|
| |
|
Chrudimsko a Hlinecko Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15  26.01.2014 Protože přehrada Pařížov na Doubravě letos na podzim oslaví 100 let od svého dokončení, předkládáme Vám tento článek připomínající nejen historii jejího vzniku, ale i jako pozvánku na výstavu připravovanou k tomuto výročí. Výstava se uskuteční od poloviny října do konce listopadu 2013 v nově zrekonstruovaném objektu SRC Lihovar v Třemošni- ci na Chrudimsku, cca 7 km od samotného Pařížova.Podrobnosti o samotném vodním díle jste si již mohli přečíst v mém článku: „Přehrada Pařížov“ ve Vlastivědných listech č. 4/2008 (přetisk článku je možné nalézt též na stránkách Sdružení přátel Pardubického kraje na www.kraj.iipardubice.cz), proto se již nebudeme dopodrobna vracet k informacím, které zde již byly uveřejněny. Snad jen úplně základní údaje. Přehrada Pařížov byla postavena jako retenční nádrž, která má zmírnit následky povodní, kterých se na Doubravě vyskytlo ke konci 19. století mnoho. Například v letech 1885, 1888 a zejména velká povodeň v Čechách v roce 1897, kdy v povodí Doubravy napršelo dne 29. července v průměru 68 mm srážek a došlo k velkým škodám. Po těchto povodních se začalo uvažovat o možnostech protipovodňové ochrany zejména obcí v nejohroženější části dolního úseku řeky Doubravy. Jako jedna z možností byla zvolena výstavba retenčních nádrží, které by zachytily přívaly vody a zmírnily kulminační průtok. Z původně uvažovaných 4 menších nádrží (nad Žleby, Ronovem a Pařížovem a na Hostačovce nad Žleby) se nakonec postavila 1 a to právě nad Pařížovem o celkovém objemu 1,7 mil. m3. Menší nádrž navržená již v roce 1892 měla mít tedy menší objem vody s nižší hrází, přelivem ve formě dvou oken uprostřed hráze se stavidlovými uzávěry připomínající spíše větší jez než přehradu. Taktéž měl být zachován náhon na bývalý mlýn v Pařížově vybudováním specielní propusti ve hrázi na pravé straně. Ještě než začala samotná výstavba, dostavily se další velké povodně, zejména v letech 1907 a 1908, z čehož povodeň ze dne 23. května 1908 byla za posledních cca 300 let patrně největší povodní na Doubravě. Kulminační průtok ve Žlebech byl odhadnut cca na 350 m3/s (Beran). To ještě urychlilo přípravu stavby: „Velká voda se sice očekávala, že ale tak rychle a v takovém ohromném množství Žleby zaplaví, nikdo neočekával. Po 6. hodině odp. počala voda přes břehy se vylévati a v 8 hod. sahala o 2 m. výše než největší známá povodeň roku 1897, totiž 7 m nad normál. … Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2013  1.12.2013 Nedaleko letoviska Horní
Bradlo, na pomezí Pardubického
kraje a kraje Vysočina,
stojí dnes již zapomenuté
panské sídlo. Tuto
starobylou památku objevíte
na vyvýšeném místě
za vesničkou s poetickým
jménem Lipka.
Tvrziště v Lipce stávalo už ve středověku.
Věk blízké památné lípy prý odpovídá
dokončení původní stavby sídla.
Strom mohl opravdu být vysazen jako
upomínka na tuto událost. Část gotického
obvodového zdiva se dochovala ve
zbytcích jižního křídla. Původní podobu
tvrze již ale nejde zrekonstruovat, ani
nelze určit přesnější dobu jejího vzniku.
První písemnou zprávu o lipeckém
panství máme datovánu k roku 1303.
V ní je Prošík z Lipky uváděn jako svědek
u jakési pře. Až do konce 15. století se
na panství vystřídalo více zemanských
rodů. Všichni užívali přídomku – z Lipky.
Například v roce 1415 Jan z Lipky
připojil svou pečeť ke stížnému listu do
Kostnice. V druhé polovině 15. století se
uvádí v dobových dokumentech například
Blech z Lipky, který byl významným
stoupencem Jiřího z Poděbrad.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2013  1.12.2013 Chroustovice – nevelký městys ležící cca 15 km jihovýchodně
od města Chrudimi. Původní vesnice vznikla, jako mnohé jiné
v okolí, při staré stezce, která vedla od jihu podél břehu říčky
Novohradky. Tato cesta měla sice jen místní význam, ale
nedaleko Chroustovic se napojovala na významnou prastarou
obchodní trasu, kterou historici pojmenovali Trstenickou
stezkou.
