|
| |
|
Vlastivědné listy Pardubického kraje
4/2016
21.12.2016
Vánoční období v minulosti začalo již dlouho před Štědrým dnem. Zejména na venkově byl svátek sv. Martina počátkem předvánočního období. Na tento svátek 11. listopadu samozřejmě nechyběla tradiční svatomartinská husa. V tento den totiž končilo období prací na polích, a proto čeládka zpravidla dostávala od statkáře zaplaceno a jejich práce zde končila. Poté již následovalo období, kdy se dralo peří a při dlouhých zimních večerech se sušilo ovoce. Nádherným symbolem předvánočního adventního času byly každodenní ranní mše zvané roráty. Asi musel být nádherný pohled na věřící, kteří se scházeli ještě za tmy v zasněžené krajině a na cestu si svítili svíčkami. Ještě před samotnými vánočními svátky v době adventu bylo i přes období půstu několik zajímavých svátků, ke kterým se pojila celá řada pěkných tradic. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2016 
21.12.2016
Pardubický kraj není sice považován za ráj zimních sportů, přesto je zde poměrně široká nabídka lyžařských vleků, lanovek a sjezdovek pro příznivce sjezdového lyžování. 1. Ski areál Přívrat Nedaleko České Třebové na okraji obce Přívrat se nalézá lyžařský areál se dvěma lyžařskými vleky vedle sebe, třemi sjezdovkami po obou stranách vleků o délce 300 metrů, ale také s dětským lyžařským vlekem. Areál nabízí bodové i časové jízdné. Čtyřhodinová jízdenka zde přijde na 190 Kč pro dětí a 270 Kč pro dospělé. Sjezdovky mají umělé zasněžování, ale také osvětlení pro večerní lyžování. Lákadlem pro rodiny s dětmi je dětsky PINGuin park. K dispozici je zde dětský lyžařský vlek či dětský kolotoč. Areál nabízí půjčovnu lyží a snowboardů, ale i lyžařskou školu. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2016 
21.12.2016
Pardubice nebyly v minulosti a nejsou ani dnes centrem zimních radovánek. Nicméně z historických zápisů a ze vzpomínek víme, že mnohdy byly pro naše předky i v Pardubicích zimy jako od Josefa Lady. Snad každý z nás vzpomíná na zimy v době svého dětství, které každý ve svých vzpomínkách vidíme jako mrazivější a bohatší na sníh, než je tomu dnes. Jelikož jsou Pardubice položeny v nížině a pro lyžování tu nejsou tudíž vhodné svahy, zimní radovánky se týkaly a týkají zejména bruslení. Máme například informace o tom, že se v Pardubicích v minulosti bruslilo. Původně se neorganizovaně bruslilo a klouzalo na zamrzlých rybnících a řekách, což bylo nebezpečné. První zprávy o bruslení v Pardubicích jsou doloženy z počátku 80. let 19. století. Tehdy zábavní odbor Sokola Pardubice udržoval v provozu kluziště pod zámkem. To bývalo v místě louky bývalém zámeckém příkopu po levé straně cesty od Přihrádku k zámku. Sezonní lístek stál 2 zl. za osobu, rodinný 3 zl., vstupné ve všední den 10 hal., v neděli 20 hal. za osobu. Zvláště populární byly maškarní karnevaly na ledě. Jak tyto radovánky vypadaly, nám dokresluje historická fotografie. Později po první světové válce se bruslilo také na Matičním jezeře, kde provoz dobrovolně zajišťovali učitelé, členové Matice školské. Když byla vrstva ledu dostatečná, bylo kluziště pravidelně upravováno, v nedaleké restauraci Rybárna byla šatna, ohřívárna a občerstvení. Na již výše zmíněném kluzišti na louce pod zámkem existovalo do první světové války. V roce 1926 bylo otevřeno kluziště na tenisových kurtech LTC Pardubice pod Zámkem, tedy nedaleko toho původního. Bruslilo se i na kurtech pod Vinicí, ale i na samotné Chrudimce a dnes je pro nás nepředstavitelné, že se v minulosti bruslilo i na Labi a to až do roku 1960, kdy byla dokončena elektrárna v Opatovicích nad Labem. Od té doby Labe až na výjimky nezamrzá. Bruslilo se také ve Familii (dnes Slovanech) na rybníčku Dolík. Ve Svítkově bylo umělé kluziště při Přerovské ul. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2016 
