|
| |
|
Jindřich Vaško z Medlešic
17.06.2013 Obec Medlešice (od 1. 7. 1985 místní část Chrudimi) má od roku 1969 pomník padlých spoluobčanů z obou světových válek. Do té doby zde byl pouze pomník obětí první světové války. Účelem tohoto článku je připomenout Jindřicha Vaško, jehož jméno je na medlešickém pomníku mezi čtyřmi oběťmi druhé světové války. Připomeňme si jeho vztah k obci právě při příležitosti 70. výročí hrdinské smrti. Nejdříve je nutno zdůraznit, že štábní kapitán „in memoriam“ Jindřich Vaško byl významnou postavou československého domácího vojenského odboje v době druhé světové války a není tedy náhodou, že se k jeho jménu pojí tituly nositele Řádu Tomáše Garrigue Masaryka a Československého válečného kříže 1939. Jindřich Vaško se narodil 15. 10. 1910 v Troubelicích u Zábřehu na severní Moravě, v Sudetech, v pohraniční oblasti, kde tehdy byl silný podíl obyvatel německé národnosti. Tato skutečnost sehrála v jeho životě později nesporně důležitou roli. Otec Antonín Vaško pocházel z Radčic u Skutče a narodil se 19. 9. 1873, matka Růžena byla rodným jménem Hatanová z Lánů. Otec byl strážníkem železnice, tedy zaměstnancem státních drah a patrně jej i s rodinou dovedla na severní Moravu právě služba u dráhy. V Troubelicích se narodil i Jindřichův starší bratr František, a to 1. 10. 1904. Jindřich Vaško absolvoval v letech 1925 až 1929 Obchodní akademii v Olomouci. Prvního října 1930 nastoupil prezenční vojenskou službu a v jejím rámci absolvoval školu pro důstojníky v záloze u 8. opavské pěší divize. Vojenskou službu konal ve Fryštátě (dnes Karviná) a později v Žamberku. Jako četař aspirant byl J. Vaško 1. 4. 1932 propuštěn do zálohy a k prvnímu lednu 1933 byl povýšen na podporučíka pěchoty v záloze. Po vojně nastoupil do zaměstnání a můžeme uvést, že působil jako účetní u stavební fi rmy František Secký v Praze na Vinohradech. První vojenské cvičení absolvoval ve dnech 7.–27. 9. 1934 v posádce Žamberk. Zřejmě toto cvičení ho motivovalo k myšlence nastoupit další vojenskou službu. Československá armáda tehdy prodloužila základní službu na dva roky a hledala též nové důstojníky z povolání. To vše bylo reakcí na zbrojení v Německu po nástupu Adolfa Hitlera k moci v roce 1933. Od začátku ledna 1935 tak J. Vaško nastoupil do další dobrovolné činné vojenské služby u Hraničářského praporu číslo 5 v Chebu. Zároveň byl také povýšen do hodnosti poručíka. Desátého prosince 1936 absolvoval v Milovicích odbornou zkoušku, následně byl přeřazen 1. 1. 1937 do skupiny důstojníků z povolání a podepsal závazek na čtyři roky vojenské služby. V té době stále působil u Hraničářského praporu 5 v Chebu. Se zhoršující se situací v pohraničí byl odvelen nejprve v únoru 1938 do Falknova nad Ohří (dnešní Sokolov) a od dubna působil v Ostrově u Karlových Varů. V obou místech to bylo na funkci velitele zákopnické čety. V rámci mimořádných opatření, předcházejících mobilizaci v září 1938, se poručík Vaško se svou jednotkou přesunul do Doupova u Karlových Varů. Tam jej pak také 23. září zastihlo vyhlášení úplné mobilizace Československé armády. Působení poručíka Vaško v této situaci, kdy jeho podřízení jednak zřizovali zátarasy proti očekávanému útoku německé armády, ale zároveň už také bojovali s tlupami ozbrojených henleinovců, je podrobněji popsáno ve Zprávách Klubu přátel Pardubicka z roku 2005. My jen poznamenáme, že poručík Vaško disponoval tehdy také tzv. železničním pluhem, to byla souprava dvou lokomotiv se zařízením na trhání pražců, a tedy rychlou destrukci tratě. Jako velitel neváhal toto zařízení použít na vytrhání trati u nádraží v Kraslicích při velkém útoku sudetských ordnerů. Třicátého září 1938 ovšem bylo rozhodnuto o přijetí mnichovského diktátu a 4eskoslovenská armáda musela odstoupit bez boje pohraniční území. Kvalifi kační listina válečná z 26. 