|
| |
|
Mlýn pustý hrádek slove podhrádecký
19.02.2016 Ne, nemýlíte se, na grafickou podobu si netroufám. Nadpis by mohl být o mlýnu Pustý hrádek, stejně jako Pustý Hrádek, ale též mlýnu pustém Hrádek, který je položením podhrádecký nebo se jen nazývá Podhrádecký. Aniž bych dále spekuloval, v dalším textu používám přepisy běžně užívané. V roce 1506 se jako příslušenství panství Brandýs nad Orlicí připomíná ves Pustý Hrádek, v roce 1544 a potom ještě několikrát v 2. polovině 16. století (např. 1558) již jen mlýn Pustý Hrádek, pak veškeré údaje o Hrádku mizí. Mělo by se jednat o tzv. starý mlýn, který stával přímo pod údajným hrádkem (prý se nazýval Katrštein, jak lidé v okolí vypravují) jižně od dnešní Koliby, která ale vznikla až přestavbou pozdějšího „nového mlýna“. Na „starý mlýn“ tak dnes upomíná již jen zbytek náhonu, který prý k mlýnu vedl z potoka Husí krk (Řetovka). Pokud skutečně existovala i ves Pustý Hrádek, lze ji předpokládat právě v údolí Husího krku někde mezi oběma mlýny. Hrádek se nepřipomíná ani v roce 1654 v berní rule, neboť zde tehdy zřejmě žádná poddanská usedlost neexistovala. V roce 1718 se v přípravných materiálech tzv. tereziánského katastru připomíná 5 chalup v poloze „pod Hrádkem“, tedy asi v dnešní dolní části Hrádku a dále mlýn s jedním gruntem, který je řazen k starým vesnicím panství Brandýs nad Orlicí. Jednalo se tedy zřejmě o v 16. století připomínaný „starý mlýn“ a ves Pustý Hrádek. Onen hrádek, snad jako východisko loupežných výprav na zbraslavské klášterní panství (1308), si měl postavil Vítek ze Švábenic. Tomu by nasvědčovaly lidové pověsti, spojující v různých obměnách tento hrádek s loupežníky. Objekt měl stát pod úpatím svahu, vysoko nad údolím potoka, ve strategicky tak trochu problematické poloze. Mohli bychom dát slovo autorovi nad jiné povolanému: „Blíže vesnice Hrádku pod lesem Štítkou nalézá se zajímavé tvrziště, které skládalo se ze dvou pahrbkův, oddělených od sebe příkopy. Do nedávna bylo tu viděti zdi nízké křovím, lištím porostlé, které však nynější držitel, Limberský z Hrádku, rozmetal do příkopův, aby nepřekážely polím, kteréž si tu zřídil. Při tomto urovnávání nalezeny věci od železa, též spálenisko, jímž si Limberský roli pohnojil, a konečně přišel i na sklepy; příkopy však až na povrch zaházeti nedovedl, a tak okršlek tvrze posud znáti jest. Pod tvrzištěm jest místo na potoce Řetůvce, jenž pod Hrádkem do Orlice ústí, kdež mlýn ke tvrzi patřící stával; náhon na mlýn posud lze poznati. Jest pověsť, že se mlýn ten propadl. Také o Hrádku si lid pověsť vypravuje. Bývali tu prý loupežníci, kteří až do Moravy jezdili na koních zpátečně okovaných, aby nemohli pronásledující jich útulek najíti. Věci nakradené prý schovávali v lese řečeném Lotrovině.“1) Jenže August Sedláček se odkazuje na příspěvky pana Čeňka Kašpara z Hrádku po roce 1880 a po něm to omílají a dodnes nekriticky opakují regionální nadšenci i profesionální historici, kteří o tomto místu něco píší. Samozřejmě, kde byly pozemky Limberských patrně věděl, ale je s podivem, že dodnes nikdo nevyhotovil alespoň situační náčrtek, také „archeologický průzkum“ inicioval laik-amatér, třebaže se oficiálně uvádí, že „nalezená keramika pochází převážně ze 14. století - světlá, špinavě bílá, červeně malovaná“ s přípiskem, že při obhlídce nebyly zjištěny žádné stopy po fortifikaci (!) a amatérské výkopy mu byly zakázány.2) Naopak loupežníci vyjíždějící na obráceně okovaných koních může být literární motiv, který se dochoval i v jiné pověsti: „Údolím (přes Lubnou k Poličce, pozn. MR) pak vedla stezka na Moravu samými lesy, po které zdejší zeman Toulovec (Vavřinec řečený Toulovec z Třemošné jinak Litomyšle, dal jméno Toulovcovým maštalím) se společníky dojížděl do Moravy na loupeže. Koně prý dal pozpátku kovati a dovážel na nich zboží uloupené. Tenkráte (kolem r. 1400) bylo prý v údolí hlučno.