|
| |
|
Restituce chaty Konráda Henleina na Suchém vrchu
26.01.2019 Mohlo by se zdát, že termín restituce (práv. navrácení v předešlý faktický nebo právní stav) je pojem z nedávné současnosti. Že tomu tak není jsem našel v poválečné historii turistické chaty na Suchém vrchu. Ve zkratce lze uvést, že v říjnu roku 1938, po nuceném odstoupení Sudet (Mnichovská dohoda) Němci přejmenovali Kramářovu chatu na „Konrad-Henlein-Baude“.1) Turistice však tehdy nesloužila dlouho, hned po vyhlášení Protektorátu ji začal využívat wehrmacht i luftwaffe jako zotavovnu pro německé důstojníky, rozhledna sloužila jako pozorovatelna. Po osvobození byla Kramářova chata znovu otevřena již 1. června 1945, usnesením z 5. května 1949 bylo obnoveno vlastnické právo původnímu Klubu československých turistů v Praze.2) Co však tomu předcházelo je hodné zaznamenání.3) Výměrem likvidačního komisaře pro organisace v Liberci ze dne 28. června 1940 byl majetek KČST v Praze zabaven a právo vlastnické převedeno (15. 7. 1940) na Fond pro výstavbu - správa majetku-spol. s r. o. ve Vídni, pobočka Liberec (oficiální překlad názvu „Aufbaufonds“ - Vermögensverwaltungs-Gesellschaft m.b.H Wien, Zweigstelle Reichenberg). Tento „Fond pro výstavbu“ předmětnou nemovitost, zapsanou ve vložce č. 265 pozemkové knihy pro katastrální území Orličky, sestávající ze stavební parcely č.kat. 241 s domem čp. 189 s vyhlídkovou věží a pozemkové parcely č.kat. 1116/4 les, kupní smlouvou z 18. prosince 1940 prodal okresu (venkovský, Landkreis4) Lanškroun za 23.695,17 RM zapravených v hotovosti (uvedené společnosti v Liberci z prostředků okresních) s tím, že kupující zná prodávanou nemovitost jakož i stavební stav, přičemž smluvní strany udělují svoje výslovné svolení, aby na základě této kupní smlouvy byl povolen zápis vlastnického práva pro Okres Lanškroun (Kreis Landskron, stalo se tak 4. 5. 1941). Čas měl ukázat, že o příjemci peněz se ale nic neví (nemůžeme prokázati, že Klub čs. turistů v Praze trhovou cenu, složenou okresem Lanškroun, skutečně obdržel, píše 8. srpna 1947 předseda okr. soudu v Lanškrouně Finanční prokuratuře v Praze)… Po skončení války Ministerstvo financí v Praze na žádost (mezi tím přejmenovaného) KČT v Praze II zrušilo (11. 3. 1947) výměr likvidačního komisaře pro organisace v Liberci ze dne 28. 6. 1940, kterým byl majetek (původního) KČST v Praze II zabaven a právo vlastnické převedeno na Budovací fond majetkové správy, spol. s r. o. ve Vídni, odbočka v Liberci s tím, že podle tohoto rozhodnutí může se navrhovatel domáhati restituce zabaveného majetku shora uvedeného ve smyslu § 2 zák. č. 128/1946 Sb. Jenže Kramářova chata je od prvých dnů měsíce května (1945) v držení KČT bez uvědomění ONV v Lanškrouně (píše tento 26. 3. 1947 Finanční prokuratuře v Praze) a Klub drží nejen restituovanou nemovitost, ale i věci (zařízení chaty v nákupní ceně asi 700 tis. Kčs) patřící Okresu Lanškroun a které tudíž nikdy KČT nepatřily. Dlužno dodat, že Okres Lanškroun restituční nárok Klubu čs. turistů uznával, šlo tedy jen o návrh dohody, resp. nároky Okresu proti Klubu.5) Podle ONV v Lanškrouně (20. 5. 1947) byla chata turistů v roce (zabavení) 1940 „ve velmi špatném stavu. Střecha chaty byla téměř zničena, do místností teklo, v sále byla podlaha prohnilá. Ústřední topení nebylo, do pokojů pod věží tekla voda. Lidé z okolních obcí rozkrádali kdejakou součást, která šla odděliti. Chata byla téměř bez oken a dveří. Veškeré zařízení chaty bylo odvezeno.