|
| |
|
Vlastivědné listy Pardubického kraje
1/2010
24. 06. 2010
Před časem jsem našel v Jiráskově díle " Z- mých pamětí" jeho za jímavé vzpomínky na spolužáka Bohdana Jelínka/21.6.1851-19.5.1874/, rodáka z Choltic na Přeloučsku. Přetiskujeme je a doplňujeme Jelínkovou podobiznou a fotografií jeho rodného domku s pamětní deskou.
Alois Jirásek: Vzpomínka na B. Jelínka (In: Z mých pamětí, MF Praha 1980) V obou kvintách bylo nás čtyřiasedmdasát; když jsme se pak za rok sloučili, měla sexta žáků jedenašedesát. Ani ti všichni nebyli z našich kvint. Z litomyšlsiké přibyl František Pavelka, nyní plukovník ve výslužbě; z loňské sexty zůstal i v naší Bohdan Jelínek, s kterým jsem se záhy spřátelil. Sedali jsme pak ve školní lavici vedle sebe, já časem jako jeho stráž, když Jelínek zapomenuv na profesora a na všechno, začal črtat i za vyučování verše tužkou do malého notesu. Notesy míval plné veršů, zlomků i celých básní. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2010 
24. 06. 2010
Rád bych vás seznámil s postupem prací na kulturní památce objektu bývalé fary v obci Sudslava, okr. Ústí nad Orlicí a níže vám posílám zprávu o stavu obnovy této kulturní památky za poslední léta. Další informace lze nalézt také na http://sudslava.webnode.cz/.
Již čtvrtým rokem se věnujeme rekonstrukci historického objektu, farního areálu v obci Sudslava, okr. Ústí nad Orlicí, v lokalitě Podorlicka na rozhraní dvou krajů - pardubického a královéhradeckého. Zde se nacházela již delší dobu nevyužívaná barokní fara vystavěná mezi léty 1760-70, od roku 1964 památkově chráněná. Farní správa byla přenesena do nedalekého Brandýsa nad Orlicí a fara tak byla katolickou církví v roce 2006 uvolněna k prodeji. Tímto krokem nastaly skutečné starosti s vlastní obnovou barokní památky. Bývalý farní areál, do kterého patří farní a hospodářská budova, zahrada a kamenná branka vedoucí ke kostelu, byl několik delších let prázdný a to bylo příčinnou jeho neuspokojivého stavu. Některé stavební konstrukce, zejména eternitová krytina střechy, část trámových stropů a nosných zdí budovy fary byly značně poškozeny. Muselo se začít s odbornými zásahy a provést nutné opravy. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2010 
24. 06. 2010
A proč na Maria Zell? Na Mariánské hoře (503m n.m.), vystupující severně od Lanškrouna mezi Horním Třešňovcem, Jakubovicemi a Horní Čermnou, se nachází poutní místo s kostelíkem Narození Panny Marie. Zde se totiž kdysi scházeli poutníci z širokého okolí a odtud se vydávali na dalekou pouť k našim jižním sousedům, kde se nachází barokní chrám s názvem MARIAZELL (Maria Zell) na úpatí rakouských Alp, a proto se i zde používá tento název.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2010 
24. 06. 2010
Jistě již není žádného pamětníka, který by pamatoval založení a provoz košíkářské odborné školy v dolní části Čermné. O této škole se dovídáme jen ze zápisu v Obecní kronice a z poznámek písmáka a genealoga pana Jana Šilara, které sbíral od tehdy žijících pamětníků.
