|
| |
|
Něco málo z historie vánočních tradic
21.12.2016 Vánoční období v minulosti začalo již dlouho před Štědrým dnem. Zejména na venkově byl svátek sv. Martina počátkem předvánočního období. Na tento svátek 11. listopadu samozřejmě nechyběla tradiční svatomartinská husa. V tento den totiž končilo období prací na polích, a proto čeládka zpravidla dostávala od statkáře zaplaceno a jejich práce zde končila. Poté již následovalo období, kdy se dralo peří a při dlouhých zimních večerech se sušilo ovoce. Nádherným symbolem předvánočního adventního času byly každodenní ranní mše zvané roráty. Asi musel být nádherný pohled na věřící, kteří se scházeli ještě za tmy v zasněžené krajině a na cestu si svítili svíčkami. Ještě před samotnými vánočními svátky v době adventu bylo i přes období půstu několik zajímavých svátků, ke kterým se pojila celá řada pěkných tradic. Tak například na svatou Kateřinu (25. listopadu) se konaly poslední taneční zábavy před nadcházejícím adventním půstem. I proto se všichni snažili si tuto poslední možnost zábavy ještě užít. Celou zábavu měly na starost ženy, platilo tzv. ženské právo. Ženy dokonce platily i muzikanty. V tento den se nesmělo pracovat s ničím, co mělo kola. Proto se nemlelo ve mlýnech nebo se nepředlo na kolovratech. Na svatého Ondřeje (30. listopadu) zase dívky zjišťovaly, která se vdá jako první. Na lopatu daly kousek chleba, a od které si pes chleba vzal jako první, ta se první vdá. Známá je dodnes také tradice vztahující se k svátku svaté Barbory (4. prosince). V tento den má být uříznuta třešňová větvička, která se vkládá do nádoby s vodou a na Štědrý den by měla rozkvést. V předvečer svátku svaté Barborky obcházely po vsi „Barborky“ v podobě dívek oblečených do bílé barvy. Tato barva symbolizovala nevinnost. Barborky s sebou nosily košíček s ovocem a obdarovávaly děti. Mikulášskou tradici asi netřeba více zmiňovat, ta naštěstí přetrvává dodnes. Další obchůzky chodívaly v předvečer svátku svaté Lucie (13. prosince). To po vesnicích chodívaly „Lucky“. Ty prý dětem, které se o adventu nepostily, chtěly nožem rozpárat břicha. Mnozí se dnes již ani nepodivují nad tím, když nám jsou v obchodech nabízeny na přelomu listopadu a prosince čokoládové figurky Santa Clause prodávané pod názvem „Mikuláš“, zrovna tak se stalo naprostou samozřejmostí, že Vánoce jsou dnes spíše o hojnosti a množství dárků než o vánoční pohodě, vůni sušeného ovoce, chvojí, cukroví a společném soužití celé rodiny. Není však bez zajímavosti, že na znevažování symbolu Vánoc si již stěžovali naši předci. Například arcibiskup Arnošt z Pardubic píše v roce 1357 o bezbožném prožívání Vánoc, kdy mnozí namísto, aby jako dobří křesťané trávili svatý čas modlitbami, hrají hazardní hry v kostky. Asi největším symbolem Vánoc je v dnešní době ozdobený stromek. Strom nebo jeho ratolesti nechybí v obyčejové tradici lidové kultury. Podle legendy byl prvním, kdo vánoční strom použil, irský opat Kolumbián. Ten byl vyslán do Burgundska, aby tamním pohanům kázal o svátku narození Krista. Aby přilákal co nejvíce lidí, sestavil hořící pochodně do tvaru kříže a umístil je na starobylý obřadní jehličnan. Zář ohně přilákala velké množství lidí, kteří si vyslechli jeho vyprávění. Díky tomuto aktu se stal takto ozdobený strom atributem Ježíšova zrození. Z této víry mohl vycházet stromeček. První zmínka o zdobeném vánočním stromku je z Brém (území dnešního Německa) z roku 1570. Ozdobený stromeček doprovázel vánoční slavnosti živnostenských a řemeslných cechů zejména v německy mluvících zemích již v 17. století. Do kostelů se vánoční stromek dostal v 18. století. V moravském Brně se první vánoční stromeček objevil v roce 1773 v rodině německého obchodníka. V Praze jím překvapil v roce 1812 ředitel Stavovského divadla Jan Karel Liebich, pocházející z Mohuče v Porýní. Šířeji se stromeček v Praze prosazoval až ve 40. letech 19. století, zprvu v bohatých měšťanských rodinách. V Pardubicích je zmiňován před rokem 1845 v domácnosti německého inženýra Jacoba Wolfa, zaměstnaného na stavbě železnice. Ve venkovském prostředí se vánoční stromeček šířil od 60. let 19. století. Do povědomí lidových vrstev vešel prostřednictvím šlechty a inteligence a