|
| |
|
Vlastivědné listy Pardubického kraje
4/2018
26.01.2019
Česká pošta připomněla výročí narození této významní osobnosti vydáním poštovní známky, obálky prvního dne vydání a příležitostného razítka 21.2.2018. Tento rodák z mlynářského rodu se narodil v Kletečné u Humpolce. Po středoškolských studiích v Pelhřimově a německém Brodě (dnes Havlíčkův) vystudoval medicínu v Praze, tehdy na lékařské fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity. Jako praktický lékař působil v Luži, kde poznal klimatické podmínky odpovídající jeho záměru. Tím bylo zřízení dětské protituberkulózní léčebny , kterou založil v roce 1919. Nejdříve byl jejím ředitelem. Za zmínku stojí, že děti z chudých rodin zde léčil zdarma. Dlouhá desetiletí plnila léčebna svoje úkoly a nutno připomenout, že tuberkulóza byla nemocí velice nebezpečnou a nelze ji podceňovat ani v současnosti. Dnes je v Luži léčebna s příkladnou rehabilitační péčí, která nese Hamzovo jméno. V letech první ČSR byl MUDr. Hamza univerzitním profesorem na Masarykově univerzitě v Brně, byl znám i jako spisovatel a významný lékař. Nyní k filatelii. Autorem známky je Petr Minka a rytcem pak Jaroslav Tvrdoň. Dne 7.3.2018 – tedy v den Hamzova narození – vydala léčebna spolu s městem sérii 8 známek včetně obálky prvního dne s náměty spojenými s významnými osobnostmi a místy shora popisovanými. Je tam např. botanik Dr. Václav Větcička podílející se na realizaci parku v léčebně nebo rodák z Luže Václav Koukal, který jako čs. stíhač bojoval za války v RAF v Anglii. Česká pošta vydává podobné známky pro zájemce. Pozorný zájemce nalezne v miniaturním písmu i to, že je tam uvedeno Česká pošta – vlastní známka. Poslední dobou to nejsou ojedinělé záležitosti. Závěrem nutno dodat, že je možné s potěšením konstatovat realizaci známek s náměty z východních Čech. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2018 
26.01.2019
Tvrz Bouda patří dlouhodobě mezi nejnavštěvovanější muzea na území Pardubického kraje, který je zároveň vlastníkem objektu. Dlouhodobým záměrem je další zatraktivnění celého území pro návštěvníky, a proto kraj již v minulosti zajistil elektrifikaci objektu a nyní připravuje výstavbu provozní budovy, což umožní vystěhování provozu ze vstupního objektu. Krajští radní na svém jednání 12. listopadu upřesnili harmonogram prací na provozní budově a dílčích úpravách vstupního objektu. „Tvrz Bouda je jednou z našich priorit v oblasti kultury, a proto jsme se v minulosti pokoušeli připravit projekt v rámci výzvy programu Interreg V-A Česká republika – Polsko. Tento projekt revitalizace muzejních a výstavních expozic měl navazovat na výstavbu provozní budovy. Záměr se však vzhledem k nastaveným podmínkám programů, kdy bylo potřeba zajistit přímé zapojení zahraničního partnera do projektu, nepodařilo zrealizovat,“ uvedl hejtman Martin Netolický. „V případě provozní budovy jsme předpokládali zahájení stavebních prací v březnu letošního roku, avšak projektant předal projektovou dokumentaci ve stavu nepoužitelném pro výběr dodavatele stavby a její realizaci, a proto nyní jiný projektant dokumentaci dopracovává. Naší podmínkou je, aby byla budova postavena do konce roku 2019, a proto v dubnu předpokládáme předání staveniště,“ řekl hejtman Netolický s tím, že následně v roce 2020 by měl být realizován projekt, jehož cílem je odstranění stavebně-technických závad vstupního objektu, což následně umožní budoucí realizaci expozic. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2018 
26.01.2019
Rokem 2015, jako součást oslav 50 let trvání KPP, započaly zajímavé autobusové výlety, které pečlivě připravil a organizoval jednatel KPP Honza Řeháček. Byl to výborný nápad. Byla to také snaha nalákat více lidí do klubu a tím zvětšit členskou základnu (která v té době měla úbytek členů), ale také tuto základnu omladit. Podmínka účasti na zájezdech i dalších akcích KPP určených pouze pro členy byla být členem KPP. Pouze při nenaplnění autobusu členy by měli možnost ostatní zájemci. Již první zájezd do Litomyšle se setkal s velkým zájmem. V tomto roce i v letech 2016 a 2017 příliv nových členů nebyl tolik výrazný. Zato v roce 2018 už tento nárůst předčil všechna očekávání, a nebyl to jenom zájem o zájezdy, turistické výlety, ale i další zajímavé akce pořádané Honzou Řeháčkem nejen pro členy, ale i pro širokou veřejnost (výlety historickými autobusy a trolejbusy po Pardubicích, procházky s komentáři po městě, kostelích, zámku a především vyhledávané Hovory o Pardubicku).