Počátek zdejšího osídlení sahá až do
prehistorických dob. Již roku 1418 byly
Chroustovice zmiňovány jako městečko.
To se během dalších let příliš nevyvíjelo.
V podstatě jediným velkým zásahem
v jeho lokalitě bylo vybudování
zámeckého komplexu, který ale rozvoj
samotných Chroustovic urbanisticky
neovlivnil. Snad jen výstavbou většího
počtu malých domků pro lidi, kteří pracovali
pro potřeby zámku.
Při procházce Chroustovicemi, jejichž
název není odvozen od náletů chroustů,
ale prý od slova chrastí – porostu v bažinách,
stojí za prohlédnutí kostel sv. Jakuba
i jeho interiér. Jako farní byl kostel
v Chroustovicích zmiňován už v roce
1349. Jeho dnešní barokní podoba je
z poloviny 18. století. Nový kostel sv. Jakuba
byl vybudován nákladem hraběnky
Terezie Kinské za 4 tisíce fl orintů. Ke
kostelu patří také barokní fara. V parčíku
vedle kostela stojí od roku 1752 mariánský
sloup, na náměstí litinový kříž
z roku 1891.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013  1.12.2013 (Dle brožurky „Město Skuč“, autor: JUDr. K. V. Adámek, 1901).
Na svahu vrchu Humperky, jenž svými temeny ovládá
celé okolí, se rozkládá starobylé okresní město Skuč.
Vrch Humperky na mapách dnes není, Šenkýřka 492 m
n. n. Jméno původně české, jinde v Čechách zněmčené
na Hutberk. Domněnka, že na Humberkách stávalo v dávné minulosti rytířské sídlo, vznikla na počátku 19. stol., v dobách, kdy romantická mysl některých vlastimilů vykouzlovala si hrady na mnohých místech. Tak některé místní i jiné prameny se domnívají, že nad Skutčí ne na hradě, na té hoře sešel se 2. července 1221 Přemysl Otakar I. s pražským biskupem Ondřejem. Dovolávali se Pelclovy Kroniky, že onou horou Skuč (!) jsou Humperky nad dnešní Skutčí. O tom důvodně pochybovali Fr. Palacký, H. Jireček, ak. Brychta aj., zejména Alois Šembera. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013  1.12.2013 Necelých 10 km severovýchodně od Chrudimi leží na
návrší nad řekou Novohradkou obec Dvakačovice. První
zmínka o obci se váže k roku 1415, a to na stížném listu
české šlechty zaslaném do Kostnice, kde je připojena
pečeť Štěpána z Dvakačovic.
J a k o
by již
tato první
zmínka
o obci
připomínala,
že smýšlení
zdejších
obyvatel je
spíše protestantské.
Snad
proto si evangelický
sbor v obci
v letošním roce připomíná
již 230 let
svého trvání. Jeho
existence je tak o téměř
100 let starší než
historie evangelického
sboru v Pardubicích.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013  29.06.2013 Jméno českého sochaře Františka Bílka najdeme
ve všech našich encyklopediích. Je dáván
někdy do protikladu snad proti více známějšímu
sochaři Josefu Václavu Myslbekovi
(1848–1922). Oba šli svou cestou, která
je oddělovala i názorově odlišovala. Zatímco
Myslbek hledal cestu v národních
dějinách se silným ohlasem
na dílo Josefa Mánesa (Rukopisy)
a religioznost světského
rázu (geniální pomník kardinála
Schwarzenberka,
dnes v chrámu
sv. Víta v Praze).
I jeho jezdecké podání sv. Václava se stalo
popravdě symbolem národním. Jestliže
u Myslbeka jde o monumentální realismus,
potom František Bílek se silnými náboženskými
prožitky s použitím sochařské
hlíny a dřeva vytvořil díla hluboce
procítěná symbolismem s daleko silnější
vazbou na doznívající secesi soustředěná
do vyšší formy i obsahu již zmíněného
českého religionismu.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2013  29.06.2013 Krouna má malé tajemství evoluce-počátky
vývoje života na zemi. V Krouně,
na jejímž katastru se nacházel za Rychmburského
panství (v oné době v držení
Thun-Taxisů) vápencový lom, kde se ručně
těžil vápenec a pálilo vápno (byly to
Vápenky krounské, někdy také nazývané
Rychnovské), byl v roce 1876 v tomto
činném lomu lomařskými dělníky nalezen
(odkryt) geologický fenomén, popsaný
jako EOZOONAS CANADENSE,
který je svým způsobem unikátní.
