|
| |
|
Vlastivědné listy Pardubického kraje
3/2015
14.03.2016
Není mnoho rodin, které by po sobě ve městech, kde žily, zanechaly tolik významných stop jako rodina Jirečkova ve Vysokém Mýtě. Byli to v pouhých dvou generacích hned čtyři její členové: Hermenegild, Josef, Noemi a Julie. Nejčastěji si Vysoké Mýto připomíná Hermenegilda Jirečka, rytíře ze Samokova, zakladatele studia českých právních dějin, který se zde narodil 13. dubna 1827. Hermenegild Jireček pocházel sice ze skromných poměrů, ale získal velmi dobré vzdělání. Studium započal na piaristickém gymnáziu v blízké Litomyšli, odtud přešel na pražské akademické gymnázium, jehož ředitelem byl Josef Jungmann , a na univerzitě v Praze studoval (1844–1850) filozofii a práva. Po ukončení vysoké školy odešel do Vídně, kde potom čtyřicet let působil na ministerstvu kultu a vyučování. Kromě své práce na ministerstvu učil v letech 1874-1877 český jazyk a literaturu korunního prince arcivévodu Rudolfa a jako ocenění za tuto výuku získal Řád Železné koruny. O tři roky později, v roce 1881, byl povýšen do rytířského stavu. Přídomek „ze Samokova“, který si zvolil, měl připomínat, že jeho předkové byli prostí kováři a že si svůj titul „ukoval sám“. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2015 
25.02.2016
Později si Labe prorazilo koryto východně kolem Kunětického hora, jižně od ní se spojilo s Loučnou a převzalo její staré koryto na západ. Při velmi malém spádu tu vytvářelo množství meandrů zdržujících vodu, tak vytvářelo široký pruh močálovité krajiny s lužním pralesem. Také v Bohdanečské bráně, když ji Labe opustilo, zůstala zamokřená oblast s lužním pralesem protkaná říčním rameny a močály. Tu oblast po okrajích, zejména na jihozápadě obklopil suchopár písčitých přesypů. Ty vznikly, když po době ledové z míst odhalených ustupujícím ledovcem vítr odnášel písek a ukládal na jihu Pardubické kotliny neúrodný vátý písek. Celkově byla krajina neúrodná. Jen kolem dnešních Mikulovic a Ostřešan jsou vrstvy úrodné spraše, cihlářské hlíny. Proto zde bylo rané pravěké osídlení, jak svědčí nedávné archeologického nálezy. Celkem podle historika J.Sakaře byla krajina Pardubicka nevhodná pro osídlení, jen pro pravěké lovce až do dob historických. Ten kraj koncem 11. století získal od krále Vratislava I. řád Benediktinů, který na jeho severním okraji založil r.1086 Opatovický klášter. Ten jej začal kultivovat, zakládal osady, kolonizoval. Močály měnil v rybníky. Snad pozůstatků starého toku Labe využil pro část Opatovického kanálu, jimž napájel založené „malou" Čeperku a Bohdanečský rybník. Zemědělská produkce na odvodněných plochách i na písčitých suchopárech byla nízká. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2015 
25.02.2016
Andrlův chlum je zalesněný hřbet mezi Řetovou a Ústím nad Orlicí a zároveň jeho vrchol čítající 559 metrů nadmořské výšky. Uváděn je již v mapách II. vojenského mapování (Anderlu Chlum) a pojmenován po rodu Andrlů, což byli majetníci jednoho z největších gruntů ve Velké Řetové před rokem 1657, kdy přešel se vším starobylým právem do vlastnictví Pávkových.
První rozhledna Myšlenka vystavění rozhledny na Andrlově chlumu se pojí s rokem 1903, ale až 23. května 1905 byla Okrašlovacím spolkem v Ústí nad Orlicí uzavřena smlouva s tehdejším vlastníkem pozemku, Františkem Pávkem z Řetové čp. 29, roční nájemné (za služebnost, věcné břemeno) bylo tehdy 10 korun. Projekt první rozhledny připravil místní stavitel Josef Hernych (starší bratr továrníka Floriana), vzorem se mu stala trámová rozhledna na vrchu Bakule u Bouzova (její model je k vidění v expozici na hradu Bouzov). Aby se urychlily přípravné práce, byl 25. dubna 1905 zvolen výbor, který měl na starosti finanční zajištění (rozhledna přišla spolek na 4.689 korun), ale také třeba dovozy potřebného materiálu na chlum. Celá dřevěná konstrukce (vazba) byla totiž zhotovená v ohradě stavitele za městem, odkud bylo třeba vše na chlum dopravit. A pak v červnu přišel den, kdy se začalo stavět. Stavba pokračovala poměrně rychle, slavnostní otevření se uskutečnilo v neděli 27. srpna 1905. Stála na nejvyšším místě kopce, v blízkosti trigonometrického bodu a znalci byla hodnocena jako solidní, pevná, ale i úhledná. Ústečtí byli na rozhlednu patřičně pyšní a vodili k ní své hosty. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2015 
21.02.2016
Ústí nad Orlicí je město v půvabném zalesněném údolí na soutoku řek Tiché Orlice a Třebovky. Počátky města spadají do druhé poloviny 13.století, kdy se za vlády Přemysla Otakara II. začala rozrůstat slovanská osada Oustí. Většina obyvatel se v minulosti živila hlavně zemědělstvím a domácím tkalcováním. K rozmachu textilního průmyslu došlo v polovině 19.století po výstavbě železnice Olomouc - Praha. Tento fakt přinesl městu dokonce označení „východočeský Manchester“.
