|
| |
|
Téměř zapomenuté firmy (XXI. část)
19.02.2016 Další z podnikatelů, jehož jméno začínalo na písmeno H byl František Horský (nar. 1880, Chvojenec, domov. obec Chvojenec), který provozoval dámské krejčovství v letech 1914-1943 v Pardubicích na Pernštýnském nám. č. 5 později Čechovo nám. č. 518. Bydliště, Pardubice, Žižkova ul. č. 267. Frant. Horský si nechal změnit původní příjmení, které obzvláště u podnikatele vyznělo nepříliš lichotivě, Hloupý. Archivní dokumenty se zmiňují torzovitě ještě o jednom Frant. Horském (nar. 1908, bydliště Pardubice, Žižkova ul. č. 267), zřejmě šlo o syna. Karel Horský (nar. 1901 v Pardubicích) provozoval knihařství v Pardubicích v ul. Klášterní č. 54. Živnostenský list byl vydán 16. 1. 1935. Společenstvo různých živností v Pardubicích dne 10. 6. 1941 nečinilo žádných námitek k provozování živnosti knihařské. K. Horský se podnikání vzdal 16. 2. 1942 ve prospěch Miloslava Bízka. Josef Horyna vedl restauraci „Lidový dům a Lido-Bio“, pohostinství a výčepnictví Jindřišské ul. č. 276 v letech 1935-1945, (později pohostinství v Hronovické ul. č. 406, Dělnický dům), ještě později podnikání v Podmoklech – Národní dům. Z torza archivních informací se dozvídáme, že v Lidovém domě ukončil J. Horyna podnikání 20. 8. 1945. František Hořejší provozoval živnost hřebenářskou v letech 1912-1949 v Pardubicích na Wernerově nábřeží č. 113. Živnostenský list vydaný v roce 1912 je ve velmi špatném technickém stavu, téměř nečitelný, to byl i důvod, proč si F. Hořejší podal žádost dne 19. 4. 1938 o vydání nového živnostenského listu. Růžena Hostašová (nar. 1897 ve Štěpánově, příslušná do Pardubic) vlastnila obchod s dětskými potřebami a nábytkem a smíšeným zbožím v ul. Masarykově č. 232, dům p. Daška, později Na Zeleném č. 420, ještě později Stalinova č. 67. Oznámení o provozování živnosti bylo podáno 1. 10. 1940. Zajímavé je sdělení ze dne 31. 8. 1940, které podal starosta Štěpánova, kde se jmenovaná narodila. Ten uvedl, že v dané lokalitě se žádná Štěpánová nevyskytovala ani nevyskytuje! Firma Václav L. Hořeňovský (a její nástupci) do našeho seriálu nepatří. Nestala se rozhodně „téměř“ zapomenutou. Naopak, v době meziválečné patřila v Pardubicích k nejznámějším stavitelským firmám se sídlem na Wilsonově tř. č. 58. Přesto se v archivním fondu Okresního úřadu Pardubice (1850-1945), ze kterého jsou hlavní informace v našem seriálu, vyskytuje velmi málo indicií. Činnost firmy je archivně doložena z let 1937-1946. Zachovalo se např. sdělení Okresního úřadu v Pardubicích, že Václavu Hořeňovskému byla v Praze 11. 8. 1913 udělena koncese ku provozování živnosti stavitelské. V. Hořeňovský byl absolvent měšťanské školy v Heřmanově Městci, dále absolvent c. k. státní průmyslové školy v Pardubicích. Vyučil se i zednickému řemeslu. Zednické zkoušky složil 10. 4. 1908. Od 1. 5. 1910 pracoval jako společník firmy Josef Novotný, stavitel v Pardubicích. 15. 4. 1909 byla V. Hořeňovskému udělena koncese mistra zednického. A dne 29. 4. 