|
| |
|
Krajina Pardubicka
25.02.2016 Později si Labe prorazilo koryto východně kolem Kunětického hora, jižně od ní se spojilo s Loučnou a převzalo její staré koryto na západ. Při velmi malém spádu tu vytvářelo množství meandrů zdržujících vodu, tak vytvářelo široký pruh močálovité krajiny s lužním pralesem. Také v Bohdanečské bráně, když ji Labe opustilo, zůstala zamokřená oblast s lužním pralesem protkaná říčním rameny a močály. Tu oblast po okrajích, zejména na jihozápadě obklopil suchopár písčitých přesypů. Ty vznikly, když po době ledové z míst odhalených ustupujícím ledovcem vítr odnášel písek a ukládal na jihu Pardubické kotliny neúrodný vátý písek. Celkově byla krajina neúrodná. Jen kolem dnešních Mikulovic a Ostřešan jsou vrstvy úrodné spraše, cihlářské hlíny. Proto zde bylo rané pravěké osídlení, jak svědčí nedávné archeologického nálezy. Celkem podle historika J.Sakaře byla krajina Pardubicka nevhodná pro osídlení, jen pro pravěké lovce až do dob historických. Ten kraj koncem 11. století získal od krále Vratislava I. řád Benediktinů, který na jeho severním okraji založil r.1086 Opatovický klášter. Ten jej začal kultivovat, zakládal osady, kolonizoval. Močály měnil v rybníky. Snad pozůstatků starého toku Labe využil pro část Opatovického kanálu, jimž napájel založené „malou" Čeperku a Bohdanečský rybník. Zemědělská produkce na odvodněných plochách i na písčitých suchopárech byla nízká. Po zničení kláštera r.1421 za husitských válek získal klášterní panství, severně od Labe Diviš Bořek z Miletínka, na Kunětického hoře postavil hrad a pokračoval v zakládání rybníků ve větším měřítku. Rybníky měly význam nejen rybochovný, ale i zdravotní. S jejich zakládáním souvisela vyšší péče o vodní režim krajiny, byly omezeny nezdravé močály. Na části rozšířeny zemědělské pozemky, převážně pastviny. Jeho dědici panství Kunětickohorské zadlužili, snad pro nízkou výnosnost. Roku 1491 je koupil moravský velmož Vilém z Pernštejna. Přikoupil i malé, též zadlužené panství pardubické jižně od Labe. Byl si vědom hospodářského významu rybníků v podmínkách Pardubicka a zahájil intenzívně budování rozsáhlé rybniční soustavy. Jednak Bohdanečskou pro níž do roku 1514 rozšířil a prodloužil Opatovický kanál až k jeho návratu do Labe u Semína. To mu umožnilo rozšířit malou na Velkou Čeperku a založit desítky dalších rybníků. Druhá soustava vznikla mezi Dašicemi a Lhotkou východně od Pardubic, tu napájela z části Loučná, z druhé Dvakačovický kanál spojující ústí Novohradky do Chrudimky s Loučnou z let 1491-94. Rybník zvaný Jezero nebo Nový a několik dalších na severovýchodním okraji Pardubic napájela Halda dokončena roku 1496. spojující Loučnou s Chrudimkou v Pardubicích. Mětický rybník a několik rybníků u Nemošic plnil kanál oddělující se u Tuněchod z Chrudimky, vracející se do ní pod Štětínem. Vilémovi synové Vojtěch a Jan ještě rybniční soustavu rozšiřovali. Jeho vnuk Jaroslav z Pernštejna, ale již roku 1560 byl nucen celé panství pro dluhy prodat královské komoře. Pardubické komorní panství se zpočátku muselo vzpamatovat ze škod způsobených dočasnou správou věřitelů za posledního Pernštejna. Hlavně byla provedena rozsáhlá rekonstrukce zanedbané rybniční soustavy, která se ale již nerozšiřovala. Ač tehdy jihočeské rybnikářství již dosahovalo svého vrcholu, Pardubicko si přesto udržovalo přední místo v obchodu s rybami. To mu zaručoval propracovaný třístupňový chov ryb a obnova rybníků. Jako komorní panství mělo údajně monopol na odbyt v Praze, kam šlo přes 30% produkce ryb. Do Prahy byla dovážena i většina ostatní produkce panství a na panství nezůstávaly prostředky ani na údržbu. Rybník byly zanedbávány, zarůstaly. Celá soustava pak byla z ničena za třicetileté války. Pokusy o její obnovu byly nedostatečné. Mnoho rybníků