|
| |
|
75 let chaty na Andrlově Chlumu
25.02.2016 Andrlův chlum je zalesněný hřbet mezi Řetovou a Ústím nad Orlicí a zároveň jeho vrchol čítající 559 metrů nadmořské výšky. Uváděn je již v mapách II. vojenského mapování (Anderlu Chlum) a pojmenován po rodu Andrlů, což byli majetníci jednoho z největších gruntů ve Velké Řetové před rokem 1657, kdy přešel se vším starobylým právem do vlastnictví Pávkových. První rozhledna Myšlenka vystavění rozhledny na Andrlově chlumu se pojí s rokem 1903, ale až 23. května 1905 byla Okrašlovacím spolkem v Ústí nad Orlicí uzavřena smlouva s tehdejším vlastníkem pozemku, Františkem Pávkem z Řetové čp. 29, roční nájemné (za služebnost, věcné břemeno) bylo tehdy 10 korun. Projekt první rozhledny připravil místní stavitel Josef Hernych (starší bratr továrníka Floriana), vzorem se mu stala trámová rozhledna na vrchu Bakule u Bouzova (její model je k vidění v expozici na hradu Bouzov). Aby se urychlily přípravné práce, byl 25. dubna 1905 zvolen výbor, který měl na starosti finanční zajištění (rozhledna přišla spolek na 4.689 korun), ale také třeba dovozy potřebného materiálu na chlum. Celá dřevěná konstrukce (vazba) byla totiž zhotovená v ohradě stavitele za městem, odkud bylo třeba vše na chlum dopravit. A pak v červnu přišel den, kdy se začalo stavět. Stavba pokračovala poměrně rychle, slavnostní otevření se uskutečnilo v neděli 27. srpna 1905. Stála na nejvyšším místě kopce, v blízkosti trigonometrického bodu a znalci byla hodnocena jako solidní, pevná, ale i úhledná. Ústečtí byli na rozhlednu patřičně pyšní a vodili k ní své hosty. Jenže v noci z 16. na 17. dubna 1918 dřevěná věž z neobjasněných důvodů lehla popelem, ironií osudu právě v předvečer založení místního odboru Klubu českých turistů (KČT), dohady o příčině požáru označují verše současníka za zlý úmysl. A hned se vynořila otázka, zda zánikem rozhledny a založením odboru takřka ve stejný den nebyl Klub turistů předurčen ujmout se započatého díla a v něm pokračovat. Zatím ale po rozhledně zůstalo prázdné místo s opálenými stromy, Andrlův chlum nadlouho osiřel. Jak vděčný býval pohled z rozhledny na památku zachoval plukovník František Sychra, který pečlivě a přesně nakreslil panorama výhledů. Poněkud úžeji se zaměřil malíř Jan Honsa, který odtud zachytil pohled na Řetovou. Lanovka na Andrlův chlum Pak přišli na Andrlův chlum vojáci. A můžeme mluvit o štěstí, že se dochovala žádost z 10. července 1925 o vyklučení lesního průseku pro vojenskou lanovou dráhu v Orlických horách, v níž mimo jiné stojí: Ministerstvo národní obrany zamýšlí za účelem vyzkoušení nového (domácího) typu lanových drah postaviti zkušební trať v Orlických horách. Traca této lanové dráhy vychází z okolí řeky Tiché Orlice asi 1,1 km od stanice Ústí n./Orl. a jde v přímce směrem jihovýchodním přes Andrlův Chlum (trigonometr 558) až k cestě z Velké Řetové do Ústí (viz speciální mapu 4057 Lanškroun a Mor. Třebová). Tato přímá trať dlouhá 1,7 km prochází v délce as 600 m lesní kulturou panství Lichtensteinského (jehož lesní správa svolila k vyklučení potřebného pruhu). Pro výstavbu lanové dráhy a již i pro přípravné měřičské práce ve jmenované části trati je třeba zříditi lesní průsek v šířce 4 - 5 m v lese mladším 60 let… K projednání žádosti bylo svoláno šetření na místě samém na úterý 14. července a původní záměr co se trasy týče patrně doznal změn – průsek viditelný na fotografii končí na opačné straně trigonometrického bodu, než je znázorněno na výřezu z předmětné mapy (v níž je naznačen směr přes silnici na louku). Dohadovat se může i proč bylo vybráno zrovna Ústí nad Orlicí a možná sehrálo roli, že v té době (1921-28) tam byla letecká povětrnostní stanice, takže vojáci měli informace o okolí z první ruky. Nákladní lanovou dráhu zde postavil železniční pluk v Pardubicích při polním cvičení ve dnech 17. srpna až 11. září 1925, velitelem stavby byl škpt. ing. Josef Klicpera. Byla typu „Belka“ českého konstruktéra Beláčka, vyrobená strojírnou Kopřiva Přerov a postavena byla z Kerhartic (na louce před textilní továrnou Františka Kadrmana, pak známější jako RETEX, dnes UO TEX) na Andrlův chlum pro ověření stavby a funkce (např. vylepšení samočinné svorky umožňující použití lanovky v strmějším stoupání). Předpokládalo se, že stavbu bude schopná provést skupina v síle 60 mužů během 14 dnů od