|
| |
|
Košíkářská škola v dolní části Čermné
24. 06. 2010 Jistě již není žádného pamětníka, který by pamatoval založení a provoz košíkářské odborné školy v dolní části Čermné. O této škole se dovídáme jen ze zápisu v Obecní kronice a z poznámek písmáka a genealoga pana Jana Šilara, které sbíral od tehdy žijících pamětníků. Na popud čermenského rodáka J. Bednáře (z Roháče), školního inspektora a ředitele měšťanské školy v Místku, byla podána obecním zastupitelstvem v roce 1887 k ministerstvu vyučování a k obchodní a živnostenské komoře žádost o zřízení odborné košíkářské školy v dolní části Čermné. Než došlo povolení, obec připravovala podmínky pro zřízení školy. Učitelé z dolní školy vypracovali stanovy, které byly schváleny místodržitelstvím až 12. 8. 1893. Obecní zastupitelstvo se 29. 1. 1888 usneslo dát dva chlapce do učení v Žamberku, aby připravilo dva pracovníky praktického výcviku. Vyučení podpořilo ministerstvo vyučování 200 zlatých, okresní hejtmanství 68 zl. Obchodní komora přispěla oběma chlapcům ročně 20 zl. Prvními vyučenci byli Václav Jansa a Adolf Novák z Čermné. V létě roku 1888 se do Čermné dostavil kočující učitel Josef Karg, aby se přesvědčil o stávajících poměrech a vyhodnotil přípravy na zřízení školy. Na podzim téhož roku poslal školní inspektor J. Bednář do Čermné na 8 000 ks. sazenic různých druhů ušlechtilé vrby košíkářské. Vrby se pěstovaly na tzv. mízovištích, nebo také zvané vrbnicích. Byly vysazeny na pozemku tehdejšího čermenského starosty Jana Vacka u čp. 23 a na obecnicích u čp. 193 v horní části obce. V roce 1889 i na pozemku pana Jana Jansy v levotočivém ohybu silnice na Blahotinci (vrby tam rostou dodnes). Košíkářská škola v Čermné byla založena 1. září 1890, když předtím byl proveden odborný průzkum sociálních podmínek obyvatelstva obce. Škola měla přinést občanům zaměstnání a zlepšit tak sociální poměry rodin. Obec však škole musela poskytnout výrobní prostory, sklad, otop, svícení a vhodnou půdu pro pěstování vrb. První školní dílna byla po dva roky v nájmu ve Vackově domě čp. 23. Poté obec uvolnila chalupu čp. 244 (později čp. 206) u rybníka, poblíž kříže nad splavem (dnes zbouráno). Vybavení školy a dílny bylo velice prosté: petrolejová lampa na svícení, kachlová kamna na vytápění, bez jakéhokoliv hygienického zařízení, pouze suchý záchod. Skladiště materiálu bylo ve vlhké komoře, což také nevyhovovalo vrbovým prutům - tvořila se plíseň. V chalupě byl také byt - l místnost - pro dílovedoucího. Pracovní pomůcky nebyly žádné. Ty byly postupně vyrobeny a dodány škole místními koláři. Košíkářská škola se dne 1. února 1900 přestěhovala z nevyhovující chalupy do domu čp. 3 (nyní čp. 224 - Chmátalovo) a zčásti i do hospodářských prostor tohoto domu. Škola platila nájemné 90,- Kč za rok. Byla zde v přízemí dílna k výuce a byt pro dílovedoucího, skladiště bylo v hospodářské části. Pro sklad výrobků byla uvolněna i část půdy nad hospodářstvím a část dvora. V obecní kronice je zaznamenáno, že od roku 1904 dostávala škola od obce na rok 12 q uhlí a 1 m3 dřeva na vytápění. V roce 1898 škola zaměstnávala správce školy (učil teorii), dílovedoucího (praktické vyučování) a 