|
| |
|
Která jsou nejstarší místa v Pardubickém kraji?
18. 12. 2008 Otázka stáří jednotlivých míst je častým předmětem zájmu obyvatel. Je samozřejmě snahou každého místního patriota (v tom kladném slova smyslu) doložit, co největší stáří vlastní obce. Z hlediska přísných zásad historického bádání však narážíme na problémy, podle čeho stáří jednotlivých míst určovat. Jsou totiž mnohá místa prokazatelně s velmi starým osídlením, byly zde nalezeny např. nástroje z paleolitu, neolitu nebo další pravěké památky. Tyto archeologické nálezy je však velmi obtížné zařadit k určitému roku a ani není jasné, zda mezi pravěkým a dnešním sídlištěm jsou přímé vazby. Podobná situace je ve vztahu k archeologickým dokladům nejstaršího slovanského osídlení, kde však je už možno vazbu mezi tehdejším a dnešním osídlením předpokládat. K nejstarším obcím bychom podle nálezů z doby příchodu Slovanů do Čech mohli zařadit např. Dražkovice, kde byly nalezeny zbytky nejstarší slovanské keramiky nebo Třebosice s nově objeveným sídlištěm z doby příchodu Slovanů do Čech 1). Ale i zde chybí přesná data. Proto při určování stáří jednotlivých míst vycházíme z jediného možného objektivního pohledu - nejstarší písemné zprávy o určitém místě, i když se to nemusí každému líbit a může to být k některým místům, např k zmíněným Dražkovicům a Třebosicům nespravedlivé. Písemných pramenů k nejstarším místům na území Pardubického kraje (považujeme za ně místa písemně doložená do roku 1197, kdy začíná upevňování českého státu pod vládou přemyslovských králů), je poměrně málo. I pokud jde o letopočet, náš výčet končíme prakticky nikoli místy doloženými v roce 1197, ale již v roce 1167, neboť pro další období do roku 1197 máme pro území Pardubického kraje jen jediný doklad, a to z roku 1185, který se navíc týká sporných lokalit. Písemnými prameny jsou údaje kronikáře Kosmy (kronika končí rokem 1125), který připomíná jen Litomyšl, Chrudim, Hrutov a Vratislav (dnešní Vraclav u Vysokého Mýta) a jeho pokračovatele Kanovníka vyšehradského (jeho kronika končí rokem 1142), který připomíná jen Běstvinu.2) Dalšími písemnými prameny je 12 listin 3), z nichž jen 7 nebo 8 obsahuje údaje skutečně z doby, do které se hlásí, ostatní jsou falzy, ale nikoli moderními jako jsou např. Rukopisy zelenohorský a královédvorský známé z dějin české literatury, ale pocházejícími již z 12. a 13. století a zajišťujícími především majetek církevních institucí. Při hodnocení těchto falz jako historického pramene musíme brát v úvahu následující fakt: V době vzniku prvních církevních institucí na konci 10. a v 11. století nebyla ještě v českém právním řádu forma listiny jako právního dokumentu zajišťujícího majetek běžně používána, takže panovník, případně další donátoři, poskytovali zřejmě majetek církevním institucím bez zlistinění donace. Za první skutečnou českou listinu bývá považován, i když stále ještě ne zcela jednomyslně, dokument potvrzující nadání litoměřické kapituly knížetem Spytihněvem II. z roku 1057. V jednotlivých církevních institucích zřejmě pro majetkovou evidenci vznikaly při donacích určité záznamy o získaných majetcích, které však neměly právní průkaznost (bývají označovány jako akty). Když se postupně listina jako písemnost sestavená podle určitých pravidel v průběhu 12. století a počátku 13. století stávala běžnou součástí českého právního řádu, uvědomily si církevní instituce, že jim tento doklad o majetku chybí a proto začaly zmíněné akty různým způsobem upravovat do náležité listinné podoby včetně jejího zpečetění. Z tohoto důvodu době vznikla v církevních institucích ve 12. a 13. století řada falz, která měla jediný praktický cíl - v požadované formě doložit oprávněnost držby určitých majetků. Tato listinná falza se pak formálně hlásila