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2018 
26.01.2019
V okolí Svitav postavili naši předkové několik tzv. orientačních sloupů. Ty ještě před vybudováním železniční a silniční sítě pomáhaly k orientaci v krajině na spojnici mezi Čechami a Moravou v oblasti tzv. Trstenické stezky (tento název je novodobý, zavedený H. Jirečkem v 19. století). O těchto stavbách se bohužel nedochovaly žádné písemnosti, takže ani není známa doba jejich vzniku. Ve starých mapách, v prvním vojenském mapování z roku 1764 - 1768 jsou ale značky orientačních sloupů poblíž důležitých cest zvýrazněny. Dle historika, spisovatele a odborníka na staré cesty Pavla Boliny se takovéto objekty nikde jinde v České republice nenacházejí. Jeden z těchto exemplářů se nachází v Kamenné Horce, nedaleko od hřbitova a kostela sv.Maří Magdalény. Asi 400 cm vysoký válcový objekt o průměru cca 90 cm byl nedávno kompletně opraven. Těsně pod kamennou kuželovitou stříškou s Ježíšem na kříži má malé průchozí okénko, kam se v nočních hodinách umísťovalo světlo pro opozdivší se pocestné. Sloup je opatřen po celém obvodě vápennou omítkou, jež ho také činila lépe viditelným. Nyní se nachází celkem nelogicky asi 50 m od cesty za humny uprostřed pole. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2018 
26.01.2019
Před 120 lety koncem roku 1898 se téměř ve všech 160 lesních lichtenštejnských revírech v Čechách, na Moravě, ve Slezsku, v Rakousku a Lichtenštejnsku, v předem vybraných lesních úsecích objevily mladé dubové háje a ve většině z nich i nově osazené kamenné památníky. V lesním úřadě Lanškroun, který patřil také do lichtenštejnského panství se toto událo na 7 místech. Z příkazu vrchního knížecího lesního rady Juliuse Wiehla z Ústředního ředitelství knížecích lesů v Olomouci byly v tehdejších revírech Albrechtice, Čenkovice, Česká Třebová, Damníkov, Dolní Libchavy, Petrovice a Skuhrov vysazeny skupiny tzv. jubilejních dubů. Jejich počet symbolizoval výročí panování knížete Jana II. z Lichtenštejna, jehož datum připadalo na 12. listopadu 1898. Celkový počet 58 dubů vyjadřoval věk knížete v době jubilea. 18 dubů červených pak jeho věk v den nástupu panování a 40 dubů letních a zimních pak 40 let jeho vlády. Vysazené duby neměly jen oslavovat výročí panování knížete Jana II., ale měly i sloužit k výzkumným účelům. Účelem výzkumu bylo sledování jak se budou chovat v určité nadmořské výšce, v různých klimatických podmínkách či určitém druhu půdy. Z porovnání výzkumu měly být do budoucna vyvozeny závěry o vlivu přírodních podmínek na prospívání dubů. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2018 
26.01.2019
Mohlo by se zdát, že termín restituce (práv. navrácení v předešlý faktický nebo právní stav) je pojem z nedávné současnosti. Že tomu tak není jsem našel v poválečné historii turistické chaty na Suchém vrchu.