2 vyučené osoby - dělníky výcviku. Na chod školy a dílny dohlíželo 7-členné kuratorium, které volilo obecní zastupitelstvo. Bylo voleno na 3 léta, předsedou byl vždy starosta obce. Úkolem kuratoria bylo také obstarávat školní pomůcky, spravovat jmění a také podávat obecnímu zastupitelstvu výroční zprávu o chodu školy. Do učení mohl být přijat chlapec, který dovršil 14 let a prokázal se propouštěcím vysvědčením z obecné školy (tehdy byla povinná, měšťanka nikoliv). Školné ani zápisné se nevybíralo. Učeň ve 2. ročníku dostával za výrobek určitou odměnu, podle jeho kvality. Výuka probíhala od 8.00 do 12.00 hod. Odpoledne začínala pracovní doba na výrobcích pro prodej od 14.00 do 19.00 hod. nebo od 13.00 do 18.00 hod. Denně se pracovalo 9 hodin, týdně 54 hod. Ze seznamů učňů několika let je patrné, že ve škole ve dvouletém výučním cyklu se vyučilo ročně košíkářskému řemeslu v Čermné v průměru 8 až 10 učňů. Lze tedy předpokládat, že od roku 1890 do roku 1909 se vyučilo kolem 150 osob.. Zajímavé jsou ceny košíkářských výrobků z roku 1905: košík na ruku 1,- až 1,20 K., koš pro hospodářství 1,50 až 1,70 K., proutěná stolička malá 1,20 K., proutěný stolek 1,50 až 1,80 K., proutěná židle 6,50 K., koš na prádlo 1,80 až 2,10 K., proutěná nůše 2,- až 2,20 K., koš na papíry 2,20 až 5,50 K., košatina na dětský kočárek 3,80 K., košatina na vůz nebo sáně 7,80 K., koš cestovní 6,- až 7,50 K., ošatka na chléb 0,80,- K. Všechny tyto a ještě jiné ozdobné košíky a ošatky se zde vyráběly. Zpočátku byl odbyt výrobků malý (chyběla zručnost a kvalita), později se zvýšil. O prodej se přičiňovali i místní obchodníci jako pan Cyril Pecháček čp. 222, pan Vincenc Marek čp. 256 a pan Jan Vacek čp. 23. V roce 1898 výrobky školy byly zastoupeny na hospodářské výstavě ve Vídni a roku 1903 i na mezinárodní výstavě v Praze. Jaký sklidily úspěch, není známo. Je však zaznamenáno, že i přes tuto snahu odbyt nedosáhl plánované výše. Proto pro větší odbyt bylo v roce 1906 pořízeno 1 000 ks. ilustrovaných ceníků i s nabídkovými cenovými listy. Poněvadž výtěžek z prodeje proutěných výrobků na základě ceníků a nabídkových listů nepřinesl očekávaný finanční efekt a obec se sama potýkala s nedostatkem finančních prostředků, dožadovala se obec vydržování košíkářské školy z prostředků státu, avšak marně. Roku 1907 žádala obec státní kočovné vyučování s učitelem. Vrchní dílna ve Vídni neměla zájem na trvání košíkářské školy v Čermné a vůbec rozvinutí košíkářského průmyslu a navrhla, aby škola byla přeložena jinam. Obec přesto měla zájem na dalším provozu školy, a tak veškeré věcné potřeby školy hradila sama. Z důvodů nezájmu mladých o výuku v košíkářské škole (podmínka byla minimálně 6 učňů), malých výtěžků z prodeje výrobků a nedostatku obecních financí, byla košíkářská škola ministerstvem vyučování dne 29. 11. 1909 zrušena. A tak historie odborné košíkářské školy v dolní části Čermné (nyní Dolní Čermné) trvala pouhých 19 let.
Autor: V. Jansa Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2010 Předchozí článek: Čermenští lékaři Následující článek: Na naši malou českou Maria Zell Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