do doby, kdy se listiny v českém státě ještě vůbec nepoužívaly nebo byly jen výjimečným jevem. Z hlediska využívání těchto listinných falz jako historického pramene je důležité určení, zda listinné falzum vzniklo na základě staršího aktu a z které doby tento akt pochází. Pro tuto dobu můžeme potom listinu považovat za věrohodný pramen (včetně data připomenutí jednotlivých míst), samotné datum uváděné na listinném falzu nelze považovat v naprosté většině případů za věrohodné. Takže přesně podle data těchto falz organizovat např. oslavy výročí první písemné zprávy o určitém místě je velmi problematické. Tak slavila např. v roce 1993 své milénium řada míst z okolí Prahy na základě tzv. břevnovských falz. V časovém pořadí (bez ohledu na to, zda jde o listinu pravou či falzum) najdeme údaje o místech z území dnešního Pardubického kraje v následujících listinách: 993: Tzv. zakládací listina kláštera Břevnovského, která je však falzem z poloviny 13. století.4) Zde připomínaný poplatek z trhu v Chrudimi rozhodně nepatří do situace konce 1. tisíciletí, odpovídá spíše 12. nebo 13. století.. 1073 : Tzv. zakládací listina kláštera opatovického. Jedná se o falzum z 12. století vzniklé pravděpodobně na základě nějakých akt z let 1086 - 1087. Do této doby můžeme velmi podmíněně zařadit zprávy o místech z okolí Opatovic nad Labem, u vzdálenějších míst je problémem, zda v době vzniku původních akt již existovala. Rozhodně místa v listině uvedená nemůžeme spojovat s rokem 1073, ke kterému se listina formálně hlásí, neboť zde uváděný král Vratislav potvrzující majetky kláštera se stal králem až v roce 1085. 1078: Vratislav II. potvrzuje majetky kláštera Hradisko u Olomouce a rozšiřuje je darováním vsi "Vgercy", pravděpodobně Uherska (PU).6) Tato listina je považována za pravou. 1088: Tzv.zakládací listina kapituly Vyšehradské j e falzem z 12. století, doba vzniku akt, na jejichž základě falzum vzniklo, není známa.7) Připomínají se zde Jenišovice (CR) a hrady Chrudim a Vratislav. 1115: Listina potvrzující majetky kladrubského kláštera v západních Čechách. Jedná se o falzum ze 13. století a zda se opírá o nějaká starší akta, není známo. 8) V tomto falzu se připomínají Řestoky (CR) a Vračovice (UO). 1141: Listina uvádějící majetky olomouckého biskupství vzniklá u příležitosti přenesení biskupského sídla na území Olomouce od kostela sv. Petra k dnešní katedrále sv. Václava. Listina je považována za pravou, jsou však spory o její dataci. 9) Zde jsou doloženy jako východočeské majetky olomouckého biskupství Jezbořice (PU), Opočinek (PU), Živanice (PU), Lozice (CR) , Rozhovice (CR), Seslávky (CR, část Rosic u Chrasti) a Křekovice (zaniklá ves pravděpodobně v místech dnešních Višnár u Řikovic u Litomyšle, SY) 1142 - 1148: Listina vzniklá v rozmezení uvedených let (přesné datum není na listině uvedeno) potvrzuje majetky, které daroval nově založenému klášteru Sedlec u Kutné Hory velmož Miroslav a je považována za pravou.10) Pravděpodobně jsou zde doloženy Selmice (PU). 1143 - 1148: Listinou vzniklou v uvedených letech (na listině opět není uvedeno přesné datum), která je považována za pravou, potvrdil olomoucký biskup Jindřich Zdík majetky kláštera na Strahově.11) Mezi majetky kláštera se připomínají i "Telicice", ztotožňované někdy s Telčicemi (PU), dnes je tento názor odmítán. 1160: Král Vladislav I. potvrzuje majetky kláštera Hradisko u Olomouce. Listina je považována za pravou. 12) Mezi majetky se připomíná opět Uhersko (PU) a mezi svědky na listině je uveden i Hugo, opat Podlažický a Deokar, opat Litomyšlský, což dokládá existenci těchto klášterů a zřejmě i přilehlých sídlišť. 