Sdružení přátel Pardubického kraje

Pardubice v období tzv. druhé republiky


26.01.2019 V letošním roce si připomínáme několik „osmičkových“ výročí. Jedním z nich je také výročí tzv. Mnichovské dohody. Proto bych rád na následujících řádcích rád nastínil, jak toto období, které je nazýváno obdobím druhé republiky. Mnichovská dohoda byla uzavřena mezi Německem, Itálií, Francií a Velkou Británií a pojednávala o postoupení pohraničních území Československa Německu. Byla dojednána 29. září 1938 v Mnichově (ve všech jazykových verzích pak byla podepsána po půlnoci, tj. 30. září 1938). Zástupci čtyř zemí – Neville Chamberlain (Velká Británie), Édouard Daladier (Francie), Adolf Hitler (Německo) a Benito Mussolini (Itálie) – se dohodli, že Československo musí do 10. října postoupit pohraniční území obývané Němci (Sudety) Německu. Zástupci československé strany (Hubert Masařík, Vojtěch Mastný) byli přítomni, ale k jednání samotnému nebyli přizváni. Mnichovská dohoda byla vyvrcholením snah Adolfa Hitlera rozbít demokratické Československo, což bylo jedním z jeho postupných cílů k ovládnutí Evropy.

Po mnichovských událostech bylo nakonec upuštěno od slavnostního odhalení pamětní desky k 100. výročí narození českého jazykospytce dr. Jana Gebauera a jeho dcery Marie, spisovatelky na Wernerovském domě (na Pernštýnském nám). Jen nejbližší přátelé se zúčastnili tiché vzpomínky při odhalení pamětní desky dne 30. října.
V listopadu byla omezena doba, po kterou svítilo veřejné osvětlení, prý připomínalo období mobilisace. Na ulicích svítily jen malé žárovky, panovalo přítmí, protože i výlohy byly málo osvětleny. I na pardubické ředitelství pošt a telegrafů dolehly následky Mnichovské dohody. Ředitelství ztratilo 25% své agendy, celkem se jednalo o ztrátu 314 poštovních úřadů. Od 1. října osiřelo také pardubické nádraží. Hlavní trať směrem na Olomouc byla totiž přerušena oblastí zabranou Německem, podobná situace byla i v případě trati na Liberec. Pardubické nádraží tak bylo prázdné, skoro pusté. Teprve 5. listopadu projel Pardubicemi po několikatýdenní přestávce zase první rychlík. Tehdy se začalo jezdit opět přes zabraná území a vlaky opět jezdily podle starých jízdních řádů jen některé spoje byly vynechány. Doprava z Prahy na východ byla od začátku října vedena přes Kolín a Německý Brod. V Pardubicích se tyto změny pocítily citelně, kdy denně podle nového jízdního řádu projelo místním nádražím o 33 vlaků méně. Okres Pardubice ačkoliv nebyl okresem pohraničním, poskytl v listopadu bydliště hraničářům, kteří museli opustit zabrané území a pak asi 900 uprchlíkům ze Slovenska a z Podkarpatské Rusi, kde bylo mnoho území zabrané Maďarskem. Z toho počtu je na 450 státních zaměstnanců a penzistů. Do Pardubic bylo přiděleno asi 200 železničářů z obsazeného území. Na počátku roku 1939 žilo v Pardubicích 33.288 obyvatel v 3.100 domech. K 1. lednu zde bylo evidováno 1.939 nezaměstnaných. V samotných Pardubicích bylo na počátku roku 1.236 obchodů všeho druhu, 1377 řemeslných živností a 2890 ostatních živností. Bylo zde však také 89 hotelů, hostinců a kaváren. Pardubice měly na počátku roku 1939 finanční problémy. Mnoho ulic nebylo dlážděných, chyběly finanční prostředky. Problémem byl špatný stav školních budov, ale i odvoz popela a odpadků. Proto obecní zastupitelstvo již 30. prosince 1938 muselo hledat, jak najít rezervy v rozpočtu. Bylo rozhodnuto zvýšit příjmy ze stavebních poplatků, vybírání poplatků za vpuštění domovních stok do stok veřejných, za odvoz popelnic a smetí i za propůjčení domovského práva. Za tzv. druhé republiky (1.10.1938-15.3.1939) se utvořily pouze dvě politické strany: Strana národní jednoty, která zahrnula bývalé agrárníky, živnostníky, lidovce, národní demokraty (národně sjednocené) a část národních socialistů, a Národní strana práce, v níž se soustředili bývalí sociální demokraté a část národních socialistů. Sloučily se i některé satelitní stranické organizace. Komunistická strana Československa nemohla pokračovat ve svém fungování. Obě zbylé politické strany byly výlučně české, vzhledem k federalizaci Česko-Slovenska na podzim 1938 se na Slovensku utvořil samostatný politický systém. Pobočky těchto dvou výše uvedených stran byly ustaveny i v Pardubicích. I proto se obecní zastupitelstvo 30. prosince 1938 rozloučilo s 5-ti komunistickými zastupiteli, jelikož rozhodnutím československé vlády ze dne 28. prosince byla Komunistická strana Československa rozpuštěna a její zastupitelé tak ztratili svůj mandát. V Pardubických ulicích se zejména o nedělích začaly objevovat skupinky příslušníků Hitlerovy mládeže, kteří sem zajížděli k drobným provokacím ze zabraného Lanškrouna. Smutnou skutečností bylo také to, že koncem ledna začínají ze samosprávných orgánů z rasových důvodů odcházet první občané a ze stejných důvodů byli jiní předčasně penzionováni. Společnost se začínala stále