Lomařskými dělníky byl
předán řediteli hlinecké
měšťanské školy panu Jindřichu
Rozvodovi1), který
jej popsal. Předem pro čtenáře
tohoto článku uvádím,
že nejsem exaktním vzděláním
geolog nebo dokonce
paleontolog, ale pouze zvídavý
amatér.
Eozoonas Canadense (volně
přeloženo: „Kanadský
jitřní živočich“ nebo také
„růže úsvitu Kanady“), byl
vzat mnohými paleontology
jako doklad jednoho
z evolučních stupňů určujících přechod od
anorganické hmoty k „živé“, organické. To
bylo i tvrzení Dr. W. Dawsona, šéfa kanadského
geolog. institutu. Někteří odborníci
však tvrdili, že Eozoonas Canadensis (E. C.)
je anorganického původu, metamorfovaný
produkt vysokých teplot a tlaků. Údajnou
tečku za E. C. udělal jeho nález ve vápencových
blocích vyvržených sopkou Vesuvem
v roce 1894. V šedesátých letech 19. století
byla snaha tyto primitivní organismy najít.
Trvalo možná tisíciletí, než se vytvořily
podmínky, za nichž došlo k dalšímu kroku
kupředu a z beztvaré bílkoviny vznikla
buňka.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2013  29.06.2013 Že je Skuteč městem tradiční výroby obuvi
a střediskem kamenoprůmyslu, ví téměř každý.
Přesvědčit se o tom můžete v nedávno
zrekonstruované expozici v Městském muzeu.
Expozice má název Muzeum obuvi
a kamene a můžete tu shlédnout vše o historii
výroby bot.
Skutečská značka BOTAS, která dala
vzniknout populárním botaskám, je
i v současnosti známá mezi sportovci, ať už
to je např. halová obuv, brusle BOTAS, kopačky
nebo kolečkové brusle.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2013  17.06.2013 Vodní nádrž Seč, vybudovanou na řece Chrudimce
a zároveň oblíbenou rekreační lokalitu v Železných
horách, není třeba podrobněji představovat. Okolí
přehradního jezera má většina Pardubáků i Chrudimáků
prochozené a probádané křížem krážem
včetně dobře přístupné zříceniny hradu Oheb. Jenže
kolik z vás si všimlo, že na skále na druhé straně
hráze jsou také starobylé trosky, jenže zcela jiné
stavby. A pokud si těchto středověkých kamenných
zbytků mezi stromy a keři někdo všimne, jen
málokdo ví, že patří bývalému hradu Vildštejn.
O založení hrádku Vildštejna, ale i Ohebu,
se nedochovaly žádné zprávy. Dodnes
je z pohledu historiků toto sousedství dvou
hradů záhadou. Obě středověké stavby jsou
vybudovány naproti sobě přes údolí řeky
Chrudimky. Tato lokace neodpovídá středověké
taktice budování opevněných sídel.
Vildštejn, postavený na nižším kopci než
Oheb, byl tak v nevýhodě a těžko obranyschopný
– například před prakovým odstřelováním
z Ohebu. Nabízí se tedy jediné vysvětlení
jeho existence: hrad Vildštejn musí
být starší stavbou než hrad na Ohebu. Ale
i tak muselo být přímo v existenčním zájmu
držitele Vildštejna získat do vlastnictví
také protější vyšší kopec. Jenže na druhou
stranu, proč by si jeden člověk stavěl dva
hrady přes řeku naproti sobě?Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2013  6.01.2013 Po mnohaletém zvažování různých
druhů a systémů podpory
místních produktů se Železnohorský
region stal v r. 2011
členem Asociace regionálních
značek působící na celém území
České republiky. Zapojil se
po bok dalších 20 regionů, které
již své produkty a výrobky
úspěšně propagují a zajišťují
jim tak zasloužený odbyt. Od
r. 2012 se certifi kovaní výrobci
stali nedílnou součástí celkové
propagace a marketingu Železnohorského
regionu. Během r. 2012 bylo postupně certifi kováno 25 regionálních výrobků a produktů, které smějí užívat registrované označení ŽELEZNÉ HORY regionální produkt®. Jedná se o pestrou skladbu základních plodin (brambory, med, hovězí maso, ovoce), produktů a výrobků z přírodních surovin (medovina, mléčné výrobky, pivo, těstoviny, koláče, pečená žebra, kovářské, dřevořezbářské a keramické výrobky) či výrobků s motivem či vztahem k regionu (pletené výrobky z proutí a pedigu, paličkovaná krajka, ekologické přípravky, malba na hedvábí, turistický web, krajkovaná kresba, pracovní oděvy). Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2012 Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
