|
| |
|
Osobnosti kraje Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17  26.01.2014 Sguardon Leader, nadporučík letectva(plukovník in memoriam), letec, bombardovací pilot, příslušník a velitel letky u 311 bombardovací perutě RAF v Anglii za II.světové války se narodil 25.5.1915 v Hlinsku (čp.89), okres Chrudim. Zemřel v emigraci 16.9.1990 v Adelaide v Austrálii. Jde o zcela vyjimečnou osobnost československého válečného letectva. Stal se živou kronikou 311 českosl. perutě v RAF. Létal všechny typy letounů jimiž postupně disponovala její operační i výcviková část.
Útěk před Hitlerem do Francie Narodil se jako jediný syn četnického strážmistra v Hlinsku Aloise Šedivého a Marie rozené Lukešové. Po brzké smrti rodičů se jej ujali a vychovávali prarodiče. Vyučil se strojním zámečníkem a také automechanikem. V roce 1934 byl přijat do Školy pro odborný dorost letectva v Prostějově (spolu se zde sešli s pozdějším pilotem Karlem Kovářem z Krouny , po válce občanem osady Bahna u Dědové a četařem -plukovníkem in memoriam- Stanislavem Popelkou z František u Krouny, pozn. autora čl.). Alois Šedivý V roce 1936 nastoupil k leteckému pluku 1 TGM v Praze Kbelích. Posléze konal službu pilota dvoumístných Letovů Š-328 u letky v Milovicích. V roce 1938 byl jmenován polním pilotem. Po dalším zvýšení kvalifikace a po absolvování kurzu nočního létání se stal pilotem dvoumotorových těžkých bombardovacích Blochů MB-200 u 81. bombardovací letky leteckého pluku 5 v Brně. Po okupaci Československa dne 14.7. 1939 spolu s dalšími kamarády ilegálně utekl do Polska. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2013  30.11.2013 Zdá se, že město kamene zvoní nejen údery perlíku v okolních lomech,
ale také v hudbě svých rodáků, kteří se tu narodili, naslouchali
hře varhan v děkanském, kdysi poutním kostele Nanebevzetí Panny
Marie i hlasům jeho zvonů.
Tady se v prosté chalupě, jakých tu bylo
dříve nejvíc, narodil r. 1774 Václav Jan Křtitel
Tomášek. Jeho dětství bylo skromné,
zato v dospělosti ve službách hraběte Jiřího
Buquoyje s ním cestoval jako jeho skladatel
a učitel hudby v jeho rodině po celé Evropě.
Uměleckou společnost oba nacházeli
v tehdy proslavených Mariánských Lázních,
kam zajížděli i ze zdravotních důvodů.
Václava Tomáška trápila dna, pilně
absolvoval pitnou kůru i procedury, ale
ve volném čase zhudebňoval básně jiného
slavného pacienta západočeských
lázní J. W. Goetha. V srpnu 1822 potěšil
Tomášek smutného Goetha písní „Útěcha
v slzách“. V Tomáškově památníku jsou
verše, které mu slavný básník za to věnoval.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2013 30.11.2013 Při shledávání údajů k začátkům létání v českých zemích jsem nacházel také údaje o dění v městech a obcích Pardubického kraje mimo vlastní Pardubice. Nešlo sice o dění tak významné, jako tomu bylo v samotných Pardubicích, přesto jde o události a osoby, které do nejstarší historie letectví v kraji patří. Chtěl bych se pokusit podat zde přehled osob a jejich činů, na něž jsem takto narazil. Nepochybuji, že se časem podaří tento přehled významně doplnit. Zde mnou uváděné údaje končí vypuknutím první světové války. Jen příležitostně jsem připojil osoby, které začaly létat ve válečných letech 1914–1918, pokud je mi známo, že pocházely z Pardubického kraje; zvláště tento doplněk si nečiní nárok na úplnost. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2013  30.11.2013 Eduard Albert se narodil 20. ledna
1841 v Žamberku. Jeho rodiči byli hodinář
František Vojtěch-Albert (1812–
1882), vedoucí žamberských divadelních
ochotníků, a Kateřina, rozená Zdobnická
(1816–1906), dcera místního krejčího.
Eduard se narodil v domě č.p. 149 v ulici
Pod radnicí. Později se ještě jeho rodičům
narodilo dalších 5 dětí. „Edýnek“
byl jako prvorozený (předtím zemřela
jeho matce při porodu dvojčat) miláčkem
rodiny. Svou bystrost prokázal „rozborkou
a sborkou“ hodinek, což překvapilo
i jeho otce, hodináře. Před gymnaziálními
studiemi jej poslali rodiče na „handl“
do německého Šumperka a roku 1853
začal v Hradci Králové studovat gymnázium.
Jeho 2. ročník však studoval
již na výborním piaristickém gymnáziu
v Rychnově nad Kněžnou , kde pobyl až
do kvarty roku 1857, načež se vrátil do
Hradce Králové, kde maturoval 23. září
1861. Jeho výborná paměť mu usnadňovala,
že se doma takřka nemusel ani učit.
