|
| |
|
Z historie  21.02.2016 Kde se vzaly koledy? Slovo koleda podle naučných slovníků označuje lidovou píseň, která byla určená k obřadům zimního slunovratu. Až později pod vlivem křesťanství začaly oslavovat narození Krista. Prapůvod slova hledají někteří autoři u bohyně Ledy (Lady), kterou staří Slované uctívali jako bohyni lásky, krásy a manželství. Podle některých zdrojů je název „koleda“ odvozen od římských lednových přání – Calendae Ianuariae, což byla obřadní schůzka spojená se zpěvem písní, popěvků a říkadel, za něž koledníci dostali dary. Časem se církvi znelíbil rozpustilý ráz obchůzek, kdy lidé koledovali v nejrůznějších maškarách, a zavedli obchůzky kněží. Ať tak nebo tak, kněží a později děti a oficiálové, pastýři či ponocní pilně obcházeli stavení a koledovali. Zpívající koledníci si vysloužili trochu hrachu, krup, lnu nebo třeba koláč či kus vánočky, kněží dostávali peníze a výši darů si prý v pozdějších dobách přímo hamižně diktovali, k nelibosti sedláků. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2014  06. 05. 2010 V kalendářním roce vnímali naši předci dvě významná sváteční období – Velikonoce a Vánoce. Je tedy pochopitelné, že s oslavou svátků spadajících do jarního a zimního cyklu jsou v lidovém prostředí spojeny obyčeje, jimiž usilovali ovlivnit dění kolem sebe. Nejrůznějšími praktikami se snažili příznivě si naklonit přírodní síly a také je ovlivnit ku prospěchu úrody a hospodářských prací. Podstatnou část obyčejů spojených s jarem řadíme mezi obyčeje s prvky hospodářské magie. Druhou velkou skupinou jsou obyčeje spojené s rodinou, tyto obyčeje měly pozitivně ovlivnit zdraví a také život (milostná magie). Jarní obyčeje můžeme vysledovat již v masopustních obchůzkách, které se konají ještě v zimním čase. Například: tanec, při němž masky vysoko vyskakují, má zaručit dobrou úrodu; válení se masek a přihlížejících po zemi přenáší plodivou sílu;v některých částech Pardubického kraje dodnes trhají hospodyně z kostýmů masky slaměného stébla, aby se jim dobře vyvedly husy. Ovšem nejvýznamnějšími svátky jarního období byly Velikonoce. Jsou významným křesťanským svátkem, ale jeho kořeny sahají do dávné – předkřesťanské minulosti. Spojujeme je s oslavou prvního jarního slunovratu. V lidových představách bylo toto období vnímáno jako počátek nového vegetačního roku. Probouzející se příroda byla vítána a oslavována.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2010  02. 02. 2010 Nadchází nejkrásnější období v roce – Vánoce. Bohužel současná společnost, ve které žijeme změnila, vánoční tradice v ryze komerční a původní duchovní podoba a mnohé lidové zvyky a nádherné tradice našich předků bohužel v posledních letech upadají v zapomnění. Mnozí se dnes již ani nepodivují nad tím, když nám jsou v obchodech nabízeny na přelomu listopadu a prosince čokoládové fi gurky Santa Clause prodávané pod názvem „Mikuláš“, zrovna tak se stalo naprostou samozřejmostí, že Vánoce jsou dnes spíše o hojnosti a množství dárků než o vánoční pohodě, vůni sušeného ovoce, chvojí, cukroví a společném soužití celé rodiny.