1165: Pražský biskup Daniel ověřil ostatky svatých vložené do oltáře kostela v Řečanech nad Labem (PU), což dokládá existenci zdejšího kostela a zřejmě i přilehlého sídliště. Tzv. biskupská autentika nalezená v oltáři je pravá.13) 1167: Tzv. zakládací listina kláštera litomyšlského, ve které král Vladislav I. potvrzuje klášterní majetky. Věrohodnost listiny byla předmětem nejrůznějších názorů, dnes se bádání přiklání k tomu, že obsah listiny odpovídá roku, ke kterému se hlásí, i když definitivní listinná forma včetně opatření pečetí vznikla až někdy před rokem 1245. 14). V listině je uvedena řada míst z okolí Litomyšle, která mohou v letošním roce 2007 slavit 840. výročí první písemné zmínky. 1186: Listina, kterou Alžběta, manželka českého knížete Fridricha, postupuje některé majetky johanitům, mezi nimi též ves Ledce v provincii "Gritoouo" a ves Březí u "Zdethina". Listina je pravá, výklad uvedených místních jmen je však sporný. 15) Pro přehled uvádíme dále v abecedním pořádku přehled nejstarších míst Pardubického kraje s hodnocením důvěry letopočtů, kdy se poprvé připomínají. Pro přehlednost odkazy na to, kde příslušný údaj nalézt, uvádíme hned za jednotlivými místy, nikoli v poznámkovém aparátu: Běstvina (CR) - 1137 - zázrak ve zdejším kostele. (KVL, s. 225, KVČ, s. 62). Bohuňovice (SY) - 1167 - majetek litomyšlské premonstrátské kanonie (CDB I, s. 414). Břehy (PU) - snad léta 1186 -1187, majetek opatovického kláštera (CDB I, s. 369). Bučina (UO) - 1167 - majetek litomyšlské premonstrátské kanonie (CDB I, s. 413). Cerekvice (SY) - 1167 - majetek litomyšlské premonstrátské kanonie (CDB I, s. 414). Dolany (PU) - 1086 - 1087 - majetek opatovického kláštera (CDB I, s. 370). Doubravice (u Nových Hradů, UO) - 1167 - majetek litomyšlského kláštera (CDB I, s. 412).16) Hlína (CR) - nedaleko Vrbatova Kostelce - majetek opatovického kláštera, vzhledem k větší vzdálenosti této lokality od kláštera nelze jednoznačně rozhodnout, zda ji je možno klást již do let 1086 - 1087, nebo vznikla až později. Za jistou lze pokládat její existenci ve 12. století, kdy vzniklo falzum. Spojování této lokality s Hlinskem, vzhledem k tomu, že toto místo je v oblasti osídlované až ve vrcholné kolonizaci, je velmi nepravděpodobné (CDB I, s. 369). 17) Hroubovice (CR) - 1167 - majetek litomyšlského kláštera (CDB I, s. 414). Hrušová (UO) - 1167- majetek litomyšlského klštera (CDB I, s. 414). Hrutov (SY) - 1056 a 1167 (KL, s. 105, KČ, s. 98 , CDB I, s. 414) - nejedná se o konkrétní lokalitu (nejčastěji spojováno s hradištěm nad Benátkami u Litomyšle), ale o tržní a celní prostor na tzv. Trstenické stezce zhruba mezi dnešním Vysokým Mýtem a Litomyšlí před vstupem stezky do pomezního hvozdu.18) Chrudim - údaj z r. 993 nemá historické opodstatnění a v historii tohoto místa s ním nelze počítat (falzum - CDB I, s. 349). Prokazatelný je Kosmův údaj k r. 1055 o smrti knížete Břetislava I. v tomto místě (KL, s. 101, KČ, s. 95). Na základě tohoto data také Chrudim oslavila v roce 2005 950. výročí první písemné zprávy. Dále se Chrudim připomíná u Kosmy ještě v roce 1056 a ve falzu v roce 1088. Chrudim je možno považovat za druhou nejstarší písemně doloženou lokalitu v Pardubickém kraji, vezmeme-li v úvahu problémy níže uvedené u hesla Litomyšl, potom lze uvažovat o Chrudimi jako nejstarší prokazatelně doložené lokalitě kraje. Jenišovice (CR) - údaj k r. 1088 je neprokazatelný (falzum). Jisté je jen, že Jenišovice existovaly ve 12. století, kdy falzum vzniklo. Jezbořice (PU) - 1141 - východočeský majetek olomouckého biskupství (CDB I, s. 121). Koloděje (PU - vesnička u Dašic) - 1167 - majetek litomyšlské premonstrátské kanonie (CDB I, s. 413). Kornice (SY) - v roce 1167 doloženo jako majetek litomyšlské premonstrátské kanonie pouze místo, na kterém později vznikne tato ves zvané Nakorniceh (CDB I, s. 414). Název označoval místo připravované k založení sídliště, kde byly pokáceny stromy, ale nebyly dosud odstraněny a ležící kmeny měly ještě kůru. Křekovice (dnes asi Višňáry, případně východně od Řikovic na prameništi Řikovického potoka - SY) - 1141 - majetek olomouckého biskupství (CDB I, s. 121), též 1167 majetek litomyšlské premonstrátské kanonie (CDB I, s. 413. 