11. 1938 nám sděluje, že poručík Jindřich Vaško se v době mobilizace a pohraničních bojů osvědčil velmi dobře. Kromě toho se dozvídáme, že ovládal jazyk německý a francouzský a také, že jeho rodiče bydleli tehdy v Hradečné u Uničova. To byla ovšem oblast, která patřila rovněž do německého záboru a tak rodiče museli následně odejít do českého vnitrozemí. V té době působil v Pardubicích Jindřichův starší bratr František. Byl také absolventem Obchodní akademie, ale zřejmě zaměstnání otce ho směřovalo na železnici, a tak složil traťmistrovské zkoušky a následně nastoupil základní vojenskou službu v Pardubicích u železničního pluku. S tímto útvarem se podílel na různých významných stavbách. Vojáci prováděli tehdy regulaci Chrudimky, pracovali na přestavbě nádraží. František Vaško tak získal kontakty na pardubické stavební fi rmy a po skončení vojenské služby se rozhodl zůstat v Pardubicích a podnikat v oboru stavebním. Navíc se tu seznámil s budoucí manželkou Marií Truhlářovou (1908–1987). To, že pohrdl železniční službou, ovšem způsobilo velkou nelibost rodičů. Vztahy nejen rodičů, ale i ostatních sourozenců k Františkovi napravila situace vzniklá na podzim 1938. Rodina Vaškových musela opustit svůj dosavadní domov a díky Františkovi se podařilo sehnat ubytování nedaleko Pardubic, konkrétně v Medlešicích. Vraťme se k osudům Jindřicha Vaško. Ten pokračoval ve službě v armádě do 30. června 1939. Ovšem od německé okupace 15. března 1939 již byla armáda rozpouštěna a bylo zřejmé, že vojenská perspektiva končí. Zaměstnání zajistil opět bratr v Pardubicích, a tak se Jindřich stal správcem lomů fi rmy František Vaško a spol. – konkrétně od 1. 12. 1939. Rodiče tehdy bydleli v nájmu v Medlešicích v čísle popisném 20. Dům byl majetkem Jozífkových, kteří část domu, směrem do ulice pronajímali. Jindřich Vaško teď mohl navštěvovat rodiče poměrně často a tato skutečnost měla osudový význam. Protější hospodářské stavení čp. 41 patřilo Hromádkovým – v Medlešicích zvaným „horní Hromádkovi”. Jednalo se o poměrně velké hospodářství – Hromádkovi vlastnili i jednu z největších rozloh zemědělské půdy v obci, samozřejmě pomineme-li velkostatek Jana Wiedersperga. Manželé Hromádkovi měli dvě děti, dceru Annu, narozenou 3. července 1919 a mladšího syna Josefa. Anna byla hezké děvče a třicetiletý Jindřich jako správce lomu nebyl špatná partie… Šestého září 1941 se konala svatba v mikulovickém kostele svatého Václava a Jindřich získal nové bydliště – Medlešice čp. 41. V té době už ovšem rodiče Vaškovi bydleli v Medlešicích v čísle 89 v nájmu v hospodě U Černochů (dnes provozovna fy Sapelli). Jindřich měl ty nejlepší důvody nenávidět vše, co souviselo s německou okupací, přišel o vojenské zaměstnání, rodiče o střechu nad hlavou.. Zároveň jako příslušník hraničářského praporu patřil také k elitní části předválečné čs. armády, vyznačující se národní uvědomělostí. Pardubice byly tehdy velkým posádkovým městem a por. Vaško se znal s mnohými vojáky, kteří byli po březnu 1939 demobilizováni a buď odcházeli do zahraničí nebo se alespoň zapojovali do domácího odboje. Je tedy zcela logické, že se do vojenského odboje pustil i on. Nejprve to znamenalo shánění a ukrývání zbraní a trhavin pro očekávanou vojenskou akci. Ještě dlouho po válce se sousedé v Medlešicích dohadovali, zda nezůstaly nějaké zbraně na půdě v čp. 20, kde Vaškovi v roce 1939 bydleli. Jako známý Alfréda Bartoše z období působení v armádě se pak Jindřich Vaško stal v době přípravy atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha (27. 5. 