Není však bez zajímavosti, že na znevažování symbolu Vánoc si již stěžovali naši předci. Například arcibiskup Arnošt z Pardubic píše v roce 1357 o bezbožném prožívání Vánoc, kdy mnozí namísto, aby jako dobří křesťané trávili svatý čas modlitbami, hrají hazardní hry v kostky.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2009  01. 10. 2009 Chrudimský podnik Transporta měl jedinečnou pozici jako výrobce lanových drah v rámci bývalého Československa. Z pohledu dřívějšího bipolárního dělení světa by se dalo říci, že i v rámci celé východní Evropy. Důležitým mezníkem v historii chrudimských lanovek (v Chrudimi vyrobených) bylo nesporně postavení prvního prototypu kabinkové lanovky, k němuž došlo právě před padesáti lety v tehdejší Jugoslávii, v městě Sarajevo. Sarajevo, s nadmořskou výškou cca 550 m n.m., leží v srdci Bosny a Hercegoviny na řece Miljačce. Nad městem se zvedají vrcholky hor, mezi nimiž dominuje městu nejbližší Trebevič s nadmořskou výškou 1 629 m n.m. Vrchol Trebeviče poskytuje za vhodných podmínek mimořádný rozhled a je též východiskem turistických cest do stejnojmenného pohoří. Rozvoj města a na něj navazující turistický ruch vedl v 50. letech k rozhodnutí postavit ze Sarajeva na Trebevič visutou lanovou dráhu.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2009  03. 03. 2009 Jako mezník, kdy byla uskutečněna odvěká touha lidstva – let vlastní silou, je možné považovat datum 23. srpna 1977. Toho dne uletěl cyklista Bryan Allen dráhu ve tvaru osmičky o délce 1 míle ve výšce minimálně 3 metry na ultralehkém speciálu, zkonstruovaném dr. Paulem McCreadym. Devatenáct let stará Kraemerova výzva, dotovaná značnou fi nanční částkou, konečně našla svého adresáta. Mnoho bylo těch, kteří se o takovýto let v minulosti pokoušeli. Snad každý národ měl svého Ikara a idea mávajících křídel dodnes zaměstnává některé naivní konstruktéry. Cesta pohonu vrtule lidskými svaly se však ukázala reálnou, byť nikoliv pro každého. Jedním z dnes zapomenutých českých experimentátorů, který se pokoušel vzlétnout na stroji vlastní konstrukce se „šlapacím“ pohonem, byl Josef Kábele z Chrasti u Chrudimi.
Narodil se 30. července 1891 v Zaječicích u Chrudimi v rodině zemědělce. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2008  27. 11. 2008 V září letošního roku uplyne 70 let od doby, kdy v pohraničním pásmu Orlických hor utichly míchačky betonu a nečekaně skončil stavební ruch na výstavbě čs. opevnění.
Výstavba opevnění byla součástí přípravy čs. armády na obranu republiky ve druhé polovině třicátých let minulého století. Byla to odezva na zhoršující se mezinárodní situaci a nástup hitlerovského nacismu v Německu. V souvislosti s přípravou výstavby opevnění vznikly názory v kruzích generálního štábu armády i v kruzích politiků, že výhodnější bude postavit tankové a moderní dělostřelecké divize a zároveň vybudovat silné letectvo a těmito prostředky v případě ohrožení zasáhnout na ohrožených místech hranice státu proti útoku nepřítele.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2008 02. 07. 2008 Vůně ranní kávy se rozprostírá po místnosti a já přemýšlím o tom, jak mohlo být kdysi lidem, kteří kávu vůbec neznali. Jak se probouzeli a bez pomoci blahodárné černé tekutiny dostávali do každodenního živo-ta. Jak nabírali tolik potřebnou energii? Snad touha sepsat hold kávě mi přihrála na stůl písemně zachycenou vzpomínku, která se kávy bezprostředně dotýká. Text s názvem První zrnková káva patří do souboru Zkazek a vyprávění o Skrovnici a zavádí nás do období pruské okupace v roce 1866 Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2008 18. 12. 