Nedávno byl ve městě vyznačen „Turistický poznávací okruh“ v délce 14 km a s 12 zastávkovými místy. Mapku okruhu včetně popisu jednotlivých zastavení lze získat v Informačním centru města. Náročnější úsek okruhu stoupající na Andrlův chlum do výšky 589m n.m. již většina turistů KPP absolvovala (někteří i vícekrát), proto jsme se tentokrát vydali na méně obtížný úsek vedoucí městem k řece Orlici. Putování jsme zahájili na železniční zastávce Ústí nad Orlicí. – město (zastavení č.5), která je významnou technickou památkou z roku 1845, kdy byl zahájen provoz na trati Olomouc - Praha. Projektantem tratě byl železniční inženýr Jan Perner, empírovou budovu nádraží navrhl architekt Antonín Jüngling. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2015 
21.02.2016
Krajině na českomoravském pomezí mezi Lanškrounem a Moravskou Třebovou dominuje pozoruhodné návrší Rychnovský vrch (541 m). Pojmenování dostalo podle protáhlé obce Rychnov na Moravě, která leží pod západním svahem kopce a prochází jí silnice spojující obě výše uvedená města přes Žichlínek a Staré Město. Rychnovský vrch vystupuje v jihovýchodní části Pardubického kraje, a i když je vidět z širokého okolí, rozhodně nepatří k hojně vyhledávaným místům. Z mnoha hledisek však patří ke vskutku pozoruhodným místům, navíc opředeným řadou dávných pověstí. Kopec je v podstatě výrazným hřbetem, ve směru od severu (respektive SSZ) k jihu (JJV) přes 3 km dlouhým a převyšujícím bezprostřední okolí asi o dvě stě metrů. Vystupuje při východních okrajích rozsáhlé geologické jednotky, zvané česká křídová pánev, což se odráží též v horninové stavbě kopce s převahou písčitých slínovců (opuk) a jemnozrnných pískovců druhohorního (svrchnokřídového) stáří. Úpatí západního svahu směrem k Rychnovu však už přechází do červených usazenin permského stáří, místy překrytých naplaveninami mladotřetihorního (neogenního) moře, které až do těchto míst zasahovalo z jihu Moravy. Okraje křídové pánve byly do značné míry postižené působením zemských tlaků, které provázely relativně mladé (třetihorní a čtvrtohorní) tektonické procesy, což se výrazně projevuje i na vnitřní stavbě a vnější povrchové tvářnosti Rychnovského vrchu. Souvrství hornin, tvořící táhlý hřbet návrší, je totiž příkře ukloněné k východu, což je dobře patrné např. na stěnách někdejších lomů u Rychnova i na menších výchozech opukových vrstev přímo na hřbetu kopce. (V geomorfologii – což je nauka o tvarech zemského povrchu – je tento typ návrší označován jako „kozí hřbet“ nebo kuesta.) Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2015 
21.02.2016
Komentované prohlídky úřadu na Komenského náměstí, dobročinný jarmark v reálce, ukázky složek integrovaného záchranného systému, besedy, virtuální výstup na Králický Sněžník, prezentace škol a také kulturní program na třídě Míru, to všechno patřilo k připomenutí patnáctileté existence novodobého Pardubického kraje letos v květnu. Historicky první hejtman Roman Línek a současný hejtman Martin Netolický obdrželi symbolickou „občanku“, se kterou se kraj nyní vydává už na svou „dospělou“ cestu. „Chtěli jsme při této příležitosti připomenout, co vlastně kraje dělají. Pardubický kraj má pod svými křídly například nemocnice a zdravotní ústavy, zřizuje 57 středních škol, 8 sociálních ústavů, 4 muzea a galerii a stará se o 3100 kilometrů silnic II. a III. tříd,“ poznamenal hejtman Martin Netolický a pokračoval: „Pomáhá také rozvíjet život v kraji pomocí grantů na kulturní a sportovní aktivity, sociální služby, požární ochranu, památky či péči o životní prostředí a venkov.“ Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2015 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