21.12.2016
Východočeská galerie připravuje na březen prezentaci komplexního díla jedné z nejvýraznějších poválečných výtvarných osobností Pardubicka. K výstavě svými zápůjčkami přispějí veřejné instituce, rodina i řada místních soukromých sběratelů. Další se mohou hlásit. Připravovaná výtvarná přehlídka připomene a s odstupem patnácti let po úmrtí komplexně reflektuje nadčasovost a mnohotvárnost tvorby jedné z nejvýraznějších poválečných regionálních osobností Pardubicka, malíře, sochaře, grafika, ilustrátora a básníka Vojmíra Vokolka (3. 6. 1910 – 30. 7. 2001). V rámci širšího kulturního projektu upomínajícího na odkaz významné pardubické tiskařské rodiny Vokolků, připravovaného pod záštitou Pardubického kraje, koncipuje galerie ve spolupráci s rodinou a soukromými sběrateli nové výstavní zhodnocení tvůrčího i duchovního odkazu všestranného solitérního díla Vojmíra Vokolka. Projekt připomene autorovo malířské, grafické, freskařské i sochařské dílo. Doplní jej dobové archiválie, bibliofilie i autentické audiovizuální záznamy. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2016 
21.12.2016
Narodil se 18. prosince 1903 ve Vysokém Mýtě jako prvorozený syn Václava a Heleny Vokolkových. Dětství prožil v Pardubicích, kde jeho otec byl majitelem tiskárny. Na své dětství vzpomínal velmi rád a uchoval nám tak „génia loci“ starých Pardubic (viz jeho vzpomínka „Dětství“ v publikaci „Jméno Vokolek“, vyd. TORST 2011, s. 91-96). Po absolutoriu reálky (1918) nastoupil jako praktikant v oboru sazeč a tiskař do podniku svého otce. Jeden rok strávil na soukromé německé obchodní škole v Liberci. Jako mimořádný posluchač absolvoval jeden semestr na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Působil také na živnostenské pokračovací škole v Pardubicích jako externí učitel (1926-32). Velmi rád cestoval (Francie, Alžírsko, Itálie, Německo, Španělsko), některé z uvedených destinací navštívil se svými přáteli spisovatelem Janem V. Rosůlkem a malířem Jaroslavem Grusem. Jeho celoživotní láskou zůstala Francie, o čemž dobře vypovídá „Otevřený deník 1977-81“ spisovatele a překladatele Jana Vladislava (vyd. TORST 2012). Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2016 
21.12.2016
V tomto příspěvku bych ráda upozornila na práci fotografa Viktora Mráze z Trhové Kamenice. Viktor Mráz se narodil 13. srpna 1906 v Chrudimi, jeho rodiče Raimund a Sláva Mrázovi zde měli malý obchod se smíšeným zbožím. Dětství neměl lehké, rodina se potýkala s finančními problémy, v 15 letech mu zemřela maminka, v 16 letech otec. V mládí se učil u známého chrudimského fotografa Františka Syřiště, pak působil u firmy Elekrofot v Českých Budějovicích. Po vyučení pracoval v cihelně v Úhřeticích u Hrochova Týnce, dále byl zaměstnán u firmy Emil Synek, fotograf v Mělníku. Od roku 1926 pracoval u svého bratra, který měl v Praze fotoateliér. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2016 
21.12.2016