“3) Na rozdíl od pověstí však nelze vyloučit, že hrádek měl pouze strážní funkci při stezce procházející lesy od nynějšího Vysokého Mýta k Jehnědí a dále na východ, jak si to už kdysi dávno představoval a v opačném směru popsal Josef Pekař, hledaje Hrutov: „Je to dnešní ves Řetová Velká a Řetová Malá, německy Ritte, ležící … v dlouhém úzkém úvalu mezi osadami Hrádkem a Přívraty (i tato jména jsou v našem případě tuším pozoruhodná). Kopec 560 m. vysoký na jižní straně obou Řetových … sluje rovněž Řetová. Tudy, jak předpokládám, šla, nejspíš od pozdější České Třebové, cesta moravská k Hrádku, zde byla nepochybně slavná ona brána (vrata) zemská, od níž šlo se k rovině u pozdějšího Vys. Mýta, kde vybíralo se clo (mýto) na řece Trstenici a kde sluší hledati ony agri Grutou kronikáře Kosmy.“4) Čeněk Kašpar je tak patrně autorem domněnky, kde mlýn ke tvrzi (hrádku) patřící stával, jeho pokračovatelé smyšlenku dovedli do bezradného konce, totiž že se jedná zřejmě o mlýn Pustý Hrádek, jinak onen starý či propadlý mlýn. A pustý snad proto, že stál na místě opuštěné vsi, v pustině, kde široko daleko nebylo živáčka, možná i z téhož důvodu opuštěný? Ostatně jak uvidíme, v úředních aktech „slove“ Podhrádecký. Přitom za všechno asi může nevinný dovětek, že „náhon na mlýn posud lze poznati“. Už dříve jsem poukázal, že se o žádný pozůstatek náhonu nejedná, nýbrž o změnu koryta potoku v době ne příliš dávné, možná při stavbě „nového mlýna“ někdy mezi léty 1839-1881, aby platila slova kronikáře, že potok byl přeložen.5) Jím byl týž Čeněk Kašpar a smiřme se s tím, že žádný „propadlý mlýn“ nebyl a že Podhrádecký mlýn naopak byl, ale „nyní jest přestavěn na stranu litomyšelskou, potok přeložen a mlýn starý, jenž stál na obci Malo-Řetovské, rozházen“. Přitom „starý mlýn“ skutečně existoval a jako „Hradeker Mühl“ je i zakreslen v indikační skice ke stabilnímu katastru, náhony k němu i „novému“ mlýnu jsou dodnes patrné v terénu a vedené v katastrálních mapách (jen v reálu se náhon s potokem před rybníčky spojil). Jenže i s přeložkou potoka kvůli přestavbě mlýna se dá úspěšně polemizovat, kronikář si ji patrně zaměnil s prokopáním nového náhonu, dokonce se nemohu zbavit dojmu, jestli nakonec už sám nepřestal rozlišovat mezi mlýnem propadlým a starým. A protože domnělý náhon na propadlý mlýn byl mnohem výš proti proudu, víme i o jeho přirozeném konci: „Pávek Emil čp. 38 (viz obr., u parcely č. 494 potok přesahuje hranici pod pahrbky tvrziště výše) provedl (1937) změnu toku potoka pode vsí. Potok tekl od konce Barcalovy louky jeho lukami, z části až jehnědským (sic!, správně sloupnickým) katastrem a činil velké zákruty (šrafováno). Byl tedy přeložen podle obecního lesa (vyčerněno), starý tok zavežen a na louce provedena trenáž.“6) První zmínku o starém mlýnu Podhrádeckém nacházíme v kronice obce Řetůvky, kam bylo přepsáno ujednání mezi Malořetovskými a mlynářem podhrádeckým o užívání obce, potoku, splavu, ryb a raků chytání, též pasení, jak výslovně zmíněno jest.7) Text „nařízení“ z 21. září 1589 mj. konstatuje, že mlýn, ač nepatří nikomu z Řetůvky, stojí od nepaměti na jejím pozemku, na obci a držitelem je toho času Jiřík Zedníček-Hrádecký po otci svém starém Zedníčkovi, původem asi z Jehnědí. Pokud tedy odečteme jednu generaci, přiblížíme se době, která zná mlýn Pustý Hrádek, teď s novými (opět cizími) hospodáři je třeba dát z nějakého důvodu ústním ujednáním písemnou podobu. (Jako zajímavost připomeňme, že je jim přítomný i konšel Matěj Mlynář z mlynářského rodu Vávrů na dolním mlýnu někdy z let 1540-1550, pak Řetůvka čp. 33.)8) Nemohu za to, že vytváření smělých hypotéz dostalo přednost před prostým nahlédnutím do pozemkových knih. V nich je totiž historie Podhrádeckého mlýna jako samostatné územní jednotky (dnes bychom řekli katastru), tehdy příslušné polohou k Brandýsu nad Orlicí, na paměť budoucím sdostatek srozumitelně vypsána. Břetislav Kadlčík, jak sám píše, po dosti bedlivém přečtení všech městských, gruntovních a purkrechtních knih v archivu města Brandejsa prohlédl i ostatní méně důležité paměti písemné, a tu nalezl Staré Žerotínské urbarium, založené roku 1632. Takže odtud asi (knihy trhové 1593, 1629?) pocházejí vlastníci jím takto uvedení: „Mlejn Podhradecký. 