|
| |
|
Zámek Chroustovice očima česko-polských vztahů
21.12.2016 Věnováno památce PhDr. Pavla Studničky, chroustovického patriota Mezi Chrudimí a Vysokým Mýtech leží městys Chroustovice. První zmínka o tamější tvrzi s městečkem a kostelem pochází z roku 1349. Jako majitel tvrze je uváděn Hereš, dvořan čtvrté manželky Karla IV. Alžběty Pomořanské. Byli to potom Slavatové z Chlumu a Košumberka, kteří ve druhé polovině 15. století vystavěli z místní tvrze zámek, jenž však za třicetileté války velmi zchátral. V roce 1663 postavil na místě staršího slavatovského sídla nový barokní zámek s francouzským parkem a lipovou alejí František Karel Libštejnský z Kolovrat. V 18. století se zámek s městečkem a 22 vesnicemi dostal do vlastnictví hrabat de Capece a de Rofrano, zpřízněných se starobylým českým šlechtickým rodem Kinských (Vchynských) ze Vchynic a Tetova. Hrabě Filip Kinský (1742 – 1827) byl jedním ze 4 dětí Leopolda Ferdinanda Kinského a Marie Terezie de Rofrane, zakladatelky chroustovického chrámu sv. Jakuba (1744). Filip, synovec Františka Josefa Kinského (1739-1805), spoluzakladatele Soukromé učené společnosti Ignáce Borna (1742-1791) a organizátora vojenských reforem Marie Terezie a Josefa II. opravil a přestavěl chroustovický zámek do částečně rokokové podoby. Měl pověst vzdělaného a svobodomyslného šlechtice. Do roku 1788 byl polním zbrojmistrem Josefa II. a přítelem osvíceného královéhradeckého biskupa J.L.Haye (1735 – 1794). V soukromém životě Filip Kinský šťastný nebyl, byl jen krátce ženatý s Marií Terezií Ditrichsteinovou a nenarodil se mi žádný dědic. Roku 1823 prodal Chrousstovice knížeti K.A.Thurn-Taxisovi. V Chroustovicích dožila Kinského sestra Marie Terezie, provdaná za polského magnáta Andrzeje Poniatowského, bratra polského krále Stanislava II. Augusta (vládl v letech 1764-1795). Marie Terezie žila v Chroustovicích po svém ovdovění. Její manžel zemřel roku 1773, od roku 1763 byl polním maršálem rakouské armády. Jejich syn Josef (1763-1813) po brzké smrti svého otce (zemřel mu v jeho 10 letech) „stávil mládí mezi Chroustovicemi a Vídní“ (J.Polišenský). Sloužil nejdříve také v rakouské armádě, ale roku 1789 z ní vystoupil a začal se aktivně podílet na organizaci polské armády. Roku 1791 velel této armádě na Dněpru a Dněstru proti Rusům. Roku 1794 velel polským praporům pod Tadeuszem Kosciuzskem. Po rozdělení Polska žil ve Varšavě, roku 1806 se vyslovil pro spolupráci s nově korunovaným francouzským císařem Napoleonem I. a organizoval pro něj polskou armádu. Po vytvoření tzv. Varšavského knížectví (spojeného personální unií se Saskem) byl J. Poniatowski ministrem války a roku 1809 vedl polskou armádu proti Rakušanům, kteří do knížectví vpadli, a porazil je. Při známém Napoleonově tažení do Ruska (1812) velel 5. armádě (sboru). Po krachu této výpravy vylíčené mistrovsky L.N.Tolstým ve „Vojně a míru“ a Stefanem Žeromským v „Popelech“ schromáždil 2x tisíc vojáků pro Napoleona, jenž ho roku 1813 dokonce jmenoval francouzským maršálem. Tohoto roku vstoupily na půdu Varšavského knížectví ruské oddíly a zbytek polské armády pod J. Poniatowským odešel do Saska. Zde se jeho armáda hrdinně bila u Drážďan a Budyšína, až se stáhla k Lipsku. Zde stál J. Poniatowski proti svému příteli z mládí Karlu Schwarzenbergovi, veliteli generálního štábu spojených koaličních vojsk (Rakousko, Prusko, Rusko, Švědsko). Napoleon byl v této „bitvě národů“ poražen aj. Poniatowski v ní našel dokonce smrt. Stalo se tak 19. října 1913 v řece, když kryl ústup Francouzů. Pohřben byl na krakovském hradě Wawel. Jeno matka Marie Terezie, rozená Kinská (její portrét namalovala francouzská malířka Vigéen Lebrunová) zemřela už roku 1806 a byla pohřbena na pražských Olšanech. Literatura: - Pavel Studnička, Naše Chroustovice, 12 kapitol z kulturních dějin obce, vyd. Obecní úřad Chroustovice 2006 - Josef Poličenský, Román o Napoleonových synech a napoleonské legendě v Polsku, doslov k románu J. Dackiewiczové „Napoleonovi synové“, vyd. Svoboda Praha 1979 (s. 638-640) a heslo Poniatowski v Ottově slovníku naučném
Autor: PhDr. Jiří Kotyk Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2016 Předchozí článek: Údolí Chrudimky v Železných horách Následující článek: Pardubický kraj převzal litomyšlské Portmoneum Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