1913 složil zkoušku na mistra stavitelského. Houha Josef (nar. 1901 v obci Louka u Mostu, příslušný do Pardubic) vedl autodopravu v Češkově ul. č. 1356 v posledním válečném roce 1945. Vůdčí list vlastnil od roku 1933 (řízení motorových vozidel II. třídy). Od roku 1927 do května 1945 byl zaměstnán u firmy Karel Kváček, krátce jako zástupce firmy Sana v Pardubicích, od května 1945 u firmy B. Ditnar velkoobchod ovocem v Pardubicích. Houhův syn byl za války zaměstnaný u stejné firmy. Druhý syn těžce onemocněl za pracovního nasazení v Říši a v dubnu 1945 zemřel. Z archivních pramenů není jasné, zda si J. Houha živnost autodopravní skutečně otevřel. Žádost o povolení koncese je datován 11. 10. 1945. Již 30. 11. 1945 si svoji žádost J. Houha bere zpět. Dopravní skupina motorovými vozidly a živn. povoznictví, Praha VII. Veletržní palác, dne 17. 1. 1946 J. Houhovi koncesi autodopravní povolila. Jestli však živnost autodopravní vykonával v Pardubicích zůstává otázkou. Hovorka Václav (nar. 1914, Pardubice, Famílie) provozoval v letech 1939-1947 živnost kapelnickou, se sídlem v Famílii č. 530. Žádost o povolení této živnosti byla podána dne 15. 2. 1939. Původně byl vyučen pekařem, později se vyučil ve hře na housle a trubku. Společenstvo různých živností v Pardubicích (dříve Společenstvo živností řemeslných aj.) žádost doporučilo ke kladnému vyřízení. Zástupcem (náměstkem) kapelnické živnosti se stal Josef Drahoráda (nar. 1906, Vídeň, příslušný do Pardubic). Dne 2. 2. 1947 oznámil Václav Hovorka přechodné ukončení živnosti kapelnické, dne 16. 8. 1947 však svoje oznámení odvolal. Hrabánková Anna (roz. Ortlová, nar. 1914 Libočany, okr. Žatec, příslušná původně do Moravských Budějovic, později Pardubice, bytem Studánka č. 113) vlastnila obchod se smíšeným zbožím, textilní, galanterní na Wilsonově tř. č. 67. Dne 13. 4. 1940 si A. Hrabánková podala žádost o převzetí židovského podniku po K. Federerovi (textilní obchod). Grémium obchodníků v Pardubicích dne 19. 4. 1940 žádost zamítlo z důvodu velké hustoty textilních prodejen na býv. Wilsonově třídě, OŽK v Praze však 8. 5. 190 žádost povolilo. Další archivní zprávy o firmě se již nedochovaly. Hrdá Milada (nar. 1915, Orenburk, Rusko, příslušná do Pardubic) vedla mandlování prádla v ul. Železničního pluku č. 728. Dříve obchod vedla její tchýně Marie Hrdá (nar. 1897 v Dolních Ředicích). Manžel Milady Hrdé pracoval jako brusič kovů. Milada Hrdá si podala žádost o provozování živnosti mandlování prádla, která zanikla smrtí matky jejího manžela dne 9. 5. 1946. Žádosti bylo vyhověno 8. 8. 1946. Společenstvo majitelů prádelen a žehlíren v Praze rovněž souhlasilo. Hrdlička Antonín (nar. 1899, Praha, příslušný tamtéž) provozoval stejnou živnost jako předchozí firmy, tedy mandlování prádla (sběr prádla) ve Famílii č. 112 v letech 1937-1938., dříve v L. Bohdaneč. A. Hrdlička se před podáním žádosti o koncesi sběru a mandlování prádla živil jako obchodní cestující a později jako plavčík! K jeho firmě se připojil i Rudolf Šťáhlavský, který pracoval ve stejném oboru. Dne 12. 4. 