Mikulovice jsou středně velkou obcí nacházející se na půli cesty z Pardubic do Chrudimi. Obec se vlastně skládá ze dvou celků, z Mikulovic a Blata. Celkem zde žije přibližně 1100 lidí. Obě naše obce oplývají bohatou historií a nachází se v nich několik zajímavých architektonických pamětihodností, ale začněme však v době nejstarší. Na území obou obcí se nacházela pravěká sídliště, což dokládají archeologické nálezy v blatské cihelně. V místních spraších byla dokonce nalezena ucelená kostra nosorožce srstnatého, savce, který vyhynul kolem roku 8 000 před naším letopočtem. Dále byly v Blatě nalezeny zbytky vesnice, pohřebiště, pazourky, mísy a dokonce zde byla objevena kostra člověka uložená v zásobárně na obilí. Tyto nálezy jsou kladeny do období tzv. Únětické kultury. Pozůstatky lidské činnosti dokládají také nálezy z Mikulovic. Jelikož zde dominuje výstavba nových rodinných domů, tak zde také byl proveden archeologický průzkum, při němž byly objeveny pozůstatky obydlí s bohatým vnitřním inventářem (bronzové šperky, zbraně, keramické mísy), hroby s těly ve skrčené poloze, pozůstatky keltského a germánského osídlení. Za velmi bohatý a přínosný je považován nález skythského sedla a tzv. „Mikulovické spony“. Za zmínku jistě stojí i to, že v místech dnešního kostela se nacházel pohanský háj, sloužící původním obyvatelům k náboženským obřadům. Je tedy jasné, že zde bylo velmi živé místo, které rozhodně svým významem převyšuje regionální rámec.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2016 
21.12.2016
Budova pardubického hlavního nádraží, dokončená v roce 1959, budí i po více než půl století užívání pozornost těch, kteří do Pardubic přijíždějí poprvé. Poslední práce architekta Karla Řepy, vzdušná nádražní hala s hotelem, je jednou z nejvýznamnějších staveb poválečného funkcionalismu a dodnes je považována za jednu z nejpovedenějších nádražních budov v České republice. Zároveň je i připomínkou díla stavitele Jana Pernera, jenž se v 19. století významnou měrou zasloužil o výstavbu železnice do Pardubic a tím o prudký rozvoj do té doby spíše provinčního města. Zatímco nádražní budova skládající se z horizontálně řešené odjezdové haly a vertikály nádražního hotelu je stále krásnou stavbou, náměstí Jana Pernera, na němž stojí, již léta neodpovídá svému významu vstupního prostoru do krajského města. Přitom prostor před nádražím je tím prvním, co návštěvník Pardubic spatří po opuštění vlakového nádraží. Proto se léta hovořilo o přestavbě tohoto prostoru a proto město sáhlo po možnosti spolufinancovat přestavbu z takzvaných Švýcarských fondů. A byť se projekt rodil poměrně dlouho a složitě, v těchto dnech jsou práce na jeho naplnění v plném proudu. Tvorba projektu byla vedena snahou vytvořit z takzvaného přednádraží nejen přestupní terminál, ale zejména důstojnou bránu do města, veřejný prostor dostatečně reprezentativní na to, aby návštěvník při prvním kontaktu s ním cítil, že Pardubice jsou tím místem, které si chce prohlédnout, kde se chce zdržet. Jak dalece se to povedlo, bude vidět v květnu 2017, kdy by mělo „nové“ přednádraží začít sloužit veřejnosti. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2016 
21.12.2016
Pardubice leží na soutoku dvou řek – Labe a Chrudimky. Zatímco tok řeky Labe lemují cyklistické trasy a zejména v jarních měsících je toto území doslova rájem cyklistů či kolečkových bruslařů vydávajících se podél Labe k dominantě Polabí – Kunětické hoře, je procházka podél toku řeky Chrudimky zcela odlišný. Také podél Chrudimky vede ven z Pardubic pohodlná cesta. V tomto případě se však nejedná o širokou asfaltovou stezku s výhledy do okolí, ale o pěšiny procházející přírodou a parky. Před nedávnem byla provedena rekonstrukce parku Na Špici na soutoku Labe a Chrudimky, oblíbeného místa pro nedělní odpolední vycházky mnohých rodin. Při cestě z parku Na špici do Bubeníkových sadů je možné obdivovat ladnost tvarů Národní kulturní památky – budovy Automatických mlýnů od architekta Josefa Gočára. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2016 