19) Lepějovice (zaniklá ves u Přelouče, katastr Valy u Přelouče, zachován kostel a tvrziště, PU)- 1167 - majetek litomyšlské premonstrátské kanonie (CDB I, s. 413). Libišany - 1086-1087 - majetek opatovického kláštera (CDB I, s. 370). 20) Litomyšl - připomíná se u Kosmy k roku 981 jako jedno z pohraničních míst Slavníkova knížectví a je tak nejstarším písemně doloženým místem Pardubického kraje (KL, s. 49, KČ, s. 48). Na základě této zprávy také v roce 1981 oslavila Litomyšl své milenium. Historické a hlavně archeologické bádání posledních let však pravdivost Kosmovy zprávy zpochybňuje. Pro 10. století není doloženo na území města Litomyšle soustavnější osídlení a již vůbec ne hradiště, které zde nelze doložit ani pro pozdější dobu. Místa uvedená jako pohraniční Slavníkovského panství byla význačnějšími místy v době Kosmově (hlavně počátek 12. století), nikoli však ve století 10. Kosmův hrad Litomyšl ležící pod pomezním hvozdem je zřejmě hradiště nad vsí Benátkami (někdy nesprávně označované jako Hrutov), nikoli nějaké opevnění v místech dnešního města. Toto hradiště, jak dokazují četné archeologické nálezy, bylo význačné v 2. polovině 11. a na počátku 12. století, nikoli však v 2. polovině 10. století. K benáteckému hradišti se také vztahuje Kosmův údaj o "oppidu" Litomyšl ležícím u východu z pomezního hvozdu z roku 1108 (KL, s. 190, KČ, s. 167). Jako první spolehlivý údaj vztahující se přímo k území města Litomyšle je možno považovat až údaj z roku 1160 o opatovi litomyšlské premonstrátské kanonie Deokarovi uvedeném jako svědkovi na listině potvrzující majetky kláštera Hradisko u Olomouce (CDB I, s. 196), jiné údaje uváděné v literatuře o roce vzniku kláštera nejsou podloženy jednoznačným písemným pramenem, jsou uváděny jen na základě domněnek (premonstrátská kanonie byla v dnešním zámeckém areálu, její kostel pravděpodobně mezi zámkem a bývalým pivovarem). 21) Lozice (CR) - 1141 - majetek olomouckého biskupství (CDB I, s. 121), též v roce 1167 jako majetek litomyšlské premonstrátské kanonie (CDB I, s. 413). Mokošín (PU) - 1086 - 1087 - majetek opatovického kláštera. Nedošín (u Litomyšle, SY) - 1167 - majetek litomyšlské premonstrátské kanonie. Olšany (u Jarošova - Litomyšlsko - SY) - 1167 - majetek litomyšlské premonstrátské kanonie. Opatovice (PU) - 1086 -1087 - benediktýnský klášter, ves pravděpodobně starší než klášter a snad byla původně majetkem opatů kláštera v Břevnově (CDB I, s. 369). Opočinek (PU) - 1141 - český majetek olomouckých biskupů (CDB I, s. 121) - údaj se vztahuje k té části dnešního Opočinku, který se původně nazývala Opočen. Platěnice (PU) - 1086 - 1087 - majetek opatovického kláštera (CDB I, s. 370). Podlažice (CR) - poprvé doloženy v roce 1160, kdy se připomíná zdejší opat Hugo (CDB I, s. 196). Prachovice (u Dašic, PU) - 1086 - 1087 - v souvislosti s vymezením práva užívání řeky Loučné(Trstenice) opatovickým klášterem (CDB I, s. 370). Přelouč - 1086 - 1087 - majetek opatovického kláštera (CDB I, s. 369). Rozhovice (CR) - 1141 - český majetek olomouckého biskupství (CDB I, s. 121). Řečany nad Labem (PU) - 1165 - biskupskou autentikou doložena prokazatelně existence zdejšího kostela. Řepníky (UO) - 1167 - majetek litomyšlské premonstrátské kanonie (CDB I, s. 413). Řestoky (CR) - údaj k r. 1115 (náleží klášteru v západočeských Kladrubech) nelze akceptovat, jde o falzum ze 13. století (CDB I, s. 396), prokazatelný je až údaj z. r. 1167 - majetek litomyšlské premonstrátské kanonie (CDB I, s. 412). Řikovice ( Litomyšlsko, SY) - 1167 - majetek litomyšlské premonstrátské kanonie (CDB I, s. 413). Selmice (u Kladrub nad Labem, PU) - 1142 - 1148 - majetek cisterciáckého kláštera v Sedlci u Kutné Hory (CDB I, s.156). 