|
| |
|
Strojírenské závody v mikroregionu Železné hory - historie a současnost
27. 02. 2007 V Třemošnoci jsou dva strojírenské závody: Kovolis Hedvikov a.s., Tovární 1 a DAKO-CZ a.s., Budovatelů 323. Všechno začalo v Hedvičině údolí hodně, hodně dávno. Příroda se zde sama nabídla k tomu, aby na neve-liké plošině vznikl podnik, který by využil vodní sílu Zlatého potoka, dřevo z okolních lesů a naleziště železné rudy. A tak se stalo, že v roce 1816 zde Josef Jan Zvěřina (na obrázku) postavil z kamene čtyřhrannou vysokou pec, stoupu na rudu, skladiště dřevěného uhlí, hamr, obytnou budovu a uvedl do provozu železárnu. To, aby zde stála skutečná fabrika, na to se muselo čekat 105 let. Počátky trvalého vzestupu (1816 - 1945) V roce 1920 koupila železárnu v Hedvikově společnost vedená Josefem Bartošem a nastaly změny. Zrušena byla huť, protože podniku nic nepřinášela. Společnost, zaregistrovaná pod firmou Josef Bartoš a spol., strojírna a slévárna v Hedvikově záhy získala objednávky od ČSD. V prvních letech se tu vyrábělo zařízení pro plynové osvětlení a parní vytápění vagónů a součástky pro železniční sací brzdu. V roce 1924 se začalo s výrobou tlakových brzd soustavy Westinghause, později typu Božič. V době hospodářské krize byly vyrá-běny elektrické pračky ASTRA. V roce 1926 pracovalo v Hedvikově již 100 zaměstnanců, stavěla se slévárna šedé litiny a opraveny byly budovy. V roce 1930 koupil továrník Bartoš patent ing. Poláka na "plnící studenou komoru stroje na lití kovů pod tlakem". Tím získal jako jediný právo na prodej strojů pro lití pod tlakem v ČSR a na výrobu odlitků litých pod tlakem. Ihned bylo započato se stavbou slévárny pro lití pod tlakem - lidově nazývanou "stříkárna" - a začaly být získávány zkušenosti s touto výrobou. Mladý technik Jindřich Valecký a údržbář strojů pro lití pod tlakem František Olexa s plnou vervou se zakousli do této výroby a výsledky byly brzo výtečné. Hedvikovský závod začal míti zvuk. Zúčastnil se soutěže na výrobu plynových masek pro Jugoslávii, kterou v tvrdé mezinárodní německé, francouzské a anglické konkurenci vyhrál. To se již přiblížil nešťastný rok 1939, který pro národ představoval potupu, ovšem pro "stříkárnu" v Hedvikově rozvoj. Závod byl zařazen do tlakových sléváren Říše a byla mu přidělována výroba nejobtížnějších odlitků. Podnik JBH se všestranně rozrůstal a zaměstnával ke konci druhé světové války 1500 pracovníků. Bylo mu povoleno zaměstnávat ročníky 1923 a 1924, které jinak musely odcházet na práce do Říše. Nelze zapomenout, s jakou důkladností pročesávali a slídili po našich vlastencích nacisti. V dílnách a kancelářích hedvikovkého závodu pozatýkali 20 zaměstnanců, z nichž se dva nevrátili: dělník Petr Balý a ředitel rovárny ing. Miroslav Roháček. Na nových cestách (1945 - 2005) Národní a demokratická revoluce proběhla v Hedvikově násilně - postihla továrníka Josefa Bartoše. Na veřejné schůzi 27. června 1945 byl továrník zbaven důvěry vésti závod a dosazena národní správa. Ředitelem zestátněného podniku se potom stal ing. Miloš Hájek. Výrobní program se do roku 1946 prakticky nezměnil. Vyráběly se hlavně drážní součástky a stříkané odlitky pro mírové účely. Ve větší míře se vyráběly hasičské spojky a výlisky barevných kovů. Nadšení lidí neznalo mezí. Během pěti měsíců bylo zkonstruováno 16 forem na odlitky motocyklové skříně pro ČZ, pro psací stroje Zeta, karburátory Jihostroj a další. Závod získal nové jméno KOVOLIS a od roku 1946 díky vyspělosti především v lití kovů pod tlakem se stává vedoucím podnikem, k němuž byly přičleněny závody Modřice, Nejdek, Průhonice, Hradec Králové, Strašnice, Jablonec, Turnov a Trmice. Důležitá změna v rozvoji závodu nastala v roce 1948, kdy do Kovolisu byla soustředěna výroba vlakových brzd. Národní hospodářství začalo modernizovat svoje zařízení - ani jinak tomu nebylo ze strany ČSD. To všechno vycítil n.p. Kovolis, který v předstihu vytvořil