21.12.2016
Pardubický kraj se stal vlastníkem další zajímavé kulturní památky. Je jí litomyšlské Portmoneum – Museum Josefa Váchala. Klíče a příslušné dokumenty převzali dnes hejtman kraje Martin Netolický a 1. náměstek Roman Línek od dcer bývalého majitele domu, zakladatele nakladatelství Paseka, Ladislava Horáčka Anny Rezkové Horáčkové a Kamily Horynové Horáčkové. Portmoneum bude spravovat a provozovat Regionální muzeum v Litomyšli. „Portmoneum je ojedinělá památka evropského významu a teprve díky Ladislavu Horáčkovi se stala také ohromnou turistickou atrakcí. Bylo jasné, že podobně osvícený soukromý majitel a filantrop jako pan Horáček se bude hledat jen těžko, a proto jsem navrhl Zastupitelstvu odkoupení Portmonea. Koupě byla letos 22. září na jednání schválena a já doufám, že dnešním dnem začíná další etapa v historii tohoto domu, která ho ještě více otevře naší i zahraniční veřejnosti,“ uvedl hejtman Martin Netolický. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2016 
21.12.2016
Věnováno památce PhDr. Pavla Studničky, chroustovického patriotaMezi Chrudimí a Vysokým Mýtech leží městys Chroustovice. První zmínka o tamější tvrzi s městečkem a kostelem pochází z roku 1349. Jako majitel tvrze je uváděn Hereš, dvořan čtvrté manželky Karla IV. Alžběty Pomořanské. Byli to potom Slavatové z Chlumu a Košumberka, kteří ve druhé polovině 15. století vystavěli z místní tvrze zámek, jenž však za třicetileté války velmi zchátral. V roce 1663 postavil na místě staršího slavatovského sídla nový barokní zámek s francouzským parkem a lipovou alejí František Karel Libštejnský z Kolovrat. V 18. století se zámek s městečkem a 22 vesnicemi dostal do vlastnictví hrabat de Capece a de Rofrano, zpřízněných se starobylým českým šlechtickým rodem Kinských (Vchynských) ze Vchynic a Tetova. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2016 
21.12.2016
Chrudimka patří k nemnoha větším levostranným přítokům Labe, které celou délkou svého toku – od pramene, až po ústí – náležejí výhradně Pardubickému kraji. Podstatná část jejího 104,4 km dlouhého toku náleží horopisné jednotce Železné hory, pouze dolní úsek se Slatiňany, Chrudimí a Pardubicemi je už na České tabuli (respektive na Chrudimské tabuli a v Pardubické kotlině). Bez zajímavosti není, ani to, že o větší část toku a povodí Chrudimky se dělí dvě chráněné krajinné oblasti. Horní část povodí až po Trhovou Kamenici je na území CHKO Žďárské vrchy, navazující úsek až po Svídnici byl zahrnut do CHKO Železné hory.
Malebná krajina kolem Chrudimky nepochybně upoutá v každé roční době a téměř celý tok je provázen značenými cestami, včetně oblíbené trasy „Vlastivědné naučné stezky Krajem Chrudimky“. Některá zajímavá místa v údolí patří k oblíbeným cílům výletů a vycházek, jiná jsou naopak skryta v lůně poklidné přírody. Prameny pod „střechou“ Železných hor K poněkud opuštěným zákoutím patří i partie s pramennou studánkou Chrudimky. Najdeme ji při okraji lesa mezi Svratouchem a osadou Filipov, a to na severozápadním temeni nápadného kopce s poněkud nelibozvučným jménem „U oběšeného“. Návrší je pozoruhodné spíše z geografického hlediska, protože nadmořskou výškou 737 m jde o nejvyšší kótu v celých Železných hor (dříve byla jako nejvyšší uváděna též 697 m vysoká Pešava nad Jeníkovem poblíž silnice z Hlinska do Kameniček). Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2016 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