22) Seslávky (samota u Rosic u Chrasti, CR) - český majetek olomouckého biskupa (CDB I, s. 121). Sopřeč (PU) - 1086 - 1087 - majetek opatovického kláštera (CDB I, s. 370). Staré Hradiště: Jedná se velmi pravděpodobně o lokalitu doloženou v roce 1167 jako majetek litomyšlské premonstrátské kanonie pod názvem "U gradisci" (CDB I, s. 413). 23) Suchá (část Litomyšle, SY) - 1167 - majetek premonstrátské kanonie v Litomyšli (CDB I, s. 415). Uhersko (PU) - 1078 - majetek kláštera Hradisko u Olomouce (Vgercy) (CDB I, s. 85). Jestliže tuto lokalitu považujeme za Uhersko a listina kláštera Hradisko je pravá, potom by Uhersko bylo třetím nejstarším písemně doloženým sídlištěm v Pardubickém kraji (nepočítáme-li Hrutov jako oblast). V roce 1160 v listině téhož kláštera je doložen již dnešní název Uhersko (CDB I, s. 195). Újezdec (u Litomyšle, SY) - 1167 - majetek litomyšlské premonstrátské kanonie (CDB I, s.413). Vidlatá Seč (SY) - 1167 - majetek litomyšlské premonstrátské kanonie (CDB I, s. 412).24) Vraclav (historicky Vratislav, UO) - v letech 1086- 1087 se připomínají pozemky na Vraclavi postoupené velmožem Mikulcem opatovickému klášteru, nikoli hrad nebo ves (CDB I, s. 370), údaj o hradě kladený ve falzu k r. 1088 nelze s tímto rokem spojovat, dokládá jen existenci hradu ve 12. století, kdy falzum vzniklo (CDB I, s. 375), za první zcela prokazatelnou zprávu o zdejším hradě je možno považovat údaj Kosmův o počátku vraždění Vršovců na vraclavském hradě (KL, s. 191, KČ, s. 167). V roce 2008 může slavit Vraclav 900 let od první jednoznačné písemné zmínky. Vračovice (UO) - údaj z roku 1115 jako o majetku kladrubského kláštera (CDB I, s. 396) není spolehlivý, listina je padělkem. Jisté je jen to, že lokalita existovala ve 13. století, kdy padělek vznikl. Vrbatův Kostelec (CR) - vzhledem k určité vzdálenosti tohoto místa od staršího sídelního území v bezprostředním okolí opatovického kláštera nelze jednoznačně rozhodnout o tom, zda existovalo jako majetek kláštera již v letech 1086 - 1087 či došlo k jeho vzniku až později, někdy v průběhu 12. století před vznikem opatovického falza.25) Zalažany (CR) - 1167 - majetek litomyšlské premonstrátské kanonie (CDB I, s. 413). Zhoř (UO) - 1167 - majetek litomyšlské premonstrátské kanonie (CDB I, s. 415) - není však doložena ještě ves, ale jen území s vykáceným a vypáleným lesem zřejmě připravené pro založení vsi (Nazgori). Živanice - 1141 - český majetek olomouckého biskupství (CDB I, s. 121). Ze seznamu nejstarších míst dnešního Pardubického kraje je nutno na základě výsledků nejnovějšího bádání vyřadit: Chotovice (u Nových Hradů, SY) - tak byla interpretována G. Friedrichem lokalita "Hothovici" sedleckého kláštera doložená v listině z let 1142 - 1148. Dnešní bádání však vzhledem k poloze k sedleckému klášteru tuto lokalitu ztotožňuje s Chotusicemi (u Čáslavi).26) Podůlšany (PU) - tak byla interpretována G. Friedrichem lokalita "Podolsani" sedleckého kláštera doložená v listině z let 1142 - 1148. Dnešní bádání však vzhledem k poloze k sedleckému klášteru tuto lokalitu ztotožňuje s Olšany (u Čáslavi).27) Štětín (samota u Mnětic, PU) - 1186 - uvedena při určování polohy lokality Brezi, která byla majetkem řádu johanitů (CDB I, s. 285). Editorem listiny G. Friedrichem bylo místo ztotožňováno s uvedenou samotou u Pardubic, novější bádání však prokázalo, že se nejedná o tento Štětín, ale Zdětín u Benátek nad Jizerou. 