. Městský dům ovlivněný pozdním historismem je nápadný svým mnohoúhelníkovým arkýřem. Tylův dům v Poličce je také architektonicky zajímavou stavbou. Respektovaní pražští architekti Antonín Mendl a Václav Šantrůček uspěli v roce 1921 v konkurenci dalších šesti návrhů na projekt Tylova domu v Poličce, který i po nedávné rekonstrukci dosud slouží svému původnímu účelu, tedy hraní divadla. Autoři projektu se pokusili navrhnout kulturní centrum města s romantickým nádechem disponující víceúčelovým sálem, restaurací a salonky. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2014 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
