|
| |
|
František Filipovský
19.02.2016 Významný český herec se narodil 23. září 1907 v Přelouči v hudební rodině regenschoriho jako nejmladší ze čtyř dětí. Od chlapeckých let zpíval ve sboru, učil se na housle, klavír a flétnu – tedy na nástroje, jež vyučoval jeho otec (1845 – 1919), původně flautista orchestru B. Smetany v Prozatímním divadle v Praze, osobní přítel A. Dvořáka a F. Kmocha. Malý František prodělal i ochotnický křest. Od roku 1918 studoval na pardubickém gymnáziu. O prázdninách mezi sextou a septimou mu bylo dovoleno přiučovat se u kočující společnosti Jihočeské činohry ředitele Kleina. První role jej potkala v 17 letech a byl to Robot Prim z Čapkova RUR. Na žádost a radu maminky nastoupil roku 1927 F. Filipovský do abiturientského kurzu Obchodní akademie v Chrudimi a o rok později (1928) se stal zaměstnancem pražské filiálky americké společnosti Vacum-Oil Company. Vystřídal ještě další zaměstnání a přitom studoval několik semestů estetiku a dějiny umění na filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1929 se natrvalo rozhodl pro divadlo. Nejprve působil v Intimním divadle Julia Lébla, pak ve Studiu E.F.Buriana, až mu ředitel Fencl nabídl místo „mladokomika“ ve smíchovské Aréně. Právě zde jej r. 1931 objevil režisér Jindřich Hanzl a přetáhl jej do Osvobozeného divadla Voskovce a Wericha. Zde se F. Filipovský uvedl rolí astrologa Břeňka ve hře Golem, hrál i v Oslu a stínu, Baladě z hadrů, v Katu a bláznovi, v Caesarovi, v Pěsti na oko – souvislých a nezapomenutelných 8 let. Éru Protektorátu strávil v Kohoutově divadle, Moderním divadle na Žižkově, divadle Švandově a Nezávislém divadle. Roku 1941 zakotvil v dřevěné holešovické Uranii. Roku 1945 mu režisér Karel Dostál nabídl angažmá v Národním divadle. Bylo mu tehdy 38 let. Uvedl se rolí Fabiána ve Večeru tříkrálovém W. Shakespeara. Na scéně ND v Praze byl však potom i velmi úspěšným Harpagonem v Moliérově Lakomci, Dobčinským v Gogolově Revizorovi, přihlouplým čertem Karborundem v Drdových Hrátkách s čertem, panem Roubínkem v Jiráskově hře o M.D.Rettigové, hrobníkem v Shakespearově Hamletovi, Srpošem v Klicpěrově Hadriánovi z Římsů, Zimou z Jiráskovy Lucerny, Habršperkem ve Stroupežnického Našich furiantech atd. Zahrál si i principála komediantů ve Smetanově Proané nevěstě. „Dařilo se mu nejvíce v kůži drobných lidiček…, v kostýmu snaživých a groteskních figurek, byl a je mistrem zkratky“, napsala o F. Filipovském roku 1982 Milica Zdražilová. Vystupoval i na estrádách, v kavárně Vltavaa v Redutě, kde se formoval budoucí Semafor, v němž zakotvila jeho dcera Pavlína. Je přirozené, že hercova talentu bohatě využívaly i televize a film. Vzpomeňme detektiva Mrázka z Hříšných lidí města pražského, jeho roli v Arabele a Panu Tau. Ve filmu dostal první větší úlohu – studenta ve Vančurově díle Před maturitou a těchto studentských rolích se zapsal natrvalo do paměti diváků i ve filmech Škola základ života (1938) a Cesta do hlubin študákovy duše (1939), jež patří do zlatého fondu české kinemagtografie. Byl i perníkářem Flaškou v Počestných paních pardubických (1944) K. Krpaty, astrologem v Císařově pekaři (1951), tajným Brettschneidrem v Dobrém vojáku Švejkovi (1952) atd. V Pojarově dětském animovaném seriálu o medvídcích „Pojďte, pane, budeme si hrát“ dokázal nahradit svým hlasem hlas zemřelého R. Deyla ml. Francouzské komedie s L. de Funésem daboval nenapodobitelným způsobem. Oba bylo rtuťovití herci, mrštní, pohybliví, komedianti od Boha, jen Filipovský byl o 7 let starší. Dabérské umění F. Filipovského si každoročeně připomínáme v Přelouči při udílení cen za dabing nesoucích jeho jméno. F. Filipovský zachoval své herecké vzpomínky v knize novináře J. Tvrzník „Šest dýmek F. Filipovského“ (Praha 1981). Zemřel 26. října 1993. Dokázal na malé ploše vykreslit postavu a dát jí tvář. Své herecké a lidské kredo vyjádřil v rozhovoru pro Práci 24. září 1977: „Člověk se musí snažit, aby nezestárnul… V sobě, vnitřně nesmíš zestárnout… Neztratit chuť žít, pracovat. Nezapomenout snít… těšit se na každý příští den. !Své krédo naplnil mírou vrchovatou… Autor: PhDr. Jiří Kotyk Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2014
Předchozí článek: Turistické putování krajem Pernštejnů za krásnými alejemi Následující článek: Christian Polycarp Erxleben Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