28) Telčice (PU) - tak byla interpretována lokalita "Telicici" listiny z let 1143 - 1148, kterou olomoucký biskup Jindřich Zdík potvrzuje majetky strahovské premonstrátské kanonie (CDB I, s. 161). Poněvadž všechna místa, která jsou v okolí těchto "Telicic" uvedena, jsou v severozápadních Čechách, je velmi nepravděpodobné, že se skutečně jedná o východočeské Telčice.29) Některé z lokalit připomínaných v Pardubickém kraji v nejstarších listinách dnes již neexistují a ani na ně nenavazuje sídliště s jiným názvem. Jedná se o : Domašice (u Litomyšle, snad v místech dnešního Velkého Sedliště u Litomyšle - SY) - 1167 - majetek litomyšlské premonstrátské kanonie (CDB I, s. 414). Ledce: - 1186 - majetek johanitů - zaniklá ves někde v okolí Litomyšle (CDB I, s. 285). 30) Nedamirice - zcela neznámá lokalita, která se v roce 1160 připomíná jako majetek olomouckého biskupství. Protože se uvádí v seznamu vedle Uherska, je možná hypotéza, že se jedná o nějakou zaniklou ves v okolí Uherska (PU) (CDB I, s. 195). Opatovice - 1086 - 1087 majetek opatovického kláštera, ale odlišný od vsi Opatovic u kláštera. Tato ves stávala někde mezi Mokošínem a Přeloučí (CDB I, s. 369). Roztoky. Tato lokalita je doložena v letech 1086 - 1087 v souvislosti s vymezením práva užívání řeky Loučné (Trstenice) opatovickým klášterem (CDB I, s. 370). Poněvadž při vymezení je vázána na Prachovice, lze toto místo hledat v blízkosti řeky Loučné někde v okolí Dašic (PU). Švábenice - zaniklá ves doložená v roce 1167 jako majetek litomyšlské premonstrátské kanonie (CDB I, s. 414). Stávala 4 km jižně od Českých Heřmanic (SY) v údolí Končinského (Švábenického) potoka nedaleko jeho ústí do Loučné.31) Vodná - 1167 - majetek litomyšlské premonstrátské kanonie (CDB I, s. 415). Stávala někde v okolí Litomyšle. Jestliže se podíváme na seznam míst doložených v dnešním Pardubickém kraji do konce 12. století, vidíme, že tehdejší sídelní geografie se výrazně odlišovala od dnešní. Především se zde s výjimkou Chrudimě, Litomyšle a Přelouče nesetkáváme s dnešními městy. Naprostá většina připomenutých lokalit jsou vsi, a to některé dnes již zaniklé (např. Domašice, Křekovice či Švábenice) nebo existující jen jako velmi malá sídliště či samoty (např. Koloděje, Seslávky). Tento fakt vyplývá především z toho, že značná část dnešního Pardubického kraje byla v 11. a 12. století téměř neosídlená, k jejímu osídlení a využití došlo až ve vrcholné kolonizaci ve 13. a 14. století (oblast Orlických hor, Podorlické pahorkatiny a Českomoravské vrchoviny). Dalším důvodem zvláštního charakteru zachycené sídelní geografie je to, že písemné prameny z této doby zachycují především majetek církve. Ta potřebovala listiny k prokázání oprávněnosti jeho držby. Majetek pozemkové šlechty v této době teprve vznikal a listinami není až na malé výjimky doložen (tou výjimkou je např. držba velmože Mikulce ve Vraclavi). Samozřejmě kníže nepotřeboval své majetky zajišťovat listinami, neboť byl v této době ještě chápán jako vlastník celé země. Uvedené poznámky si nekladou za cíl řešit složité otázky majetkové držby v dnešním Pardubickém kraji v 11 a 12. století, ale chtějí jen ukázat, která místa můžeme na základě jejich písemného doložení považovat za skutečně nejstarší v tomto kraji. Poznámky 1) K nálezům z Dražkovic srov.J. ZEMAN, Nejstarší slovanské osídlení Čech, PA 67, 1976, s. 121, k sídlišti u Třebosic děkuji za informace PhDr. Jiřímu Siglovi z archeologického oddělení Muzea východních Čech v Hradci Králové a též J. Sigl - V. Vokolek, Třebosice (okr. Pardubice) - osady slezskoplatěnické, pražského typu a raně středověké. In: Zprávy České archeologické společnosti, supplément 42 - Archeologické výzkumy v Čechách 1999. Sborník referátů z informačního kolokvia, Praha 2000, s. 8. 