Ve zkratce lze uvést, že v říjnu roku 1938, po nuceném odstoupení Sudet (Mnichovská dohoda) Němci přejmenovali Kramářovu chatu na „Konrad-Henlein-Baude“.1) Turistice však tehdy nesloužila dlouho, hned po vyhlášení Protektorátu ji začal využívat wehrmacht i luftwaffe jako zotavovnu pro německé důstojníky, rozhledna sloužila jako pozorovatelna. Po osvobození byla Kramářova chata znovu otevřena již 1. června 1945, usnesením z 5. května 1949 bylo obnoveno vlastnické právo původnímu Klubu československých turistů v Praze.2) Co však tomu předcházelo je hodné zaznamenání.3) Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2018 
26.01.2019
Pro vrcholové partie a svahy mnohých našich pohoří jsou příznačné skalní útvary, tvořené různými typy hornin. Známé jsou žulové skály v Krkonoších, Jizerských horách nebo na Šumavě, stejně tak jako bizarní skaliska v krystalických břidlicích v Jeseníkách, na Českomoravské vrchovině a řadě dalších míst. Pohraniční Orlické hory, sdílené Pardubickým a Královéhradeckým krajem, své návštěvníky nepochybně lákají jinými půvaby, nežli proslulými skalními scenériemi, neznamená to však, že by zde pozoruhodné „kamenné hříčky“ přírody zcela chyběly. Pravdou ovšem je, že jen k některým skalám v tomto pohoří směřují turisticky značné cesty, zatímco většinu ostatních skrývají lesní porosty. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2018 
26.01.2019
Před dvěma lety jsme tu ve Vlastivědných listech Pardubického kraje psali o tom, jaké problémy způsobila obyvatelům krutá zima v roce 1929. Za několik dní si však připomeneme 40. výročí od podobných rozmarů počasí, které iniciovaly největší energetickou krizi u nás. Před vánocemi roku 1978 byla sněhová pokrývka a to i v nížinách do pěti centimetrů. Jak ale bývá zvykem, přišla vánoční obleva a teploty se mezi svátky vyšplhaly až na neuvěřitelných 15°C. Díky této oblevě slezl veškerý sníh. 29. prosince se pohnula studená fronta z Německa směrem k našemu území. V mrazivé části Německa byla paralyzována veškerá doprava, tvořily se metrové závěje sněhu. Při odstraňování katastrofální situace pomáhala armáda a prostřednictvím tanků odklízela automobily uvízlé ve sněhu ze silnic. Během nočních hodin na Silvestra se začala fronta pohybovat k jihu k našemu území. Již v noci těsně před půlnocí se studený vzduch začal přelévat přes Krušné hory do Čech. Tento přeliv musel být velmi rychlý, neboť došlo k ochlazování o více jak 3°C za hodinu. Zatímco před půlnocí 31.12.1978 vládly teploty v severních Čechách okolo 8°C nad nulou, v brzkých ranních hodinách na Nový rok se již propadaly až k -15°C a také sněžilo. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2018 
26.01.2019
(Motto) To mám za vyloučené: hypotéza (ať ji pojal historik nebo filozof) nebo dohad intuitivní … musí ztratiti všechno oprávnění ve vědeckém životě, jakmile někdo ukáže, že předpoklad její protiví se skutečnosti, že je hypotéza nebo intuice mylná. (Josef Pekař) Dílem náhody jsem si v knihovně (v Litomyšli) všimnul a vypůjčil Zprávy Klubu přátel Pardubicka č. 1-2/2010, kde mě zaujalo shrnutí Mgr. Tomáše Čurdy o výsledcích archeologického výzkumu v Pardubičkách.1) A protože mi přišlo zajímavé, ale opravdu stručné, začal jsem se pídit po další z tam uvedené literatury, neboť po pravdě řečeno, červíček pochybností už hlodal. Dokonce jsem si pak napsal i kostru článku, ale to bylo tenkrát asi tak vše. Dnes mohu opět odkázat na téhož autora a jeho článek Schizma v nejstarších dějinách Pardubic a fenomén archeologie, kde s odstupem času shrnuje zásadní fakta.2) Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2018 
26.01.2019
V letošním roce si připomínáme několik „osmičkových“ výročí. Jedním z nich je také výročí tzv. Mnichovské dohody. Proto bych rád na následujících řádcích rád nastínil, jak toto období, které je nazýváno obdobím druhé republiky.