“ Současné vybavení tak prokazatelně zakoupil Okres Lanškroun a vesměs platil tzv. Kreiskasse, tj. samosprávný okres. (K tomu lze citovat z dopisu Klubu čsl. turistů Jablonné nad Orlicí z 4. 12. 1946, adresovaného ONV v Lanškrouně, jímž „žádáme zdvořile o laskavé vydání kotle pro ústřední topení /toho času v úschově v garážích okresních silnic/, který byl za nesvobody pro chatu dočasným majitelem zakoupen. Vzhledem k pokročilé době zdvořile žádáme o promptní vyřízení.“) Ve vyjádření Okresu Lanškroun, zastoupeného Finanční prokuraturou v Praze a podaném Okresnímu soudu v Lanškrouně (26. 9. 1947) ve věci Klubu čs. turistů v Praze pro Kramářovu chatu v Orličkách se tak navrhuje „aby návrhu Klubu čsl. turistů, aby chata zapsaná ve vložce č. 265 poz. knihy kat. území Orličky, byla předána do jeho vlastnictví, bylo vyhověno, avšak zároveň aby Klub čsl. turistů v Praze byl uznán povinným okresu Lanškrounskému pod exekucí a/ zaplatiti trhovou cenu 236.951,70 Kčs (1 RM = 10 Kčs) s 5% úroky od 8. 2. 1941, b/ zaplatiti nutné a užitečné náklady v částce 760.278,70 Kčs s 5% úroky od 11. 5. 1945, c/ vydati tyto předměty (jejichž soupis uveden) a d/ buď vydati tyto další předměty, nebo zaplatiti za ně tyto obecné ceny (soupis za 89.070,- Kčs) a aby vklad práva vlastnického pro Klub československých turistů v Praze ve vložce čís. 265 pozemkové knihy katastrálního území Orličky byl povolen teprve tehdy, až Klub československých turistů v Praze soudu prokáže, že splnil povinnosti, uložené jemu shora pod písm. a/ až d/“ (a útraty tohoto řízení). Jenže do jednání vstoupil Fond národní obnovy v Praze (dekret presidenta republiky č. 108/1945 Sb. ze dne 25. října 1945), zastoupený obligatorně (povinně, ze zákona) touž Finanční prokuraturou v Praze (srv. předchozí odstavec), vyjádřením Okresnímu soudu v Lanškrouně (19. 3. 1948). V kvalifikovaném rozboru zde dovodil: 1. Restituent (KČT) pozbyl svého majetku výměrem t.zv. „Stillhaltekommissar für Organisationen“ (likvidačního komisaře pro organisace) v Liberci ze dne 28. 6. 1940. Jde tedy o pozbytí majetku rozhodnutím (s hlediska čsl. právního řádu) nepříslušného úřadu, majetku bylo pozbyto způsobem neplatným, a proto je právně neúčinnou i trhová smlouva ze dne 18. 12. 1940 o prodeji neplatně získané nemovitosti dnešnímu knihov. vlastníku „Kreis Lanskron“. 2. „Kreis Lanskron“ není totožný s dnešním Okresem Lanškroun a správcem „jeho majetku“ je Fond národní obnovy, přičemž restituovaná podstata (nemovitost) není (ze zákona) konfiskátem, konfiskátem jest však nárok (Okresu Lanškroun) na vrácení všeho, co mu přísluší. 3. Majetek, který „Kreis Lanskron“ shora sub 1) uvedeným způsobem nabyl, nikdy „Okresu Lanškroun“ nepatřil (byl teprve za okupace získán). Fond národní obnovy vystupuje toliko jako zatímní správce tohoto majetku a restituce by měla být uspokojena vrácením podstaty, patřící „Kreis Lanskron“. 4. Nároky za investice a adaptace, které „Kreis Lanskron“ na restituovanou podstatu učinil, musejí být nahraženy a pokud má týž (restituent) v držení věci, které odpůrcem byly zakoupeny a které vráceny býti mohou, musejí být „in natura“ vráceny, poněvadž jsou konfiskovaným majetkem. Částky ty, na jejichž náhradu, resp. ty věci, na jejichž vrácení si činí nárok okres Lanškrounský patří proto Fondu a nikoliv Okresu. Jde o nárok vzájemný, který podmiňuje vydání věci samé a musí býti proto současně s vrácením nemovitosti splněn, ježto jde o plnění „z ruky do ruky“. 5. Nároky, které vznáší restituent, kromě nároku na vrácení věci (nemovitosti), nejsou kompenzovatelné, propadly dnem 30. 