2) V původní latinské podobě je Kosmova kronika vydána B. Bretholzem jako Cosmae Pragensis Chronica Boemorum, Monumenta Germaniae historiae - Scriptores - Nova series, T. II, Berolini 1923 (toto vydání bude u jednotlivých míst citováno jako KL). Český překladů je několik, např. překlad K. Hrdiny Kosmova Kronika česká, Praha 1972 (tento překlad bude citován jako KČ). Kronika kanovníka vyšehradského byla vydána v latinské podobě v edici Fontes rerum bohemicarum - Prameny dějin českých II, Praha 1874, s. 201 - 237, (toto vydání bude citováno jako KVL), moderní český překlad K. Hrdiny byl vydán jako Pokračovatelé Kosmovi. Letopis tzv. Kanovníka Vyšehradského, Praha 1974 (tento překlad bude citován jako KVČ). 3) Případný zájemce o tyto listiny nemusí navštěvovat archivy a pracně luštit jejich text, ale listiny jsou vydány tiskem (ovšem v originální latinské podobě) v edici Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae I, Praha 1904-1907. Vydavatelem těchto listiny byl Gustav Friedrich. V dalším výkladu bude tato edice uváděna zkratkou CDB I a příslušná listina charakterizována číslem listiny a stránkou Codexu , na níž je listina publikována. U jednotlivých lokalit již bude uváděna jen stránka, kde je o ní zmínka, niíkoli již číslo listiny. 4) Je publikována v CDB I, č. 375, s. 347 - 350. K problematice vzniku tohoto falza srov. nejnověji shrnuje J. PRAŹÁK, Privilegium pervetustum Boleslai. In: Milénium břevnovského kláštera. Sborník statí o jeho významu a postavení v českých dějinách, Praha 1993, s. 13 - 16. 5) Listina je publikována v CDB I, č. 386 s. 368 - 371. Rozbor listiny a určení její předlohy k roku 1086 - 1087 provedl V. Novotný, České dějiny I, sv. 2, Praha 1913, s. 284 - 285. 6) Listina je publikována v CDB I, č. 80, s. 85 - 87 . 7) Listina je publikována v CDB I, č. 387, s. 371 - 391. 8¨) Listina publikována v CDB I, č. 390, s. 393 - 403. 9) Listina je publikována v CDB I, č. 115, s. 116 - 123 jako listina vydaná v roce 1131. Nejnověji V. Bistřický především v článku Datování Zdíkovy listiny. In: Mikulovská sympozia 78, Praha 1979, s. 33- 35 a ve studii Písemnosti olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka, SAP 33, 1983, s. 32 - 74 datoval listinu až do roku 1141. Tato datace byla přijata mnoha badateli, ale má i své odpůrce. Nové datum zpochybňuje např. J. Žemlička, Čechy v době knížecí, Praha 1997, s. 246 - 247. V dalším výkladu přijímáme datum V. Bistřického. 10) Listina je publikována v CDB I, č. 155, s. 155 - 157. 11) Listina je publikována v CDB I, č. 156, s. 157 - 161. 12) Listina je publikována v CDB I, č. 208, s. 194 - 197. 13) Listina je publikována v CDB I, č. 229, s. 207. 14) Listina je publikována v CDB I, č. 399, s. 411 - 415, a to mezi falzy. Nejnověji provedl rozbor složitého vývoje litomyšlské písemnosti od listiny krále Vladislava I. zachycující skutečně stav kolem roku 1167 až k její změně do podoby listiny s pečetí někdy před rokem 1245 Š. Gilar, Od akta k falzu, aneb druhý život listiny Vladislava I. pro litomyšlské premonstráty z roku 1167. In: Východočeské listy historické, č. 21 - 22, Hradec Králové 2004, s. 231 - 237. 15) Listina je publikována v CDB I, č. 312, s. 284 - 285. 16) Vydavatel CDB G. Friedrich ztotožňoval tuto lokalitu s Doubravicí u Pardubic, Z. Nejedlý, Dějiny města Litomyšle a okolí. Díl I. Dějiny kláštera a biskupství litomyšlského (do roku 1421), Litomyšl 1903, s. 32, dokládá, že se jedná o Doubravici u Nových Hradů. Tento názor je možno vzhledem k relativní blízkosti této Doubravice k Litomyšli akceptovat. 17) Ke spojování této Hlíny s Hlinskem poprvé J. Plaček, Glina villa zakládací listiny opatovské, ČČH 17, 1911, s. 444 a nejnověji J. Frolík J, K počátkům středověkého osídlení Hlinecka, AH 10, 1985, s. s. 67 -73. 18) K této charakteristice Hrutova srov. např. P. Charvát, Hrutov - včerejšek a dnešek jednoho problému, FHB 2, 1980, s. 39 - 76. 