V Hradci si oblíbil ředitele gymnázia
T. Bílka a profesora náboženství T. Hakla,
později děkana v Hořicích v Podkrkonoší,
s nimiž se stýkal rád i později.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2013  17.06.2013 Na 9. září letošního roku připadlo 100. Výročí úmrtí básníka, dramatika
a překladatele Jaroslava Vrchlického (nar. 1853 v Lounech
pod vlastním jménem Emil Bohuslav Frída). Jeho dílo kdysi hodnocené
jako titánské (270 knih) je dnes bohužel pozapomenuté snad až
na divadelní hru „Noc na Karlštejně“ upravenou na fi lmový muzikál
(Z. Podskalský – K. Svoboda).1)
Když jsem psal v letech 2007–2009 svou
knihu o pardubickém vlastivědném pracovníkovi
řídícím učiteli Františku Karlu
Potěšilovi (1864–1935)2), věnoval mi jeho
příbuzný – pardubický lékař MUDr. Jiří
Potěšil – své výpisky o Vrchlickém, s nímž
byla rodina Potěšilů příbuzná3) a jeden starý
novinový výstřižek z roku 1944, o němž
se ještě zmíním.
Podle knihy „Vrchlický v dopisech“ editované
literárním historikem Albertem
Pražákem (předsedou ČNR v Praze roku
1945)4) vzniklo příjmení Frída (či Frýda)
z Frydrych. Příjmení Frída se podle A. Pražáka
vyskytuje roku 1523 a 1604 v trhové
smlouvě svobodnického rodu Bradáčů,
jenž žil v Bradáčově u Mladé Vožice. Zakladatelem
frídovské větve, z níž pocházel
básník J. Vrchlický, byl Jan Vojtěch Frída
(1758–1841), který měl se svou ženou Rozálií,
roz. Braunovou syna Jana Josefa Frídu
(1787–1871). Tento kožišník a cechmistr
byl mj. členem městské rady v Brandýse
nad Labem a aktivním účastníkem revolučních
událostí roku 1848. Oženil se s Annou
Nezbedovou z Vrábí, s níž měl 5 synů.
Čtvrtý z nich Jakub Jan Frída (nar. 1827
v Brandýse n. L.) byl otcem Emila Bohuslava
Frídy (později J. Vrchlického).Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2012  17.06.2013 K písemné pozůstalosti se přiřazují
zřejmě první jeho písemnédokumenty,
nalezené v současné
době. Výběr z jeho vynikajícího
malířské tvorby můžeme vidět
v expozici českého moderního
umění Národní galerie v Praze.
Jedná se o pět dopisnic s jeho
vzkazy a myšlenkami. To vše vyplňuje
další mezeru pro poznání
jeho života a tvorby. Jedná se o pět
poštovních pohlednic, z nichž dvě
jsou reprodukcemi romantických
krajin rakouského malíře Splitbergera.
Další tři zásilky jsou rovněž
dobově romanticky laděné fotografi
cké pohlednice.
Obsahem Pruchova sdělení jsou jeho
myšlenky a dojmy zaslané v letech
1905 –1906 tenkrát mladé dívce Marii
Šimečkové, později provdané Vrzáčkové.
Její otec vlastnil mlýn na řece Chrudimce,
existujícím tenkráte v říčním údolí pod
obcí Hoješín. Oddělení mlýna od většiny
obce tvořilo jakousi samotu, k níž patřilo
ještě několik stavení nazývaných Dolní
Hoješín, což také dosvědčuje Pruchou
psané adresy. V současné době je údolí
i s bývalým mlýnem zaplaveno vodou
údolní přehrady Seč. Pozůstatky bývalé
štětované cesty, značné množství smrkových
pařezů kdysi pokáceného smrkového
lesa, sloupy bývalého mostu i zbytky
mlýnských budov byly k vidění ještě
v roce 1965, kdy došlo k vypuštění přehrady
vzhledem k nutným opravám hlavní
přehradní hráze.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2012  17.06.2013 Obec Medlešice (od 1. 7. 1985 místní část Chrudimi) má od roku
1969 pomník padlých spoluobčanů z obou světových válek. Do té
doby zde byl pouze pomník obětí první světové války. Účelem tohoto
článku je připomenout Jindřicha Vaško, jehož jméno je na medlešickém
pomníku mezi čtyřmi oběťmi druhé světové války.
Připomeňme si jeho vztah k obci právě
při příležitosti 70. výročí hrdinské smrti.
Nejdříve je nutno zdůraznit, že štábní
kapitán „in memoriam“ Jindřich Vaško byl
významnou postavou československého
domácího vojenského odboje v době druhé
světové války a není tedy náhodou, že
se k jeho jménu pojí tituly nositele Řádu
Tomáše Garrigue Masaryka a Československého
válečného kříže 1939.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2012  17.06.2013 Nevěříte-li, stalo se to 8. září 2012 v rámci oslav 750 let tohoto
města (založeného kolem roku 1262).