ve spojení s dobročinnými nadílkami. Jako první mívali stromeček na zámku, na faře a ve škole. Ozdobené větve rozdávali i koledníci. Podle tradice a taky podle první zmínky se stromek také zavěšoval nad štědrovečerní stůl, ovšem špičkou dolů. Katolická církev považovala zpočátku zdobení stromů za pohanský zvyk. Na vánočních trzích se sice začaly prodávat z Německa dovezené umělé stromečky vyřezané z kartonu nebo tenkých prkének, ale kupující o ně nejevili příliš veliký zájem. Více se ujaly živé stromečky, smrčky, jedličky nebo májky ozdobené sladkým pečivem, perníkem a především ovocem – jablky nebo hruškami, mandlemi či rozinkami. Zřejmě roku 1860 se na stromečku v Čechách poprvé rozsvítily lojové svíčky. Do venkovských stavení pronikaly ozdobené vánoční stromečky ještě pomaleji. Až do první světové války bývala v mnoha domácnostech pouze ozdobená smrková nebo jedlová větev. Na náměstí ve městech se často umísťují velké vánoční stromy. Poprvé tento byl Strom republiky postaven na brněnském Náměstí svobody spisovatelem Rudolfem Těsnohlídkem. Pohnula ho k tomu událost, kdy s přáteli nalezli v zimě, v roce 1919, v bílovickém lese, prochladlé děvčátko. Tento prožitek ho zasáhl natolik, že se o vánocích v roce 1924 rozhodl vztyčit na náměstí strom, a pod ním uspořádat sbírku na pomoc všem opuštěným dětem. Jak vypadaly Vánoce našich předků? V již zmíněné době Arnošta z Pardubic drželi o Štědrém dni křesťané půst, zatímco jiní se prý opíjeli a nebyli pak schopni dojít ani na ranní mši. Češi se v 19. století těšili na příchod Vánoc dlouhé týdny a vůbec jim nevadilo, že peněz je poskrovnu a vánoční dárky, které nadělí Ježíšek, budou nejspíše velmi potřebné věci, které by se tak jako tak musely koupit. Několik dnů před Vánocemi napekly hospodyně chléb a uložily ho do ošatek. V bohatších domácnostech daly k bochníkům péct také pečlivě upletené, žloutkem potřené a máslem pomaštěné vánočky z bílé mouky, hrozinek a mandlí. O Štědrém dnu od časného rána praskal v peci a kamnech oheň. Mezitím, co se hospodyně snažila v kuchyni zabavit děti, přinesl v některých krajích hospodář tajně stromeček a ustrojil ho do slavnostního hávu. Jinde se stavěly betlémy. Lidé se od rána postili, aby večer uviděli „zlaté prasátko“. S přicházejícím soumrakem děti stále častěji vybíhaly ven, pozorovaly nebe a hlídaly, kdy se objeví první hvězdička. S první hvězdou si rodina sedla k slavnostnímu stolu prostřenému bílým ubrusem. Večeři zahajovala společná modlitba, vzpomínka na uplynulý rok a poděkování Bohu za vše dobré, co přinesl, i za to, co vzal. Nejdříve hospodyně postavila na stůl mísu s hrachem. Klíček hrachu má podobu kalichu a podle tradice spojoval všechny stolovníky v dobrém i zlém. Potom paní domu odebrala z mísy po lžíci pro každé z domácích zvířat. Teprve pak si podle vážnosti a stáří nabírali ostatní. Po hrachu se podávaly polévky pro sílu, čočka, aby byly peníze, kuba, masitý pokrm nebo ryba pro radost. Kosti se dávaly na jeden talíř a po večeři je hospodář odnesl ve lněném ubrousku pod jabloň. Naposledy se na stole objevila vánočka a cukroví. Pila se bílá káva, čaj, nechybělo ani trochu piva, vína nebo hlt pálenky pro dobré zažití. Když zazvonil zvoneček, přinesl hospodář do místnosti stromeček ověšený jablíčky, sušeným ovocem, cukrovím, kostkami cukru zabalenými do barevných papírků, ořechy a řetězy. Na stromečku se zapálily svíčky a všichni zpívali koledy. Ty se pak u stromečku zpívaly každý večer, dokud se neodstrojil a Vánoce neskončily. O Štědrém večeru se po večeři věštilo. Na stůl se postavilo umývadlo a pouštěly se v něm lodičky ze skořápek vlašských ořechů. Lilo se olovo. Přes rameno se směrem ke dveřím házela bota. Na venkově děvčata třásla bezem. Vdala se tam, odkud se ozval štěkot psa. Vyvrcholením štědrovečerních oslav byla půlnoční mše. Lidé se scházeli v kostele, kde vedle oltáře stály jesličky. Uvnitř kostela, ohřátého dechem věřících, zářily svíce. Autor: Jan Řeháček Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2016
Předchozí článek: Zimní nabídka lyžařských areálů Pardubického kraje Následující článek: Vybrané akce restaurování v Pardubickém kraji v roce 2016 Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