19) Nejnověji na základě nálezů většího množství mladohradištní keramiky se objevil názor, že tato zaniklá ves stávala východně od Řikovic v oblasti prameniště Řikovického potoka. K tomu srov. např. P. Charvát, Říkovice u Litomyšle a koncentrace osídlení ve středověku, AH 7, 1982, s. 225 - 228 a D. Vích, Raně středověké nálezy na k.ú. Osík (okr. Svitavy), ZMHK 30, 2004, s. 141 - 158. 20) Interpretace lokality Liubichas opatovické listiny jako Libčany, kterou provádí editor G. Friedrich, je nepravděpodobná, neboť v případě Libčan není doložen žádný vztah k opatovickému klášteru, zatímco Libišany byly klášterním majetkem až do husitství. 21) Uvedené údaje o nejstarších litomyšlských dějinách ukazují jak je někdy obtížné pro nejstarší dobu přesné datum první písemné zprávy určit. K uvedeným názorům na nejstarší dějiny Litomyšle srov.podrobněji např. P. Charvát, Z dějin Litomyšle do počátku 14. století. In: Litomyšl. Duchovní tvář českého města (Sborník historických prací), Litomyšl 1994, s. 9 - 28, J. Sláma, Slavníkovci - významná či okrajová záležitost dějin 10. století, AR 47, s. 182 - 225 a nejnověji o celé Slavníkovské problematice M. Lutovský -Z. Petráň, Slavníkovci, mýtus českého dějepisectví, Praha 2004. 22) V listině potvrzující majetky tohoto kláštera je lokalita uvedena jako Solnice. Editor listiny G. Friedrich ji ztotožnil se Solenicemi u Příbrami, které jsou však od kláštera velmi vzdáleny. J. V. Šimák, Středověká kolonizace v zemích českých (České dějiny I, sv. 5) , Praha 1938, s. 1227 a F. Šebek, Dějiny Pardubic I, Pardubice 1989, s. 164 uvádějí jako daleko pravděpodobnější ztotožnění této lokality se Selmicemi. Tento názor považujeme za správný. 23) Určitým důvodem k ztotožnění této lokality se Starým Hradištěm je fakt, že kanonie zde vlastnila též rybáře a před regulací Labe v 19. století bylo toto místo v blízkosti labského toku. G. Friedrich spojoval Staré Hradiště s lokalitou Gradische připomenutou jako majetek sedleckého kláštera mezi lety 1142 - 1148. Dnes je vzhledem k poloze ke klášteru tato lokalita ztotožňována s Hradištkem I (okr. Kolín). K tomu podrobněji práce J. V. Šimáka a F. Šebka citované v pozn. č. 22. 24) Tato lokalita není zcela jistá. Většina badatelů s ní ztotožňuje místo v listině z r. 1167 označené jako Secri. 25) Jako Vrbatův Kostelec je interpretována lokalita Hlína u Kostela z opatovické listiny. K problematice ztotožňování této lokality s Hlinskem srov. pozn. č. 17 . 26) K tomu srov. literaturu citovanou v pozn. č. 22. 27) K tomu srov. literaturu citovanou v pozn. č. 22. 28) K tomu srov. K. Doskočil, Místní jména v Čechách (na okraj dokončení díla), SAP 8, 1958, s. 295. 29) K tomu srov. F. Šebek, Dějiny Pardubic I, Pardubice 1989, s. 165. 30) Tato lokalita je kladena do okolí Litomyšle na základě údaje listiny hlásící se k roku 1185 a obsahující kromě jiného i povolení knížete Fridricha johanitům prodat ves Ledce litomyšlské premonstrátské kanonii, která je však padělkem 13. století. V listině je výslovně uvedeno, že Ledce jsou v sousedství litomyšlské kanonie (CDB I, č. 404, s. 424). Proto je nutno odmítnout starší ztotožňování této lokality s Ledčí nad Sázavou. 31) K tomu srov. F.Musil, Osídlování Poorlicka v době předhusitské, Ústí nad Orlicí 2002, s. 104. Seznam použitých zkratek: AH Archaeologia historica ČČH Český časopis historický FHB Folia historica Bohemica PA Památky archeologické SAP Sborník archivních prací ZMHK Zpravodaj Muzea Hradec Králové Autor: Prof. PhDr. František Musil, CSc Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2007 Předchozí článek: Železnice bojuje se sněhem Následující článek: Zvony, zvonice a zvoníci v Bylanech u Chrudimi Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