více polarizovat. Lidé se semkli proti fašistům a jedním z důkazů tohoto semknutí proti postupujícímu fašismu bylo, že se od února stále častěji objevovaly portréty prezidenta T.G.Masaryka. Stalo se rak např. na nádraží, kde si zaměstnanci skladu vyzdobili místnost pro odpočinek obrazem prvního prezidenta. Bytová krize způsobena přílivem uprchlíků ze zabraných území zapříčinila prudký nárůst cen nájemného. Objevovaly se i spekulace s byly. Řada majitelů domů dávala výpovědi nájemníkům, kteří nechtěli platit lichvářské ceny. Na pardubické radnici tak byla zřízena bytová kancelář, která počátkem února registrovala denně až 42 žádostí o byt. Obecní zastupitelstvo se snažilo bytovou krizi řešit rozhodnutím o stavbě obecních domů. Město si na stavbu domů vzalo úvěr u městské spořitelny. Obecní zastupitelstvo na počátku roku rozhodlo také o výstavbě městských lázní a to nákladem 4 miliony korun. Vypracováním projektu byl pověřen arch. Karel Řepa. Pro lázně bylo vybráno místo na Olšinkách naproti kostelu církve československé (dnes objekt bývalých Městských lázní slouží jako výstavní centrum Ideon). První varianta počítala s tím, že lázně budou mít plavecký bazén o rozměru 10x20m, 10-15 van a 10-15 sprchových kabin. Chystalo se přemístění Ředitelství pošt a telegrafů do Hradce Králové. Bylo to zvláštní rozhodnutí, jelikož Hradec Králové byl po záboru pohraničí jen 18 km vzdálen od hranic. Navíc v Pardubicích mělo ředitelství svou vlastní reprezentativní budovu a do Pardubic bylo soustředěno telefonní a telegrafní spojení. Na ředitelství pracovaly v té době 293 osoby, z toho bylo 55 vysokoškoláků. Jejich přeložením městu ubyly i rodiny, celkem tedy 758 osob. Všechny tyto důvody nebyly vyslyšeny a na začátku března bylo skutečně ředitelství přemístěno do Hradce Králové. Městská rada i zastupitelstvo byly doplněny místo těch, kteří odstoupili z politických nebo rasových důvodů. Připravovalo se autobusové spojení ke krematoriu, tatím jen v úterý a v pátek, kdy byly kremační dny. Příliv uprchlíků od začátku října 1938 neustával. Do konce ledna 1939 bylo z veřejných prostředků v Pardubicích stravováno 150 uprchlíků. O jejich potřeby se staraly okresní pomocný výbor a městský pomocný výbor v Pardubicích. V okrese Pardubice v té době žilo 830 uprchlíků, v samotných Pardubicích jich bylo na 600. Přílivem uprchlíků se samozřejmě zvýšila nezaměstnanost. Naděje na odstranění nezaměstnanosti se tak vkládaly do zahájení stavby dálnice, která měla být zahájena na začátku dubna. V úterý 14. března se pod vlivem nacistického Německa odtrhlo od republiky Slovensko a vytvořilo svůj samostatný stát. Prezident Emil Hácha okamžitě odjel do Berlína, ode od Hitlera přijal „ochranu“ Čech a Moravy. Ve středu 15. března vjely do okleštěných Čech německé tanky, nákladní auta a motocykly s vojáky. Ráno 15. března byly i Pardubice pokryty vrstvou mokrého sněhu. Chvíli poté, co odbyla na Zelené bráně devátá hodina, přijel do města první nacistický tank, který projel Zelenou bránou a dojel až k hlavní poště na Wilsonově třídě, kde zastavil. Poté přijížděla od Hradce Králové další vojenská vozidla. Československá armáda zůstala podle rozkazu v kasárnách, kde čekala na své odzbrojení. Do 10 hodin bylo volné prostranství Smetanova náměstí (dnes nám. Republiky) přeplněno německými motorovými vozidly. Byl to motorizovaný přezvědný oddíl 28. divize. Během odpoledne bylo město obsazeno zcela a na nárožích se objevily první německé vyhlášky. Československý stát tak přestal existovat, nastal období šestileté okupace. Tato publikace se snažila přiblížit jak období Československého státu od roku 1918 až po zánik republiky v březnu 1939 prožívaly Pardubice. Prameny: Pamětní kniha města Pardubic (1934-1965) www.wikipedie.cz

GPS souřadnice: 50.0387200N, 15.7793025E

Autor: Jan Řeháček
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2018








Předchozí článek: Pardubice za první republiky – třícátá léta
Následující článek: Byly počátky Pardubic v Pardubičkách?


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 4/2018 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historické orientační sloupy
Pardubice za druhé republiky
Skalnaté orlické hory
40 let od největší energetické krize u nás




Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Jeden tzv. hrobodomů v LEŽÁKÁCH. Součást pietního místa Ležáky, obce vypálené nacisty 24.6.1942

CHRUDIMSKO: Kašna uprostřed náměstí ve SKUTČI.

ORLICKOÚSTECKO: Náměstí Přemysla Otakara II. ve VYSOKÉM MÝTĚ a budovou staré radnice z první poloviny 15. století.

ORLICKOÚSTECKO: Rotunda sv. Kateřiny v ČESKÉ TŘEBOVÉ pochází z 12. století.

ORLICKOÚSTECKO: Budova radnice v CHOCNI.

SVITAVSKO: Podzimní krajina na SVITAVSKU.

SVITAVSKO: Kostel Panny Marie ve Svitavách.

PARDUBICKO: Rozhledna Barborka na okraji obce CHOLTICE.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml