|
| |
|
Turistické putování krajem Pernštejnů za krásnými alejemi
19.02.2016 V okolí Pardubic, kde stále zůstávají rybníky z éry vládnoucího rodu Pernštejnů, je možno putovat, hledat a aleje nalézat. Ať vyrazíte na kteroukoliv stranu z Pardubic, vždy potkáte rybníky, strouhy a místa, kde je na první pohled vidět, že i tam bývaly rybníky. Moje pozornost se na jaře letošního roku obrátila na dubové aleje v okolí Pardubic. I ty souvisejí s rybničním hospodařením. Byly vysázeny především na hrázích rybníků, aby tyto nejen zpevňovaly, ale zároveň zde tvořily nádherné cesty, spojnice mezi obcemi a městy. Takovým místem je krásná a historická alej v obci Hrádek. Na okraji aleje se nachází památný strom, dub letní, vysoký 26 metrů s obvodem kmene 446cm ( některé prameny uvádějí dokonce 670cm) a odhadovaným stářím 400-600 let. Tento dub patří k památným a chráněným stromům, a je údajně nejstarším stromem na Pardubicku. Jde navíc o tzv. „Katastrální strom“, což znamená, že takovéto stromy byly sázeny na hranicích katastrálních území – zde Hrádek, Doubravice a Bohdaneč. Vzhledem k tomu, že strom je do značné míry torzovitý, neutrpěl při větrné vichřici v roce 2012 žádné poškození jako alej, která od dubu pokračuje. Dubová alej byla nazývána „Královskou cestou“, která byla v minulosti komunikací z Hrádku do Bohdanče. Nachází se zde nejen mohutné duby, ale i lípy a habry, všechny ale letité a mnohé z nich ve velmi torzovitém stavu. Památkáři se ale snaží zachovat to, co je jenom trochu možné, což je na některých vidět, jak jsou svázány železnými pásy a ocelovými lany. Při rozšiřování semtínského závodu byla ale alej násilně přerušena kolejemi a mohutným oplocením, což přetrvává až do dnešních dnů. Projdete-li alej na její dnešní konec, dojdete k hromadě hlíny. Za ní je oplocení a semtínská vlečka. Dále alej nevede, musíte se vrátit. Když kráčíte alejí, kráčíte na vyvýšenině, a zde si uvědomíte, že vlastně jste na hrázi bývalých rybníků, protože i dnes je vidět, že byly rybníky na obou stranách hráze. Převýšení „hráze“ je několik metrů nad okolím. Chcete-li vidět, jak alej dříve pokračovala, musíte vyrazit jinou cestou. Nejlépe je dojet trolejbusem č.3 na stanici UMA, točna. Odtud vyhledat modrou turistickou značku a pokračovat lesem podél semtínských objektů až do míst, kde začíná zelená turistická značka a kde se dostanete k semtínské vlečce z druhé strany. Dále už musíte zapátrat podle mapy. Je nutno se kousek vrátit podle trati po cyklostezce. Určitě nepřehlédnete u trati hromadu hlíny, za ní plot a vlečku. Když se dobře rozhlédnete, najdete pokračující dubovou alej, a to dokonce na dva směry. Ta pokračující téměř souběžně s tratí je zatarasena, a je možné se domyslit, že je to na hrázi, a že opět v okolí byly rybníky. Ta podél cyklostezky se ztrácí v dnešním lese. Hrádek patří do mikroregionu Sdružení obcí pod Kunětickou horou, a to společně pod obcí Srch – jako SRCH, Pohránov-Srch a Hrádek-Srch. První zmínky o pohybu člověka v této oblasti jsou známé již z poslední doby ledové. V mladší době bronzové sem pronikl i lid kultury lužické, což dokládají četná pohřebiště v okolí Kunětické hory. V Srchu bylo nalezeno ukryté skladiště bronzových a zlatých předmětů. Keltové zde razili mince, rozvíjeli řemesla, používali hrnčířský kruh, kolové vozy a ruční mlýnky na obilí. Mniši v založeném Opatovickém klášteře kultivovaly pozemky, zakládali osady a také „jezera rybná“. Zřejmě dali první základ k výstavbě rybníků ve zdejším kraji. Právě velký rozkvět zaznamenalo pardubické panství za vlády Pernštejnů, kdy byl změněn charakter krajiny zakládáním velkého množství rybníků a umělých kanálů k jejich napájení. Největší a zcela unikátní je dodnes existující Opatovický kanál vybudovaný Vilémem z Pernštejna. V Srchu se dokonce dochovala Vodárna z roku 1515, z které se voda dopravovala dřevěným potrubím až do Pardubic na Perštejnovo náměstí a na zámek. Vodárna je v současnosti udržovaná a provozuschopná, dokonce je na ni napojeno několik domů v obci. Památný je v obci pískovcový návesní kříž (na staré návsi) z roku 1890 s postranními plastikami a plastikou sv. Václava ve výklenku. Kolem kříže je původní litinové oplocení. V sousedství stojí novější dřevěná zvonička s historicky cenným zvonkem z roku 1771. Místní jmého SRCH je podle filologů odvozeno od příjmení Srch, což je doloženo v řadě středověkých pramenů a odvozovalo se buď od sršeň, nebo také znamenalo označení selského člověka. Místní jméno POHRÁNOV bylo zřejmě uměle vytvořeno ze slovesa „pohráti“, tj. trochu žertovati, laškovati, tropiti si žerty. Obec Pohránov se rozkládá nad rybníkem „Jezerem“ při komunikaci do Srchu směrem na Hrádek. Místní jméno HRÁDEK evokuje představu nějakého opevněného místa – hrádku. Všechny tři obce mají společný Obecní úřad, základní školu i mateřskou školku, a také mají společný znak a vlajku. Znak: Ve stříbrném štítě nad modrou vlnitou patou sršeň přirozené barvy provázená dole dvěma vztyčenými odkloněnými zelenými dubovými listy, každý s jedním odvráceným žaludem. Sršeň je mluvícím znakem pro obec Srch. Modrá pata štítu zastupuje část obce Pohránov ležící u Pohránovského rybníka zv. Jezero a zároveň je inspirována existencí historické vodárny v Srchu zásobující pitnou vodou kašnu na náměstí v Pardubicích. Dubové listy symbolizují místní část Hrádek, kde se nachází nejstarší strom Pardubicka, chráněný dub letní. Vlajka obdélníkového tvaru v poměru 3:1 opakuje podobu znaku. Vydáte-li se do obce Doubravice a půjdete po žluté turistické značce za dřevěnými domky, dojdete k Velké strouze, která napájí Pohránovský rybník. Velká strouha je jednou z odboček Opatovického kanálu, který byl a je i dnes páteří celého rybničního systému na Pardubicku. U cesty je malé stavidlo, kterým je voda pouštěna do pěkné laguny ( na internetu se uvádí, že z jihovýchodního kouta rybníka vychází úzký a asi 330m dlouhý chobot) a tou do rybníka, který má své druhé a krásné jméno „Jezero“, o rozloze 40ha. Cesta pokračuje lesem až k trati na Hradec Králové, kde se stáčí vlevo na hráz Pohránovského rybníka. Hned na jeho okraji je na velkém dubu umístěna turistická značka, kde se uvádí – „Pohránovský rybník – 220m n.m.“ Zde také začíná dlouhá, krásná a letitá alej, sestávající z více druhů stromů, ale převládají duby, proto se říká „dubová alej“. Ta se vine po celé rybniční hrázi. Na druhé straně rybníka se nachází obec Pohránov, kde mezi obcí a rybníkem vede tzv. odlehčovací strouha ( prý je to typické spíše pro jihočeské rybníky). Pohránov se vlastně obchází po celé hrázi. Zde se rovněž nacházejí letité, nejen zachované, ale i torzovité stromy. Krásná je procházka alejí nejen v zimě, kdy jsou stromy ještě holé, a je vidět strukturu korun jednotlivých stromů, ale i v létě, kdy jsou stromy obaleny listím. Doubravice byla původně samostanou obcí. První písemná zmínka je z roku 1167. Pojmenování má po rozsáhlých polabských doubravách. Na katastru obce byl za Pernštejnů napuštěn rybník Semtín a severozápadně Pohránovský rybník – Jezero. Rybník Semtín byl vypuštěn a následně vysušen, kde na jeho pozemcích vznikl panský dvůr Semtín. Na jeho místě byl následně založen chemický závod Explosia a později závod Synthesia. Pohránovský rybník byl zachován, za minulého režimu zde byl ve velkém provozován chov vodní drůbeže.
Autor: Jarmila Skalická Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2014
Předchozí článek: Téměř zapomenuté firmy (XXI. část) Následující článek: František Filipovský Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