10. 1945 konfiskaci (počátek účinnosti dekretu č. 108/1945 Sb.) a jsou proto pohledávkou státu. 6. Navrhujeme proto, aby bylo zjištěno, jakou hodnotu měly investice býv. Kreis Lanskron provedené, tedy jaká částka má býti nahražena, resp. které věci mají býti vráceny Fondu. 7. Nakonec Finanční prokuratura upozorňuje, aby si okres Lanškrounský zřídil jiného právního zástupce (z důvodu kolize zájmů, ježto Okres bude žádati náhradu za provedené investice pro sebe, kdežto Fond si bude činiti nárok za náhradu na tytéž investice z důvodu jejich konfiskace). V následujícím stání (30. 4. 1948) se Okresní soud v Lanškrouně usnesl restituční nárok Klubu čsl. turistů v Praze proti politickému okresu Lanškroun na obnovení vlastnického práva k t.zv. Kramářově chatě odmítnout a současně vzal na vědomí, že do řízení vstoupil Fond národní obnovy v Praze jako zatímní správce restituovaného majetku. V odůvodnění dospěl k závěru, že politický okres Lanškroun nemůže býti právním nástupcem (sukcesorem) územního svazku něm. samosprávy zvané Kreis Landskron, protože po osvobození byla čsl. organisace samosprávy v pohraničí fakticky obnovena podle stavu ze dne 29. 9. 1938, takže tento majetek podléhá správě Fondu národní obnovy. Na to se ONV Lanškroun (5. 6. 1948) obrátil na Zemský národní výbor (ZNV) v Praze (v pochybnostech, které vzniknou při provádění tohoto výnosu, tj. likvidace býv. venkov. krajů, budiž vyžádán pokyn zemského národního výboru) o dobrozdání, kdo že je tedy oprávněným žádat náhradu investic, podniknutých býv. svazkem Kreis Landskron, tedy zda jím má být ONV Lanškroun a nebo FNO Praha? V odpovědi (28. 6. 1948) se ZNV v Praze odkázal na výnos Ministerstva vnitra z 15. 5. 1948, že zřízení t.zv. „venkovských krajů“ jest ex tunc (od tehdy) neplatné, protože i po této neplatné přeměně čsl. okresů v kraje trvaly nadále správní okresy československé jako subjekty práv a závazků, ovšem násilně zbavené svých zákonných zastupitelských orgánů orgány okupanty vnucenými. Ty měnily jejich správní území a nakládaly s jejich majetkem de facto zase jen pro československý správní okres. (I kdyby tedy venkovský kraj byl totožný s předešlým správním okresem, neplyne nikterak právní nástupnictví správního okresu po tomto bývalém venkovském kraji.) Z uvedeného tak vyplývá, že býv. venkovský kraj nabyl předmětnou nemovitost pro čsl. správní okres Lanškroun, který jest jejím vlastníkem, takže ta nepodléhá konfiskaci. V otázce nároku na náhradu nákladů učiněných na předmětnou nemovitost tento přísluší osobě, proti níž směřuje restituční nárok, čili tomu, kdo (byť) neplatným převodem věci nabyl, tudíž výhradně Okresu Lanškroun (§ 6 odst. 3 zák. č. 128/1946 Sb.; lze mu přičíst k zásluze, že věc zachránil před propadnutím, zkázou nebo před podstatným znehodnocením. K úplnému provedení likvidace býv. venkov. krajů uveřejňuje zemský národní výbor v Praze v Úředním listě republiky Československé výzvu, aby byly přihlášeny pohledávky oproti býv.t.zv. venkovským krajům, při čemž upozorňuje věřitele, že přihlášení pohledávky nezakládá ještě nárok na její uznání a výplatu.) Celý článek naleznete ve Vlastivědných listech Pardubického kraje 4/2018
Autor: Miloslav Renčín Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2018 Předchozí článek: Skalnaté Orlické hory Následující článek: 120 let jubilejních lichtenštejnských památníků a hájů na Lanškrounsku Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