Mnichovská dohoda byla uzavřena mezi Německem, Itálií, Francií a Velkou Británií a pojednávala o postoupení pohraničních území Československa Německu. Byla dojednána 29. září 1938 v Mnichově (ve všech jazykových verzích pak byla podepsána po půlnoci, tj. 30. září 1938). Zástupci čtyř zemí – Neville Chamberlain (Velká Británie), Édouard Daladier (Francie), Adolf Hitler (Německo) a Benito Mussolini (Itálie) – se dohodli, že Československo musí do 10. října postoupit pohraniční území obývané Němci (Sudety) Německu. Zástupci československé strany (Hubert Masařík, Vojtěch Mastný) byli přítomni, ale k jednání samotnému nebyli přizváni. Mnichovská dohoda byla vyvrcholením snah Adolfa Hitlera rozbít demokratické Československo, což bylo jedním z jeho postupných cílů k ovládnutí Evropy.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2018 
26.01.2019
Poválečný pracovní ruch způsobil, že se od války počet bytů ve městě zdvojnásobil. Od roku 1918 bylo postaveno 1278 novostaveb s 3655 byty. Z toho více jak polovinu bytů nechala postavit sama obec. Jen za samotný rok 1931 bylo v Pardubicích postaveno 75 domů s 371 byty. 14. března 1931 se konala porada k obnově zvonice u děkanského kostela (sv. Bartloměje). Stará zvonice byla na konci dubna ve spodní části upravena a část byla pro pomník padlým ve světové válce upravena leštěnými deskami se jmény padlých. Model poprsí vojína pro pomník zpracoval sochař M.Baše podle vojína železničního pluku Slováka četaře Verčíka. Stavba vrchní části zvonice byla provedena dle návrhu složeného ze tří návrhů, které propojil ing. Pecánek z památkového úřadu v Praze. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2018 
26.01.2019
V padesátých letech minulého století byly v Pardubicích zbořeny např. kaple sv. Marka na Palackého třídě nebo kaple sv. Josefa v Cihelně. V roce 1963 byl pro zchátralost zbořen kostel sv. Jakuba v Hostovicích. Také nedaleko rafinérie Paramo stojí skrytě kaple Nejsvětější Trojice, která dala pojmenování celé oblasti, kde se dodnes říká U Trojice. Zde stávala osada zvaná Přerovsko. Ta vznikla v 18.století na místě zaniklé vsi Přerov. K obnově osady patrně přispělo postavení dřevěné kaple Sv.Trojice s obrazem sv. Trojice u léčivého pramene. 6.10.1797 zde byla při cestě do Svítkova postavena kaplička Sv.Trojice a František Mašek u pramene „zdravé vody“ postavil dřevěné zdravotní lázně. Lázně se těšily oblibě, která vzrostla, když magistrát udělil 1.2.1797 Maškovu zeti a nástupci Janu Kindlovi právo šenku. Od 19.11.1820 zde hospodařil Jiří Mrňávek, který si koupil domek u studánky a při něm Lázně. Roku 1824 bylo vysázeno topolové stromořadí od Zelené brány okolo kaple sv. Marka až ke kapli sv. Trojice. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2018 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