519. Pavel Zedníček 1578. Jiřík Brandejský 1592. Dobiáš Kořínek 1599. Trh Matěje Kranzle (určitě) 1602. Trh Jana Mlynáře z Kerhartic. Trh Václava Jana neb Jana Mynáře (sic!) 1660.“9) Pro nemožnost ověřit napsané (dnes patrně fond Archiv města Brandýs nad Orlicí v SOkA Ústí n. O., neinventarizovaný a tedy badatelsky nepřístupný) proto uvedu jen více než pravděpodobnou domněnku. Jiřík Brandejský je onen Jiřík Zedníček-Hrádecký, který po otci svém Pavlovi starém Zedníčkovi držel mlýn Podhrádecký roku 1589. (Tomu na podporu budiž připomenuto, že k ustálení příjmení došlo až za Josefa II. v roce 1786, kdy se stanovila zákonná pravidla pro odvozování rodinných jmen, tedy příjmení manželky od jejího manžela a dětí od otce, a tím se zabraňovalo dosud svévolnému a chaotickému pozměňování jmen.) Další jména se do řady jaksi nehodí (Jan Mlynář z Kerhartic patří opravdu do Kerhartic), protože ve zmíněném žerotínském urbáři (1632) platí úrok svatojiřský a svatohavelský Zedníček mlynář na Pustém hrádku.10) Což by svědčilo o tom, že Zedníčkové byli jeho nepřetržitými držiteli a až následujícího „léta Páně 1660, 15. dne března, Václav syn nebožtíka Jana Mlynáře, koupil mlýn pod Hrádkem od Kateřiny matky své vlastní, se vším k němu od starodávna příslušenstvím, jakž předešle v držení a užívání byl“.11) Tady také začíná souvislá řada nových držitelů, z nichž dalším byl roku 1706 Václav, syn Václava Mlynáře, který ujal a koupil po otci svém dle kšaftu grunt s vším příslušenstvím od starodávna patřícím.12) Kterého že byli rodu nám říká hned následující zápis: „Léta Páně 1740 dne 13. měsíce ledna ujal a koupil Jan Čermák od otce svého Václava Mlynáře jinak Čermáka mlýn slove Podhrádecký, se vším od starodávna k němu patřícím příslušenstvím“ (jak od starodávna v držení byl).13) Jak bylo tradicí po generace, v roce 1765 ujímá a kupuje Jan Čermák od otce svého vlastního Jana Čermáka mlýn slove Podhrádecký se vším k němu patřícím příslušenstvím, tak jak od starodávna v držení byl.14) Co ale bylo s mlýnem dál je ne zrovna jasné. Údajně dle Knihy příjmů a vydání (1761-1787) cechu mlynářského v Ústí nad Orlicí prý starý podhrádecký mlýn (na katastru Řetůvky) v roce 1784 vyhořel, načež měl být postaven nový už naproti a na to mlynář dostal příspěvek 8 zlatých. Otázkou zůstává, zda by ústecký cech přispíval na stavbu na jehnědské straně litomyšlského panství a zda tak mlýn nebyl (pokud tedy shořel) postaven znovu na stejném místě, protože Hradeker Mühl (jak už uvedeno vpředu) je v indikační skice stabilního katastru Řetůvky 1839 (červeně, tj. zděný, nespalný), zatímco nový mlýn (Koliba) na jehnědské straně jako mlýn ještě zakreslen není a logicky vzato by tedy neměl být. Bohužel, i fond Cech mlynářský v Ústí nad Orlicí v SOkA Ústí n. O. není inventarizován a zde reprodukované tak nelze ověřit. Než pokračujme. Dnes, níže psaného dne a roku (5. května 1797) předstoupil Jan Čermák, rustikální mlynář hrádecký, na kancelář a přednesl, že poněvadž on již věkem sešlý hospodařiti v stavu není, následovně svou selskou živnost pod číslem 19 v Hrádku ležící (číslování domů nařízeno v roce 1770) svým dvěma synům rozděliti a postoupiti žádá, a protož synovi svému Josefu Čermákovi (patrně staršímu a v mlýnu už bydlícímu?) postupuje z té své živnosti mlýn s pilou pod číslem 19 v obci Hrádku s následujícími rolemi… atd. (pro druhého syna Ignáce z Hrádku číslo 21 oddělil polnosti).15) Ale nic netrvá věčně a i Josef Čermák ohledně své neduživosti a sešlého věku se nucený viděl tu živnost rustikální, mlýn i s pilou a k tomu patřící grunty ve vsi Hrádku pod číslem popsání 23, kterou od svého nebožtíka otce Jan Čermáka v roce 1797, tehdy pod číslem popsaným 19, na sebe přijal, nyní (25. ledna 1826) svému synovi Františku Čermákovi, se všemi k ní patřícími na následujících místech ležících grunty… atd., postupuje.16) Celý článek naleznete ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo 3/2014.
Autor: Miloslav Renčín Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2014 Předchozí článek: LITOMYŠLSKÉ MUZEUM V NOVÉM Interaktivní a hravé Následující článek: Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