vydání rozkazu k jejímu započetí s tím, že materiál (stavební dříví) si vyzvedne v hlavním skladu a lanovku přímo u výrobce. Cvičným provozem se pak měla ověřit její vhodnost pro dopravu munice a proviantu do zaujímaných pozic. Veškeré práce byly provedeny podle rozkazu (pracovalo se od 6 do 18 hodin s tříhodinovou polední přestávkou) a pluk opět dokumentoval svoji zdatnost. S demontáží lanovky pak bylo započato 21. září a s odstupem času to vypadá, že armáda vlastnila jen tento jeden prototyp, který sice úspěšně vyzkoušela, ale dál se pro její potřeby nevyráběl. V závěru třicátých let, kdy došlo k výstavbě našeho pohraničního opevnění, už byly používány lanovky firmy Bleichert a spol., Leipzig. Ve větší míře používala její výrobky už Rakousko-Uherská armáda během první světové války a tak není divu, že se jejím zákazníkem stalo i potomní Ministerstvo národní obrany Československa. Klub českých turistů v Ústí nad Orlicí Věc znovuvybudování rozhledny na Andrlově chlumu byla až do roku 1935 na mrtvém bodu, třebaže se o ní na různých úrovních debatovalo. Jedna z mnoha otázek totiž zněla zda samostatná rozhledna a nebo chata s vyhlídkovou věží. S Ústím nad Orlicí je neodmyslitelně spjat Emanuel Vladimír Danihelovský (1884-1967), který tam působil od roku 1914. V roce 1918 byl iniciátorem vzniku místního odboru Klubu českých turistů (už zmíněného 17. dubna 1918), jehož byl od roku 1929 předsedou. Značné úsilí věnoval propagaci nejen klubu turistů, ale především města Ústí nad Orlicí a jeho okolí. Svými články a fotografiemi přispíval do regionálních, ústředních a turistických časopisů, většina jeho fotografií byla také vydána jako pohlednice, z nichž výtěžek přispíval klubu hmotně. Rozhodující roli sehrál při budování silnice a stavbě chaty na Andrlově chlumu. A tento E. V. Danihelovský, ovlivněný otevřením chaty a rozhledny na Suchém vrchu v roce 1928 (rozhledny v roce 1932) zvažoval, zda by nebylo větším přínosem pro město a okolí postavit nejen rozhlednu, ale u ní i turistickou chatu. Mezi členy odboru našel velkého příznivce této myšlenky v továrníkovi Jindřichu Janderovi a majiteli tiskárny Karlu Brožkovi. A tak v prosinci (2.12.) roku 1935 vzešel od tehdejšího předsedy odboru už Klubu československých turistů (KČST) E. V. Danihelovského (proti)návrh na postavení turistické chaty s restaurací pod budoucí rozhlednou, na pozemku vlastním, koupeném a dostupném po řádné komunikaci na vrchol kopce, jenž pak byl veřejnosti představen prvním návrhem na chatu a rozhlednu, který v roce 1936 zpracoval Ing. Petr Pícha, zeť druhého předsedy odboru dr. Korába. Silnice na Andrlův chlum Psal se rok 1936, když se tříčlenný výbor ve složení E. V. Danihelovský, Jindřich Jandera a Karel Brožek pustil do obrovské práce, maje před sebou kýžený cíl silnice nahoru na chlum, třebaže ve hvězdách byla jistota, že se její vybudování podaří. A aby toho nebylo málo, že se bude usilovat přímo o silnici okresní, i když na liduprázdný kopec, kde lišky dávají dobrou noc. Že se to nakonec podařilo nutno přičíst, navzdory době, šťastné shodě okolností, která, se říká, přeje připraveným. Koupí pozemku (6.5.1936) pro chatu už od Václava Pávka (čp. 29; Jindřich Jandera koupil 10250 m2 pozemku č.k. 1264/2 les na katastru obce Řetová za 30.750 Kč) dostalo jejich snažení reálnou podobu. Ostatně jednou z podmínek města bylo, že do dvou let po dokončení silnice (na dotvrzení její potřeby!) bude stát na vlastním pozemku turistická chata. Dne 8. července 1936 byla popsána trasa budoucí silnice, která začínala v místě zvaném u Loučení, tam kde se dnešní silnice serpentinami od Lázní na Řetovou, spojila s tzv. starou silnicí, stoupající od Mendriku přímo. Jak se nakonec ukázalo (3.9.1936 při revizi původního projektu), na nejpříhodnější směrování silnice bylo ještě nutné směnit či koupit pozemky od Alžběty Kolářové (čp. 33) a manželů Františka a Marie Vrabcových (čp. 126) z Řetové. Tehdy také Jindřich Jandera smlouvou Klubu vlastně věnoval 5293 m2 poz.p.č. 1264/3 na stavbu budoucí chaty s rozhlednou. Celý článek naleznete ve Vlastivědných listech Pardubického kraje 3/2015
Autor: Miloslav Renčín Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2015
Předchozí článek: VYCHÁZKA K NĚKTERÝM ZAJÍMAVOSTEM MĚSTA A OKOLÍ Následující článek: Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
)