zůstalo vypuštěných a další zanikaly. Rozšiřovaly se plochy zamokřených, ale i suchých, ladem ležících pozemků, jen z části využívaných jako pastviny. Nápravu měla přinést pozemková reforma koncem 18. století., měla skoncovat s nevýnosnou robotou. Účelem bylo rozdělit panskou půdu drobným zemědělcům, pro její lepší využití. Prováděním pověřen Antonín šl.Fr. Anton Raab, vrchní ředitel státních panství v Čechách, po něm pozemková reforma nazvána raabizací. Zkušebně byla zahájena právě na pardubickém panství, kde byl dříve písařem. Dle instrukcí z 1.a 3. března 1777 byla císařská popluží rozdělena na dílce a ty přiděleny zemědělcům do emphy-teutického vlastnictví (se zákazem zcizení bez souhlasu panství). Došlo k nové kolonizaci Pardubicka utečenci ze Slezska a Kladska zabraných Pruskem. Celkem tehdy bylo na Pardubicku založeno na 40 nových osad, což svědčí o do té doby řídkém osídlení Pardubicka a nízkém využití neúrodných jeho pozemků. Přesto ještě století krajina Pardubicka byla spíše stepí, či lesostepí, s převahou pastvin, malým podílem zornění. Právě ten charakter krajiny a také nedostatek zpevněných cest přispěly ke vzniku parforsních honů. Až koncem 19. století vzrostl podíl zorněné půdy. Škody na orné půdě musel pořadatel honů hradit a to pak zvyšovalo náklady, hony také omezovalo zřizování cest a regulace drobných toků. Uvažovalo se o jejich ukončení, ale Pardubice podpořily jejich pokračování. Až koncem 19 stol. se Pardubicko stává intenzívně využívanou zemědělskou oblastí, ale s poměrně nízkou úrodností v tak zvaném „zlatém pruhu země české" podél Labe. Byla zde převážně drobná hospodářství, málo velkostatků, málo lánů, krajina si zachovávala lidské měřítko, byla rozmanitější, pestřejší, zdaleka ne holá rovina. Velké lány se vytvořily až po kolektivizaci zemědělství, po rozorání mezí, likvidaci remízků. Ale naproti tomu v 50-tých letech 20. století, byly mezi lány vysazovány větrolamy, zlomek se zachoval u Hostovic. Za nového obdělávání byly cípy dříve malých polí a okolí slepých ramen Labe a Chrudimky těžko dostupné pro těžkou mechanizaci, zůstaly neobdělané, zarostly „nálety", někdy velmi divokými, vnikly malé přírodní rezervace. Tyto zelené ostrůvky budí mnohde dojem přímo parkové krajiny, zejména podle Labe i Chrudimky. Lesy města Pardubic Většina Pardubicka byla do historické doby zarostlá lesy, podle historika J.Sakaře výhodná pro pravěkého lovce, nevhodná k osídlení. Podél Labe se rozkládaly lužní lesy, prales. Na suchých částech jižně a východně od dnešních Pardubiček k Sezemicích, na věnci písečných dun se rozkládal bor, později nazvaný Pardubický. Na východě až k Loučné se od severovýchodu táhl prales Království. Snad ten má podíl na vzniku Pardubic. Koncem 13.století se tu těžilo dřevo a po Loučné a Labi plavilo na stavbu Kutné Hory. Pán pardubické tvrze získal povolení k vybírání cla z plaveného dřeva, tento tehdy asi největší výnos z panství snad vedl k založení Pardubic - „města nového" u ústí Chrudimky do Labe, prvně zmiňovaného v závěti Arnošta ze Staré roku 1340. Od té doby se rozloha lesů po osídlení a několikeré kolonizaci Pardubicka podstatně snížila, zejména na katastru Pardubic. Rovinaté Polabí s pozůstatky starých rybničních soustav je dnes intenzívně obhospodařovanou zemědělskou oblastí právě kolem Pardubic a ohybu Labe. Kraj původně nevhodný po osídlení byl sice po staletích pracně zúrodněn, ale přesto proti okolním částem Polabí, „zlatého pruhu země české" málo produktivní. I to přispělo k zachování většího podílu lesů. Lesy tu tvoří většinou menší celky na místech, která se dala zemědělství jen obtížně využít. Autor: Jiří Paleček Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2015
Předchozí článek: Následující článek: Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