1942) i záhy po něm jedním z hlavních protagonistů pamětihodných, ale velmi tagických událostí. Alfréd Bartoš jako velitel výsadku “Silver A”, vysazeného do protektorátu na konci roku 1941 britským letectvem, v souvislosti s přípravou atentátu se obrátil s žádostí o podporu na Jindřicha Vaško. Ten pochopitelně neodmítl, a tak vysílačka výsadku zvaná Libuše našla úkryt v Ležákách v lomu Hluboká, kde byl bývalý poručík správcem. Není účelem našeho článku podrobně popisovat související události, které případný zájemce může najít zpracované jinde. Uveďme tedy jen krátce, že po prozrazení byl Jindřich Vaško zatčen 20. 6. 1942 (tehdy měl přechodné bydliště v Dachově) Zatčen byl též jeho bratr František a oba byli pak na základě rozsudku stanného soudu zastřeleni v Pardubicích 2. 7. 1942. Dodejme, že poručík Vaško si zachoval statečnost i v poslední chvíli života a před popravou si nenechal zavázat oči… Dne 28. června paní Anna Vašková – Hromádková porodila dvojčata Petra a Pavla. Někde se uvádí, že lékaři se snažili držet ji s dětmi co nejdéle v nemocnici, ovšem bylo jistě velkou shodou okolností a štěstím, že se matce i jejím synům podařilo dožít konce války u rodičů v Medlešicích. Jsou známy případy z období heydrychiády (citovány v nedávném televizním 44dílném pořadu “Heydrich – konečné řešení”), kdy byly v oné době zastřeleny těhotné ženy, respektive zastřelena matka záhy po porodu. Anna Vašková s dětmi nežila v Medlešicích v ilegálním úkrytu, a tak stres, který prožila v následujících třech letech, musel být nepředstavitelný. Doplňme, že rodiče Jindřicha Vaško se odstěhovali z Medlešic v roce 1943 do Pardubic, kde pečovali o dceru popraveného syna Františka. A ještě něco k poválečným osudům pozůstalých po Jindřichu Vaškovi: Po válce dostala paní Anna Vašková byt v Chrudimi, můžeme uvést, že se syny bydlela v sídlišti Víta Nejedlého čp. 668. Pracovala až do odchodu do důchodu v pardubické Tesle. V Medlešicích bydleli v čp. 41 rodiče Hromádkovi se synem Josefem. Ten pracoval v zemědělském družstvu jako traktorista, vlastnil nádhernou Jawu 500 OHC, s kterou ale téměř nejezdil a skoro jako novou ji také prodal. To když v druhé polovině 60. let přesedlal na čtyři kola a zakoupil si Škodu 1000 MB. Tento, opět téměř neježděný vůz pak sehrál tragickou roli v osudu jeho dvou synovců. Švagr Jindřicha Vaško Josef Hromádko zemřel 8. září 1983 ve věku nedožitých 63 let. V domě zůstala bydlet jen jeho matka Emílie, původem Halousková ze statku z Blata. Ta pak zemřela 2. 11. 1985 téměř v 90 letech a do čísla popisného 41 se přistěhovali z Chrudimi matka a synové – dvojčata Vaškovi. Bratři se začali věnovat rekonstrukci domu. Po roce 1990 získali zpět pozemky po prarodičích a v restituci též podíl v První zemědělské a. s. Tuněchody. Ve vedení této společnosti pak jeden z bratrů nějaký čas působil. Petr a Pavel Vaškovi byli známí jako cyklisté, kteří na svých favoritech denně dojížděli z Chrudimi do zaměstnání do Tesly, do Pardubic. Bratrům se blížila padesátka, když začali jezdit s nádherně zachovalou Škodou 1000 MB, zděděnou po strýci. Jejich největší každoroční cestou býval výjezd v červnu na vzpomínkové shromáždění do Ležáků. Bylo tomu tak i v roce 1994. Dvacátého osmého června toho roku ovšem navíc vezli do Opavy Josefa Ondráčka, který po válce jako mladý policista pátral po zavlečených českých dětech v Německu. Ovšem před Bruntálem došlo k havárii, při níž Pavel Vaško, který řídil, zahynul. Bratr Petr zemřel o měsíc později. Poznamenejme, že dvojčatům bylo právě v den havárie 52 let. Paní Anna Vašková zemřela o dva roky později, 16. 9. 1996. Za poskytnutí podkladů k tomuto článku děkuji paní Jitce Mačátové, manželům Hromkovým a též Vojenskému ústřednímu archivu v Praze.
Autor: Ing. Vlastislav Smutný Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2012
Předchozí článek: Brandýs nad Orlicí Následující článek: nalezené dopisnice českého malíře Jindřicha Pruchy (1886 - 1914) Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