Dopoledne v 10 hodin proběhla v chrámu
sv. Vavřince slavnostní mše sv. celebrovaná
generálním vikářem královéhradecké
diecéze Mons. J. Sochou. Ten uvítal m.j.
i rektora univerzity v Hradci Králové prof.
J. Hynka. V homilii vyšel z evangelického
textu sv. Matouše o rodokmenu Ježíše Krista,
Pána dějin. Ukázal na tomto klasickém
textu roli osobnosti v dějinách a přešel
k zakladateli mnoha českých měst Přemyslu
Otakaru II. Bohoslužbě byli též přítomni
i členové řádu sv. Jana Jeruzalémského
a hosté z Německa.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2012  6.01.2013 Dne 6. 5. 2012, přesně v den narození Josefa Koukala před 100 lety,
uspořádala jeho rodná obec Jenišovice ve spolupráci s Klubem veteránů
V. Mýto–Choceň pietní vzpomínkovou akci, nad kterou převzal
záštitu náměstek hejtmana Pardubického kraje Roman Línek.
Akce byla velmi dobře zorganizovaná, zúčastnilo
se jí několik stovek lidí a proběhla
za velmi příznivého počasí. Součástí této
vzpomínkové akce byla velmi pěkná výstava
v místní bývalé škole. Pietní akt vyvrcholil
u památníku Josefa Koukala (1912– 80)
v blízkosti jeho rodného stavení č. p. 22
projevy náměstka hejtmana R. Línka, starosty
obce L. Svatoše, minutou ticha, čestnou
salvou jednotky Armády ČR a průletem
letounů JAS 29 Gripen nad obcí. Při vzpomínkovém
aktu zazněla vedle české hymny
také anglická státní hymna. Akce byla prezentována
v médiích (novinách, rozhlasu
a televizi). O vzpomínkové akci natočila
Česká televize krátkou reportáž, která byla
odvysílána 6. 5. 2012 v regionálním vysílání
i v hlavním vysílání celostátním.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2012  6.01.2013 Článek k životnímu jubileu Bohumila
Fořta navazuje tématicky
na statě připomínající ve
Vlastivědných listech Pardubického
kraje význačné železniční
odborníky Josefa Daňka
(3/2005) a prof. Roberta Nejepsu
(4/2011). Bohumil Fořt je bývalým asistentem profesora Nejepsy a zároveň bývalým spolupracovníkem Josefa Daňka v kolektivu vývojových pracovníků, zabývajících se od 50. let minulého století vývojem československé vlakové brzdy. Ing. Fořt se zabýval také vysokoškolskou pedagogickou činností – specializací vlakové brzdy, ale zároveň se vypracoval na odborníka na mezinárodní úrovni. Více než dvacet let byl československým zástupcem při mezinárodní železniční organicaci UIC (Union Internationale des Chemins de fer) se sídlem v Paříži. Zároveň byl také zástupcem v OSŽD (Organizacija dlja sotrudničestva železnych dorog) se sídlem ve Varšavě. Bohumil Fořt se narodil se 8. 7. 1922 v Opatovicích nad Labem a žil tu do svých devatenácti let. Otec byl ředitelem v čokoládovně Albis. Maminka Růžena pocházela ze Starých Čivic (č. p. 15) z deseti dětí rodiny Hrůšových. Její starší sestra Františka se provdala za tesaře Křivku. Musíme dodat, že Jan Křivka, bývalý šefkonstruktér motocyklů Jawa a dlouholetý zástupce Československa v Mezinárodní motocyklové federaci FIM, je o dva roky starším bratrancem B. Fořta. Bohumil Fořt absolvoval Reálné gymnázium v Pardubicích v letech 1933 až 1941. Spolužákem mu byl na této škole pozdější známý dětský psycholog a profesor Zdeněk Matějček, následně i celoživotní dobrý přítel. Na této škole bylo tehdy samozřejmostí studovat latinu jako základ všech evropských jazyků, ale též osm let němčiny a čtyři roky francouzštiny. Jazykové studium se mělo v budoucnu zúročit. Protože však maturitní zkouška připadla na rok 1941, tedy dobu německé okupace, vysoké školy byly zavřeny, a tak nezbývalo než studovat dál tzv. abiturientský kurz na odborné střední škole. Tou se stala Průmyslová škola v Preslově ulici v Praze na Smíchově v letech 1941 až 1943. B. Fořt se ovšem později nevyhnul pracovnímu nasazení ve zbrojní výrobě – jeden rok v Avii v Letňanech pracoval v technické kanceláři. I to mělo opět v budoucnu svůj význam, seznámil se zde velmi dobře s technologií obrábění. Další rok pak působil v pobočném závodu Omega v Lukách pod Medníkem. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2012 Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