2008 Otázka stáří jednotlivých míst je častým předmětem zájmu obyvatel. Je samozřejmě snahou každého místního patriota (v tom kladném slova smyslu) doložit, co největší stáří vlastní obce. Z hlediska přísných zásad historického bádání však narážíme na problémy, podle čeho stáří jednotlivých míst určovat. Jsou totiž mnohá místa prokazatelně s velmi starým osídlením, byly zde nalezeny např. nástroje z paleolitu, neolitu nebo další pravěké památky. Tyto archeologické nálezy je však velmi obtížné zařadit k určitému roku a ani není jasné, zda mezi pravěkým a dnešním sídlištěm jsou přímé vazby. Podobná situace je ve vztahu k archeologickým dokladům nejstaršího slovanského osídlení, kde však je už možno vazbu mezi tehdejším a dnešním osídlením předpokládat. K nejstarším obcím bychom podle nálezů z doby příchodu Slovanů do Čech mohli zařadit např. Dražkovice, kde byly nalezeny zbytky nejstarší slovanské keramiky nebo Třebosice s nově objeveným sídlištěm z doby příchodu Slovanů do Čech 1). Ale i zde chybí přesná data. Proto při určování stáří jednotlivých míst vycházíme z jediného možného objektivního pohledu - nejstarší písemné zprávy o určitém místě, i když se to nemusí každému líbit a může to být k některým místům, např k zmíněným Dražkovicům a Třebosicům nespravedlivé. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2007  14. 02. 2008 Od počátku železnice na území našeho kraje (rok 1845) dráha v zimním období bojovala se sněhem. Někde bylo sněhu více, jinde méně, ale v zásadě byl všude po období zimy. Sníh může například na přejezdech být tak vměstnán, že způsobí vykolejení i celého vlaku. Proto se již od prvopočátku lidé zabývali s tím, jak sněhový fenomén řešit. Podle mě dostupných informací se v prvopočátcích používalo k odstraňování sněhu zejména lidské síly (lopaty, košťata). Ale již během stavby Olomoucko-pražské dráhy (1844-5) se zjistilo, že zejména v traťových úsecích je toto naprosto nedostatečné řešení. Nejstarší technikou jsou tedy sněhové pluhy. Zpočátku šlo jen o šípy nebo šikmé radlice namontované na čela nebo tendry lokomotiv. Pro vyšší sněhovou vrstvu byly pak zkonstruovány sněžné pluhy jako samostatná vozidla. Na počátku se jednalo o malá dvounápravová vozítka, která byla zatěžována kamením, aby nevykolejovala, neboť se teprve sbíraly zkušenosti. Již v 70. letech 19. století se začaly používat přestavěné tendry parních lokomotiv s poměrně složitě tvarovanými radlicemi. Od přelomu století se objevovaly i různě přestavěné a upravené vozy. Až později byly postaveny sněžné pluhy v podobě zavřených vozů, vybavených čelními a bočními křídly a radlicemi, u kterých bylo možno seřizovat šířku a úhel záběru. To již byla samostatně konstruovaná vozidla. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2007  23. 12. 2007 Stejnojmennou výstavu pořádá Východočeské muzeum v Pardubicích ve dnech 23. 11. 2007 až 3. 2. 2008. Přístupna je denně kromě pondělí od 10:00 do 18:00 hodin ve výstavním sále v budově čp. 2 v areálu pardubického Zámku. Cílem výstavy je seznámit veřejnost s vývojovými tendencemi, jimiž procházel a prochází nejvýraznější atribut současných Vánoc, vánoční stromeček. Je známou sku-tečností, že stromeček dnes náleží k obecným vánočním symbolům. Má své místo jak v rodinném, tak i veřejném prožívání vánočních svátků a v neposlední řadě je i prostředkem propagace, zejména všudypřítomné propagace komerční. Tím, že výstava představuje vánoční stromeček především jako kulturní fenomén a v historických souvislostech, napomáhá orientovat se v přetlaku nejrůznějších informací, jimiž jsme na téma Vánoc v období, kdy jsou aktuální, obvykle obklopeni. Výstava například připomí-ná, že jedním z kořenů vánočního stromečku v dnešním pojetí byl patrně biblický rajský strom ve středověkých mystériích, předváděných o svátku Adama a Evy, který připadal na 24. prosince. Jejich tématem bylo tajemství prvotního hříchu lidstva v Ráji. Kromě postav Adama a Evy, ďábla a cherubína, střežícího uzavřený Ráj, figuro-val na scéně strom, jehož plody svedly ke hříchu. Uvedení tématu o Vánocích sdělovalo, že Kristovým narozením o vánoční noci byl tento hřích vykoupen. Vžilo se ztotožnění rajského stromu s jabloní. Protože ve středoevropských podmínkách nebyla o Vánocích k dispozici jabloň s listy a plody, zastoupil ji strom jehličnatý (jedle) s jablky zavěšenými na větvích. Symbol Kristovy oběti vyjadřovaly na stromku zavěšené hostie (obětní chléb). Obojí tvořilo symbolický protiklad: jablko člověka přivedlo ke hříchu a smrti, hostie dává život a očišťuje, je eucharistickým chlebem, tělem Kristovým, obětovaným na odpuštění hříchů. Později se patrně právě hostie proměnily ve vánoční cukroví, kterým se stromečky běžně zdobily. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2007 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