Na popud čermenského rodáka J. Bednáře (z Roháče), školního inspektora a ředitele měšťanské školy v Místku, byla podána obecním zastupitelstvem v roce 1887 k ministerstvu vyučování a k obchodní a živnostenské komoře žádost o zřízení odborné košíkářské školy v dolní části Čermné. Než došlo povolení, obec připravovala podmínky pro zřízení školy. Učitelé z dolní školy vypracovali stanovy, které byly schváleny místodržitelstvím až 12. 8. 1893. Obecní zastupitelstvo se 29. 1. 1888 usneslo dát dva chlapce do učení v Žamberku, aby připravilo dva pracovníky praktického výcviku. Vyučení podpořilo ministerstvo vyučování 200 zlatých, okresní hejtmanství 68 zl. Obchodní komora přispěla oběma chlapcům ročně 20 zl. Prvními vyučenci byli Václav Jansa a Adolf Novák z Čermné.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2010 
26. 05. 2010
Čermná, která byla největší vesnicí Lanškrounska (nejvyšší počet obyvatel v roce 1851 byl 3 735 obyvatel), vždy usilovala o to, aby měla svého lékaře. Teprve v roce 1871 bylo toto úsilí naplněno. Maxmilián Valloch se narodil 10. října
1846 ve Vilémově, v tehdejším okrese Litovel. Odbornou ranhojičskou praxi získal u svého strýce v Rudě na Moravě. Později složil odbornou zkoušku před komisí v Praze. Krátce působil i jako c. k. vojenský lékař. Byl menší, zavalitější postavy. Jako svobodný se v roce 1871 usadil v dolní části Čermné na náměstí (nyní Dolní Čermné). Lékařskou praxi vykonával v čp. 246 (nyní čp. 212). V roce 1874 se oženil a založil rodinu. Narodily se mu 2 děti. Nejstarší byla dcera Hedvika, narozená 2. prosince 1877 a mladší syn Robert, narozený 11. 4. 1881.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2010 
26. 05. 2010
Pod pojmem leták si většina z nás vybaví jednolistovou tiskovinu, menšího formátu, s krátkým naléhavým a aktuálním sdělením, s grafickou výzdobou, mající většinou originální barevné řešení. Letáky prošly dlouhým historickým vývojem, ve kterém nedošlo jen k jejich nekonečné textové variabilitě, ale i změně technické dokonalosti. V mnohém však zůstaly letáky stejné. Informují nás stručně, se snadno zapamatovatelným obsahem, o aktuální změně. A v tomto případě je jedno, jestli se jedná o leták s politickým obsahem, kulturním sportovním či právě průmyslovým. I způsob rozšiřování nebo umisťování zůstal téměř stejný. Drobnou reklamní tiskovinu najdete přilepenou na veřejných prostranstvích, ve výlohách obchodů nebo jej dostanete do schránky. Nejrychlejší je pak ten leták ( zde snad k vysvětlení tohoto českého pojmu - rychle předati informaci ), který dostanete na ulici či v obchodě přímo do ruky.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2010 
26. 05. 2010
V naší cestě po "téměř" zapomenutých pardubických firmách budeme pokračovat písmenem D, které sjednocuje opravdu pestrý podnikatelský kolorit, "hlídaný" především obdobím první republiky, s časovými kořeny 19. století a přesahem do pohnutých let válečných a nevyzpytatelných let poválečných.
Ing. Vendelín Dvořák, v Pardubicích poměrně známá osobnost (nar. 1878 v Bohulibech, okr. Jílové) provozoval svoji technickou kancelář, podnikatelství vodních staveb, později rozšířené o cihelnu a pilu, v letech 1911-1942. Cihelna a od roku 1913 i pila byly provozovány v Holicích. Ve firmě se exponoval i Josef Komárek a později vnucený správce Antonín Valenta. Z činnosti firmy se zachovaly především výkresy (technická dokumentace, celkem 193 položek). V roce 1937 byla cihelna v Holicích pronajata Stanislavu Půlpánovi, statkáři z Ostřetína. V. Dvořák se výroby zboží cihlářského vzdal. Ve stejném roce však byl provoz cihelny zastaven, pak se cihlárna stala majetkem Cihlářského kartelu v Pardubicích (v letech 1932-1936 se v cihelně také nepracovalo).
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2010 
26. 05. 2010
Základní škola ve Zdechovicích (okres Pardubice), která vyučuje žáky 1.–5. ročníku, sídlí v budově postavené cca před 125 lety. Její dnešní kapacita je 50 žáků ve dvou třídách.
Půda pod valbovou střechou, využívaná až do r. 2008 ke skladování nepotřebných věcí, se však skoro zázračně proměnila. Dnes zde najdeme keramickou dílnu s elektrickou pecí, dvě podia pro školní vystoupení a hlediště pro diváky, vesměs rodiče žáků. Kromě základního vybavení dřezem v atelieru, toaletami pro dívky a zvlášť pro chlapce, které jsou přístupné z patrové podesty schodiště, je k dispozici úklidová komora i sprcha pro žáky, kteří by práci s keramickou hlínou příliš prožívali.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2010 
14. 05. 2010
Starší historiografie reprezentovaná historiky Pubičkou a polským Dlugoszem (Cromerius) se domnívala, že obec Ostřetín je zmiňována již v letech 1139, tehdy po jménem Hostín. Vycházeli ze zmínek o výpravě českého knížete Soběslava do Polska, při které zavítal na svůj hrad Chvojno a nechal obnovit poblíž ležící opuštěný hradec Hostín. Proto se oba domnívali, vzhledem ke skutečné blízkosti obce Vysoké Chvojno, že dnešní Ostřetín získal jméno podle Týna pod Hostínem a vznikl před koncem 12. století. Tento názor je již v dnešní době značně zpochybněný a zastaralý.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2010 
14. 05. 2010
Pardubice si letos připomínají jedno významné výročí. V roce 2010 je to totiž přesně sto let od doby, kdy se o tomto městě na východě Čech začalo psát po celé Evropě.