brzdovou vývojovou skupinu. Chvíli bylo přešlapování, ale potom všechny síly byly vrženy do konstrukce vlastní nové brzdy. Díky úsilí tohoto kolektivu bylo dosaženo, že v roce 1956 spatřila světlo světa nová československá brzda DAKO. Její tvůrce Josef Daněk byl v roce 1957 vyznamenán Státní cenou Klementa Gottwalda a jeho spolupracovníci ing. Miloš Rais, Karel Holub, Jaromír Špatenka (všichni z Kovolisu), ing. Bohumil Kříž (VÚD) a ing. Bohumil Fořt (VSŽ) Řádem práce. Brzda byla a nastal tlak na její výrobu. Ukázalo se, že nestačí delimitovat výrobu některých výrobků do nově získaných prostor v Heřmanově Městci, do Vrdů a Litomyšle, ale že se musí postavit nový závod. To všechno pochopilo vedení závodu. Začala výstavba nového závodu na výrobu brzd pro kolejová vozidla na polích vedle železničního nádraží v Třemošnici. Stavba a vnitřní zařízení výrobních hal byla zakončena v roce 1967, načež byla zahájena výroba brzd v novém závodě, pojmenovaném DAKO. Otevření světu (1989 - 2005) Po sametové revoluci začíná restrukturalizace našeho národního hospodářství a nastává privatizace podniků. Některé zanikají, jiné nově vznikají. Důležité u nich je, aby co se vyrobí, se také prodalo doma nebo ve světě. V tomto období závod Kovolis měl veliké šance pro pře-žití. Jeho výrobní program od doby založení Josefem Bartošem byl stále stejný a stále moderní: drážní výroba a odlitky lité pod tlakem. Vlastnil výrobu nové českoslo-venské brzdy DAKO a stříkárnu včetně nástrojárny, která uměla vyrábět formy. Na základě těchto aktiv vznikly v roce 1992 dva samostatné podniky. V Třemošnici závod DAKO a.s., v Hedvikově podnik Metal Production, spo-lečnost s ručením omezeným. Ten v roce 1994 se vrátil k původnímu názvu KOVOLIS Hedvikov, přičemž v roce 1994 došlo k jeho transformaci na akciovou společnost. Jak vypadá současnost? Kovolis Hedvikov a.s. je rychle se rozvíjející společnost s vlastním vývojem forem a nářadí pro tlakové lití hliníkových slitin. Společnost k výrobě forem využívá moderní obráběcí technologie, sekvenční automaty k řízení licích strojů a robotizaci k návaznému obrábění odlitků. Pro kontrolu namáhaných odlitků zařazuje jejich rentgenování k zjištění polohy a počtu lunkrů. Dbá na dodržování čistoty odlitků jejich koupelí ve vibračních lázních s pohybem valounků. Vyrábí odlitky pro světový automobilový průmysl, pro něž má zřízený konsignační sklad v USA. Ten je automaticky doplňován PC přes satelit. Společnost zaměstnává okolo 540 pracovníků a roční dosahovaný obrat činí ? miliardy Kč. Dako - CZ a.s. je nově vzniklým závodem. Zaměstnává 500 zaměstnanců, roční obrat činí 15 miliónů Euro, podíl na exportu je 62 procent. Má vlastní vývojovou a konstrukční kancelář, moderní vybavení konstrukčních pracovišť.Výrobky jsou konstruovány na základě vlastních patentů a licencí. Pro kolejovou dopravu nabízí kompletní vzduchový brzdový systém DAKO pro nákladní i osobní vlaky a lokomotivy, prvky vzduchotlakých brzdových systémů či elektromechanické a hydraulické tramvajové brzdy včetně vývoje a servisu. Použitá literatura: - Marek M., Stický B.: Pamětní tisk "KOVOLIS Hedvikov 1816 - 1966", vydaly Československé vagonky, n.p., odštěpný závod Kovolis Hedvikov 1966 - Historie a současnost podnikání na Chrudimsku. Nakladatelství a vydavatelství Městské knihy s.r.o., Žehušice 2004 - Čáslav - město a okres, vydala národohospodářská propagace Čech a Moravy, Brno 1940 - Labuť J.: Třemošnice od Lichtenburků k současnosti, vydal MěÚ Třemošnice 2004. - Tradiční výroba vzduchotlakových brzdových zařízení pro kolejová vozidla, prospekt DAKO - CZ, a.s., Budova-telská 323, Třemošnice - Odlitky lité pod tlakem, Kovolis Hedvikov (prospekt) Autor: ing. Karel Cyprián, CSc. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2006 Předchozí článek: Zpívající lípa v Telecím u Poličky Následující článek: Dějiny Chlumečku Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
