|
| |
|
Zpívající lípa v Telecím u Poličky
21. 02. 2007 Jedna z nejstarších a nejmohutnějších lip v ČR (stáří okolo 800 let, obvod kmene ve v jednom metru je téměř 12 m, výška koruny 25 m). Legendu o Zpívající lípě různě (!) literárně zpracovali kupř. Alois Jirá-sek (1889), Teréza Nováková (1898), Adolf Wenig (1939), Miroslav Bureš (1956). Legenda se také objevila ve sbírce pověstí A.Cupala "Z dávných dob", vydané 1893. Jako autor "vyprávění stařečka vnoučatům o hlasu z lípy" je v této sbírce uveden J.Orebský. Vlastním jménem to však byl Josef Koblížek, ředitel školy v Telecím v letech 1858-1900. Ten patrně jako první písemně zaznamenal do té doby v kraji jen ústně tradovanou legendu. Pro zajímavý dobový sloh ji otiskujeme. Hlas z lípy (mírně zkráceno) …Bylo ku konci listopadu. Dnové kratší, na mlze, prška až sněžno. Den uprchá než se nadáš a už tu hned ty tmavé večery se svou divnou tesknotou, jež v nás neznámá touha vzbuzuje. A v naší dědince bylo tenkráte tužeb rozličných i tesknoty dost. Všecky tyto statky a chalupy hostily lid držící se víry bratrské. Nemohouce se rozhodnouti opustit posvátnou půdu předků a nechtěje od své víry upustiti docela, tajili se vírou svou. Za listopadového toho dne seděl na vršku naší přemohut-né lípy mladý hospodář ze statku u Lukásů vedle stromu. Vyhlížel na cestu, že čekal hosta milého, duchovního z dalekého Slezska, v přestrojení sem přibyvší, aby druhého dne tajným vyznavačům zde posloužil slovem a svátostí. Čekání v koruně stromu bylo dlouhé. Mezitím sršela mlha a lípa stávala se kluzkou. Tomu tam nahoře počalo býti nepohodlno. Když zvolati chtěl radostně "Už jde!", v témž okamžení smekl se a již letěl dolů. Ustrašeni hleděli přátelé, již byli dole shromážděni, ale na zem dopad-nouti se ho nedočkali. Husté listí zakrylo očím, co stalo se. Inu, stalo se vše způsobem zcela přirozeným. Mezi silné větve se za léta usadilo lupení, odpadků kůry a rozličných drobností. Pod tím hnilo od shora rozsedlé jádro lípy. Zatím zdola také lípě nebylo zdrávo, ač se takovou na pohled býti zdála. Prudkým sklouznutím na prohnilou čásť povolilo nepevné dřevo a nebohý pozorovatel probořil se do lípy až k zemi. Všickni domácí okolo lípy stáli v němém úžasu a zatím došel i host očekávaný. Uvítání bylo tenkráte jaksi roztržité, jednaloť se především o nalezení přítele, o němž nevěděli, jestli dosud živ. Vylezli teda na lípu a vypátrali otvor, kterýž byl příčinou nehody. Volali dovnitř a po chvíli slyšeti bylo zdola temný hlas jak z hlubokého hrobu. Po dlouhém namáhání pomocí provazů vytáhli spadlého ven. Byl živ, ani se nepotloukl, ale neslyšel. Leknutím či úrazem přišel o sluch a nenabyl ho nikdy více. A že neštěstí málo kdy samo přichází, stalo se, že i tomuto domu nescházelo nehody druhé. V leknutí zapomnělo se na opatrnosť. Sběhnuvší se lid zahlédl i podezřelou postavu cizou. Příštího rána bylo tu drábů několik a sháň-ka nemalá prý po cizinci. Leč po tom, jakoby se byla země slehla. Ač u Lukásů v statku prohledali každý kout, nenalezli ničeho. Jen mladého hospodáře v posteli ne-mocného a hluchého. Nuž a kde byl cizinec? Ano, cizinec byl v lípě. Lukásovic usoudili zcela dobře, že kam mohl hospodář náhodou, tam může cizinec bez náhody. Opatrně byl spuštěn tajný host do lípy a došel dna bez úrazu. Drábi odešli s nepořízenou a nemocného hospodáře více neobtěžovali. Říkalo se mu však od té doby "hluchý Jiroušek". Našel si náhradu v knihách a ve psaní. Zdokonalil se v umění tom tak, že se o něm počalo říkat, že píše jako kantor. Tehdá to značilo, že umí psáti rukou "otevřenou" i "ležatou" a že umí i začáteční písmena malovati. Duchovní, o němž byla řeč, těžce to nesl, že byl arci nevinnou příčinou hospodářova neštěstí. Aby jaksi nebohého potěšil, půjčil mu svůj Nový zákon, ač sám měl v české řeči jen ten jediný. Všem vám, kteří teď písma svatá za několik krejcarů si kupujete, sotva jest možno si představiti, jakou měl hospodář z knihy té radosť. Tenkráte nebylo zde v dědině bible ani jediné. To byla také hlavní příčina, proč zdoko-naloval se ve psaní pěkného písma a prospěl v tom zna-menitě. Co s chutí se koná, to také se dařívá. Dal se do opisování celého Nového zákona a každé písmenko skoro kreslil. Když byl hotov, svázal knihu do kůže z vlastního vepříka stažené a vydělané, neboť se bál knihaři do městečka poklad svůj svěřiti. A dobře v tom učinil, sic jináč by drahou tu památku sotva mohl uchrániti. A zdalipak byste uhodli, kde byla kniha napsaná? Baže v lípě, kdepak jinde se mohlo tak bezpečně psáti. V lípě si tehdá hospodář upravil jakés takés pohodlí, sestavil z prken stolek i stoličku a pro snadnější spouštění i vystupování také nějaké schodky. Psával dlouho do noci při svíčkách lojo-vých, jichž spotřeboval, dle poznámek na deskách, celých 1204. Psal celkem tři léta, vždy arciť jen za teplého počasí. Když svou knihu již dopisoval, napadlo mu, aby i žalmové zpěvy připojil. A tak chutě u psaní pokračoval a zároveň si sloku za slokou polohlasně zpíval. Arciť on sám se neslyšel a nezaznamenal, že zpívá hlasitě. Domácí se strachem často ho varovali. Sic na chvíli uposlechl, ale když některé slovo ho více dojalo, opět výstrah zapomínal. Z nitra dutého stromu nabýval hlas jeho velice zvláštního rázu, zněl hluboce i temně a nebylo lze uhodnouti, odkud vychází. Věc tak nezůstala tajemstvím. Za noci zaslechl ten i onen pozdní chodec tajemné zvuky žalmů a dal o tom zprávu vrchnosti. Hledali, přibrali si pomocníků, vyptávali se, ale zpěv zněl brzy z té i oné strany, jakoby se jim posmíval. Nakonec zastrašeni odcházeli s nepořízenou. Hospodář ve všem pokoji práci svou dokonal a lípa poskytla mu také bezpečného úkrytu pro všecky jeho duchovní poklady. U této lípy je vždy o čem přemýšleti
Autor: Karel Vondrák Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2006 Předchozí článek: Zima, zima všude je Následující článek: Strojírenské závody v mikroregionu Železné hory - historie a současnost Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