Od roku 1910 totiž nesou Pardubice díky Ing. Janu Kašparovi označení „kolébka české aviatiky“. Pardubický rodák Ing. Jan Kašpar totiž na počátku roku 1910 začal se svými vlastními leteckými pokusy. Připomeňme, že Jan Kašpar se narodil 20. 5. 1883 v Pardubicích a již v době studia na pražské technice bylo jeho zálibou létání. Poté pracoval v Německu ve fi rmě Baase & Selve, která vyráběla součásti pro vzducholodě. Po roce se vrátil do Čech, kde pracoval v Mladé Boleslavi u fi rmy Laurin & Klement. Na podzim roku 1909 však začíná chystat stavbu svého letadla, původně na dvoře hotelu Veselka, který tehdy patřil jeho rodičům. V lednu 1910 pak dostal stavební povolení ke stavbě hangáru. Když však byly jeho pokusy se sestrojením vlastního letounu neúspěšné, rozhodl se Kašpar pro nákup stroje Blériot. Rok 1910 byl rokem velmi významným pro českou aviatiku i pro Parduubice, které se tak díky úspěchům svého rodáka stávaly středem pozornosti. Co tedy o pokusech Ing. Kašpara napsal v roce 1910 místní tisk? Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2010 
14. 05. 2010
Dne 1. října 2009 byl uveden do provozu nový moderní hospic v Chrudimi. S jeho stavbou se započalo 18. prosince 2007 a kolaudace proběhla 21. května 2009. Zřizovatelem hospicu je Občanské sdružení SMÍŘENÍ, jehož předsedkyní je MUDr. Marie Blažková. Hospic je ústav, který poskytuje zv. Paliativní péči nemocným v terminálních stádiích nevyléčitelných onemocnění. V Pardubickém kraji dosud takové zařízení chybělo.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2010 
06. 05. 2010
„Vybudováním hydroelektrárny v Křižanovicích a využitím vodní síly bude denně našemu národnímu hospodářství ušetřeno 6 vagonů prvotřídního černého hornoslezského uhlí.“ I takto informovalo Rudé právo dne 22. 12. 1952 o dokončení hlavních prací na vodním díle Křižanovice. Ovšem i dnes má toto sdělení v době masivní podpory obnovitelných zdrojů energie a snižováni emisí skleníkových plynů smysl.
V dalším z článků, ve kterých se věnujeme vodním dílům Pardubického kraje Vás seznámíme s vodním dílem Křižanovice na řece Chrudimce ležícím u stejnojmenné obce. Hned na úvod je třeba ovšem říci, že se jedná o celou soustavu vodních děl, tedy akumulační nádrž Křižanovice, menší vyrovnávací nádrž Práčov, vodní elektrárnu v Práčově, elektrárenský přivaděč s věžovou vyrovnávací komorou a dále vodárenské odběry. Vodní dílo se pyšní i několika „nej“, ale k tomu podrobněji až dále. Hlavní stavbou je přehrada Křižanovice postavená v letech 1947 až 1953 ve střední části povodí řeky Chrudimky na 37,15 říčním kilometru. Jde o třetí a zároveň nejmladší přehradu na Chrudimce.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2010 
06. 05. 2010
Počet národních kulturních památek v Pardubickém kraji se od července zvýší ze stávajících sedmi na jedenáct. Materiál, který v pondělí 8. února schválila vláda, obsahoval návrh na prohlášení čtyř zcela různorodých objektů, z nichž každý představuje významný doklad o stavitelském umění své doby. Jsou jimi kostel sv. Bartoloměje v Kočí u Chrudimi, zámek s opevněním v Pardubicích, krematorium v Pardubicích a kostel sv. Jakuba Většího v Poličce s rodnou světničkou Bohuslava Martinů.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2010 
06. 05. 2010
V kalendářním roce vnímali naši předci dvě významná sváteční období – Velikonoce a Vánoce. Je tedy pochopitelné, že s oslavou svátků spadajících do jarního a zimního cyklu jsou v lidovém prostředí spojeny obyčeje, jimiž usilovali ovlivnit dění kolem sebe. Nejrůznějšími praktikami se snažili příznivě si naklonit přírodní síly a také je ovlivnit ku prospěchu úrody a hospodářských prací. Podstatnou část obyčejů spojených s jarem řadíme mezi obyčeje s prvky hospodářské magie. Druhou velkou skupinou jsou obyčeje spojené s rodinou, tyto obyčeje měly pozitivně ovlivnit zdraví a také život (milostná magie). Jarní obyčeje můžeme vysledovat již v masopustních obchůzkách, které se konají ještě v zimním čase. Například: tanec, při němž masky vysoko vyskakují, má zaručit dobrou úrodu; válení se masek a přihlížejících po zemi přenáší plodivou sílu;v některých částech Pardubického kraje dodnes trhají hospodyně z kostýmů masky slaměného stébla, aby se jim dobře vyvedly husy. Ovšem nejvýznamnějšími svátky jarního období byly Velikonoce. Jsou významným křesťanským svátkem, ale jeho kořeny sahají do dávné – předkřesťanské minulosti. Spojujeme je s oslavou prvního jarního slunovratu. V lidových představách bylo toto období vnímáno jako počátek nového vegetačního roku. Probouzející se příroda byla vítána a oslavována.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2010 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
