|
| |
|
Vánoční zvyky našich předků
02. 02. 2010 Nadchází nejkrásnější období v roce – Vánoce. Bohužel současná společnost, ve které žijeme změnila, vánoční tradice v ryze komerční a původní duchovní podoba a mnohé lidové zvyky a nádherné tradice našich předků bohužel v posledních letech upadají v zapomnění. Mnozí se dnes již ani nepodivují nad tím, když nám jsou v obchodech nabízeny na přelomu listopadu a prosince čokoládové fi gurky Santa Clause prodávané pod názvem „Mikuláš“, zrovna tak se stalo naprostou samozřejmostí, že Vánoce jsou dnes spíše o hojnosti a množství dárků než o vánoční pohodě, vůni sušeného ovoce, chvojí, cukroví a společném soužití celé rodiny. Není však bez zajímavosti, že na znevažování symbolu Vánoc si již stěžovali naši předci. Například arcibiskup Arnošt z Pardubic píše v roce 1357 o bezbožném prožívání Vánoc, kdy mnozí namísto, aby jako dobří křesťané trávili svatý čas modlitbami, hrají hazardní hry v kostky. Jak vypadaly Vánoce našich předků? V již zmíněné době Arnošta z Pardubic drželi o Štědrémmdni křesťané půst, zatímco jiná se prý opíjeli a nebyli pak schopni dojít ani na ranní mši. Češi se v 19. století těšili na příchod Vánoc dlouhé týdny a vůbec jim nevadilo, že peněz je poskrovnu a vánoční dárky, které nadělí Ježíšek, budou nejspíše velmi potřebné věci, které by se tak jako tak musely koupit. Dříve nebyly Vánoce ani tak o dárcích, jako spíše o vzájemné lásce a přátelství, radosti a pocitu sounáležitosti v rodině, která se sešla ke společným oslavám pod rodným krovem. Několik dnů před Vánocemi napekly hospodyně chléb a uložily ho do ošatek. V bohatších domácnostech daly k bochníkům péct také pečlivě upletené, žloutkem potřené a máslem pomaštěné vánočky z bílé mouky, hrozinek a mandlí. O Štědrém dnu od časného rána praskal v peci a kamnech oheň. Mezitím, co se hospodyně snažila v kuchyni zabavit děti, přinesl v některých krajích hospodář tajně stromeček a ustrojil ho do slavnostního hávu. Jinde se stavěly betlémy. Lidé se od rána postili, aby večer uviděli „zlaté prasátko“. S přicházejícím soumrakem děti stále častěji vybíhaly ven, pozorovaly nebe a hlídaly, kdy se objeví první hvězdička. S první hvězdou si rodina sedla k slavnostnímu stolu prostřenému bílým ubrusem. Večeři zahajovala společná modlitba, vzpomínka na uplynulý rok a poděkování Bohu za vše dobré, co přinesl, i za to, co vzal. Nejdříve hospodyně postavila na stůl mísu s hrachem. Klíček hrachu má podobu kalichu a podle tradice spojoval všechny stolovníky v dobrém i zlém. Potom paní domu odebrala z mísy po lžíci pro každé z domácích zvířat. Teprve pak si podle vážnosti a stáří nabírali ostatní. Po hrachu se podávaly polévky pro sílu, čočka, aby byly peníze, kuba, masitý pokrm nebo ryba pro radost. Kosti se dávaly na jeden talíř a po večeři je hospodář odnesl ve lněném ubrousku pod jabloň. Naposledy se na stole objevila vánočka a cukroví. Pila se bílá káva, čaj, nechybělo ani trochu piva, vína nebo hlt pálenky pro dobré zažití. Když zazvonil zvoneček, přinesl hospodář do místnosti stromeček ověšený jablíčky, sušeným ovocem, cukrovím, kostkami cukru zabalenými do barevných papírků, ořechy a řetězy. Na stromečku se zapálily svíčky a všichni zpívali koledy. Ty se pak u stromečku zpívaly každý večer, dokud se neodstrojil a Vánoce neskončily. Někde však stromeček neznali nebo ho považovali za německý zvyk a po starodávném způsobu strojili jesle. O svátku Narození Páně do nich kladli fi gurku novorozeňátka a přidávali postavičky anděla, pastýřů a darovníků. Postavičky třech králů a jejich průvodu se stávaly součástí betlémského výjevu až 6. ledna. O Štědrém večeru se po večeři věštilo. Na stůl se postavilo umývadlo a pouštěly se v něm lodičky ze skořápek vlašských ořechů. Lilo se olovo. Přes rameno se směrem ke dveřím házela bota. Na venkově děvčata třásla bezem. Vdala se tam, odkud se ozval štěkot psa. Vyvrcholením štědrovečerních oslav byla půlnoční mše. Lidé se scházeli v kostele, kde vedle oltáře stály jesličky. Venku byla zima, sníh a tma. Uvnitř kostela, ohřátého dechem věřících, zářily svíce. Varhany doprovázely hlasy zpěváků, ke kterým se postupně všichni přidávali. Tak se o půlnoci Štědrého večera narodil v srdcích lidí Kristus. Všichni věřili, že je přítomen na bohoslužbě právě v tom jejich kostele. Cítili přítomnost lásky malého dítěte a s nadějí hleděli do nového roku. Vánoční zvyky Nádherným symbolem předvánočního adventního času totiž byly každodenní ranní mše zvané roráty. Asi musel být nádherný pohled na věřící, kteří se scházeli ještě za tmy v zasněžené krajině a na cestu si svítili svíčkami. Ještě před samotnými vánočními svátky v době adventu bylo i přes období půstu několik zajímavých svátků, ke kterým se pojila celá řada pěkných tradic. O nich se více dočtete v článku Hany Vincenciové z Východočeského muzea Pardubice, který otiskujeme na jiném místě těchto Vlastivědných listů. Jaký však byl Štědrý večer našich předků? Světnice byly již od rána provoněny napečenými dobrotami a chvojím a jako součást vánoční výzdoby býval častý vrkoč. Ozdobné špejle se však nezapichovaly do věnce, ale do pískem naplněného džbánu. Celý článek naleznete ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo 4/2009. Autor: Jan Řeháček Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2009 Předchozí článek: Bohumil Laušman – případ (nejen) pro historii Následující článek: Prohlédněte si krásy Heřmanova Městce Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