1938 Hrdlička ohlásil, že svoji živnost přerušuje na dobu neurčitou. Firma již pravděpodobně nebyla obnovena. Hrdlička Jaroslav (nar. 1914, Mnětice) vlastnil zlatnictví v Jindřišské ulici č. 1620, později v ul. Svatojánské č. 7 v letech 1941-1944. Dne 9. 10. 1941 si podal žádost o vydání živnostenského listu k provozování živnosti zlatnické. Východočeské společenstvo hodinářů a zlatníků v Pardubicích nečinilo dne 19. 11. téhož roku námitek. Poslední informací z archivu se o J. Hrdličkovi dozvídáme ze 12. 1. 1944, kdy své zlatnictví uvedl po krátké pauze opět do provozu. Je docela zajímavé, že zlatnická živnost, byla v roce 1941 uvedena do provozu, většinou totiž živnosti stejného nebo podobného zaměření byly likvidovány. Hrdlička Otto (nar. 1905, Pardubice), původním povoláním pianista, provozoval živnost kapelnickou v ul. Bartolomějské č. 89 v letech 1939-1946. Dne 11. 1. 1939 si podal žádost o vydání živnostenského listu, ten byl vydán 14. 2. téhož roku. Živnost kapelnická byla zlikvidována 15. 5. 1946. Hrdý Karel (nar. 1899, Pardubice) provozoval obchod s ústředním předprodejem vstupenek do divadel, biografů, koncertů a všech sportovních a zábavních podniků. V Jahnově ul. č. 10 (309) v roce 1946. K. Hrdý byl absolventem měšťanské školy v Pardubicích, později byl zaměstnán u různých divadelních společností po dobu 14 let. Ještě později působil jako ředitel samostatného divadelního souboru a též jako člen divadelního souboru J. K. Tyla v Kutné Hoře. Manželkou byla Anna Hrdá, roz. Šimonová. Hrdý Otomar vlastnil v letech 1934-1943 v ul. Masarykově č. 248 (na jiném místě se však píše o Masarykově třídě č. 249) výrobu oplatek a cukrovinek. Jeho společníkem byl Antonín Fišar (Valdštýnská 1233). Z archivních pramenů není zcela jasné, jestli si Hromádko Jiří (nar. 27. 6. 1923, Štěpánov, okr. Vys. Mýto) založil pekařství v Husově ul. č. 202. Žádost o opovědění živnosti pekařské byla podána 14. 8. 1947. Majitel předchozí živnosti Jaroslav Livora byl ochoten podstoupit svoji živnost ve prospěch J. Hromádka. Jmenovaný nastoupil roku 1937 do učení k Josefu Matějkovi, pekařskému mistru ve Štěpánově. Pekařskou praxi prodělal u Vladimíra Hromádky ve Štěpánově u Skutče od 15. 11. 1940 do 30. 9. 1945. Pak nastoupil na vojenskou službu na 21 měsíců. Od 27. 6. 1947 byl demobilizován a rozhodl se založil si vlastní živnost pekařskou. Jeho bratr Vladimír byl rovněž vyučen pekařen. Společnost pekařů v Pardubicích dne 30. 9. 1947 nedoporučila vydání živnostenského listu J. Hromádkovi. Jmenovaný argumentoval tak, jako mnoho jiných, že se jedná pouze o převzetí již stávající živnosti po J. Livorovi. Záporné stanovisko zaujala i Jednota společenstev pekařů pro zemi českou a moravskoslezskou (12. 1. 1948). Jako důvod uvedlo velké množství stávajících pekáren v Pardubicích. O pokračování sporu o založení firmy nemáme již dalších archívních zpráv. (pokračování) Autor: PhDr. Petr Borovec Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2014 Předchozí článek: VYCHÁZKA ZA NĚKTERÝMI HISTORICKÝMI ZAJÍMAVOSTMI PLATĚNIC A DAŠIC Následující článek: Turistické putování krajem Pernštejnů za krásnými alejemi Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
